Co se to s tou Lucy děje? Vždyť já jsem jí nic neudělala! OK, nemluvila jsem s ní, ale jenom proto, že na pozdrav mi odpověděla jakýmsi gestem a odešla pryč. Ale kdykoli jí něco řeknu, hned do mě reje... Kterej divnej člověk tam nahoře vymyslel, abysme se my dvě potkaly. Aby jsme se dokonce života hádaly. Ona asi má představu, že bych se pro ní měla nechat zabít. Ale já bych se nedokázala nechat zabít, nebo ve svým věku nejsem schopná určit pro koho. To má z těch fantasy knížek, trochu jí to vlezlo na mozek. No, kdyby si přečetla místo toho třeba Zemi, tak by jí došlo, jak se má proti těm lidem super. Proto ty knížky nečtu a připadá mi, že mám o hodně lehčí život. A to divadlo-já jsem jí chtěla pomoct. Jako jo, záleželo mi na tom, aby tam byla, ale zase, pokud by jí to nebavilo, tak aby se tam nenudila. U Becky to bylo něco jinýho. Tam už jsem viděla, že i kdyby jí to nebavilo, tak tam vydrží, není tam poprvý. Ale Lucy... To je těžký. Kdyby mi alespoň řekla, co mám dělat. Možná by se s tím nic nedalo udělat, vlastně dost pravděpodobně, ale mohla bych s tím aspoň zkusit něco udělat a snaha se cení. Ale když mi nic neřekne, co s tím můžu udělat?!

Z těchto chmurných úvah Bethany vytrhl křik v přední části třídy. Emily se, jak se zdá vrhla na Megan. Už jí odváděli pryč a drželi ji, protože byla úplně nepříčetná. Co jí to zas kdo udělal?!