Od incidentu uběhl týden a já na tom byla mnohem lépe. Pořád jsem na bolest a na spaní potřebovala léky a měla v noze a boku stehy. Dee semnou byla v pokoji celé dny a snažila se odvést mou pozornost. Za celou dobu se tam neukázal ani Daniel a párkrát musela Dee odejít kvůli nějakému zásahu.

,, Domů mě odvezeš ty, nebo jak to bude?" zeptala jsem se, když jsem byla po převazu a čekala na propouštěcí zprávu.

,, To bohužel nemohu. Ani já nejezdím sama a ani svým autem," reagovala a pomohla mi se obléknout.

,, Pořád je nenašli?"

,, Zatím ne," sklonila hlavu a pak si upravila pásek se zbraní.,, Ale všichni dělají, co mohou, aby je našli."

,, Takže pořád je tu reálná možnost, že se ještě o něco pokusí," povzdechla jsem si a nechala se obejmout svou dokonalou přítelkyní.,, Kdo nás odveze?"

,, Přijede Daniel a bude na nás čekat v podzemních garážích. Pojedeme dodávkou která je pancéřová."

,, Takže je neprůstřelná?"

,, Přesně tak," odpověděla a usmála se.,, Sam?"

,, Ano?"

,, Miluju tě," řekla mi do očí a já jí políbila.,, Děkovala jsem bohu, že jsi přežila. Měla jsem hrozný strach."

,, Chvilku jsem si myslela, že jsem umřela, ale což. To je život. Stále tu jsem a dokud to tak bude, je vše v pořádku," odpověděla jsem a zaslechla zaklepání. Dee zpozorněla, ale když zahlédla lékaře, uvolnila se.

,, Těšíte se domů?" zeptal se a usmíval se.

,, Samozřejmě. Kdo by se domů netěšil. To snad jen blázen by tu chtěl zůstat."

,, Tak moc se vám tu nelíbilo?"

,, Péče naprosto skvělá, ale doma je doma," souhlasila jsem a opřela si hlavu o Dee.

,, Dobrá. Tady máte recepty na léky a propouštěcí zprávu," začal a Dee to od něj převzala.,, Příští týden ve středu, sem přijedete na kontrolu. Pokud to půjde, stehy vytáhneme, pokud ne, půjde pouze o převaz."

,, V kolik hodin?" reagovala Dee okamžitě a pročítala zprávu.

,, V jednu odpoledne vás tu budu čekat a vezmu vás hned do ordinace."

,, Mockrát vám za vše děkuji, pane doktore."

,, Je to moje práce, slečno Carrey. Hlavně tu nohu příliš nezatěžujte, aby vám nepraskly stehy. Když budete muset někam jít, mějte jí mírně pokrčenou, aby kůže nebyla natažená."

,, Samozřejmě, dám na sebe pozor a ve středu se uvidíme," souhlasila jsem a přesedla na vozík, který přivezla Dee. Dee si dala na záda batoh a společně se dvěma policisty, jsme se vydaly do podzemních garáží. Přišlo mi to zvláštní. Možná spíše divné. Šla jsem se svou dokonalou ženou a s dvěma bodyguardy. Přišla jsme si jak slavná osobnost, která dohled potřebuje víc, než kdokoliv jiný. Když jsme se ocitly v podzemních garážích, zahlédla jsem černou dodávku a u ní Daniela.

,, No nazdar ty naše mrtvolko," pozdravil mě a objal.

,, Žiju, takže nejsem žádná mrtvolka, jasný?"

,, Promiň," otevřel auto a já se pomalu přesunula na zadní sedačky. Dee se tam přesunula semnou a muži odvezli vozík.,, Kam tedy jedeme?"

,, Mám hlad, dala bych si něco k jídlu."

,, Zapomeň na to. Něco objednám domů, ale žádná restaurace."

,, A nenapadlo vás, že by jste je díky mě mohly chytit? Evidentně stojí o mě."

,, Na to ihned zapomeň. Nebudeš dělat návnadu. A už vůbec ne ve tvém stavu. Chceš snad, aby tě zabily doopravdy? Už jednou se jim to málem povedlo," reagovala Dee a pevně mě sevřela v objetí.,, Nechci tě ztratit. Nenechali by tě na živu."

,, Třeba mě ani nechtějí zabít. Mohl to být omyl, co my víme. A třeba to ani nebyli oni."

,, Omyl? Omyl, že tě zasáhly tři střely? To není omyl, to je úmysl, Sam. A kdo jiný by po tobě chtěl střílet? Máš snad nějaké nepřátele?"

,, Co třeba Christina? Co, když ti chce ublížit tím, že se ublíží mě? Co třeba Thomas? Obviňuješ tady někoho, ale moc dobře víme, že je tady více lidí."

,, Thomas je zatčený, že Dane?" zeptala se Dee a pohlédla na Dana.

,, Bohužel ne. Bylo to tvrzení proti tvrzení tak ho musely pustit," odpověděl a já na něj zůstala nevěřícně koukat.

,, Jak dlouho to víš?"

,, Asi týden. Ale nepředpokládal jsem, že by se mohlo něco stát," zajel si rukou do vlasů.,, A bude těžké ho najít, slehla se po něm zem."

,, Zavoláš šéfovi a necháš zahájit pátrání po dvou podezřelých osobách. První je Christina Thomson a druhý je Thomas Becker. Fotku Christiny ti teď posílá Sam do zprávy," jak řekla, tak jsem udělala. Fotku jsem Danielovi poslala. Avšak jsem někde v hloubi duše doufala, že Christina v tom nejede. Že by snad nezašla tak daleko, aby ohrozila můj život. Měla mě ráda, snad mě i milovala. Nechtěla jsem věřit tomu, že by byla něčeho takového schopná. Že by byla schopná vzít zbraň a vystřelit z ní.

,, Myslíš, že by Christina zvládla vystřelit ze zbraně?"

,, Doufám, že ne. Ale pokud to udělala, soudu se nedožije. Protože za to, jak ti ublížila, jí dříve zabiju. A pokud v tom jede Thomas, dopadne stejně," reagovala Dee a já se nad tím musela pousmát. Jedno byla ovšem pravda. Málem mě zabili a ať to byl kdokoliv, zasloužil si za tohle pořádnou lekci.

,, Danieli? Chci, aby jsi mě vzal na střelnici a učil mě se zbraní."

,, Teď?" vykulil oči a Dee na tom byla podobně.

,, Ano, teď. Ruce mám v pořádku a stát chvíli zvládnu. Potřebuju s tím začít, co nejdříve."

,, Sam, neblázni. Teď tě pustili z nemocnice, musíš odpočívat. Já zbraň mám a zvládnu nás chránit."

,, Vážně? A když budeme doma a přijdou dva, zvládneš nás ochránit? S jednou zbraní?"

,, Jsem na to vycvičená, takže zvládnu. Rozhodně bych teď byla radši, kdyby jsi si lehla do postele a odpočívala. A hlavně budeme mít před barákem kluky, co nás budou hlídat."

,, Tak se dohodněte. Ať vím kam mám jet."

,, Fajn, jedeme domů. Ale budeš se o mě starat jako o svou nejmilovanější."

,, Ty jsi moje nejmilovanější, takže s radostí. Budu tě nosit na rukou, jídlo až do postele a celé dny filmy na obří televizi."

,, Ty máš obří televizi?"

,, Mám a je zavěšená na zdi," odpověděla a já přestala chápat, že se zahazuje s někým, jako jsem já.

,, Tak to se nehnu z postele. Jídlo budu jíst v posteli a ještě mi tam dáš brambůrky a slané tyčinky."

,, Tak to brzdi, mladá dámo. V peřinách mi jíst nebudeš. A obzvlášť věci, které dělají fleky. Mám drahé povlečení a ještě k tomu světlé."

,, Vážně? Vážně mi teď budeš vyčítat, co máš ty a já ne? Chceš se snad chlubit? Ukázat mi, že jsi víc, než já?"

,, Nic takového nedělám, co ti zas přelítlo přes nos?" sledovala mě dosti nechápavě a já děkovala Danielovi, že dodávka nemá boční výstup. Byla bych schopná vystoupit za jízdy.

,, Ne? Machruješ, že máš víc, než já si mohla kdy dovolit!" křikla jsem a povzdechla si.,, Já si nikdy nic takového dovolit nemohla."

,, Tady bude mít někdo své dny. Přesně tyhle nálady znám."

,, Ne. Jen mě to neuvěřitelně štve. Já vím, že jsem nula. Že nic nemám. A nikdy mít nebudu. Tak mi to laskavě nepředhazuj!"

,, Samantho, uklidni se. Vím, že tě to bolí a zřejmě hodně. Ale na mě nekřič. Nehledě na to, že už to není jen mé. Je to naše. Tvoje i moje," řekla a já si o ní opřela hlavu. Měla pravdu. Bolelo mě to a moje nálada tak byla na bodu mrazu. Cestou jsme se stavily v lékárně a Dee vyzvedla léky. Hned jsem si jeden prášek zapila.

,, Omlouvám se," řekla jsem a otřela si oči.

,, A to jsi chtěla jít na střelnici, že? Myslíš si, že s těmito bolestmi, by jsi to tam zvládla?"

,, Zlato, já nevím. Vím jen to, že už tohle nechci zažít. Nechci, aby se to ještě někdy stalo," řekla jsem a zaregistrovala zastavení, rozjetí a zase zastavení.

,, Jsme doma, lásko," řekla a já seděla a jen se dívala před sebe. Předemnou byl velký dům a velkou zahradou a před domem stál nejnovější model Audi.,, Vystupujeme," ozvalo se a já se až v té chvíli vzpamatovala. Dům měl dvě patra a já se už teď těšila až to pořádně prozkoumám.

,, Řekni mi, že je to jen půjčený."

,, To nemohu, lhala bych. Je to celé moje a budeme zde žít dokud nás smrt nerozdělí."

,, Nebo nás nezabijou."

,, Což se nestane," reagovala a pomohla mi z auta. Nohu jsem nepropínala s s pomocí Dee se vydala do domu.

,, Dee, já zas jedu. Kdyby cokoliv, kluci jsou před domem a pomohou. Případně jsem na telefonu."

,, Díky brácho," odpověděla a otevřela mu bránu. Pak jí zase zavřela a konečně jsme vešli do domu.,, Na pravé straně je kuchyň, na levé obývák a támhle v zadu toaleta s koupelnou a vchodem do sklepa, kde je kotel na topení. Ale o to se stará Damian. Toho poznáš až přijde. Stejně tak se stará o zahradu, protože já na to čas nemám."

,, A kuchaře a uklízečky nemáš?"

,, Měla jsem, ale přišla jsem na to, že si radši uvařím a uklidím sama. A pak se mi Damian stará i o auto, aby bylo čisté a provozu schopné."

,, Máš to skvěle zařízené," podotkla jsem a vydala se do obýváku. Potřebovala jsem se posadit a to co nejdříve. Když jsme tam došly a já se usadila na kožený gauč, oddechla jsem si.

,, V pořádku?"

,, Nic není v pořádku. A možná časem bude. Ale tohle," řekla jsem a ukázala rukou kolem sebe.,, Vždycky jsem si přála žít ve velkém domě se svou milovanou ženou. Mít zahradu s bazénem a užívat si každého dne. Mít pěkný auto a skvělou práci."

,, A přání se ti splnilo. Nebo ne? Protože i já si přála, abych tu nebyla sama a jsem tu s tebou."

,, Ale tohle je něco jiného. Nevybudovaly jsme si to spolu. Přijdu si tu jako nějaký odpad. Nikdy jsem nic nedokázala."

,, Sam, přestaň s tím. Bude nám tu spolu skvěle a když budeš chtít, můžeme to tady trochu změnit. A pokud jde o to, že jsi něco nedokázala? Dokázala."

,, Jo, a co?"

,, Zkousla jsi, že pracuju jako agentka a lhala jsem ti. A přežila jsi dvě střelná poranění. A i přesto, že jsem tě do těchto problémů dostala já, miluješ mě. Co víc si přát."

,, Nedokázala bych tě nenávidět. Nedokázala bych bez tebe být. Sice mě to trochu štve doteď. Ale budu pracovat s tebou a to je mnohem důležitější."

,, Přesně tak. Nic není důležitější, než to, že budeme spolu. A když už jsi mluvila o tom bazénu, ten je na zahradě. Takže až bude v pořádku, můžeme ho využít. A v garáži na tebe čeká překvapení."

,, Já pro tebe také jedno mám. Sice se to asi nevyrovná tvému, ale..."

,, Myslíš tohle?" zeptala se a ukázala řetízek na krku.,, Našla sem to, když sem ti vezla věci do nemocnice. Muselo to být sakra drahé, ale hrozně se mi líbí."

,, Musela jsi to otevírat? To mi chce takhle zkazit každou radost?"

,, To rozhodně nechci. A ani jsem to otevírat nemusela, ono to na mě tak nějak vypadlo a já to pouze sbírala ze země," začala a já si povzdechla. Až teď jsem si uvědomovala, jak hloupě jsem to uložila.,, V první chvíli jsem si myslela, že jsi mi v něčem lhala a je to pro někoho jiného."

,, Co když to bylo pro někoho jiného? Třeba pro tvého bratra," řekla jsem a ona se začala smát. Musela jsem se přidat, ale hned jsem přestala. Začala mě bolet rána na boku a tak jsem se jen zlehka nadechla.

,, Nejsem si vědoma toho, že by se bratr jmenoval Daisy a nebo, že by jste spolu chodily. Ani jsi nevěděla, že je to můj bratr."

,, To je pravda," souhlasila jsem a objala jí.,, Doneseš mi něco k pití? A objednáš nám jídlo?"

,, Samozřejmě princezno. Pro tebe cokoliv na světě. Co by jsi ráda k jídlu? Mohu objednat činu, Asii nebo nějakou klasiku?"

,, Čína zní skvěle. Hlavně ať to není moc ostré a ani moc sladké."

,, Nejste nějak moc vybíravá, slečno?"

,, Možná, ale pouze u žen. Co se jídla týče, ani moc ne. A k pití bych si dala nejlépe čajíček."

,, Čajíček? A bude to černý, zelený nebo snad ovocný?" ptala se a tvář přiblížila těsně až k té mé.,, A co třeba polibek od tvé lásky? Ten bys nechtěla?"

,, Takový čaj existuje?" zeptala jsem se smíchem a pozorovala jí. Neodpověděla, pouze se ke mě naklonila a spojila naše rty. Polibek jsem jí vrátila. Líbala mě jemně, jako bych se měla snad rozpadnout. Přitáhla jsem si jí a polibky začala vracet o něco vášnivěji.

,, Jdu ti udělat ten čaj, nebo se neudržím a mohla bych ti ublížit."

,, To si ohlídám. Nemusíš se bát."

,, Ne, zlato. Až budeš zdravá. To je moje poslední slovo," odpověděla a zvedla se. Pak jsem jen sledovala jak bere telefon a vytáčí číslo. Z dohledu se mi ztratila ve chvíli, kdy odešla do kuchyně a já zůstala v obýváku sama. Sáhla jsem tady po ovládači a zapnula televizi.

Děkuji za přečtení této kapitoly :-)