Emily zabouchla knihu a vztekle jí mrštila o zeď. Jak si vůbec můžou dovolit krmit lidi takovými hloupostmi?! Když u ní zaklepala ta stařena, Emily si myslela, že je to něco důležitého, když tak trvala na tom, aby si to Emily přečetla. Prý životně důležité! Taková hloupost! I když možná... Dalších devět lidí si stěžovalo na tu stejnou stařenu se stejným požadavkem. Devět a jedna je deset a deset je i dětí v legendě... Moc velká náhoda na to, aby to mohla být pravda. Deset dětí z prastaré legendy v jedné třídě v jedné škole v jednom městečku... Kdyby alespoň Catlinepool nebyl takový zapadákov. Ale v takovéhle díře že by se naplnila legenda o deseti Born to? Musí se o tom poradit s ostatními.

Vzdychla, sebrala z podlahy knížku a urovnala jí stránky. Co na to asi řekne Harry? K němu ta stařena taky přišla. Od té doby se mu zdály divné sny. Že jde po hrbolaté a kamenité cestě, za sebou má lidi, ale před sebou jen prázdnotu. On jediný ale vidí, ostatni jsou slepí a hluší. Emily se o něj bála. Za chvíli se z toho zblázní! Za to může ta ježibaba!

Najednou se cítila strašně unavená. No co, zdřímne si a ráno se uvidí. Přeci jen to nemusí řešit sama. Se stejným problémem se přece potýká dalších devět lidí. I když by některé radši z tohoto okruhu vyloučila, ale hlavně, že je tu Harry....

Další den ráno zjistila, že ten problém neřeší deset lidí, nýbrž celá třída. S kým se teď má poradit? Na konci chodby zahlédla Harryho. Chviličku byla zmatená, jako vždycky. Pak zamířila rovnou k němu.

"Hej, Harry!"

Otočil se a usmál se na ni svým obvyklým usměvem, který jasně říkal: Co zase chceš, zlato?

"Ano, Emily?" zeptal se.

"Potřebuju s tebou mluvit, hned!"

Pochopil, že se něco děje. Přesně kvůli tomuhle ho měla nejradši, vždycky odhadl situaci.

Beze slova ji odvedl o kus dál, na balkóně nad schody je nikdo nebude rušit...