Emily ho dost vyděsila. Už jen to, jak vystrašeně se tvářila. Sedli si na zem na balkóně nad schody a pozorovali dav, který proudil do druhého patra. "Víš, jde o ty tvoje sny...."

Na tohle téma byl už alergický. Hlavně proto, že před ní nechtěl dát najevo, jak ho to děsí. Ale jako vždycky to vycítila.

"Potřebuju se jen zeptat na detaily..."

"Ne, neptej se, prosím! Nebudu o tom mluvit."

Poznal to na ní. Věděla, že teď už jí nic neřekne. Musela to ale ještě zkusit. Sice si slíbila, že mu nikdy nebude lhát, ale účel světí prostředky. Věděl, že používá tohle heslo.

"A co bys mi poradil, kdybych řekla, že u mě to začíná taky?"

Takže chce hrát. Herečkase v ní nezapře. Ale podle jejího výrazu poznal, že jí došlo, že jí nevěří. Párkarát pokývala hlavou, zvedla se a prostě odcházela. Další její taktika. Ale tahle funguje.

"Kam jdeš?"

" Ty se se mnou očividně nechceš bavit, tak jdu pryč, abych tě nerušila."

Trucuje. Teď jí moc neprovokovat, nebo zas dostane záchvat pláče.

"Víš, že nerušíš... Jen... se prostě o těch snech nechci bavit."

"Ale já bych to docela potřebovala slyšet. Víš, mám pocit, že jsem na něco přišla. Pamatuješ si tu ježibabu, jak za tebou přišla s tou knihou?"

Mlčel. Pamatoval se až moc dobře. Kéž by za ním nikdy nepřišla. Ta ježibaba ho doteď straší. Nemůže spát, nemůže pořádně jíst a už je to na něm vidět. Všimal si toho i Emily a to už je co říct. Umí být vnímavá asi jako špalek dřeva. Ale říct jí to nesmí. Je vlastně hodně věcí, co jí nesmí říct.

"V té knize je legenda o deseti dětech... No to by bylo složitý..."

Aha, takže zas předpokládá, že to nečet a že to nepochopí. Tahle holka ho už vážně štve. Ale říct jí to nesmí... Kdyby měla alespoň pravdu, jenže on už to umí zpaměti i pozpátku. Aby ne, když ho to straší ve snech.

"Já myslím, že všech těch deset lidí je u nás ve třídě."

Proč mě to nepřekvapuje, pomyslel si. Nestihl to zamaskovat a zklamání v jejích očích bylo nepřehlédnutelné. Aby projevil nějaký zájem, rychle se zeptal:

"A ty víš, kdo to je?"

"No, spíš tuším... Myslím si, že vím o dvou. Ty a já."

Proč mě to nepřekvapuje, pomyslel si znovu.

Zazvonilo a museli do třídy.