Becky
Becky hledala kohokoli. Chloe je naložila na své zvíře a poslala pryč. Teď nerušila, kde se nachází, ale už ji napronásledovali, to věděla jistě, protože Josh se příšer bál a nespomalil by, dokid by si nebyl jist, že se na desítky metrů od neůj nevyskytuje ani jedna. Prohledávala vědomí a už zjistilia,že Owen sedí v jalovcích, Chloe visí v koruně jakéhosi stromu, Bethany, Lucy, Megan a Stephanie hledí týmž zamřížovaným otvorem na jakési nádvoří a Emily sedí poblíž s Harrym, který ale vypadal, jako když má umřít a návštěva jaho hlavy jí to potvrdila. Musela kontakt přerušit, protože se cítila až příliš unavená, a tak poplácala Joshe tam, kde myslela, že má Josh krk a téměř se trefila.
"Tak, Joshi, jedem za Chloe. Najdeš ji?"
Už skoro čekala, že Josh odpoví. Jen zafrkal a vyrazil, Becky to brala jako ano. Opřela se o jeho krk a za chvíli usnula.
Zdál se jí zvláštní sen. Byla pavouk, lezla po síti. Na vláknech se třpytilo devět kapiček rosy. V každé jeden obličej. Poznávala Lucy, Bethany, Emily, Megan, Stephanii, Chloe, Harryho i Owena, ale poslední obličej jakoby tonul v mlze. Zatahala za jedno vlákno a Emily sklouzla po vláknu blíž k ní, dotkla se druhého a Bethany přijela téměř až k její noze, škubla za další a Lucy se převalila a padala, dopadla na Owenovo vlákno a zůstala tam, zatím co Owen se řítil kamsi dolů do tmy...
Probudilo ji, jak na ni volala na pozdrav Chloe. Napojila se na ni a uviděla sama sebe, jak jede na Joshovi pár metrů pod Chloe. Ta ještě pořád visela na stejném stromě. Teď ale začala slézat a už stála na zemi. No jo, když má někdo za domem les...
Vydaly se společně hledat Owena, cestou Becky posbírala nějaké bobule, o kterých věděla, že se v jejich světě dají jíst. Ale jalovce, ve kterých se schovával Owen ne a ne najít. K večeru se tedy zastavily a chtěly rozdělat oheň. Ale ve světle zapadajícího slunce opět uviděly na obzoru příšery. Další hon.
"Josh nás prý unese obě, tak naskoč."
Becky naskočila a Josh tryskem vyrazil. Ujížděly až do rána.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro