Nevím kolik bylo hodin. Cítila jsem se po probdělé noci unavená a psychicky vyčerpaná. Vedle mě seděla Dee a rukou mě hladila po tváři.

,, Proč ještě nespíš? Potřebuješ se z toho vyspat."

,, Nemohu spát. Pořád to před sebou vidím," řekla jsem a lehla si na její hruď. Po tváři mi stekla slza a tak jsem se zhluboka nadechla.

,, Ale notak. Neplakej, zlato. Jsem u tebe a neodejdu, ano?"

,, Dee, ona se pokusila o to, co se málem povedlo jemu," řekla jsem a setřela si několik slaných kapek.

,, Ale přišla jsem včas a nepovedlo se ji nic. Byla jsem u tebe skoro hned."

,, Dee, proč to udělala? Moc dobře věděla, co mám za sebou," řekla jsem a snažila se držet další slzy tam, kde být měly. Avšak marně. Jedna střídala druhou a tu zase další.

,, Kdybych na tohle znala odpověď, ráda ti to řeknu. Nemělo se to stát a nic ji v tomhle neomlouvá," řekla a začala ale hladit po zádech.,, Chceš prášek?" zeptala se a já přikývla. Podala mi ho hned i s lahví vody. Zapila jsem si ho a lehla si zpátky.

,, Bylo to nechutný."

,, Co bylo nechutné?"

,, To jak mě líbala. Jak se mě dotýkala," říkala jsem a snažila se vytěsnit vzpomínku na její rty.,, Říkala jsem ne a přesto to dělala. Chtěla jsem jí odstrčit, ale přitiskla mě k té studené zdi ještě víc. Až to bolelo," říkala jsem a věděla, že Dee mě poslouchá.

,, Už se to nestane," řekla klidně. Zřejmě se snažila být klidná, ale moc jí to nešlo.,, Nepustím tě z očí i kdy by mě ti mělo stát, cokoliv," řekla a já si až teď všimla její mírně nateklé ruky. Všimla si mého pohledu a usmála se.,, To neřeš, ano?"

,, Musím zavolat tomu doktorovi a jít k němu. Musím si s ním zase promluvit," začala jsem a dívala se kamsi před sebe.,, Když mě tam líbala, vše se vrátilo.," říkala jsem a po chvíli se posadila.,, Modlila jsem se za to, aby někdo přišel a pomohl mi."

,, A jako i tehdy, jsem přišla já a zachránila tě."

,, Dojdu si dát sprchu. Potřebuju se umýt a uklidnit se."

,, Jsi si jistá? Nemám jít s tebou?"

,, Ne. Chci být sama. Aspoň chvilku," odpověděla jsem a vzala si čisté věci. Štěstí bylo, že jsem si tenkrát vzala k Dee oblečení a zůstalo tam. Že jsem nemusela jít k sobě.

,, Dobře, kdyžtak na mě zavolej. Dojdu nám udělat čaj a něco ke snídani, ano?"

,, Já asi nemám úplně hlad," odpověděla jsem hned a zmizela do koupelny. Až tam jsem znovu pustila slzy ven a opřela se o umyvadlo. Měla jsem chuť do něčeho praštit. Byla jsem naštvaná hlavně sama na sebe. Na to, že jsem tak slabý člověk a nedokážu se nijak bránit. Začala jsem mít pocit, že je vše má chyba. Ta samá situace se opakovala o několik týdnů později. A nejhorší na tom bylo, že to tentokrát mohla být má kamarádka. Svlékla jsem pyžamo a pustila na sebe ve sprše teplou vodu. Snad jsem doufala, že to voda ze mě smyje.

,, Jsi v pohodě?" ozvalo se u dveří a já tam otočila hlavu.,, Já jen, že jsi tu dvacet minut."

,, Nejsem v pohodě! A nebudu, dokud mi všichni budou podkopávat nohy!" křIkla jsem a sedla si na zem. Slzy se mísily s vodou a nebylo zcela poznat, zda pláču nebo ne. Voda se najednou vypnula a před očima se objevil červený ručník. Zabalila jsem se do něj a objala Dee.,, Proč to všichni dělají?"

,, Já nevím, zlato," řekla a objala mě. Byla cítit láska a pochopení. Ale jen člověk, co prožil to, co já, mě mohl pochopit.,, Pojď se obléknout a posadit se do obýváku. Udělám ti teplý čaj a aspoň něco malého k jídlu, hm?" přikývla jsem a já se po jejím odchodu začala oblékat. Vrátila jsem se za ní a sedla si. Neměla jsem na nic náladu. Neměla jsem ani náladu na nějakou debatu. Chtěla jsem samotu a klid. Dee za chvíli donesla čaj a chléb se šunkou. Čaj jsem uvítala. Milovala jsem ho tak jako Dee. Bez něj jsem být nemohla. S jídlem to bylo v tuto chvíli horší.

,, Nebudu jíst, nemám chuť k jídlu."

,, Co tím vyřešíš, když nebudeš jíst? Aspoň ten jeden chleba, Sam. Vím, jak se cítíš, ale jíst musíš."

,, Víš, jak se cítím? To myslíš vážně? Jak tohle můžeš říct?! Ty o tom nemůžeš vědět vůbec ní!" křIkla jsem a v tu chvíli se znovu objevila v jejím objetí. Nedokázala jsem přestat plakat. Bylo to pro mě horší, než před tím. Snad kvůli tomu, že se to opakovalo, nebo proto, že šlo o někoho známého. Že to udělal člověk, kterému jsem opravdu věřila.

,, Bude to dobré, ano? Všechno zase bude jako dřív. Teď už se nic nestane," říkala a snažila se mě uklidnit.,, Omlouvám se, že jsem tě nechala samotnou. Mrzí mě to," zase s tím začala. Zase se začala obviňovat a já s tím nedokázala nic udělat. Tentokrát jsem neměla sílu jí něco vyvracet. Z přemýšlení mě vytrhl zvonící telefon. Naštěstí nebyl můj. Patřil Daisy, která se pro něj natáhla.,, Sharlotte," řekla a telefon zvedla. Zvedla se i ona sama a odešla stranou. Mluvily o ní, o její ruce a dalších věcech. Za chvíli se vrátila a pozorovala mě.

,, O co jde?"

,, Byla celou noc u Sharlotte a ta jí dala na letenku, ale musí se tu stavit pro věci."

,, Ne, tohle nemůžeš," řekla jsem se slzami.,, Nemůžeš chtít, abych se s ní viděla," říkala jsem se slzami a nechápavě na ní koukala.

,, Jedna z nás se s ní vidět musí. Buď ty, nebo já," řekla a já nad tím nevěřícně kroutila hlavou.

,, Nemůže to pár dní počkat? Já to teď nezvládnu," řekla jsem snažila se udržet hrneček v klepajících se rukou.

,, Zařídím to, ano? Vezmu ti rovnou věci sem. Souhlasíš?"

,, Dobře, ale vrať se, co nejdříve, prosím. Nechci tu být sama," řekla jsem a dívala se kamsi před sebe. Dee mě chytila za ruku a tak jsem se na ní podívala.

,, Věříš mi?"

,, Já nevím. Nevím, zda teď mohu někomu věřit. Je těžké věřit."

,, Nechci, abys věřila někomu. Ptám se, zda věříš mě," zopakovala otázku a já přikývla. Nechala jsem se obejmout a cítila opět pocit bezpečí.

,, Nikdy jsem nikomu tolik nevěřila, jako tobě," řekla jsem a zhluboka se nadechla.,, Půjdu taky. Ale budu jen opodál."

,, Dobře. Postarám se, aby se ti nemohlo nic stát. Ani se k tobě nepřiblíží," řekla a já přikývla. Cítila jsem, že prášek začal účinkovat a já jsem o dost klidnější. Cítila jsem se unavená. Téměř celou noc jsem nespala a tělo si žádalo své.

,, Kdy přijedou?"

,, Říkala že do dvaceti minut jsou tady. Byla i dost zlá i na Sharlotte, ale ta ji zkrotila. Pak jí odveze na letiště a počká až odletí."

,, Můžeš mě prosím objímat a nic neříkat? Chci být jen u tebe."

,, Jistě, to není problém," odpověděla a sevřela mě ve svém objetí. Bylo to příjemné a cítila jsem se mnohem lépe. Její objetí bylo jako lék, který dokázal vše špatné vymazat.,, Miluju tě, krásko," šeptla mi do ucha a snad se i usmála. Mlčela jsem. Nedokázala jsem na to nějak reagovat. Nedokázala jsem říct to samé. Potřebovala jsem pár hodin na to, abych se dala dohromady. Ale také jsem věděla, že další setkání s Chris bude tou nejtěžší zkouškou.

,, Co se ti stalo s tou rukou?"

,, Záleží na tom?"

,, Záleží, evidentně tě to bolí a máš jí oteklou," odpověděla jsem a prsty ji přejela po ruce.

,, Ve vzteku jsem Chris trochu srovnala fasádu. A jak jsem jí praštila, asi jsem si ruku trochu narazila."

,, Neměla jsi jí mlátit."

,, Bylo to v afektu. Ale zasloužila si to," odpověděla a já přikývla.

,, To je pravda," řekla jsem a podívala se na ní.,, Nevím zda to zvládnu."

,, Nemusíš tam jít, pokud se na to necítíš. Zvládneme to se Sharlotte samy a pak už o ní nikdy neuslyšíš."

,, Musím tam jít. Nevíte, co je její. Vlastně ani nevím, zda si něco vybalila."

,, Kdykoliv můžeš odejít, ano? Sharlotte to vysvětlím a obě to pochopíme," odpověděla a po chvíli se ozval zvonek. Došla ke dveřím a přes tlačítko  otevřela spodní dveře. Znatelně jsem znejistila a pomalu se zvedla. Začalo se mi hůř dýchat a tep jsem měla nepřirozeně rychlý.

,, Tak jdeme," řekla jsem a dala jí klíčky. Vyšly jsme na chodbu a já si sedla do podřepu. Opřela jsem se o zeď a dívala se do země. Dee odemkla a otevřela dveře. Když sem zaslechla kroky, zvedla jsem hlavu. Nervózně jsem si mnula ruce. Usmívala se a snad ji ani netrápilo, co se stalo. Jí to bylo úplně jedno.

,, Vezmi si věci a už se tu neukazuj," řekla Dee a ukázala na otevřený byt.

,, Dovolíš jí, aby takhle jednala semnou?" ozvalo se a já cítila jak klesám opět na zem.

,, Nic jiného si nezasloužíš," zase ty slzy. Zase ten pocit bezmoci. Ten pád ke dnu, který se neměl už nikdy opakovat.

,, Christino, nech jí být a sbal si věci. Nebo se tím snad bavíš? Baví tě snad koukat se na to, jak jsi někoho srazila zase na dno?" začala Dee a já odvrátila hlavu. Měla jsem, co dělat sama se sebou.

,, S tebou se bavit nebudu," zněla odpověď a já se snažila vypadat klidně. Slzy ovšem vše kazily.,, Tvoje holka mě napadne a ty ji necháš, aby semnou takhle jednala?"

,, Ani se nepokoušej k ní přiblížit. Tohle jsi udělala ty. Kvůli tobě je tak v háji. "

,, Kdyby byla chlap, skončíš v nemocnici na jednotce intenzivní péče a budou tě vyšetřovat na policii," vyřkla jsem a zvedla se. Došla jsem k ní a chytila ji za tričko.,, Sbal si ty tvoje zkurvený věci a vypadni!" křikla jsem a ucítila ruce Dee, která se mě od ní snažila odstrčit. Chris se mi doslova usmívala do obličeje.,, Zmiz mi ze života!" strčila jsem jí směrem k bytu a otočila. Zřejmě to neustála a dle rány upadla. Rychle jsem zamířila k Dee a odešla do obýváku. Tvář jsem složila do dlaní a zhluboka dýchala. Za deset minut se Dee vrátila i s taškou s mými věcmi.

,, Už jsem tady. Je pryč," řekla a objala mě.,, Už bude vše v pořádku."

,, Promiň. Omlouvám se, ale já musela."

,, V pohodě. Nečekala jsem, že budeš v klidu. Vlastně jsem doufala, že bude mlčet ona a zbytečně nebude vyvolávat problémy," odpověděla a objímala mě.,, Vzala sem ti sem oblečení. A našla sem nějakou krabičku, měla jsi tam peníze, tak jsem jí vzala taky."

,, Děkuji, ale teď mě jen drž a nespouštěj. Klidně něco říkej, ale nespouštěj mě."

,, Dokud nebudeš chtít, nepustím tě," donutilo mě se to usmát.,, Přísahám, že už se ti nikdy nic nestane. Budeš pod mou ochranou."

,, Omlouvám se za to, co jsem tam vyvedla."

,, To se dá pochopit. Nebudeme se kantonu vracet. Je to pryč a už se to nestane. A víš proč?"

,, Protože mám tebe?"

,, Správně. Protože máš mě a já tě ochráním. Protože i anděl potřebuje svého ochránce," odpověděla a já se k ní ještě víc přitiskla. Stále jsem si nebyla sama sebou jistá. Byla jsem sice klidnější, ale její objetí bylo to, které mi pomáhalo.

,, Co když...."

,, Žádný, co když už nebude. Nikdy se nestane nic, co by ti ublížilo," řekla a palcem mi přejela po tváři. Trochu jsem sebou cukla, ale po chvíli tvář přitiskla k její ruce.,, Objednám nám něco k jídlu, ano?"

,, Nemám hlad, takže objednej jen sobě."

,, O tom nebudu diskutovat. Budeš jíst a to buď dobrovolně, nebo tě budu krmit," řekla a začala něco ťukat do telefonu.

,, Nebudu jíst! Nemůžeš mě nutit jíst! Pořád mě k něčemu nutíš!" křikla jsem a vstala. Vydala jsem se do ložnice a zavřela za sebou dveře. Lehla jsem si na postel a znovu se rozplakala. Neměla jsem sílu žít. Neměla jsem k životu ani chuť. Trvalo to možná čtvrt hodiny. Možná o něco déle, než se dveře otevřely a přišla Dee. Přidřepla si ke mě a rukou mě pohladila po tváři.

,,Omlouvám se, Sam."

,, Ne. Neomlouvej se. Za to nemůžeš."

,, Mohu. Neměla jsem tě k tomu nutit a hlavně nemám právo tě k něčemu přesvědčovat," řekla a v jejím hlase zazněla lítost.

,, Máš ve všem pravdu. Jíst musím. Pokusím se něco sníst, ale nic neslibuji. Až přijede jídlo, zavolej na mě."

,, Chceš být sama?"

,, Prosím."

,, Přijdu pro tebe až dorazí jídlo, dobře?" odpověděla a já přikývla. Byla jsme ráda, že mi dá nějaký prostor. Tak nerada jsem plakala před ní. Věděla jsem, že mi nemůže pomoct a neuměla jsem si představit, jak těžké to může být pro ní. Pro člověka, který chce, ale nemůže. Na chvíli jsem usnula a vzbudila se až poté, když se mě dotkla její ruka. Leknutím jsem sebou cukla a trochu se od ní odtáhla. Ale uklidnila jsem se ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jde o Dee.

,, Klid. Jsem to jenom já. Nikdo jiný," řekla tak klidně, ale v očích byla vidět beznaděj. Naklonila se ke mě a políbila mě na tvář.,, Už nám přivezly jídlo, půjdeš si dát?"

,, Zkusím to," souhlasila jsem a pomalu se zvedla. Cítila jsem se jako naprostá troska. Tak jako před tím. Měla jsem tohle už za sebou. A stačil jeden člověk, aby se vše zase vrátilo. Odešly jsme do obýváku ke stolu, kde bylo jídlo už na talíři. Vypadalo to dobře s skvěle to vonělo. Vonělo to lépe, než jsem si dokázala představit. Bez jakých kolik slov, jsem se dala do jídla a pomalu kousala sousto za soustem. Nespěchala jsem. Přeci jen jsem měla žaludek trochu sevřený

,, Chutná ti to?"

,, Jo, je to dobré," odpověděla jsem a vzala si další sousto kuřecích medajlonků s bramborem. Jedla jsem především kvůli Dee.,, Neměla by jsi s tou rukou k doktoru?"

,, To rozhodně ne. Už to není ani nateklé a ani to moc nebolí. Do večera to bude v pohodě."

,, Dobře. Jen jsem se ptala," odpověděla jsem a dojedla.,, Jak jsi se vůbec poznala se Sharlotte?"

,, Proč se ptáš?"

,, Jen mě to zajímá," odpověděla jsem a vzala talíře a odnesla je. Vrátila jsem se a zabalila se do deky na gauči. Dee si mě přitáhla k sobě a objala mě.

,, Nevadí?"

,, Já nevím. Mě už je asi vše jedno."

,, Zlato, vše bude v pořádku. Vše špatné zase zmizí a už se bude dít jen to krásné. Jen to, co prožijeme spolu. A to bude spousta lásky," odpověděla a klidně dýchala. Věděla jsem, že se usmívá, já to ovšem nedokázala. Po chvíli jsem se odtáhla a sedla si znovu do druhého rohu.,, Stalo se něco?"

,, Ne. Jen chci sedět tady."

,, Dobře. Budu to respektovat. Nechceš udělat čaj? Třeba nějaký bylinkový?"

,, Jak chceš. Mě je to jedno."

,, Dobře," povzdechla si a vydala se do kuchyně.,, Se Sharlotte jsme se poznaly náhodou. Kdysi mě nabourala a mohly jsme z to tak nějak obě. A pak mě jako omluvu a kompenzaci pozvala na oběd a zůstaly jsme přátelé," ozvalo se z kuchyně, ale já se dívala do zdi před sebou.

,, To je skvělé," odpověděla jsem nepřítomně a ani nezaregistrovala, že mi přinesla čaj. Když jsem zaregistrovala jeho vůni natáhla jsem se pro hrnek.

,, Zlato, jsem a vždy budu s tebou. Bude to v pořádku."

,, Už nikdy nebude nic v pořádku," odpověděla jsem a napila se. Dee mě pohladila po tváři a poté se vzdálila.

,, Miluju tě, Sam. A budu vždycky."

Děkuji za přečtení kapitoly. Nebyla moc jednoduchá a ani mě se nepsala lehce. Dá se Sam zase dohromady, nebo to pro ní bude ještě těžší? Měla by Dee něco podniknout, nebo to nechat být?