Ráno se skutečně ozvalo neúnavné bušení na dveře. Otráveně jsem se zvedla a došla otevřít.

,, Vypadáš hrozně," ozvalo se a já jen přikývla. Šouravým krokem jsem došla do kuchyně a šla dělat kafe.

,, Cítím se hrozně unavená a taky se hrozně cítím. Spala bych."

,, Nevzala sis prášek?"

,, Vzala, ale nějak moc nezabral. Moc jsem toho nenaspala," odpověděla jsem a oběma nám udělala kávu.,, Sladíš? Dáváš si mléko?"

,, Obojí, děkuji," řekla a sledovala mě.,, V kolik jsi asi usnula?"

,, Netuším. V jednu sem byla ještě vzhůru," odpověděla jsem a slyšela jak si povzdechla.

,, Musíme tě dát trochu dohromady. Takhle tě za volant nepustí. Maluješ se?"

,, Moc ne. Nepotřebovala sem to," odpověděla jsem a sledovala jak mizí v koupelně. Za chvíli se ozvali dveře a poté další. Přišla s větší taštičkou a já ji v šoku pozorovala.

,, Během pití kafe, tě dám trochu dokupy. Musíš vypadat odpočatě. A když se mi podaří zjistit s kým pojedeš, zařídím, aby dnes řídil."

,, To nejde. Budu v pohodě a odřídím to. Tu práci potřebuju," odpověděla jsem a sedla si blíž k ní. Upila jsem z hrnku a pak čekala, co bude následovat. Dala se do práce a musela jsem uznat, že rychlejší bych rozhodně nebyla.

,, Pořád vypadáš unaveně, ale už to není tak hrozné. Už vypadáš jak člověk," odpověděla a napila se. Chutně si olízla rty a já s cena chvíli zarazila.,, Děje se něco?"

,, Ne, nic. Děkuji, že se mi snažíš pomoct," odpověděla jsem a dopila hrnek kávy najednou. Poté jsem odešla do ložnice a vzala na sebe košili s černými kalhotami. Na nohy jsem snažila černé boty a přes košili dala sako.,, Jak vypadám?" zeptala jsem se, když jsem si dala vlasy do culíku.

,, Mohu?" zeptala se a já přikývla. Sundala mi gumičku a vlasy volně rozpustila. Z rukou mi vzala hřeben a ještě jednou je projela hřebenem.,, Nech si je rozpuštěné. Je to lepší a víc ti to sluší."

,, Ale, nebude problém s tím, že ty vlasy mám volně?" zeptala jsem se a otočila se.

,, Nikde není dané, že musíš mít vlasy sepnuté. Vlasy, občas potřebuji odpočinek a ten jim v gumičce dopřát nemůžeš."

,, Jsi snad odborník přes vlasy?"

,, To určitě ne," odpověděla a zasmála se.,, Jen vím, jak se cítím já. "

,, Aha, rozumím. A oblečení? Dobrý?"

,, Dokonalý, ale stačily by i rifle. Ona na to moc nekouká."

,, Tak se mám převléknout?"

,, Na to už není dost času. A na druhou stranu, ocení to. Až uvidíš, ty chlapy, budeš z toho mít husinu."

,, Díky za upozornění," řekla jsem a usmála se. Po pokoji jsem posbírala všechny důležité věci a ukázala na dveře.,, Můžeme vyrazit, ne?"

,, Jistě. Ještě se stavím u sebe. Něco si musím ještě vzít," souhlasila a tak jsme vyšly. Po cestě v rychlosti vlezla do bytu a během chvilky byla zpět. Překvapila mě ta rychlost, ale neřešila jsem to.,, Doklady," upřesnila a já pokrčila pouze rameny. Venku jsem se posadila do jejího černého BMW a za chvíli už jsme byli na cestě do skladů. Cesta kolem ubíhala rychle a mezi námi bylo ticho. Cítila jsem se neskutečně unavená a vyčerpaná. 

,, Odvedeš mě tam ty?" zeptala jsem se a zívla si.

,, Kdo jiný? Vidíš tu snad někoho dalšího?"

,, Tak třeba někdo ze skladu. Co já vím," odpověděla jsem a zavřela na chvíli oči. V rádiu jí začala hrát písnička, kterou jsem měla ráda a tak jsem si začala pobrukovat.,, Posloucháš 3 Doors?"

,, Mají celkem dobré písničky. Pár jich mám na USB," odpověděla a přepnula přehrávání. Znovu jsem se ponořila do hudby a oči nechala zavřené. Snad jsem i na chvíli usnula. Probralo mě až mírné zatřesení.,, Jsme na místě."

,, Jo, promiň. Asi jsem usnula," pousmála jsem se a podívala se před sebe. Zhluboka jsem se nadechla a z budovy nespouštěla oči. Když mi bylo řečeno, že jde o sklad, nečekala jsem toto. Byla to větší firma. Firma se skladem a několika vozy. 

,, Neměj strach, neukousne tě. Zřejmě si s tebou jen krátce popovídá. Pak tě představí několika lidem a řekla bych, že v osm vyjedeš na svou první trasu."

,, To je mi jasné, že tu nebudu dělat ve skladu. Bere si mě jako řidiče," řekla jsem a pokusila se zasmát. Nakonec jsem vystoupila a Daisy mě po chvíli následovala. Když jsme zamířili do hlavní budovy, šla jsem za jejími zády a furt se rozhlížela. Byla to rozsáhlá parcela a samotnou mě překvapovalo, jak velké to je. 

,, Dobrý den, Tome. Jdeme za paní Marks, můžete nás ohlásit?"

,, Jistě, koho mám ohlásit?" zeptal se mladý muž tak kolem třicítky. Pro mě to byl obyčejný chlap, co měl svou práci a já ho nijak nezajímala. Dělal ve firmě ochranku a zřejmě i recepčního v jednom.

,, Slečna Carrey a mě snad znáš, ne?"

,, Jistě, Daisy. Klidně jděte, já jí zatím zavolám," odpověděl a ujal se telefonu. Já se s Daisy dala zase do kroku a zamířila ke dveřím, které nás díky kartě pustili za sebe. Zastavily jsme se až před dveřmi, kde byla jmenovka se jménem Ava Marks.

,, Hlavně v klidu. Žádný stres, ano? Jsem tu taky a vše bude v pohodě," řekla a lehce přejela dlaní po mé tváři. Usmála se a já jí úsměv opětovala. Hned na to zaklepala a po vyzvání vešla.,, Dobrý den, paní Marks. Vedu vám slečnu Carrey."

,, Díky, Daisy. Pojďte dovnitř a zůstaňte tu prosím také," ozvalo se a já vešla. Daisy za námi zavřela snažila se podpořit úsměvem. Před mnou se ocitla žena tak kolem čtyřicítky. Byla zhruba stejně vysoká jako já, jen silnější postavy. Došla ke mě a natáhla ke mě ruku.,, Marks, ráda vás poznávám."

,, Samantha Carrey, já vás též. Jsem ráda, že s vámi mohu spolupracovat," začala jsem a její ruku přijala. Její stisk byl jemný a něžný. Ruce měla příjemně teplé a její oči si mě zvědavě prohlížely. Po chvíli mě pustila a ukázala na židli před jejím stolem.

,, Posaďte se, prosím. Probereme nějaké detaily, než vás pošlu za volant," řekla a já přikývla. Daisy se posadila vedle mě a pokrčila rameny. Zřejmě, stejně jako já nechápala, proč tu má být.,, Jaký byl let a jak se cítíte?"

,, Let byl přímo skvělý. Daisy si semnou povídala a bylo to příjemné. A to létání moc nemusím," odpověděla jsem a usmála se.,, Popravdě, trochu unaveně. Ten časový posun je šílený, ale za pár dní to bude dobré."

,, A cítíte se na řízení? Mohu vám dát ještě volno, nějak to zařídím."

,, Ne, je to v pořádku, zvládnu to. Daisy mi dala sice prášky na spaní, ale stejně jsem nemohla spát. Asi to chce prostě čas. Kdy mohu začít?"

,, Výborně, tohle se mi líbí, že se již těšíte. Christopher mi donesl všechny papíry, prý jste to pročetla a pak podepsala, což jsem ráda. Peníze vám budu dávat týdně. Každou středu, vám na ruku dám jedenáct set euro. Jak si s tím naložíte je na vás. Dneska je pátek, takže ve středu vám vyplatím jedenáct set euro. Když se nic nestane a odjedete všechny směny."

,, Můžete se spolehnout, že vás nezklamu. Budu tu vždy včas a včas budu vyjíždět."

,, V to pevně doufám. Tady mi ještě dejte podpis, že přebíráte zodpovědnost za auto a škody na něm způsobené."

,, A když mě někdo nabourá, nebo tak. Za to taky nesu zodpovědnost?" zeptala jsem se překvapeně a pohlédla na Daisy.

,, Ne, to ne. Pokud to nebude vaše chyba, zodpovědnost za to neponesete. Ale snažte se tomu vyhnout."

,, Pokusím se proto udělat vše, co bude v mých silách," odpověděla jsem a papír podepsala.,, A kdo bude ten, s kým budu v autě? A v kolik vyrážím a kam?"

,, Teda, vy jste zvědavá," odpověděla se smíchem a zakroutila nad tím hlavou.,, Vyjíždíte v půl osmé a trošku se projedete. Část nákladu necháte v Lausanne a poté budete pokračovat do Bernu. Tam vám také něco naloží a to přivezete sem. Máte to tak šest hodin cesty jen na vykládce. Pak si dáte hodinu a půl přestávku a pak dojedete zpátky sem."

,, Už se nemohu dočkat toho až usednu za volant."

,, To jsem ráda. A když jsem říkala, že svého spolujezdce znáte, myslela jsem to vážně. Bude s vámi jezdit Daisy. Chlapa bych k vám nikdy neposadila," odpověděla a já se v šoku podívala na Daisy. I ona byla překvapená a já v tu chvíli snad i šťastná, že to bude ona.,, Daisy, na vaše místo jsem dala někoho jiného a tak vás konečně pustím i do auta."

,, Moc vám děkuji za důvěru, paní Marks. Pokusím se vás nezklamat."

,, Vkládám do vás důvěru Daisy, takže přesně v toto doufám," odpověděla a pohlédla na Daisy.,, Tady máte klíče od auta, můžete s to tam jít připravit, hlavně si vyzvedněte papíry u Thomase," řekla a zvedla se.,, Šťastnou cestu."

,, Moc díky a odpoledne jsme zpátky jak na koni," odpověděla jsem a dala se k odchodu. Daisy společně semnou. Až když se za ní zavřeli dveře, jsem si oddechla a cítila se spokojeně.,, Není to skvělé, že budeme jezdit spolu?"

,, Tohle je přímo skvělé. Odřídím to dneska já. Nebudu riskovat, že nás někde zabiješ."

,, Tak pozor! Klíčky mám já a odřídím si to sama. Cítím se naprosto v pohodě," řekla jsem a dala se na odchod. Chytla mě za sako a přitáhla si mě zpět.

,, Uvědomuješ si, že jsi nespala a můžeš dostat mikro spánek? Že tu hazarduješ nejen se svým, ale také s mým životem?!"

,, Jestli s tím máš problém, otevři ty dveře a řekni jí, že semnou nepojedeš. Nebo sklapni a pojď mi ukázat, kde máme auto, ať nás stačí naložit a vyrazíme včas, hm?" řekla jsem trochu naštvaně a pozorovala, co udělá. Nakonec mě pustila a dala se na cestu. Vydala jsem se za ní a přitom se usmívala. Zřejmě jsem na ní měla nějaký vliv. Snad mě chtěla mít pod kontrolou a nechtěla, aby semnou jel někdo jiný. Snad to byla jen ojedinělá přehnaná reakce a vážně jen měla strach, aby se nám něco nestalo.

,, Tome, dej nám papíry k dnešní nakládce a papíry od auta," řekl a muž přikývl. Papíry nám hned podal a naklonil se ke mě. Daisy už se dala k odchodu a sledovala nás.

,, Nechceš pak zajít někam na kafe? Rád bych tě víc poznal."

,, Jdi doprdele. Nemám zájem," odpověděla jsem a chystala se odejít. Jenže mě chytil za límeček u košile a přitáhl si mě.

,, Takhle semnou mluvit nebudeš, kočičko!" řekl a sledoval mě. to, že mě držel za košili, mě maličko znervózňovalo. Postřehla sem, že se Daisy vrací, ale zakroutila jsem hlavou.

,, Nejsem tvoje kočička a nikdy nebudu, radím ti, pusť mě."

,, Koťátko se zlobí? Copak uděláš? Políbíš mě?" řekl a usmál se.,, Budu tu na tebe čekat...Au!" křikl, když se vyšvihla jedna moje noha a Tom se skácel k zemi.

,, Řekla ti, abys jí pustil, tvoje blbost," řekla Daisy, já se upravila a vydala se ven. Za chvíli jsme našli i auto a já se trochu otřásla, když jsem do něj vlezla. Byla v něm zima, ale bylo uklizený.,, Jak dlouho jsi takový auto neřídila?"

,, Asi dva roky, ale tohle se nezapomíná, zvládnu to," odpověděla jsem a během několika vteřin nastartovala.,, Rampa tři?"

,, Jak to víš?"

,, Někdo tam na nás mává?"

,, Aha, tak potom ano. Jsi si jistá, že tam zvládneš nacouvat?"

,, Věř mi trochu. Mám na tyhle auta řidičák, takže to zvládnu," odpověděla jsem, zapnula topení a rozjela se. Netrvalo to ani pět minut a podařilo se mi k rampě nacouvat úplně přesně. Když kluci otevřeli dveře, nacouvala jsem tak, aby mohli začít nakládat.

,, Lépe bych to asi nezvládla. Jsi opravdu dobrá."

,, Díky. Neměla by jsi jít dohlížet na nakládku? Já musím být přeci v autě. Aspoň pak přijdeš do tepla."

,, Kluci si nedovolí něco podělat. Nesli by si za to následky a věř mi, že to rozhodně nechtějí. Každý tu dělá, co má," odpověděla a opřela se. Udělala jsem to samé a zavřela oči.

,, Ještě si na chvíli zdřímnu, nevadí? Stejně odjíždíme za hodinu."

,, Nevím, zda je to dobrý nápad. Budeš unavená ještě víc, než teď. Ale bránit ti rozhodně nebudu."

,, To máš pravdu. Teď spát nesmím. Musím zůstat vzhůru. Jen tak si zvyknu na posun času," odpověděla jsem a rozhlédla se.,, Obchod tu asi nikde není, že?"

,, Tady ne, proč?"

,, Mám hlad a koupila bych si pití," odpověděla jsem a sledovala jak vystupuje z auta.,, Jen si běž, nic mi říkat nemusíš," řekla jsem s povzdechem a vzala do ruky telefon. Napsala jsem Christině a pak se podívala, co se kde událo.

,, Stačí ti teď bageta a pomerančový džus?" ozvalo se a já na ní vykulila oči. Měla i pro sebe a já se snažila vymyslet, kde to vzala.,, Máme tu jídlo i pití v kuchyni. Stačí si říct, donesu."

,, Výborný, to jsi to nemohla říct hned? Nechala bys mě tu normálně hladovět!"

,, Nenechala. Došla bych proto, než bychom jely. Najez se, dokud je na to čas. Pak ho budeš mít až v Bernu. Maximálně se stavíme na benzínce," začala a koukla do papírů.,, Vykládka v Lausanne je naplánovaná na desátou hodinu a v Bernu je to v plánu nejpozději ve dvě. Ale čím dříve, tím lépe."

,, Takže z Lausanne musíme vyjet nejpozději ve dvanáct?"

,, Přesně tak. A to už je šibeniční čas. Protože, když se něco po cestě stane a zdrží nás to, další možnost bude až druhý den ráno. A za to by nás šéfová zabila."

,, Ale tak pokud by to nebyla naše chyba, nic by nezmohla, ne?"

,, Dohlédnu na ně, aby to bylo naložené včas. Sice se tu spát dá, ale zrovna pohodlné to není. Je to jen nouzovka," odpověděla a já přikývla. Celkem jsem to chápala a doufala, že se nic nestane. Pravda byla, že jsem byla nervózní a měla obavy. Unavená jsem byla opravdu dost, ale musela jsem si věřit. Práci jsem přijala a za auto jsem nesla plnou zodpovědnost. Nebylo to o tom, že bych jí nevěřila, ale byla jsem až moc zodpovědná.

,, Tak snad se vrátíme dnes a do svých postelí. Pokud to není pohodlné, zřejmě bychom se moc nevyspaly. A už vůbec ne spolu," řekla jsem a vysloužila si překvapený pohled. Po chvíli se začala smát a mě zcela došel smysl mých slov.

,, Myslela jsem na té jedné posteli. A je mi jasné, jak to teď vyznělo."

,, Ano, vyznělo to trochu blbě."

,, Omlouvám se, Daisy. Jsem unavená a melu pitomosti."

,, To je v pořádku. Já to pochopila a to je důležitější. Jdu je zkontrolovat a ty si na těch půl hodiny zdřímni. Třeba to maličko pomůže," odpověděla a já s díky přikývla. Když zavřela dveře, sundala jsem si sako a hodila ho dozadu. Opřela jsem se a oči zavřela. Potřebovala jsem si trochu toho odpočinku ještě užít. Bylo mi jasné, že teď už ho bude minimum a já budu věčně za volantem. Zdálo se mi to snad jen jako minuta, když jsem ucítila chladný dotek na své tváři a donutilo mě to, se probrat. Otevřela jsem oči a promnula si je. Vedle mě seděla Daisy a pozorovala mě.,, Za deset minut musíme vyrazit, tak se prober. Auto je připravené k odjezdu."

,, Takže vyrážíme?" zeptala jsem se s úsměvem a napila se džusu.,, Rozděláš mi bagetu? Sním si jí po cestě."

,, Jistě, ale ještě musíme natankovat. Peníze jsme na to dostaly a máme vzít plnou nádrž."

,, Skvělý, tankovat do toho neumím," řekla jsem a Daisy se začala smát.,, Co je? Nikdo není perfektní."

,, V pohodě, postarám se o to."

,, Děkuju," odpověděla jsem a vyrazila. Vyrazila jsem na svou první cestu.

Děkuji za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se kapitola líbila a příběh vás zaujal. Chcete, abych se pokusila vydávat častěji? Nebo vám vyhovuje kapitola jednou za čas?