Zbytek plavby jsem přežila ve zdraví a dokonce zůstala na palubě. Jen jsem se již nepřibližovala ke kraji a užívala si ten pohled z povzdálí. Dee seděla vedle mě a držela mě za ruku. Něco jí trápilo a já to viděla. Nechtěla jsem na ní tlačit. Musela mi to vše říct sama.

,, Vím, že jsem ti něco slíbila, ale uleví se ti. Když mi to řekneš, uleví se tobě i mě, protože ani jedna nebudeme nad ničím přemýšlet."

,, Mě chybí ta odvaha, Sam. Vůbec nevíš, kdo jsem. A až to zjistíš, pošleš mě do háje. Najdeš si někoho lepšího a já budu jen dávnou vzpomínkou."

,, Co to plácáš? Tohle se nikdy nestane a ty to víš moc dobře. I když budeš tajný agent ve službě, pořád tě budu milovat. Klidně se s tebou odstěhuji na druhý konec světa, ale neopustím tě," řekla jsem a zahlédla překvapený výraz.,, Dee, já tě miluju a jediný důvod k tomu, abych od tebe odešla, by byla nevěra. Nic jiného by mě k tomu nedonutilo."

,, Vážně ne? Ani kdybych ti lhala? Kdyby jsi zjistila, že nejsem ta, co ti říká?"

,, Řekla jsi, že pořád budeš má milovaná Dee. Takže předpokládám, že v tomhle jsi mi nikdy nelhala. Říkala jsi to s láskou a upřímností."

,, A to je pravda. Navždy zůstanu tvou milovanou Dee."

,, Tak potom mi to můžeš říct hned teď. Protože na tom, jak moc tě miluju, se nic nezmění."

,, Já vím, že mohu. Ale počkáme do Anglie. Chci mít na to klid a dát si k tomu kafe. Hlavně nechci, aby kolem nás bylo tolik lidí," ukázala kolem sebe a já souhlasně přikývla. Dee začal zvonit telefon a tak ho bez váhání zvedla.,, Danieli?" zeptala se a já si povzdechla. Opět ten tajemný muž, kterého jsem dodnes neznala. Opět ten muž, který mě zná, ale já jeho ne.

,, Zdravím tě, Samantho," ozvalo se a já zpozorněla. Dee dala telefon nahlas a tak jsem slyšela i jeho hlas.

,, Já tebe také, Danieli."

,, Dee mi říkala, co se mezi vámi děje. Jsem moc rád, že má konečně někoho komu může věřit. Teď jsem jí dal nějaké instrukce. Vše ti řekne, ale nejdříve se sejdeme. Poznáš mě aspoň osobně a bude to i tak lepší."

,, Dobrá, souhlasím. Ale trošku mě začínáte děsit. Je vše v pořádku?"

,, Zatím ano. Sejdeme se v Londýně. Stejně tudy budete projíždět."

,, Dobře, ahoj," řekla jsem a Dee odešla ještě stranou. Chápala jsem to. Něco s ním řešila a nechtěla jsem nějak vyzvídat. Byla jsem nervózní z toho, co mi řekne. Měla jsem strach, že se mi to nebude líbit a nebudu schopná to nějak zkousnout. Že to bude na mě moc a my se rozejdeme. Na chvíli jsem měla slzy v očích, protože ta představa byla hrozná. Byla doslova šílená.

,, Ty pláčeš? Proč? Stalo se něco?" ozvalo se a já si setřela slzy. Přitáhla jsem si jí k sobě a lehce se o ní opřela.

,, Mám strach. Mám strach z toho, co mi řekneš. Že nás to rozdělí a já tě tak moc miluju, že si to vážně nepřeji. Nedokázala bych bez tebe žít ani minutu. Můj život by v tu chvíli ztratil smysl."

,, Neexistuje nic, co by nás rozdělilo. Snad jenom smrt," odpověděla a stále mě držela.,, Jdeme zpátky a připravíme se na vylodění. Za chvíli jsme v Anglii."

,, Dobře," souhlasila jsem a vydala se s ní do auta. Hlavou mi to ovšem vrtalo nadále a nedokázala jsem se soustředit na nic jiného. Když jsme se ocitly na pevné půdě, trochu se mi ulevilo a oddechla jsem si.

,, Už je ti lépe?" zeptala se a já přikývla.,, Asi loď opravdu nebude tvoje oblíbená přeprava. Ale nejsi jediná," řekla a já se souhlasem přikývla.

,, Za jak dlouho budeme v Londýně?"

,, Za dvě hodiny, když se něco nestane," odpověděla a do navigace dala místo kam jsem měli dojet.

,, Nemůžeš mi to říct sama? To je to tak důležité, aby u toho byl i on? O co tady jde?" zeptala jsem se a Dee si povzdechla. Pravděpodobně jí už docházela slova a nevěděla jak na toto vůbec reagovat.,, Já vím, že jsme domluvený, že se to v Londýně dozvím. Ale zkus mě pochopit."

,, Já tě chápu, Sam. Ale věř mi, že to bude lepší, když si někde sedneme. Bude o to větší důvod, vše řešit v klidu."

,, Dokážu to řešit v klidu i teď. Akorát jsem ve stresu. Nevím, co mám čekat. A mám kvůli tomu strach."

,, Nemusíš mít strach," chytila mě za ruku a palcem přejela po hřbetu ruky.,, Nemáš důvod se semnou bát. Vždycky bych udělala vše proto, aby jsi byla v bezpečí. Nedovolím si, tě nějak ohrozit."

,, V letadle jsi tenkrát řekla, že dokud je čas, mám zmizet. Souvisí to s tím nějak?"

,, Trochu ano. Chtěla jsem, aby jsi odjela. Štve mě, že jsem tě k tomu nepřesvědčila a zároveň jsem za to ráda,"začala a já se dívala na náramek na ruce.,, Kdyby jsi odjela, nikdy by se nestalo to, co se stalo. Ale zase bych neměla tu nejdokonalejší ženu pod sluncem."

,,Já neodjela jen kvůli tomu, že potřebuju peníze. Potřebuju práci a ty také. Kvůli tomu tady jsme," odpověděla jsem a sledovala jak si nervózně zajíždí rukama do vlasů. Byla nervózní a to celkem dost.

,, Promiň, ale víc ti k tomu nemohu říct. Dusí mě to, ale nejde to. Daniel u toho sice být nemusí, ale bude lepší to řešit někde v klidu," odpověděla a já zahlédla, jak si otírá oči.

,, Tím, že pláčeš mi nepomáháš. Tím větší obavy mám, že je to něco vážného. Jde ti o život? Nebo jde nám o život oběma?"

,, Tvůj život bych nikdy..."

,, Neohrozila," skočila jsem jí do řeči.,, To mi opakuješ pořád dokola, Dee. Jsi jako kolovrátek, který se zastavil na jedné větě. Jinou větu neznáš? Tohle je čím dál tím divnější a já z toho mám skutečně divný pocit. Souvisí to s touhle firmou?"

,, Mohu ti říct, že důvod proč tu jsem, s touhle firmou souvisí."

,, A už toho mám vážně dost," zastavíš u Londýna a řekneš mi to. Odmítám jet někam do kavárny," odpověděla jsem a ona přikývla. Byla jsem ráda, že souhlasila. Během toho ještě zavolala Danielovi a domluvila nové místo setkání. Nechápala jsem, jakou roli v tom hraje on, ale doufala jsem, že se to brzy dozvím. V jednu chvíli jsme se obě lekly. Z přívěsu se ozvala rána a ani jedna z nás nevěděla, co v danou chvíli dělat.

,, Dojedeme na místo a pak se podíváme, co se stalo."

,, To znělo poněkud divně. Jakoby se tam něco rozkutálelo."

,, Uvidíme, co najdeme. Tušila jsem, že to spadne, když jsem viděla jak jsou palety poskládané," odpověděla a já od ní nespouštěla oči.,, Podle zvuku, by to mohly být nábojnice."

,, Jak můžeš vědět, co to je?"

,, Mám zbraň. Vím jak to zní, když spadne nábojnice."

,, Pravda," souhlasně jsem přikývla.,, Stejně nechápu, jak jí můžeš mít. Je to nebezpečné."

,, Ale ochrání nás to, když by se mělo něco stát."

,, Stačí, že nás ochráníš ty, zlato. Ty jsi nejlepší ochranář. A pokud mám někdy umřít, chci umřít po tvém boku."

,, Na umírání je času dost. Máme před sebou celý život. Tedy, doufám v to," odpověděla a pohlédla do zpětného zrcátka.,, Co tu dělá?" řekla a já do něj nechápavě pohlédla také. Zvedla telefon a začala vytáčet nějaké telefonní číslo.,, Co děláš za námi?" zeptala se a já po hlase poznala Daniela.,, Zastavily je?" zase chvíli mlčela a pak odbočila. Černá dodávka odbočila s námi a stále se nás držela.

,, Kdo to je? A co se děje?"

,, Nic vážného," řekla a po chvíli telefon zavěsila. Zastavily jsme asi třicet kilometrů od Londýna a Dee se hned vydala k přívěsu. Dveře jsem otevřeli a já vlezla dovnitř. Zůstala jsem jen překvapeně stát a koukat. Zvedla jsem nábojnice a pytlíček s bílým práškem.

,, Tenhle prášek jsem už v autě našla. Možná by bylo načase mi říct, co se tu děje. Převážíme zbraně s náboji a drogy?" zeptala jsem se a ukázala na střelnou zbraň a několik desítek nábojnic s pytlíky s bílým práškem.

,, To je složité, Sam. Dodnes jsem nevěděla, že to v tom je," odpověděla a pohlédla ke dveřím, kde postával Chris.

,, Christophere? Co ty tady děláš?"

,, To je teď vedlejší. Musíte si sbalit věci, musíme odtud zmizet, nebo budeme mít za dvacet minut společnost," řekl a ukázal na kameru. Na pokyn jsme auto zavřeli a během pěti minut vše zabalily a odnesli do auta. Dee dokonce vyndala z mého telefonu simkartu a rozlámala na menší kousky.

,, Sam, zalez do auta, musíme vyrazit," řekla Dee a já jí poslechla. Když jsem ve voze podívala za sebe, zahlédla jsem několik počítačových monitorů. Začínala jsem být poněkud zmatená, ale čekala jsem na vysvětlení od Dee s Christopherem. Když jsme daly klíčky na zrcátko a vyrazily pryč, za sebou jsme zahlédly majáčky policejních vozů.,, Byli rychlý."

,, Informoval jsem je hned. Zatčení už proběhlo v Ženevě a v nejbližších minutách proběhne i v jiných firmách. Ale teď vás musíme dostat do bezpečí."

,, Vážení, je hezké, že si povídáte spolu. Ale jsem tu ještě já, zmatená holka, která by ráda věděla, co se tu sakra děje."

,, Dee? Kdo jí to řekne? Někdo to udělat musí. A ty jsi její holka."

,, Nebude to lepší v kanceláři? Nerada bych, aby mi tu vyskočila za jízdy z auta," odpověděla a já si povzdechla.

,, Haló, já jsem tu taky. Začněte laskavé mluvit i semnou a ne jen mezi sebou. Mám právo vědět, co se tu děje."

,, Zlato, samozřejmě, že na to právo máš. Ale snažíme se vymyslet jak ti to vysvětlit. Není to úplně jednoduché."

,, Vše je jednoduché, stačí říct, co se tu děje. Nikomu hlavu neutrhnu. Vždyť tě kurva miluju."

,, Vždyť já tebe také, Sam. Opravdu moc. Ale obávám se, že by jsi mi teď nevěřila a přišlo by ti to jako hloupý vtip."

,, Jediné, co ti teď řeknu," začal Chris.,, Že veškeré vaše věci jsou v Londýně a do Ženevy se nevracíte."

,, Nechtěly by jste začít mluvit a ne mě zasypávat hádankami? Jste snad tajní agenti, nebo co?" zeptala jsem se a zahlédla jejich pohled. Dee mě chytila za ruku a já jí lehce stiskla. Cítila jsem větší bezpečí a hlavně lásku z její strany.,, Dee, pokud mě miluješ, řekni mi to."

,, Odpověděla jsi si sama, Sam," vyřkl Chris a podal mi odznak. V odznaku stalo jméno Daniel Jack Collins. Nechápavě jsem ho sledovala a natáhla ruku k Dee. Ta mi podala to samé. Jméno bylo stejné, ale pouze jedno. Stálo tam Daisy Audrey Collins.

,, To je jen vtip, že ano? Tohle se mi jen zdá."

,, Kéž by jsem ti mohla říci, že ano. Ale bohužel je to celé pravda. Nejmenuji se Daisy Hauser, ale Daisy Audrey Collins. A Daniel je můj starší bratr."

,, Říkala jsi, že zůstaneš moje milovaná Dee, tak to taky je. Jen máš jiné příjmení. Tvrdila jsi, že nemáš sourozence, ale máš bratra."

,, A oba jsme vyrůstaly v dětském domově. V tom jsem ti nelhala. Ale pochop, že jsem ti nemohla říct vše. Nemohla jsem ti říct pravdu, sotva jsem tě znala. Ale nikdy jsem ti nelhala v tom, že tě miluju."

,, Já se vám do toho nechci plést, ale nebudete se hádat, že ne?"

,, Vypadá to, že se hádáme, Danieli? Nebo jak ti mám říkat?"

,, Jmenuji se Daniel. To druhé jméno bylo jen krycí. Aby nikdo nemohl zjistit kdo jsem," odpověděl a sledoval cestu před sebou."

,, Pracujeme pro MI6, což je..."

,, Já vím, co to je. Je to britská tajná služba. Nejsem tak hloupá, Dee. Viděla jsem Jamese Bonda."

,, S tím bych nás nesrovnávala," reagovala a zasmála se.,, A máme nějaká pravidla, kterých jsem se musela držet. Ani nevíš, jak mě štvalo, že ti v mnoha věcech lžu. Že ti nemohu říct pravdu."

,, Dee mi mnohdy plakala do telefonu. Že tě nechce ztratit. Že tě miluje a má strach, že tě ztratí. Nezažil jsem, aby někoho milovala tak moc jako tebe," říkal a já ho poslouchala.,, Jeden večer mi dokonce řekla, že ti řekne pravdu. Přizná ti, kdo je a bude tak riskovat."

,, Proč jsi to neudělala?" zeptala jsem se Dee, která vypadala, že bude každou chvíli plakat. Oči se jí leskly a mojí ruku stále svírala ve své.

,, Nemohla jsem. Měla jsem zákaz ti říct pravdu o tom kdo jsem. A bránil mi v tom i strach," řekla a sklonila hlavu.,, Kdybych tě ztratila, ztratila bych i důvod k životu. A doufám, že tě díky tomuhle neztratím."

,, Jak je to s tvými rodiči? Znáš je nebo ne?"

,, Ne, neznáme své rodiče. Nikdy jsme je nepoznaly a ani o to nestojíme."

,, Uvědomuješ si, že já teď nemám nic? Nemám práci, nemám peníze, auto a ani byt."

,, Byt máš. Vždyť budeme bydlet spolu. Teda pokud jsi si to nerozmyslela. A auto má tady Daniel."

,, A ty budeš mít mnohem lepší. Už na tebe čeká."

,, To je skvělé. Takže jste vlastně ve všem rozhodly za mě. Rozhodly jste o celé mojí budoucnosti," odpověděla jsem a zakroutila nad tím hlavou.,, Teď už pro vás taky pracuju, nebo jak to je? Kdo mě tedy celou dobu vyplácí?"

,, Vyplácí tě britská tajná služba MI6. A vše je na základě žádosti Dee. Nechtěla, aby jsi se dostala do problémů."

,, To je čím dál tím lepší. Mám holku, kterou jsem vlastně vůbec neznala. Která se jmenuje jinak, než mi řekla a její bratr se vydával za nějakého Christophera," řekla jsem ve zkratce a sáhla po pití.,, Celou dobu mě vyplácí tajní agenti a s jedním z nich dokonce chodím. Výborný. Fakt, že jo. Naprosto skvělé."

,, Ale máš holku, která tě doopravdy miluje a o tom ti nikdy nelhala. Kdyby to byla lež, nedostaneš náramek a ani telefon. Nespala bych s tebou a neříkala ti slova, která jsou pro uši jen jediného člověka. Pro ty tvoje," reagovala a já se napila. Měla jsem v tom menší zmatek. Nevěděla jsem, co nás čeká dál a jak to vlastně bude.

,, Jak to bude dál?"

,, To musíme vyřešit v kanceláři. Ale pokud to bude nutné, vzdám se této práce. Kvůli tobě. Ty jsi pro mě důležitější, než riskovat tvojí bezpečnost."

,, Nechci, aby jsi se vzdávala svého zaměstnání. A ani nechci, aby jsi se vzdala mě. Protože já se tě nevzdám," odpověděla jsem a pohlédla do jejích nebesky modrých očí.,, Nevzdám se někoho, kdo je pro mě víc. Koho opravdu moc miluju. Kdo mě už dvakrát postavil na nohy a zvládl semnou i to nejhorší," pokračovala jsem a napila se.,, Ale musíš mi říct celou pravdu. Už nechci žít ve lži. Chci o tobě vědět vše."

,, Budeš vědět úplně vše. Už ti nikdy v ničem nebudu lhát. Máš právo mne znát takovou, jaká jsem doopravdy."

,, Prověřovaly jste si mě, když jsem tam nastoupila a setkaly jsme se?" zeptala jsem se a zahlédla jak se dívá na Daniela.,, Ptám se tebe, na něj nekoukej."

,, Bylo to potřeba. Nevěděly jsme, zda tě nenasadili na to, aby jsi nás nějak prověřila. Jestli nejsi z jejich strany."

,, Díky bohu jsem nikdy nic neprovedla. Takže předpokládám, že jste na mě nic nenašly."

,, To máš pravdu, jsi čistá jak slovo boží," odpověděla Dee a políbila mě do vlasů.,, Miluju tě. Strašně moc."

,, Teď mi budeš muset dát čas. Tohle musím nějak vstřebat a vzpamatovat se z toho. Je to na mě moc novinek za sebou."

,, Já tomu rozumím. Ten čas mít budeš. Vezmi si ho kolik chceš."

,, Miluju tě, Dee," řekla jsem a opřela si o ní hlavu. Cítila jsem se unavená a chtělo se mi hrozně spát.

Děkuji za přečtení této kapitoly. Snad se kapitola líbila a těšíte se na pokračování. Myslíte, že se přes to Sam přenese? A byl tohle důvod k tomu, aby jí Dee lhala? Co říkáte na odhalení postav? Budou opravdu v bezpečí, nebo....