Na Emily toho bylo už trošku moc. Kdyby jen trošku. Ještě pořád se nevzpamatovala z Harryho odchodu (jestli se z toho vůbec někdy vzpamatuje), začala se totiž z toho obviňovat. Kdyby s ním tak nehodila o zem, když o sobě nevěděla, možná by ještě žil. 

A teď do toho štíři, úprk, elfové... Zrovna sedí na voze, ruce svázané za zády a na očích pásku, aby neviděla, kam jedou. Páska už byla celá zmáčená od slz, které se jí nepřestávaly řinout z očí. Ostatní nejspíš vezou na tom stejném voze. Třem elfům, kteří řídili vůz, vůbec nerozuměla, mluvili totiž elfsky. Ale bála se jich. 

Vůz zastavil, až všichni popadali na jednu hromadu uprostřed. 

"Vstávejte!" 

Pomalu se hrabala na nohy, což šlo bez rukou dost špatně. Někdo jí sundal pásku z očí a pouta z rukou a ona užasla. Stáli v prastarém lese. Koruny mohutných stromů se  jakoby dotýkaly tmavnoucí oblohy. Mezi širokými vrásčitými kmeny byly napnuty provazy, na kterých visely ohromné kokony. Z nich každou chvíli vylézali elfové, šplhali a chodili po provazech ze stromu na strom. Všechno ale bylo tak strašně vysoko, že se z toho i Emily, která nikdy neměla s výškou problémy, zatočila hlava. Jejich tři "průvodci" něco elfsky zavolali a z lesa jim odpovědělo hned několik zvučných hlasů. 

Najednou se před nimi z lesa vynořila skupina, v čele s něčím jako kolečkové křeslo, na němž byl usazen nesmírně starý elf. jeho snědá kůže se podobala kůře stromů okolo, stejně tmavá vrásčitá a na pohled hrubá. Jeho hlas se k němu naprosto nehodil. Příslušel by spíše mladému muži. Jeho doprovod se skládal z mladých elfů a elfek, zdáli se jen o něco starší než Emily. 

"Vítejte v Fil'Mealu!" pozdravil je starý elf, "Jmenuji se Kalear a jsem hlavním členem rady. Vy jste předpokládám vyvolení, desítka... Ale počkat! Kde máte desátého?" 

Ticho. Tak se Emily ujala slova. Jakoby jí nějaký hlas napovídal, co přesně má říkat.  

"Pane Kaleare, bylo nás devět, o jednom není známo, kdo to je a jeden z nás... cestou zemřel..." 

Jak to pro ni bylo těžké vyslovit. 

"Ale vidím vás devět..." 

"Počkat! O jaký desítce se tu bavíme?" promluvil Rhys. 

"Pane Kaleare, tady Rhys nepatří mezi desítku, to víme naprosto jistě. Ale cestuje s námi." 

"Budiž... Každému z vás přidělím průvodce. A ty, chlapče, půjdeš se mnou, něco se pro tebe najde..." 

"A vysvětlí mi někdo, o co tu jde?" 

"...pravděpodobně se tě ujme někdo z rodin průvodců." 

Na to vyrazily děti z doprovodu, každé z nich k jednomu z desítky. Vedle Emily se zastavila malá hubeňoučká elfí dívenka s dlouhými zlatými copy. Za Kalearem zůstali jen dva elfové. Ale jeden z nich, Vysoký tmavovlasý svalnatý snědý elf zašeptal cosi Kalearovi do ucha a ten pak ukázal na Emily. Chlapec přešel k Emily a opřel se o ramena zlatovlásce vedle. Emily se zmateně rozhlédla okolo. Každý dostal jen jednoho průvodce. Zvláštní, všichni průvodci jako by byli opakem člověka, ke kterému se přiřadili. U Lucy vysoká světlovlasá dívka, která působila až příliš jako Barbie. Megan na tom byla podobně. Bethany stála po boku dívky, které by jistě na sezení nestačilo ani pět židlí. K Becky se připojila málá dívenka s tak řídkými vlasy, že působila jako zvíře, které zrovna pelichá. Owen se opíral o značně menšího černošského chlapce s tak kamenným výrazem ve tváři, že by světoví hráči pockeru mohli závidět. Chloe - její zavalitá průvodkyně se štítivě odtahovala od toho zvířete, které očividně přivezli také. A Stephanie se zase štítivě odtahovala od veselé uhrovité dívky s mastnými černými na krátko sestřihenými vlasy, oblečené v hadrech. Ten svalnatec musí být za Harryho. Už teď jí byl nesimpatický. Pak ji ale napadlo, že by mohla odvodit, jak vypadá desátý, ale za Kalearem už nikdo nebyl. Jen pořádně zmatený Rhys.

"A nyní vás vaši průvodci odvedou do vašich příbytků. Vše potřebné se dozvíte přímo od nich. Brzy na viděnou."

 Nechal se Rhysem odvézt zas kamsi do hlubin lesa.