Když jsem se probrala, spala jsem v ložnici a přikrytá dekou. Vzbudila mne bolest a hlas Daisy, který byl slyšet z dálky. Vstala jsem a vzala ze stolku léky. Na zemi byla láhev se zbytkem vody a tak jsem léky hned zapila a vydala se za Daisy.

,, Jeffrey! Ona s vámi mluvit nechce. Málem jsme se kvůli tomu pohádaly. A bude lepší, když se seberete a odejdete. Nikdo vás sem nezval."

,, Daisy, musí s námi mluvit. Potřebujeme provést výslech, položit pár otázek. A dnes budou vyslýchat její přítelkyni."

,, Není to její přítelkyně. Je to člověk, co jí zničil život. A vůbec by nebyla nadšená, kdyby vás tu viděla," řekla naštvaně a já se vydala po schodech. Pohled jednoho z detektivů utkvěl na mé osobě.,, Promiň, zlato. Snažila jsem se je vyhodit."

,, V pořádku, jen ať se podívají. Ať se podívají jak mi ublížila. Proč už o ní nechci slyšet," řekla jsem a ukázala do obýváku.,, Posaďte se."

,, Nemusíš s nimi mluvit, když nechceš. Nenutím tě k tomu a klidně tu odtud ty jejich zadky vykopu," reagovala Dee a došla ke mě.,, Jinak dobré ráno."

,, Nevím, co po mě chcete. Nechci o ní mluvit. Nechci mluvit o člověku, co mi zničil zbytek života. Každý den trpím a beru jeden lék za druhým. Ta holka už mi je úplně ukradená a nemám vám k tomu, co říct."

,, Jde jen o menší rozhovor o vás a Christině. Je to takhle vždycky. Vím, že je to pro vás nepříjemné, ale zkusme to."

,, Žádám vás, aby jste opustily tenhle dům a nechaly mě být. Nechci se o ní bavit a nebudu se o ní bavit. Zničila skoro vše, co jsem měla. Nikdy jsem jí nedala náznak toho, že k ní něco cítím. Ona mi nikdy nenaznačila, že něco ke mě cítí. A přesto vzala zbraň a málem mě zabila. Doufám, že bude souzená za pokus o vraždu a ublížení na zdraví s trvalými následky. Že dostane dost vysoký trest a já se s ní nepotkám. Pak by jste musely zavřít mě."

,, Zlato, klid," řekla Dee a sedla si vedle mě.,, Musíš být v klidu, ano?"

,, V klidu? Přišli sem, aniž by je o to někdo žádal. Nutí mě si s nima povídat o člověku, který mi ublížil. Chci, abys je vyprovodila ven."

,, Slečno Carrey.."

,, Ven a hned! Slyšely jste Dee, potřebuju klid a vy mi ho nedáváte. Pokud neodejdete dobrovolně, postarají se o to vaši kolegové."

,, Zlato, policistům bys neměla vyhrožovat."

,, Vaše přítelkyně má pravdu. Můžete také odjet s námi na stanici."

,, Mě je u prdele, kdo jste. Je mi u prdele, co po mě chcete. Zvedněte ty své zadky a vypadněte. Je mi hodně zle a nemám na vás vůbec náladu. A ji řekněte, že se mi už nemá nikdy plést pod nohy," řekla jsem a sledovala je. Dee jim ukázala ke dveřím a tak se všichni tři odebrali na chodbu. Slyšela jsem, že se tam ještě o něčem baví a poté se otevřeli a zavřeli vchodové dveře.

,, Jeffrey tě chtěl zatknout a odvézt na stanici. Tohle nemůžeš dělat. Chápu, že s nimi nechceš mluvit, ale musíš se k nim chovat slušně."

,, Dostala by jsi mě odtamtud, že?"

,, Pokusila bych se o to. Ale moje kompetence nesahají až tak daleko. Musíš s nimi jednat slušně. Já ho sice znám, ale je to hrozný idiot."

,, Přišli sem, aniž by je sem někdo zval a já se k nim mám chovat slušně? Nebo jsi je sem pozvala ty a myslela jsi si, že změním názor?"

,, Ne nepozvala jsem je. Přišli neohlášeně a navíc mě vzbudili."

,, V tom případě si na ně budu stěžovat. Tohle si nesmí dovolit nikdo. A to ani policie."

,, Sam, ty radši mlč. Mohli si tě k tomu výslechu odvést a to bez ohledu na tvůj stav. Jsou to policisté a stejně tak jako my i oni se řídí zákonem."

,, Zákonem, to rozhodně ne," řekla jsem a vstala.

,, Kam jdeš?"

,, Jdu do sprchy a pokud se vrátím a budu tu mít snídani, možná si na ně stěžovat nebudu," odpověděla jsem a během chvilky zalezla do koupelny. V koupelně jsem si vzala všechny léky, které jsem musela a rychle udělala ranní hygienu. Když jsem se vrátila, na stole byl čaj a obložený talíř s pečivem. Dee už snídala a tak jsem se usmála.

,, Takhle stačí?"

,, Měla by jsi vědět, že s plnou pusou se nemluví zlato. A ano stačí, jsem překvapená a spokojená," řekla jsem a zamyšleně se dívala do hrnku, kde jsem měla čaj.,, Pořád nad tím přemýšlím. Nedává mi to smysl."

,, Nepřemýšlej nad tím. Teď je důležitější, aby jsi se dala dohromady a mohla žít normální život, jako všichni ostatní."

,, Můj život už nebude nikdy normální. Už nikdy nebudu moct dělat to, co ostatní."

,, Ale budeš žít. Budeš dělat to, co všichni ostatní, Sam. Máme tu skvělé lékaře, kteří tě dají úplně dohromady."

,, Lžeš teď sobě, nebo mě? Ten doktor říkal, že zřejmě už budu celý život na tu nohu kulhat a zřejmě budu brát léky, abych neměla bolesti. Tomu neříkám normální život. Napadlo mě, nepojedeme se někam projet? Někam na večeři, do kina nebo tak? Nechci tu být zavřená celé dny."

.. Procházka? Ne. Kino? Může být. Večeře? Taky může být. Ale jen pod podmínkou, že se nebudeš moc namáhat a budeme se vyhýbat schodům."

,, Budeme jezdit jenom výtahem a kam to půjde, tam autem. Rozumím," povzdechla jsem si a dala se do jídla. Dee mě s úsměvem pozorovala a sama se dala do jídla.

,, Až nebudeš mít stehy, budeme toho podnikat mnohem víc. Ale jde o tvé zdraví, Sam. Až se najíš, vyrazíme někam ven."

,, Ven?"

,, Jasně, sedneme do auta a půjdeme se projet, stavíme se někde na oběd, možná se stavíme u mě v práci."

,, Mě už to tolik nebolí. Mohu klidně chodit."

,, Lžeš."

,, Nelžu."

,, Lžeš, pozoruji tě a vím, že tě to bolí. Bolí tě víc noha nebo břicho?" zeptala se a já opět sklonila hlavu. Ta holka na mě poznala úplně vše, ačkoliv jsem se snažila, aby to poznat nebylo. Pravda byla, že mě tolik nebolelo to břicho, ale ono koleno. Nemohla jsem se o nohu pořádně opřít a fungovat jako normální člověk. Při pokusu nohu napnout, jsem vždy zkřivila tvář bolestí a stejně se mi to  nepovedlo. Při delší chůzi mi noha otékala a bolest mě donutila se posadit.

,, Snažím se chodit víc, abych tu nohu posílila. Snažím se o ní opřít. Ale vždy mě zmůže bolest a slabost. Nedojdu dál než na záchod a pak se musím o něco opírat. Bude ze mě doživotní mrzák."

,, Ať je to jakkoli, miluju tě a neopustím tě kvůli takové blbosti. Ztratila bych své štěstí," odpověděla a já dojedla rohlík, který jsem už nějakou dobu držela v ruce. Hrníček s čajem jsem vypila najednou a pak vstala od stolu.,, Co máš v plánu?"

,, Odvezeš mě za Christinou. Nechci ti vysvětlovat proč, protože to musíš tušit. Pak si popovídám s policisty a bude to uzavřené. Nechci nad tím pořád přemýšlet a uzavřít to nějak musím."

,, Hodláš jí snad zabít? A ty policisty zase poslat do patřičných mezí? Nebo si na ně snad stěžovat?"

,, Nejsem jako ona, takže zabíjet rozhodně nebudu. Chci jí jen položit pár otázek. Otázek, které mi snad osvětlí důvod jejího konání."

,, Proč tě to tolik zajímá?"

,, Protože to chci vědět. Znám jí dlouhou dobu a nedává mi to smysl. Proč by chtěla zabít někoho, koho milovala?"

,, To je jednoduché. Dostala za to zaplaceno a tak to šla udělat. Peníze dokáží víc, než si dokážeš představit. A to bez ohledu na to, zda tě někdo miluje nebo ne."

,, Takže, kdyby ti někdo dal třeba milion s tím, že mě máš zastřelit, tak bys to udělala?"

,, U mě je to něco jiného. Chodíme spolu, bydlíme spolu a to, že ti bylo ublíženo, si nikdy neodpustím. Ani za milion bych to neudělala."

,, Vidíš, takže peníze v tom být nemusí. Ona to udělala a nevím proč. Ty by jsi to neudělala ani za ten milion."

,, Nelíbí se mi, že tam chceš jet. Máš odpočívat a nenamáhat se. Může ti nějak ublížit."

,, Bude tam semnou policajt a ty, ne? Takže by jste jí to nedovolily."

,, Nesouhlasím s tím, ale jestli tě to uklidní, pojedeme. Jenom to nepůjde zařídit tak rychle, takže dnes to nebude."

,, Proč by to nešlo?"

,, Má před soudem. Není ještě oficiálně odsouzená. Zařídím to, ale může to třeba dva dny trvat."

,, Aha. To nevadí, tak dnes někam vyrazíme, ne? Chci někam ven. Nechci sedět doma."

,, Můžeme někam vyrazit, nebo být u bazénu na zahradě, večer si pustit film a užít si ho."

,, Bazén zní sice skvěle, ale já do něj nemohu, takže se to zamítá. A film například s popcornem? To beru. Ale do večera času dost."

,, Ty sice nemůžeš, ale já ano. A snažím se vymyslet něco, aby jsi nemusela nikam moc chodit. Měla bys mít berle, ale ty jsi odmítla a díky tomu trpíš při chůzi bolestmi."

,, Zapomínáš, že je nemohu mít, kvůli stehům na břiše."

,, Další důvod k tomu, aby jsme nikam nejezdily."

,, Tak uděláš něco dobrého k obědu i k večeři a zajistíš mi naprosté pohodlí a zábavu."

,, Slečna je nějaká náročná, ne? A zlatou cihličku bys nechtěla?"

,, Diamantový prsten stačí," odpověděla jsem a usmála se.,, Jdu k televizi a ty se dej zase do práce. Určitě máš něco, co musíš udělat i z domova a pak si uděláš čas jen na mě."

,, Začínáš být nějaká drzá, holka. Co budeš chtít k obědu? Objednám to."

,, Tak to neexistuje. Chci, aby jsi mi uvařila ty. Z těch objednávaných jídel by mi mohlo být špatně."

,, Dříve ti to nevadilo."

,, Dříve je dříve. Teď je teď. Chci, aby jsi mi uvařila. A dala bych si špagety."

,, Špagety. Dobře, takže udělám boloňské špagety, co ty na to?"

,, Souhlas."

,, Takže já zajedu do obchodu pro tu omáčku a pár dalších věcí a za chvilku jsem tu, dobře?"

,, Daisy! Nebudeš mi dělat tu hotovou kejdu, že ne?"

,, No, měla jsem to v plánu. Je s tím nějaký problém?"

,, To tedy je. Koupíš to, co ti napíšu a uděláš tu omáčku sama."

,, Dobrá, je čas se přiznat," povzdechla si a sklonila hlavu.,, Neumím vařit a vše, co jsi jedla, bylo kupované. Dovážené z restaurace."

,, Pomohu ti s tím," odpověděla jsem se smíchem a sepsala vše, co potřebujeme k přípravě. Napsala jsem i ingredience na polévku a přitom kontrolovala, co doma vůbec má.,, Hlavně jeď opatrně. Nikam neuteču."

,, To doufám. Miluju tě," řekla a přistoupila ke mě. Krátce jsem jí políbila a poté se odtáhla.

,, Taky tě miluju, Dee. Strašně moc," na tváři jsme stále měla úsměv, který ukazoval jak moc šťastná jsem. Když odešla a zavřeli se za ní dveře, cítila jsem se zvláštně. Zůstala jsem v tom velkém domě sama a trochu mi to nahánělo strach. Bylo zvláštní slyšet zvuky domu, když se v něm nikdo nenacházel. Nebyla jsem kdovíjaký strašpytel do doby, než se mé má kamarádka pokusila zabít. Čím víc jsem si dávala svou minulost a budoucnost dohromady, tím víc jsem si uvědomovala, jak moc Dee miluju. Že ona byla tím člověkem, co mi několikrát zachránil život a dal mi ho zcela dohromady.

Děkuji za přečtení kapitoly a zároveň se omlouvám za prodlevu. Trochu víc se mi toho nakupilo. Otázka pro vás: Mám to již ukončit a pustit se do nového příběhu, který začínám psát, nebo mám ještě v tomto pokračovat?