Rána na tváři ještě pořád hodně krvácela.

"Ještě, že mám červený triko..."

Sice žertovala, ale ta rána strašně bolela a pálila.

Seděli na louce a všichni pořád ještě těžce oddychovali - kromě Owena, který pořád ještě nepřišel k sobě. Rozhlédla se po ostatních. Sice její bolest byla strašná, ale to není nic proti Becky. Chudák, už nejspíš nikdy neuvidí. Chloe si takový život vůbec nedokázala představit. Když jela na koni, vždycky se kochala výhledem po okolí. Nevidět nic... Otřásla se už jen při té představě.

Becky najednou prohlásila:

"Vidíte to, co já?"

"Ty vidíš?!"

Chloe se prostě neudržela. Becky jí ale odpověděla s klidem sobě vlastním.

"Já ne, ale Rhys to vidí..."

Všichni se otočili na Rhyse, ten strnule seděl na balvanu a hleděl k obzoru, kde se pomalu objevovaly temné postavy. Připravovali se na nejhorší. V tom je Chloe poznala. Bylo jich asi dvacet, ale opakovaly se pořád čtyři stejné tváře.

"Utíkejtéééé!!!"

Ječela sice, ale sama nebyla schopna pohybu. do toho zmatku, který nastal, se probral Owen.

"Co jsem propásl?"

"Neptej se a zdrhej!"

Owen se neptal a zdrhal. Všichni ostatní také. Jen Chloe stála jako přimrazená. Becky ji táhla pryč.

Chloe se konečně pohnula, ale už bylo téměř pozdě...