Když jsme dojely k domu, z auta jsem vůbec nevylezla.

,, Chci jet k tomu výslechu."

,, Ne. Jdeme domů a budeš odpočívat. Nebudu tam ani já."

,,  Pořád si pokládám otázku, proč to udělala. Říkala, že mě má ráda. A vzápětí se mě pokusí zabít?"

,, Sam, mrzí mě to, ale bohužel i takové věci se dějí. Promluvíme si o tom doma ať tam může Daniel jet," řekla a já přikývla. S velkou opatrností jsem vylezla z dodávky a po rozloučení s Danem do domu. Posadila jsem se v obýváku a Dee nám došla pro skleničky a limonádu.

,, Co jí přimělo k tomu to udělat? Jen mé odmítnutí to být nemohlo. Lidé se nestřílejí za to, že se vzájemně nemilují."

,, Přišla o práci, bydlení, ty jsi se na ní vykašlala. A za vše vinní tebe. Protože se to vše stalo poté, co jsi prý odjela," řekla a já sklonila hlavu.,, A když ti pak ukázala, co k tobě cítí, odmítla jsi jí a žila si dál jako královna."

,, A proto mě chtěla zabít," řekla jsem zklamaně a povzdechla si.,, Na jak dlouho může jít za mříže?"

,, Záleží jak to vyhodnotí kriminálka a potom soud. Když to vyhodnotí jako pokus o vraždu, může to být i deset let," odpověděla a já se napila.

,, Co kauce a podmínka?"

,, I kdyby tu byla tahle možnost, nemá na ní dostatek peněz. A osobně si myslím, že k tomu nepřistoupí," hned poté mě objala a krátce políbila do vlasů.,, Jak ti je? Nebolí to?"

,, Ještě ne, zatím účinkují léky. Což je velká výhoda," řekla jsem a přitáhla si jí k polibku.,, Dee, omlouvám se. Jen jsem tě dostala do problémů a ohrozila tě."

,, Nedostala jsi mě do žádných problémů. Kdyby jsi věděla od začátku, kdo jsem, zřejmě by jsi si o mě neopřela ani kolo a tohle všechno by se vůbec nestalo."

,, Tohle neříkej, zlato. Jsme ráda, že jsem tě poznala. Jsem ráda, že tě mám. Protože tě opravdu miluju a za mnohé ti vděčím. A rozhodně nemůžeš za to, co se stalo," odpověděla jsem a usmála se. Cítila jsem se hodně unavená a oči se mi začaly zavírat. Vzhůru jsme byli od tří od rána a hodiny ukazovali sedmou hodinu ranní.

,, Nechceš odnést do postele? Bude to tam pro tebe pohodlnější."

,, Ne, chci tu být s tebou. Stačí mi polštář a deka."

,, Dobře," odpověděla a zvedla se. Za chvíli mi pod hlavu dala polštář a přikryla mě dekou.,, Kdyby jsi cokoliv potřebovala, stačí říct. Budu tady v křesle a občas v kuchyni," políbila mě na rty a já jí polibek opětovala.

,, Uděláš mi špagety? Mám na ně hroznou chuť. A nějakou dobrou polévku bych brala taky. A ještě čaj."

,, Nechcete toho trochu moc slečno?"

,, Tak ještě bych brala tebe, nejlépe na sobě nebo pod sebou."

,, Až budeš zdravá tak si o tom promluvíme. Teď budeš odpočívat a já se o tebe budu s veškerou láskou starat. Jdu ti udělat čaj a přichystat něco k jídlu. Uvidíme, co tu mám."

,, Dobře, ale neodcházej nikam pryč," usmála jsem se a poddala se svému tělu, které se rozhodlo uvolnit a ticho,.které bylo v domě, mě dokonale uspalo. Vzbudila mě až bolest břicha a vůně linoucí se z kuchyně.,, Dee?"

,, Ano, zlato?" ozvalo se a její kroky se rychle blížily ke mě.

,, Potřebuju prášek a jídlo."

,, Prášky ti dovezl Dan, požádala jsem ho, aby ti je vyzvedl," řekla a odešla na chodbu odkud přinesla tři krabičky.,, Máš tu antibiotika, léky na spaní a na bolest," ukazovala postupně krabičky a já přikývla.

,, Tak tě požádám o léky na bolest, něco k jídlu," řekla jsem a sledovala jak chce odejít. Chytila jsem jí za ruku a přitáhla si jí k sobě.,, Ale první mi dej sladký polibek. Protože ho nutně potřebuju."

,, Potřebuješ polibek? Nebo mě?"

,, Především tebe," řekla jsem smutně a po chvíli ucítila její rty na svých. Když se chtěla odtáhnout, chytla jsem jí za triko a začala jí líbat o něco vášnivěji. Na pár okamžiků se mi oddala a rukou zajela do vlasů. Během toho klečela na koberci a snažila se mi nějak neublížit.

,, To stačí. Obě víme kam by to vedlo," řekla, vzdálila se a vstala. Na stůl mi donesla limonádu a připravila prášek.,, K jídlu jsem udělala milánské špagety. Dáš si?"

,, Ohřej mi to a dej sem. Já se dojdu trochu opláchnout, jsem hrozně spocená."

,, Spocená?" zeptala se a sáhla mi na hlavu.,, Máš teplotu."

,, Samozřejmě, že mám teplotu. Mám v těle zánět a tak jí mít mohu."

,, Radši zavolám doktorovi."

,, Dee, přestaň. Až zaberou léky, bude vše v naprostém pořádku. Nemůžeš ho se vším otravovat."

,, Mám jen o tebe strach. Nechci zažít to, co v tom autě. Když jsem tě na pár minut skutečně ztratila."

,, Nestane se to. Mám silnější léky, který ten zánět vyléčí a já za nějakou dobu budu jak rybička," políbila jsem jí a vydala se do koupelny. Věděla jsem, že sprcha nepřipadá v úvahu a tak jsem se opřela o umyvadlo. Pravda byla, že mi nebylo tak dobře, jak jsem tvrdila. Bolelo mě to tak, že jsem měla slzy v očích a bylo skutečně dost špatně. Také jsem věděla, že už nikdy nebude nic jako dříve. Kulka, která mi zasáhla nohu, poškodila šlachy s vazama a bude mě čekat dlouhá a bolestivá rehabilitace. Moje břicho bude zdobit jizva a vzpomínky mi zůstanou v mysli. Podívala jsem se na zavázanou nohu a břicho, kde jsem měla podlouhlou jizvu se stejně dlouhou náplastí.

,, Jídlo máš na stole!" ozvalo se po čtvrt hodině, kdy jsem se pokoušela pořádně umýt, abych alespoň trochu voněla.

,, Už jsem tady," řekla jsem a dokulhala ke stolu, kde jsem se posadila. Dee mi donesla porci jak pro chlapa, ale nevadilo mi to. Měla jsem hlad a při té vůni i chuť.

,, Bolí tě to hodně, lásko?"

,, Proč se ptáš?"

,, Protože kvůli raně na noze, nemůžeš tu nohu propnout v koleni a to břicho musí být hodně bolestivé."

,, Teď jsi si odpověděla. A já na tu nohu téměř nedošlapuji, protože mě bolí každý pohyb," ukázala jsem na břicho.,, A bolí mě každý krok," po této vědět jsem se dala s chutí do jídla a snažila se tvářit, že je vše v pořádku. Snažila jsem se tvářit, že mě nic nebolí a léky stále působí jak mají.

,, Vezmi si ten prášek. Hrdinku tu předemnou hrát nemusíš," podala mi jej a já si ho zapila. Poté jsem pokračovala v jídle, které bylo velmi chutné. Polévku jsem spořádala za malou chviličku a hned jsem dostala špagety, které jsem si přála.,, Volaly mi z práce. Kvůli tomu výslechu, kterému se podrobila Christina s ostatními," řekla a já odložila vidličku. Tohle bylo téma, které jsem v tuhle chvíli řešit nechtěla. Dokázalo mi to zkazit chuť a zcela odradit od dalšího sousta.

,, Proč mi to říkáš? Zrovna teď, když jím? Nechci se o ní už bavit, zlato."

,, Budeš muset, Sam. Potřebují vyslechnout i tebe, jakožto oběť trestného činu."

,, Já s nikým, ale mluvit nechci. Co jim mám asi tak říct? Že po mě někdo střílel a pak se k tomu přiznal člověk, od kterého bych to nečekala? Nemám k tomu, co říct."

,, Chtějí vědět o ní něco víc. To jim říct můžeš. Ona už s nimi odmítá mluvit."

,, Má na to právo. Nemusí s nimi mluvit. Stejně tak jako já. Takže dovol, abych jako tvůj spolupracovník a nový agent odmítla jakkoliv vypovídat. Nemám na to náladu a ani chuť," řekla jsem a dala se znovu do jídla.

,, Sam, je to potřeba. Přijedou až sem, aby jsi byla v klidu. Jen pár otázek," řekla a já dojedla poslední sousto.

,, To jídlo bylo skvělé. Ale bylo by to lepší, kdyby jsi mě tu k něčemu nepřemlouvala. Víš, že tě miluju, ale za tohle tě nenávidím."

,, Vážně s tím máš tak velký problém?"

,, Daisy, celou dobu ti tu tvrdím, že je mi fajn. Že mi zabírají léky a netrápí mě, že už třeba nebudu normálně chodit. Sotva se na té noze udržím. Noha se mi podlamuje a cítím jí minimálně," začala jsem a postřehla její překvapený výraz.,, Břicho mě šíleně bolí i při každém nádechu a ty mě tu žádáš, aby sem přijela kriminálka a vyslechla mě?"

,, Proč jsi mi to neřekla? Ví to doktor?"

,, Proč? Protože jsi se mě ani jednou nezeptala. Jsi tak zahleděná do té své práce, že tě nic nezajímá."

,, Ptala jsem se tě zda tě to nebolí. To, že mi říkáš, že ne, to je tvá volba, Sam."

,, Ale pořád se ptáš jen na jednu část mého těla. Ani jednou jsi se nezeptala, co moje noha. Jak se cítím a další věci. Ta dnešní noc, kdybych tu nohu cítila normálně, nenechala bych tě na sobě."

,, Vůbec mi to nedošlo," povzdechla si a sklonila hlavu.,, Co ti na to řekl doktor?"

,, Že nás čeká dlouhá cesta a citlivost by se asi vrátit měla. Je tu samozřejmě možnost, že se to nestane a já tuhle práci nebudu moct dělat."

,, Sam, omlouvám se. Tohle se nemělo nikdy stát."

,, Za co se omlouváš?"

,, Kdybych tě do toho nezatáhla. Kdybych ti neřekla, že jsem se do tebe zamilovala, kdybych...."

,, Přestaň s tím. Furt jen samé, kdyby. Stalo se to, žijeme spolu a já tě miluju. Nic z toho, co se stalo není tvoje chyba. Dee, miluju tě a nechci tě ztratit."

,, Taky nikam neodcházím. Jen říkám, že mě to štve. Protože jsem tě měla zastavit včas. Kdybych to udělala, byla by jsi v pohodě. Teď? Teď se trápíš a to jen kvůli mě."

,, Možná ano, ale díky tobě jsem i šťastná. A ať to dopadne jakkoliv, když budu mít tebe, budu šťastná pořád."

,, Dokud se zase nic nestane. Nosím ti smůlu, Sam."

,, Ty o tom nepřestaneš mluvit, že? Pořád to budeme rozebírat?"

,, Trápí mě to, Sam. Stíhá nás jeden problém za druhým. A tenhle problém je největší. Tentokrát jsi málem přišla o život. A to, že budeš moct dělat tuhle práci, ta pravděpodobnost je minimální."

,, Víš, nejsem si jistá, zda tu práci chci dělat. Jediný důvod k podpisu, jsi byla ty. Nechci bez tebe trávit jediný den."

,, Pokud nechceš, nemusíš. Vrátím tvůj průkaz a můžeš dělat cokoliv jiného."

,, Kdyby to bylo mým přáním, skončila by jsi také?"

,, Zlato, tohle nejde. Dělám to několik let a nevím, zda bych zvládla jinou práci. Zda bych si zvykla na něco jiného."

,, Mohly by jsme zase jezdit kamionem. Mě se ta práce líbila a klidně bych s ní zase začala."

,, Sam, pokud je to něco, co chceš, dělej to. Ale nemyslím si, že bych u toho vydržela. Že bych si zvykla někde jinde. Tahle práce je pro mě vším."

,, Zvykla by jsi si i jinde," řekla jsem a povzdechla si. Opatrně jsem se opřela a dívala se před sebe.,, Nechci zažít to, co ty. To, že tě mohu kdykoliv ztratit."

,, Tohle byla výjimka, Samantho. Před tím se to nikdy nestalo. Druhá věc je, že tu máme zázemí a můžeme si s tím, co vydělám, dělat co chceme. Můžeme jezdit na dovolené, můžeme ti koupit pořádný auto. Můžeme si doslova pískat."

,, To můžeš jedině ty. Ty tu máš vybudované zázemí. Já sem nepatřím. Přišla jsem náhle a pro všechny zde, dost nečekaně."

,, Jdu radši do kuchyně a udělám nějaký koláč. Tahle debata by vedla jen ke zbytečným hádkám a tohle zrovna nepotřebuješ."

,, To máš pravdu. Nepotřebuju. Potřebuju klid a cítit, že mě miluješ tak, jako já tebe. Že jsem pro tebe vším, co máš. Protože tohle vše cítím já," řekla jsem a sledovala jak se zastavila kousek odemne.

,, Když jsi tam ležela a lékař bojoval o tvůj život, málem jsem omdlela. Plakala jsem a nevěřila tomu, že to přežiješ. Plánovala jsem pomstu a pak odejít za tebou," začala a já jí poslouchala.,, Miluju tě, ale práce se kvůli tobě nevzdám. Tohle po mě nemůžeš přeci chtít."

,, Nechci to po tobě, nemám právo to po tobě chtít. Jen nechci zažít to, co ty. Nechci tu jednou vidět tvoje kolegy, co mi přijedou říct, že se už nevrátíš," řekla jsem a ucítila slzy v očích. Když se kolem mě obmotaly její ruce i přes bolest jsem si lehla do jejího klína a nechala se hladit ve vlasech.

,, Udělám vše proto, aby se to nestalo. Mě se jen tak nezbavíš, zlato," řekla a já se při jejím hlase trochu uklidnila.,, Měla by jsi si vzít antibiotika."

,, Vážně neexistuje nic, co by tě bavilo? Jiná a bezpečnější práce?"

,, Samantho, skutečně neexistuje nic, co by mě přimělo tuto práci opustit. Další věc je, že i kdybych chtěla, není to tak jednoduché. Jsme jako jedna rodina a já rodinu neopustím."

,, Myslela jsem, že já jsem tvoje rodina," řekla jsem zklamaně a zvedla se.

,, Kam jdeš? Myslela jsem, že si pustíme nějaký film a uděláme si čaj."

,, Jedna věc je, že si musím vzít léky a ta druhá? Nějak mě přešla chuť tu sedět. Běž si za svou rodinou," odpověděla jsem a odebrala se pro tašku. Vzala si léky a vydala se do ložnice, kde jsem v klidu ulehla. Ležela jsem tam dám dost dlouho, než se dveře otevřely a postel prohnula.

,, Sam, ty jsi moje přítelkyně, moje nejdůležitější část rodiny. Oni jsou taková pracovní rodina. Než jsem poznala tebe, neměla jsem nikoho. Jen sebe a tuhle práci," říkala a já se dívala do stropu.,, Nevím, proč tě to naštvalo. Taky jsi měla někoho, kdo byl jako tvoje rodina ne?"

,, Vždy to byli jen přátelé. Nikdy jsem je nenazývala rodinou. A víš proč?"

,, Netuším."

,, Protože rodinu mám až teď. Mám tebe a částečně Dana. Ale ty jsi moje rodina a jinak to nebude," usmála jsem se a zavřela oči.,, Jsem unavená, dobrou noc."

,, Miluju tě, dobrou noc," šeptla mi do ucha a krátce políbila na rty. Já zavřela oči a odebrala se do říše snů.

Moc děkuji za přečtení a komentáře. Jste mou největší podporou.