Přes noc jsem se několikrát vzbudila a stále kontrolovala, zda jsme v pokoji samy. Věděla jsem, že jsem dveře uzamkla, ale šikovné ruce by si určitě poradily. Opatrně jsem vstala a došla ke dveřím. Byli stále zamčené a v domě bylo ticho. Okno bylo zavřené, ale přesto mě něco děsilo. Vzala jsem telefon Dee a vytočila číslo hlídky před domem.

,, Daisy, proč nespíš?"

,, To jsem já, Samantha. Doufám, že neruším."

,, Jistě, že ne. Děje se něco, Samantho?"

,, Ne, teda aspoň doufám, že ne. Něco se mi v domě nezdá a celkem mě to děsí."

,, Dej mi Daisy."

,, Ta spí a nechci jí budit. Mám pocit, že jsem viděla nějaké červené světlo," řekl jsem a vzdálila se od okna.

,, Samantho, drž se daleko od okna a vzbuď jí. Vzbuď i Christinu a běžte do přízemí. Ale v naprostém tichu," řekl a já lehce zacloumala s Dee. Ta sebou trhla a nechápavě mě sledovala. Chvíli mluvila s kluky a pak se zvedla.

,, Musíme být potichu a nejlépe u země. Nebudeš se o nohu zapírat a já si tě na svém těle dotáhnu na chodbu," řekla a ze stolku vytáhla zbraň a pouta, kterou hned nabila.,, Je to odstřelovač a ten se nikdy nemýlí."

,, Jak nás našli?"

,, Jak? Zeptej se ve vedlejším pokoji," řekla a lehla si na zem. Já udělala to samé a nechala jsem Dee, aby s mým tělem nakládala jak uzná za vhodné. Chvílemi jsem jí pomohla a pak otevřela dveře. Na chodbě jsme se postavily a Dee ukázala na dveře. Mířila na ně zbraní a já na její povel dveře pomalu otevřela. Já zůstala na chodbě a sama došla pro Chris, kterou dostala na chodbu. Nepřestávala svírat telefon a Dee už vypadala dost naštvaně.

,, Co se tu děje? Proč na mě míří zbraní?" podívala se na mě Chris a já nad tím zakroutila hlavou.

,, Christino, teď začni mluvit pravdu. Bylo by na čase říct, jak to je."

,, O čem to mluvíš? Hodláte mě snad zastřelit?"

,, Já ne, ale ten venku by to udělat mohl. Venku je někde odstřelovač a jak víš, ten většinou nemine. Takže koukej mluvit. Kdo tam je a kde?!"

,, Já nic nevím."

,, Chceš, aby mi ta kulka vážně prolítla hlavou? Nebo snad chceš nechat zastřelit jí?" ukázala jsem na Dee, která byla trochu překvapená.,, Dokud jsi tu nebyla, nikdo nevěděl, kde jsme. Jak jsi je kontaktovala a kdo to kruci je?"

,, Já nevím, o čem to mluvíš!" křikla tak, že jsem jí musela rukou zacpat pusu.

,, Já ti řeknu, jak to teď bude. Zavoláš jim a řekneš, že nikdo z nás nevyjde a oni se musí vzdát. Protože kdyby zastřelili Sam, pak by zastřelili mě a nakonec by jsi to byla i ty. Vážně si myslíš, že by tě nechali žít?"

,, Já vážně nevím, co to tu plácáš. Mě nikdo zastřelit nechce. Nemá k tomu nikdo důvod."

,, Ne? Tak se zvedni a vyzkoušíme to," řekla a zvedla jí na nohy.,, Ale počítej s tím, že jeho střela bude přesná a ty se už zítra neprobereš," reagovala a vedla jí k pokoji.

,, Dee, tohle vážně ne. To by už bylo moc i na mě," zastavila jsem jí a sledovala dosud klidnou Christinu.,, Teď jim zavoláš a přesvědčíš je, aby se vzdali. Aby složili zbraně a řekli, kde je naši agenti najdou."

,, A komu? Jste pranoidní! Já nejsem s nikým ve spojení, nevím kdo to je a ani to vědět nechci!" křikla a Dee jí chytila za triko.

,, Christino, nikdo ti už nevěří, měla bys kápnout božskou a přestat lhát. Nenechám tu svou přítelkyni zastřelit někým, kdo je posedlý pomstou a penězi," říkala a já jí chytla z ruku, kterou držela Christinu.

,, Tím, že jí tu uškrtíš nebo zastřelíš nic nevyřešíme. Musíme se odsud dostat pryč. A to nejlépe živý."

,, A nechceš mi říct jak? Jakmile vylezeme ze dveří, jedna z nás to rozhodně dostane. Odstřelovač je přesný a na devadesát devět procent nemine."

,, Ale tady taky zůstat nemůžeme, nevíš, co je napadne," řekla jsem a začínala zas pociťovat strach.,, Proč to děláš Christino! Jestli vážně stojíš o to mě zastřelit, tak si vezmi tohle a střílej," řekla jsem, vytrhla Daisy zbraň a dala jí do ruky Christině. Ta na mě nechápavě koukala a očima těkala mezi náma oběma.

,, Zbláznila jsi se?! Jediná věc, co nás může ochránit!"

,, Tak dělej, střílej! Máš mě před sebou, jednou se ti to nepovedlo, máš jedinečnou šanci to napravit."

,, Tohle si vezměte, nechci to," reagovala Chris a zbraň Daisy vrátila.,, Než mě zatkneš, řeknu jen jedno. Nedělalo sem to z vlastní iniciativy. Jde jim jen o tu zásilku, co máte ve skladu. Nejde jim o tvůj život," řekla a ukázala na Daisy.,, Chtějí ti, co nejvíce ublížit. A to udělají pouze tak, že ublíží člověku na, kterém ti záleží nejvíce,"řekla a Dee jí v tu chvíli přitiskla čelem ke zdi.,, Nemám na ně číslo a ani neznám jména. Volají pokaždé odjinud. A nikdy nevím, co se stane. Jen jsem měla dovést k tobě."

,, A já ti věřila. Věřila jsem tomu, že s tím nemáš nic společného," řekla jsem a sedla si na schody.,, Hlavně, že bys nikdy neohrozila můj život. A teď tu ohrožuješ hned dva," zakroutila jsem hlavou a ucítila na tvářích slzy.,, Střílela jsi?"

,, Měla jsi semnou odjet. Bylo by ti směnou lépe. Ona ti nosí jen smůlu. Kvůli ní tě jednou zabijou."

,, Mlč už, nebo jsou tohle tvoje poslední minuty," řekla Dee a měla u Chris přitisknutou zbraň.

,, Ale zabijou mě, protože jsem jí milovala a stála vždy po jejím boku. Bez ohledu na to, jak nebezpečné to je," odpověděla jsem a otřela si slzy.,, Byla jsi to ty, kdo na mě vystřelil? A řekni pravdu, protože lež ti nepomůže. Teď už ne."

,, Tak potom na mé odpovědi nezáleží," odpověděla a já se snažila pochopit, proč se to celé děje.,, Ale kdybys tam byla sama, tak už tady nejsi," pokračovala a já se otočila na Dee, která vypadala, že se přestane ovládat.

,, Odveď jí někam, kde jí neuvidím. Aspoň nějakou dobu," Dee přikývla a posadila jí do koupelny, odkud neměla kam utéct. Ruce jí připoutala k topení a dveře uzamkla.,, Omlouvám se."

,, Nemohla jsi to vědět. Zahrála to skvěle a já jsem ráda, že jsi nespala u ní. Pravděpodobně, by jsi tu noc nepřežila," řekla a objala mě. V kapse jí začal zvonit telefon a tak ho hned zvedla.,, Vím, kdo je sem dovedl," řekla a poslouchala.,, Jo přesně tak. Christina. Našli jste ho?" když si povzdechla a sklonila hlavu, pochopila jsem odpověď hned.,, Musíte nás odtud dostat. Alespoň Sam. Ta je zraněná. Nemůže se ani bránit," podotkla a já se opatrně zvedla. Bolelo mě to čím dál víc a už jsem nemohla téměř stát na nohou. Dee položila telefon a sledovala mě.

,, Dobrý?"

,, Ne, není to dobrý. Prášky mi nezabírají a já už nemohu."

,, Musíš do nemocnice, nemělo by tě to tak bolet. Obzvlášť, když máš v sobě prášky."

,, Já už do nemocnice nechci. Tam bych byla bez tebe. Prášky určitě zaberou a bude to v pořádku."

,, Sam, budu tam s tebou každý den. Ale tohle se mi nelíbí."

,, Do žádné nemocnice nejedu. Vezmi jí a jdeme odtud pryč. Jí ať si odvezou," řekla jsem a sklonila hlavu.,, Promiň, že jsem ti do toho výslechu vlezla. Nemuselo to dopadnout takhle."

,, To se všechno naučíš. Zahrála skvěle na city. Málem rozhádala i nás," zvedla se a šla ke koupelně. Já se vydala ke dveřím. Christina kupodivu mlčela, ale když jsme došly ke dveřím, podívala se na nás.

,, Zastřelí nás, co blázníte?"

,, To jsi přece chtěla, ne? Aspoň to uvidíš na vlastní oči," řekla a Dee otevřela dveře. Stál za nimi Dan a několik dalších mužů. Dva z nich vzali Christinu a s námi šli dva muži. Měla jsem strach, ale věděla jsem, že tomu nezabraním. Těsně před vstupem do vozu se ozval výstřel a kulka se zarazila do vozu. Rychle jsme nastoupily a se všemi se vydaly na cestu.

,, Tohle mohlo dopadnout špatně," oddechl si Dan a já se natáhla k Dee. Lehla jsem si jí na nohy a pozorovala jí.

,, Mohlo, ale nedopadlo. Kdybych věděla, že mi lže, nikdy bych jí sem nevzala," řekla jsem a trochu zesmutněla.

,, Neobviňuj se. Já už jí to začala věřit taky. Ale pochybnosti tam byli," usmála se a rukou mi zajela do vlasů.,, Jen přemýšlím, proč někdo usiluje o tvůj život. Proč neusilují o můj?"

,, Řekla ti to. Chtějí ti, co nejvíce ublížit. A ublíží ti tím, že přijdu o život já."

,, Jenže tohle nikdy nedovolím. Nenechám si vzít člověka, kterého miluju víc než sebe," odpověděla a já se opět chytila za břicho.,, Dane, vezmi to do nemocnice."

,, Já tam nechci."

,, Jedeme do nemocnice a bez řečí. Hlavně ti musí napsat jiný léky. Zůstaly v obýváku," odpověděla a já si povzdechla. Odmítala jsem jakkoliv odporovat, především Dee. Dan šlápl na plyn a u nemocnice jsme byli za čtvrt hodiny. Z auta se mi už nelezlo tak dobře, jako do něj.,, Dej mi ruku kolem krku," udělala jsem, co chtěla a nechala se vzít do náruče. Cestu chodbou jsem vůbec nevnímala. Začala jsem vnímat až, když jsem zaslechla známý hlas.

,, Na dvojku a hned!" ozvalo se a já se za pár vteřin objevila na lehátku uvnitř ambulance.,, Co se děje?"

,, Od včera jí to hrozně bolí. Nepomáhají ani léky, nic. A hlavně se moc nešetřila."

,, Slečno, říkal jsem, že musí odpočívat. Nechodit a nijak to tělo teď nezatěžovat. Umíte vy policajti poslouchat?"

,, Nejsem policajt a je pěkně tvrdohlavá. Je těžké jí donutit, aby ležela," slyšela jsem hlas Dee, která mi stáhla triko a kalhoty. V tuhle chvíli jsem byla ráda, že jsem měla aspoň část spodního prádla.

,, Na tom nesejde, ale měla by jste mít trochu rozumu. Může se jí tam dostat zánět, prasknout steh, cokoliv."

,, Pane doktore, ona za to nemůže. Nutila mě odpočívat, ale mám svou hlavu," zastala jsem se Dee, která mě držela za ruku. Lékař začal sundávat krytí rány na noze a oddechl si.

,, Noha vypadá v pořádku. Akorát vydenzifikujeme a znovu zakryjeme," řekl a dal sestřičce instrukce. Když odlepil náplast na břiše, zamračil se. Když to mírně zmáčkl, zaskučela jsem.,, Máte tam zánět a hnis. Praskly vám dva stehy."

,, Říkala jsem ti, že to není v pořádku."

,, Tak s tím něco udělejte, hlavně ať to moc nebolí. Tohle mi úplně stačí," řekla jsem a zhluboka se nadechla.

,, To vám zaručit nemohu. Dám vám něco na umrtvení, ale vzhledem k zánětu to asi moc nepomůže."

,, To je jedno, ale už něco dělejte," řekla Dee a já v jejím hlase bylo slyšet zoufalství. Když jí zazvonil telefon s omluvou se odebrala na chodbu. Já následujících několik minut protrpěla se slzami na tvářích a nenávistí k danému lékaři. Když se Dee vrátila, byla jsem zase oblečená a sledovala jí.

,, Musel jsem ránu vyčistit a znovu zašít. Trochu si vytrpěla, protože injekce nezabrala úplně."

,, Nezabrala vůbec!" řekla jsem směrem k lékaři, který se posadil k počítači.

,, Udělám ti nějakou dobrou večeři až dojedeme domu."

,, My se tam vrátíme?"

,, Už je zatkly, byla náhoda, že se našel svědek a bylo o to jednodušší najít útočníky."

,, Tohle proberte doma, prosím. Tady jsou silnější léky a požádám vás, aby jste byla v klidu. Žádné zbytečné chození. V pondělí vás tu chci mít na vyndání stehů z nohy a převaz rány na břiše."

,, Dám na ní už pozor. Bude jen odpočívat a nebo jí budu nosit na rukou. Další zdravotní problém, už určitě nechce," řekla a přitom se dívala na mě. Nespustila ze mě oči a pokusila se usmívat.

,, Dostala nějaké léky na bolest, tak na dvě hodiny má klid. Potom si může vzít předepsané léky," dodal a já přikývla. Vzala od něj papíry a posadila mě na vozík, který přivezla sestřička.

,, Umím chodit."

,, Máš smůlu, ta tvoje tvrdohlavost tě mohla stát život."

,, Bože můj, to mě teď budeš hlídat na každém kroku?"

,, Pokud to bude nutné, postavím k tobě i ochranku," řekla a vydala se z ordinace k autu, kde čekal Dan. Povzdechla jsem si a zakroutila nad tím hlavou.,, Moc tou hlavou nekruť. Nemám to ráda."

,, Ty nemáš ráda spoustu věcí a děláš je taky."

,, Já mohu, ty ne," řekla a otevřela dveře do auta. Pomohla mi do auta a já se posadila.

,, Dane? Vážně je tak namyšlená, nebo se mi to zdá? Vážně si myslí, že mi bude říkat, co mohu a co ne?"

,, Chodíš s ní ty, tak si to vyřiďte samy. Já se do toho montovat vážně nebudu," pokrčil rameny a čekal až se vrátí Dee.

,, Kdo se mě pokusil zabít a proč?"

,, Zrovna je začaly vyslýchat, takže se ptáš brzy. Ale byla to tvoje dokonalá kamarádka, Thomas a někdo další od Marks."

,, To je skvělý. Ona se mě vážně pokusila zabít."

,, Jo, přiznala se hned na stanici. A Thomas tam přišel sám, protože věděl, že ho brzo dostaneme. Donesl i zbraně. Ty ostatní jsme našli díky adrese, co nám dal," odpověděl a já se podívala z okna. Dee už se blížila a já ucítila slzy v očích.

Děkuji za přečtení kapitoly. Snad se kapitola líbila a netrpělivě vyhlížíte další. Kdo jste si myslely, že by to mohl být? Byli vaše úvahy správné?