Harry pořád ještě seděl v šatně, úplně šokovaný. Co se tady děje? Takhle se nikdy nechovala... Vlastně ano, chová se tak pořád. Já se snažím, jí to vadí. Co mám dělat?! Naprosto přesně vím, že něco chce. Ale nemůžu nic dělat, když mi neřekne co.

Další, kdo ve stejnou dobu přemýšlel. Z přemýšlení ho vytrhl hluk někde za dveřmi. Opatrně vykoukl ven a viděl, jak ti čtyři blbci někam vlečou vzpouzející se Emily. Ani jeden ho neviděl, Emily ho však jistě zahlédla. Začala křičet hlasitěji a škubat se víc, ale slova nedávala smysl.

Harry by se nejraději čtyřikrát proklel za to, že nic neudělal. Že je nechal projít. Ale už bylo pozdě.

Lucy kdysi řekla:

 "Kluci od nás ze třídy nejsou žádný rytíři, kdyby šli s holkou a někdo je napad, ještě se holce schovaj za záda..."

Tehdy se tomu jen vysmál. Nevěřil, že by toho byl schopen...

Ne, to přece nejde, musí něco podniknout. Vyběhl ze šatny a vběhl rovnou do cesty těm čtyřem blbcům.

Emily ale byla už pryč. V hlavě mu zvonilo:

Splnila svůj účel...