Uběhly čtyři dny od nápadu setkat se s Christinou a dostat z ní informaci, proč to udělala. Než jsme vyrazily na stanici, čekala nás zastávka v nemocnici, aby mě zkontrolovali. Čekalo nás příjemné překvapení, když se rozhodlo o vytažení všech stehů. To méně příjemné bylo, že jsem dostala berle, kterými jsem měla ulevovat pravé noze.

,, Vypadám s tím jak idiot. Tohle jí udělá jen radost, když mě s tím uvidí!" křikla jsem před nemocnicí a beznadějně koukala na dvě červené hole.

,, Buď ráda za tohle. Chtěl ti dát jen takovou hůlku. Tohle ještě vypadá dobře."

,, Ne, nevypadá. Vypadám jak debil. A to doslova a do písmene. Ta hůl by možná byla lepší. S tímhle neumím chodit," řekla jsem a sledovala jak došla až ke mě. Vzala berle a opřela jej o zeď, následně mi nastavila záda a já pochopila. Když mě měla na zádech, berle vzala do ruky a vydala se semnou k našemu autu. Zřejmě to vypadalo vtipně, ale nevadilo mi to. Cítila jsem se ve větší pohodě a nikdo na mě tolik nezíral. Po čtvrt hodině jsme seděly v autě a já si oddechla.

,, Jsi si jistá, že chceš jet za ní a na ten výslech? Nechceš spíše někam pryč? Třeba někam k moři?"

,, To můžeme jet potom. Potřebuju to uzavřít. Stejně jako agenti."

,, To máš pravdu, ale zničí tě to. Občas je důležitější zůstat v nevědomosti a neznat pravdu."

,, Občas ano, ale tohle je jiná situace."

,, Ten důvod je jasný, lásko," řekla a naklonila se ke mě. Krátce mě políbila a přitom měla svou ruku na mé tváři.,, Zamilovala se a ty jsi si našla někoho jiného. Dalším důvodem bude, že byla bez peněz a oni jí je nabídli. Byla naštvaná, tak souhlasila, vzala zbraň a pokusila se tě zabít. To je jednoduché."

,, Třeba je v tom něco jiného."

,, Sam, ti agenti, co byli u nás, mi cosi řekli. Když jí vyslýchali, neprojevila ani soucit, nemrzelo jí to. Jakoby jí bylo jedno, že může za mřížemi strávit zbytek života."

,, Třeba tu lítost projeví, když bude mluvit semnou."

,, Dobrá, jedeme tam," řekla a ještě jednou mě políbila. Poté nastartovala a vydala se na cestu. Nevěděla jsem, co od toho očekávám, ale doufala jsem, že se vše vyjasní a já budu moct jít dál. V tuto chvíli to pro mě nebylo možné a já se neustále trápila důvody, které jí k tomu vedly. Když jsme zastavily a Dee po chvíli otevřela dveře i s mými berlemi v ruce, povzdechla jsem si.,, Pokud má litovat toho, co se stalo, vezmeš si je. Stejně bez nich nikam nedojdeš. Musíš se o něco opřít."

,, To mohu o tebe, ale protože tě miluju a nechci ti zničit záda, vezmu si je," souhlasně jsem přikývla, vzala si je a poté vylezla z vozu. Dee měla v garáži dvě auta, jedno z nich mělo být moje. Ale to jen do doby, než jsem málem přišla o život. Momentálně jsme jezdily novou audi A8 a já si to náramně užívala. Auto bylo v kůži a mělo tu nejlepší výbavu. Někdo by si mohl myslet, že jsme s ní kvůli penězům. Ale tak to není a nikdy nebude.

,, Klidně tě budu nosit na rukou, když si to budeš přát."

,, Milé, ale musím tu nohu posilovat, abych se na ní někdy normálně postavila a neměla při chůzi bolesti."

,, Zajistím ti ty nejlepší léky a bude to v pohodě."

,, Ty nejlepší léky, jsou strašně drahé. Vystačím si s těmi obyčejnými," řekla jsem nesouhlasně a nechala Dee zavřít a uzamknout auto. Cesta do budovy nám trvala skoro deset minut. Dee šla za jakýmsi uniformovaným mužem v okénku a za chvíli se vrátila.

,, Chceš si nejdříve promluvit s agenty, nebo s ní?"

,, Nejdříve s agenty a pak s ní. Třeba mě přípraví na něco nečekaného. Co tu vůbec dělají?"

,, Přišli jí vyslechnout, ale odmítá s nimi mluvit."

,, Aha. Třeba nebude mluvit ani semnou. Kdo ví," pokrčila jsem rameny a vydala se za Dee, která mě vedla pro nás uvolněnou kancelář.

,, Mám tu být s tebou?"

,, To záleží na tobě. Pokud chceš, zůstaň. Pokud nechceš, můžeš odejít."

,, Zůstanu, třeba budu moct něco doplnit," pouze jsem přikývla a pohlédla ke dveřím, které se otevřeli. Stal předemnou muž. Byl svalnatý a když se vydal ke mě, pozdravil a ukázal odznak. Rozhovor s agentem probíhal v klidu a snažila jsem se mu říct vše, co jsem mohla.

,, Myslím, že jsme si řekli už vše. Chtěla by jste ještě něco dodat?"

,, Já to nechápu, agente Davisi. Milovala mě a potom se mě pokusila zabít. Málem se jí to i povedlo."

,, Také bychom rádi věděli, co jí k tomu vedlo. Ale jak jsem řekl, odmítá s kýmkoliv mluvit."

,, Semnou třeba bude a vysvětlí to."

,, To by bylo fajn. Hrozí jí deset až patnáct let za mřížemi. Stačí, aby před soudem řekla, že jí to mrzí, nebo něco. Aby projevila lítost."

,, Rozumím. Zkusím s tím něco udělat. Víte, ačkoliv udělala tohle, pořád mi na ní záleží. Možná sem pitomá a měla bych se na ní vykašlat, ale to já prostě neumím."

,, Ale měla bys. Díky ní jsi tu už sedět nemusela."

,, Dee, kdybych udělala to, co ona, vykašlala by jsi se na mě?"

,, Ale neudělala. Nemůžeš sem plést dvě rozdílné věci. Jendo je jistý, neodpustila bych ti to."

,, Vidíš. Já jí to odpustit nehodlám. To nemohu. Málem jsem kvůli ní přišla o život. Ale nechci, aby byla deset let za mřížemi."

,, Tam bude stejně, to nic nezmění. Ale může dostat nižší trest. Místo deseti let, třeba jen pět."

,, Udělám, co budu moct," přikývla jsem a muž vstal. Odvedl nás do návštěvní místnosti, kde jsem netrpělivě vyčkávala. Dee na mě nervozitu moc dobře viděla a tak mě chytila za ruku.,, Třeba semnou nebude chtít mluvit."

,, Bude. Až tě uvidí, bude litovat toho, co provedla," řekla a já přikývla. Nevěděla jsme, zda toho bude litovat. Nevěděla jsem, jak se vůbec zachová. Když jsme zaslechly klíče, zpozorněly jsme a sledovaly dveře. Ty se za chvíli otevřely a do nich vešla Christina s policistou. Měla na sobě oranžové vězeňské oblečení a na rukou pouta.

,, Můžete jí prosím sundat ty pouta?"

,, Jste si tím jistá?"

,, Jsem," řekla jsem a pozorně si Christinu prohlížela. Policista jí pouta sundal a ukázal na stolek se židlí, kam se vydala.,, Ahoj."

,, Proč jsi přišla? Aby jsi se podívala, jak mi to sluší?" zeptala se a sedla si. Vypadala sklesle a nevyspale.

,, Nespala jsi, že?"

,, Dobrý postřeh. Ono se tu moc spát nedá, víš," řekla a sklonila hlavu.,, Proč jsi přišla?"

,, Snažím se nějak pochopit, proč jsi to udělala? A nechápu to. Řekni mi, proč?"

,, Mohla jsi jí zabít, copak ti to není ani líto?" vložila se do toho Dee a já si povzdechla.

,, Můžeš jít ven? Bude lepší, když si popovídáme samy," navrhla jsem a Dee přikývla. Když odešla, povzdechla jsem si.

,, Na tom nezáleží. Udělala jsem to a teď strávil pár let za mřížemi."

,, Chris, můžeš tu strávit třeba patnáct let. Ztratíš tím všechno. I přesto, co jsi udělala, mi na tobě záleží."

,, Já už všechno ztratila. Nemám venku nic. Nemám tebe, nemám práci a ani bydlení. Nemám žádný peníze. Chceš, abych projevila lítost?"

,, Mě mít nemůžeš. Já miluju Dee a to se nezmění. Uvědomuješ si, co jsi provedla? Že díky zranění nohy nebudu možná nikdy normálně chodit? Nebudu moct dělat to, co dříve? Víš jaké mám při chůzi bolesti?" řekla jsem a zahlédla v jejích očích slzy.

,, Já neměla jinou možnost. Neměla jsem peníze, bydlení prostě nic. Byla jsem naštvaná, že jsi mě poslala do háje a téměř vůbec se o nezajímala. Brala jsem to jako zradu. Za to vše, co jsem pro tebe udělala."

,, A to byl pro tebe důvod vzít do ruky zbraň a vystřelit? Proč jsi nenapsala, že potřebuješ pomoct? Peníze bych ti nějaké poslala."

,, Neposlala. Dlužím skoro půl milionu. Půjčovala jsem si a pak nevěděla kudy kam. Omlouvám se a moc mě to mrzí."

,, Na omluvu je příliš pozdě, Christino. Tohle ti nikdy neodpustím. Mohla jsem s ní pracovat, ale teď už tu možnost mít nebudu.Pokud budeš něco potřebovat, napiš mi, nebo zavolej. Řeknu si o účet, kam ti mám poslat peníze a budu ti pomáhat, jak jen to bude možné," řekla jsem a rukou si zajela do vlasů.,, Když před soudem projevíš trochu soucitu, dostaneš nejspíše o dost nižší trest."

,, Sam," řekla a chytila mě za ruku.,, Kdybych mohla, vrátím čas zpátky a nikdy by se to nestalo."

,, Ale stalo se to. Vyměnila by jsi můj život za peníze. Kolik ti nabídli? Milion? Nebo snad i víc?"

,, Sedm set tisíc euro," šeptla a já na ni vyvalila oči.,, Stačilo to na moje dluhy a ještě by mi zbylo."

,, Vyměnila jsi mě jen za sedm set tisíc euro?" zeptala jsem se překvapeně a opřela si čelo o stůl.,, Když jsi mě tak moc milovala, proč jsi chtěla, abych se dala dohromady s Dee? Proč jsi mě nechala odjet?"

,, V té době jsem už měla dluhy a myslela jsme si, že bude lepší, abys odjela. Ale nečekala jsem, že si někoho najdeš."

,, A čekala jsi, co? Že budu sama? Chris, já jsem konečně šťastná. Mám přítelkyni, která by pro mě udělala cokoliv na světě," řekla jsem a opřela se.,, Zklamala jsi mě. Hodně jsi mě zklamala. Budu doufat, že ti trest sníží. Ale zasloužíš si to. Na podporu po dobu trestu se můžeš spolehnout."

,, Odpustíš mi někdy?" zeptala se a já vstala.,, Vím, že jsem ti tímhle zřejmě zničila život. Nechci to hned. Sama bych s tím měla problém," v očích měla slzy a nespouštěla ze mě oči.

,, Už by jste měla jít. Čas na návštěvu vypršel," vložil se do toho policista a přistoupil ke Christině.

,, Já nevím. Nemůžeš po mě něco takového chtít. Možná jsem moc hodná, ale tohle? Tohle je na mě moc," odpověděla jsem a zakroutila nad tím hlavou.,, Nedělej žádné hlouposti a drž se. Peníze ti dojdou do týdne. Ve tvém případě, podmínka nepřichází v úvahu. Takže počítej s minimálně pěti letým trestem," poté jsem počkala až jí nasadí pouta a já se vydala pryč z místnosti.

,, Děkuju, Samantho," řekla než zmizela za dveřmi a já zase za těmi druhými. Opřela jsem se o zeď a zhluboka oddechovala. V očích mě pálily slzy a ztěžka jsem dýchala. Ucítila jsem objetí a tak jsem na rameno své lásky položila hlavu.

,, Prodala mě. Prodala mě jako nějaký kus masa za sedm set tisíc euro," řekla jsem a vzala si od Dee kapesníček.

,, Věděla jsem, že to nebude dobrý nápad. Ale doufám, že jsi konečně spokojená. A zajímalo by mě, proč jí chceš posílat peníze?"

,, Nemůžu ji tam nechat bez peněz. To prostě nemohu. Musím být lepší než ona. Bude je potřebovat, aby nějak fungovala."

,, Kecat ti do toho nebudu, je to to je rozhodnutí, ale podle mě děláš chybu."

,, Možná ano. Ale zasadila mi další ránu a teď už vím, že jí to nikdy neodpustím. Já bych jí nikdy za peníze nevyměnila."

,, Dojedeme si někam na večeři a uděláme si pěkný večer, co ty na to?"

,, Jsem zralá spíše na panáka a zpít se do němoty. Chci předstírat, že se to neděje, ale zranění, mi to bude stále připomínat."

,, Nemysli na to, ano? Víckrát se s ní neuvidíš. Hraje ti na city a přitom je úplně v klidu. V zadu stál psycholog a ona to celé jen zahrála. Má pocit, že jí snad mrzí, že se jí to nepovedlo."

,, Já nevím. A je mi to jedno, zlato. Jedeme na tu večeři? Chci odtud pryč," Dee přikývla a vydaly jsme se ven. Venku jsem se zhluboka nadechla vzduchu a cítila se zase o něco lépe. Když jsme sedly do auta a vyrazily pryč, sledovala jsem v zrcátku vzdalující se budovu.

,, Jsi v pohodě?"

,, Kdybys tam zůstala, jedna z vás by vystřelila. Takže jsem byla ráda, že tě odvedli pryč."

,, To asi ano. Ale i na by si to nedovolila. Mohlo by jí to přitížit. Co si dáme? Čínu nebo nějakou klasiku?"

,, Asi Čínu. Mám jí ráda a dlouho jsme jí neměli," odpověděla jsem a Dee zamířila do centra města. Po zbytek cesty jsem se dívala z okna a v ruce svírala tu Daisynu. Cítila jsem se tak lépe a hlavně jsem byla šťastnější. Aspoň jsem věděla, že jí mám stále u sebe.

Tak vám moc děkuji za přečtení této kapitoly. Co na kapitolu říkáte? Měla by se na ní vykašlat? Nebo dělá dobře, že se jí snaží pomoct? Může to rozbít vztah mezi Dee a ji?