Mezitím pod zemí hledala Emily východ. O rameno se jí opíral Harry, protože se mu dělalo s každým krokem hůř. Megan šla těsně za nimi, ale protože je jen slyšela, ale neviděla, domýšlela se pubertálních hloupostí a tiše se hihňala. Už už jí Emily chtěla okřiknout, ale v tom uslyšela vzdálenou hudbu. (pozn. Tuto píseň můžete najít na www.youtube.com/watch?v=K1AsxdD_mZs zhruba od minuty a půl začíná text)
"Mezi horami, lipka zelená..."
Tu písničku znala. Jak často ji s Lucy zpívaly ve škole po testech!
"Zabili Janka, Janíčka, Janka, miesto jeleňa..."
Bolestné zavytí prořízlo melodii, zpěváci ale pokračovali dál.
"...zabili Janka, Janíčka, Janka, miesto jeleňa..."
Poslední zoufalý lidský výkřik, odrážející poslední záchvěv touhy žít, už zněl spíš jako řev zabíjeného zvířete.
"Pojďte pryč..." zaskučel Harry, "mě se to nějak nechce líbit..."
Emily ho ale neposlouchala. Byla jako zhypnotizovaná. Odhodila Harryho z ramene, nedbala na zaskučení, když těžce a tvrdě dopadl na zem. Už se vůbec neovládala, kontrolu za ni převzalo cosi jiného. Táhla se jako můra ke světlu, které slabě osvětlovalo chodbu za zatáčkou. Megan a Harry ji ale hned ztratili z očí. Když světlo zhaslo, ozval se další bolestný výkřik a hlasy se znovu daly do zpěvu.
"Mezi horami, lipka zelená, zabili Janka, Janíčka, Janka, miesto jeleňa..."