Harry všechno vnímal jako ve snu. Od chvíle, kdy ho Emily hodila na zem v té chodbě se mu přitížilo. Žebra mu to znovu pochroumalo. Navíc mu připadalo, že se v něm šíří jakási infekce, kterou sám nedokáže potlačit. Teď leží na zemi, Emily se nad ním sklání, on najednou všechno vidí jasně, ale nemůže se ani pohnout. Kdyby mohl alespoň promluvit a říct jí všechno, co jí ještě neřekl, cítil, že má možná poslední příležitost. Sebral poslední síly a chraplavě se zeptal, kde jsou, na víc se nezmohl. Nerozuměl ani slovu z toho, co mu říkala, přesto se na ni usmál. Ztrácel už tak tenké spojení s realitou. Cítil její ruku na své tváři. Chtěl žít, ale věděl, že končí. Už neviděl nic, než její tvář. A pak se mu zatmělo úplně. Zavřel oči. Necítil už žádnou bolest. Aby taky cítil, vždyť byla s ním. Tak krásně se mu usínalo!