,, Dee, dostaň jí do kanclu!" slyšela jsem výstřely a do toho hlas Daniela. Bolest prostupovala celým mým tělem. Horkost a zároveň zima bylo to, co prostupovalo mým tělem. Ucítila jsem, jak mě Dee zvedá, ale já se hned posadila.

,, Nemůžu, bolí to," řekla jsem se slzami a zakroutila hlavou. Bolelo mě rameno, ale mnohem víc mě trápila poměrně dost krvácející noha. Dee se podívala na nohu a pak na mě.

,, Vezmu tě do náruče, ale bude to bolet," řekla a já přikývla. Nebyla jsem si jistá, že ta bolest může být ještě horší. Nemohla. Tohle byla bolest, kterou jsem nikdy dřív nezažila.,, Potřebujeme sanitku a lékárničku!" zvolala a vešla semnou do kanceláře.

,, Daisy, položte jí na zem. Kde je Daniel?"

,, Kryl nás. Měla jsem štěstí, že netrefili mě. Mají u sebe teď lepší zbraně a kluci se stahují."

,, Daisy vám teď bude na ti nohu tlačit, ano? Bude to hodně bolestivé. Možná se vám bude začít chtít spát, ale pamatujte, že nesmíte, ano?"

,, Rozuměla jsi mu?" zeptala se Daisy a v jejích očích se leskly slzy. Na mé tváři se střídala jedna za druhou. Z posledních sil jsem přikývla a zavřela oči. Dee se vzdálila a já po chvíli křičela bolestí. Tlačila mi na nohu a já jen stěží zaregistrovala příchod dalšího člověka.

,, Jsou pryč, jak je na tom?"

,, Dostala to do kolene a o rameno se jen kulka otřela. Jede sanitka,"odpověděla Dee a stále mi tlačila na nohu.

,, Já už nemohu. Bolí to, kurva! Jsem slabá a chce se mi spát," řekla jsem a ucítila mužskou ruku na tváři.

,, Sam, poslouchej mě. Musíš se na mě dívat a mluvit semnou. Klidně křič. Klidně plakej, ale nesmíš usnout, ano? Lékař tu bude, co nevidět a za pár dní budeš zase běhat."

,, Já umřu, že ano?" zeptala jsem se a trochu se klepala. Když Daň zmizel a u mě se objevila Dee, dívala jsem se jí do očí.

,, Neumřeš. Nedovolím to, ano?" usmála se a pohlédla ke dveřím, kde se objevily lékaři. Vše se seběhlo rychle a u mě klečel jeden ze záchranářů. Mluvil na mě a já se ho snažila vnímat.

,, Jste alergická na nějaké léky?" zeptal se a já zakroutila hlavou.,, Lékař vám dá léky na bolest a střelnou ránu na noze vám ošetří. Já se postarám o rameno. Bude vás to hodně bolet, přijde injekce. Ale pak se vám uleví."

,, Celou dobu budu u tebe a budeš se na mě dívat. Ty tvoje dokonalý oči, musí zůstat otevřené," říkala a rukou mi zajela do vlasů. Políbila mě na tvář a usmála se.  Bylo mi hodně zle. Byla jsem už smířená s tím, že jí nejspíše vidím naposled.,, Strašně moc tě miluju, ale to co jsi teď udělala, byla hrozná hloupost."

,, Omlouvám se," řekla jsem šeptem a pevně sevřela víčka a zkousla rty. Přeci jen jsem to nevydržela a můj křik se musel rozléhat snad celou budovou.,, Kurva!"

,, Říkala jsem ti, že nebudeš mluvit sprostě. Tohle nemám ráda."

,, Já už nemohu, Dee. Už nemohu," říkala jsem a mírně se klepala. Po tvářích mi stékaly slzy a pot. Po několika minutách jsem cítila mírnou úlevu, ale ne takovou, abych nic necítila.

,, Můžeš. Musíš kvůli mě, ano? Vím, že to bolí, ale vydrž to. Kulka je už venku, dostala jsi něco na bolest a umrtvení. Lékař to vydenzifinkuje, zašije a zaváže. Koukni na tohoto záchranáře. Už ti ošetřil rameno a ty se pořád soustředíš na koleno," řekla a já ucítila jak se mi v noze objevila jehla. Znovu jsem křičela a její ruku křečovitě svírala. Už jsem byla na dně sil. Jestli byl pokus o znásilnění to nejhorší, co jsem zažila před tím, tohle je mnohem horší. Tohle všechno přeskočilo na první příčku.

,, Ať už přestane, radši umřu, než to trpět," řekla jsem s pláčem a viděla jak Dee zakroutila hlavou.,, Já to nezvládnu," říkala jsem a ucítila její rty na svých.

,, Podívám se jí na ty ruce," řekl záchranář a Dee mu natáhla jednu ruku. Pravda byla, že jsem víc necítila a bolest částečně ustupovala, ale moje síly byly na svém konci.

,, Spolu to zvládneme. Zvládneme úplně všechno."

,, Nikdy...nikdy jsem si nedokázala...nedokázala představit...jak moc to bolí. Jak moc...může bolet střelná rána," říkala jsem a trhaně dýchala.

,, Měla by jet do nemocnice."

,, To vážně nejde. Mohlo by jí to ohrozit na životě a to nikdo z nás už nedovolí," nesouhlasila Dee a hladila mě po tváři.

,, Potřebuje dostat infuzi s léky. Tu jí mohu dát i tady, ale potřebuje je pravidelně. Měla v sobě střelu a potřebuje dostat protizánětlivé léky, něco na spaní a kombinaci antibiotik. Pak by se na tu nohu měl podívat chirurg, aby neměla tu nohu poraněnou víc. Já to tady nezjistím."

,, Dane? Kde je černá dodávka?"

,, Dole v garážích," odpověděl a ohlédl se na šéfa.,, Můžeme jí vzít do dodávky. Má neprůstřelný skla. A tak jí bezpečně dostat do nemocnice."

,, To není špatný, nápad," souhlasil Thompson a já děkovala bohu, že se do nemocnice dostanu.

,, Odneste jí na nosítkách do dodávky. Já pojedu s nimi. Vy se pak vrátíte do sanitky a pojedete do nemocnice. Budeme hned za vámi," rozdal lékař pokyny a mezitím mi dal jakousi infuzi.

,, Au!' křikla jsem, když mě přenesli na nosítka.

,, Pošlu s vámi ještě dvě auta. Chlapy budou ozbrojený a kdyžtak zasáhnou. A musíme zjistit, jak vás našly."

,, Můj telefon."

,, Co je s ním, zlato?"

,, Není vypnutý."

,, Ten, co sem ti kupovala?" zeptala se a já se ztěžka nadechla. Zakroutila jsem hlavou a snažila se mluvit klidně. Snažila jsem se nezavírat oči a zůstat plně při vědomí. To vše především kvůli Dee. Kvůli ženě, kterou jsem nadevše milovala a udělala bych vše proto, aby se jí nic nestalo. Teď jsem jí chránit nemohla a děsila jsem se toho, jestli to zvládnu. Zda přežiji. Nechtěla jsem jí tu nechat. Nechtěla jsem, aby kvůli mě plakala. Dělala to teď, ale to jsem ještě žila. Nedokázala jsem si představit, co by se stalo, kdyby to bylo jinak.

,, Ne," odpověděla jsem.,, Ten původní," pokračovala jsem a kývla k malé tašce. Hned na to jsem se rozkašlala a lékař pokynul k odchodu.,, Je stále zapnutý," řekla jsem a ona ho z tašky vytáhla.

,, Dejte ho prosím technikům a zavolejte až se něco dozvíte. Jedu s nimi."

,, Daisy, měla by jsi udělat papíry."

,, Pane Thompsone, mojí přítelkyni jde o život. V tuhle chvíli jsou mi nějaké papíry ukradené!" slyšela jsem její rozčílený hlas a pak se nosítka dala do pohybu.

,, Klidně....klidně tu....zůstaň."

,, Ani náhodou. Budu u tebe a nikdo mě nedonutí, abych byla jinde," odpověděla, chytla jemně za ruku a společně se záchranáři jsme se vydaly do dodávky. Daniel už tam čekal a měl nastartováno. Opět jsem prožila chvilku bolesti, když mě s nosítky dali do auta a řádně je zabrzdili. Lékař si sedl z jedné a Dee z druhé strany.

,, Hlavně seďte. Může to být celkem záživná jízda," řekl Dan a rozjel se. Lékař mi dal jednu z infuzi a sledovala přístroj, který byl připojen k mému tělu.

,, Dee?"

,, Ano, zlato? zeptala se a naklonila se ke mě.

,, Omlouvám se. Nevěděla jsem, že mi hrozí až tak velké nebezpečí."

,, To je v pořádku. Důležité je, že žiješ a nestalo se nic vážnějšího," odpověděla a krátce mě políbila do vlasů. Začalo se mi chtít spát. Cítila jsem se čím dál víc unavenější a oči nedokázaly zůstat otevřené.,, Co se děje?" zaslechla jsem ještě její krásný hlas, než se mé oči uzavřeli nadobro. Když jsem se začala probírat, první, co jsem viděla byl bílý strop a na obličeji jsem měla kyslíkovou masku. Vedle mě pípal jakýsi přístroj a do levé ruky mi vedly hadičky s nějakými léky. Na druhé ruce jsem cítila nějaký dotek a tak jsem otočila tím směrem hlavu. Spala mi na ruce a tak jsem jí vytáhla a sundala si masku.

,, Zlato? Jsi v pořádku?" zkusila jsem a viděla jak se její hlava rychle zvedla. Hned své rty spojila s mými. Její rty byli slané od slz. Snad od slz strachu a teď i štěstí.

,, Jak ti je? Dojdu pro doktora," řekla a rychle odešla. Nestačila jsem ani nijak odpovědět. Jediné, co jeden věděla bylo, že mě bolí pravá strana boku, koleno a rameno. Přišla jsem si jak zpráskaný pes.

,, Dobré odpoledne, slečno Carrey. Jsem doktor Carter. Jak se cítíte?"

,, Co se stalo? Pamatuju si dodávku a pak nic. Bolí mě břicho, rameno a noha. Hodně to bolí."

,, Dám vám léky na bolest a uleví se vám. V autě jsem zjistil, že jedna kulka vás zasáhla do boku a trošku nás pozlobilo vaše srdíčko. Ztratila jste hodně krve a tělo to málem vzdalo."

,, Výborně. První den mám průkaz a já málem umřu," povzdechla jsem si a chytla se za ránu na boku. Dee se zasmála a doktor též.

,, Ale neumřela jste a žijete. Budete úplně v pořádku. Pár dní si vás tu necháme na pozorování a pak půjdete domů."

,, Pár dní? Doktora, moc dobře víte, že tu zůstat nemůže. Tady není v bezpečí."

,, Před pokojem jsou policisté a nikoho sem nepustí. V bezpečí tu je určitě víc, než doma. Aspoň teď."

,, Dee, má pravdu. Potřebuju léky a ty mi je dát nemůžeš. A pokud jsou tu policisté, jsem v bezpečí."

,, To jsme si mysleli i u nás v práci. A stejně nás tam našli a málem tě zabili. Jak dlouho jim bude trvat než zjistí, že jsi tady? Udělají ze sebe doktora a je to v háji. Pak jim nic nebrání v tom, aby jí něco udělali."

,, Zařídím, aby k ní mohla jen sestra a já jako lékař."

,, To jim nezabrání ve vstupu sem. Vždy se sem mohou nějak dostat. Musí být doma, kde budeme ve větším bezpečí."

,, Vy jste se úplně zbláznila. Málem nám umřela pod rukama a vy si tu budete vynucovat převoz domu? Jste vůbec normální?"

,, V tom případě tu zůstanu, dokud nebude moct odjet domů. Spát budu tady na té posteli a o jídlo se jí postarám sama. To, že jsou venku dva ozbrojení muži, neznamená, že se sem nedostanou. Tak budu ozbrojená ještě já."

,, Dobrá, nahlásím, že tu zůstáváte. Ale ta holka zůstane tady."

,, Můžete se tu přestat dohadovat?" zeptala jsem se a na chvíli si nasadila masku, abych se nadechla kyslíku.,, Co se třeba zeptat na můj názor? A nechat doktora, aby mi zajistil léky. Potřebuju něco na bolest."

,, Omlouvám se zlato," odpověděla a lékař odešel. Sedla si zas ke mě a začala hladit po tváři.,, Je to celé moje vina. Zatáhla jsem tě do toho já."

,, Nic si nevyčítej. Kdybych zůstala v kanceláři, nejsem tady. A tohle k tomu nějak patří."

,, Podle mě jim nejde o to, tě zabít. Ale chtějí ublížit mě. A tím, že tě zrání mi ubližují. Přijde mi to jako nějaké varování."

,, Už je hledají?"

,, Ano, hledají. Skutečně tě našli kvůli tomu telefonu. Ale po nich, jakoby se slehla zem," řekla a já se chytla za břicho. Když přišla sestra, Dee jí rychle zastavila a pořádně prohlédla. Pak jí nechala dát mi potřebné léky.

,, Trochu to s tím přeháníš. Nedovolí si sem přijít," řekla jsem a chytla jí za ruku.

,, Dovolily si přijít až k budově, kde je plno ozbrojených lidí. Nějaká nemocnice je nezastaví," reagovala a políbila mě na ruku.,, Myslela jsem si, že jsem tě už ztratila. Tohle už se nesmí stát."

,, Nebýt toho telefonu, nenašli by nás. Mám na tom svůj podíl. A taky jsem neměla jít bez tebe nikam pryč."

,, To už je teď jedno. Aspoň vidíš, proč jsme měli odjet. To samozřejmě už nemůžeme. Musíme doufat, že je brzy najdou a budeme moct být v klidu."

,, Můj názor se mimochodem nezměnil. Ty zkoušky si projít chci a být neustále s tebou. Tohle k tomu prostě patří."

,, Ale víš, že nemusíš."

,, Vím. Ale já chci. Chci být s tebou, po tvém boku a ne být spousty kilometrů od tebe," odpověděla jsem a stiskla její ruku ve své. Nikdy jsem si nemyslela, že skutečně někdy budu postřelená."

,, Jak vidíš, není o co stát. Je to spousta bolesti, boj o život a strach druhého, abys přežila. Bylo to šílený tam sedět v autě a nemoct nic dělat. Byla to šílená bezmoc."

,, Co šéf? Není naštvaný?"

,, Proč bych byl naštvaný, agentko?" ozvalo se od dveří a obě jsme k nim pohlédly.,, Jsem rád, že žijete. Jak se cítíte?"

,, Jako, když vaším tělem proletí kulka. Přesně tak se cítím," řekla jsem se smíchem. Zasmál se on i Dee. Humor mi rozhodně nechyběl ať šlo o jakoukoliv situaci.

Vítejte u další kapitoly. Jsem ráda, že jste semnou i nadále a hltáte každé slůvko. Děkuji za komentáře a hlasy.