Na letišti již čekal černý mercedes a vedle něj postával další z lidí, mé budoucí šéfové. Ihned se vydal ke mě, ale já zůstávala s Christopherem.

,, Vítejte ve Švýcarsku, slečno Carrey. Jsem James Carter a mám vás dovézt na adresu, kde budete ubytována," řekl a já se snažila nedat znát nervozitu.

,, A nemohu jet s Christopherem? Je zbytečné, aby tam jely dva vozy, ne?" zeptala jsem se a pohlédla nechápavě na Christophera.

,, Nechtěla s ní Ava mluvíte ještě teď?" zeptal se překvapeně a přestávala chápat, co se tady děje.

,, Ano, chtěla. Ale rozhodla se, že bude lepší, když se prospí a trochu zabydlí," odpověděl James a já se pousmála.

,, Tak jeď domů a já ji tam odvezu. Je zbytečné, abychom tam jely oba. Adresa je hádám ta samá, že?" zeptal se a James přikývl. Podal Chrisovi klíče a vydal se zpět k autu.

,, Vyřiďte jí, že děkuji za možnost dát si sprchu a trochu si odpočinout," řekla jsem a on přikývl. Když odjel, vrátila jsem se s Christopherem ke svému autu.,, Tohle je hodně zvláštní."

,, Proč myslíte? Chtěla vás původně poznat už dnes, ale rozhodla se jinak."

,, Tohle nemyslím. Mluvím o tom, že jsem v cizím městě. Nikoho tu neznám a kdo ví, zda vůbec budu znát," řekla jsem a posadila se na místo spolujezdce.

,, Zvyknete si. Bude to chvíli trvat a bude to těžké, ale nakonec to bude v pořádku," začal a vyrazil na cestu.,, A poznáte tu mnoho skvělých lidí. Ale spíše si budete rozumět s námi. Většina lidí tu mluví německy."

,, Umím německy, ale radši používám svou rodnou řeč. Odkud jste?"

,, Já? Původně z Manchesteru. Ale víte jak. Tady mám víc peněz a možná i lepší pracovní podmínky. Proč se ptáte?"

,, Jen tak. Jsem zvědavá."

,, V domě nebudete od nás jediná. Bydlí tam i Daisy. A jsem si jistý, že vám ráda ukáže město a poradí, když budete potřebovat."

,, Daisy? Vážně?" zeptala jsem se radostně a úlevně si povzdechla. Byla jsem ráda, že tam bude zrovna ona. Tušila jsem, že si budeme rozumět a já tak navážu nové přátelství.

,, Jsme tady. Já mám auto vzadu, tak se vydám domů. Tady je adresa a zítra v šest hodin ráno, buďte na místě," řekl a podal mi lístek s adresou. S díky jsem přikývla a koukla na klíče. Byla u nich cedulka s číslem patra i bytu. Christopher za chvíli zmizel a já vzala kufry a vydala se do svého bytu. Ze všeho nejvíce jsem se těšila na sprchu i postel. Hodlala jsem spát. Nebo se o to aspoň pokusit.

,, Když jsem se dostala do patra a našla správné dveře, rychle jsem otevřela a vešla dovnitř. Už při vstupu dovnitř jsem byla mile překvapena. Chodba byla sice menší, ale vypadala dost dobře. Zdi měli krémovou barvu a na zemi byla světlá plovoucí podlaha. U zdi byl botník s věšákem a zrcadlem, což jsem hned využila a rozhodla se byt pořádně prozkoumat. Obývák byl větší. Na zdi visela velká plazmová televize a kousek od ní byla černá pohovka s bílým stolkem. Pod ním byl šedý kožešinový koberec. Musela jsem se usmát. Už teď se mi to tam líbilo. Kuchyň měla snad to nejlepší vybavení a ložnice byla vybavena velkou postelí, nočními stolky, skříněmi s komodou a též televizí. Koupelna byla taková, jakou jsem si vždy přála. Ale hlavní byla velká vana. Po chvíli rozhlížení jsem se dala do vybalování a donesla jsem i zbytek svých věcí. Zrovna, když jsem vylezla z vany, ozvalo se váhavé zaklepání na dveře. Na sobě jsem měla pouze župan a na hlavě ručník. Došla jsem ke dveřím a s povzdechem otevřela. Překvapením pro mě snad ani nebylo, že to byla Daisy, ale, že ví, kde bydlím.

,, Ahoj, promiň, že ruším. Jen mi volal Chris, že ti mám donést něco na spaní. Zřejmě to budeš potřebovat," řekla a natáhla ke mě ruku s léky.

,, Jak jsi...?"

,, Christopher mi řekl, kde tě najdu. Pár dní se ti budou hodit, než si zvykneš."

,, Děkuji. Nechceš jít na chvíli dál?" zeptala jsem se a ona zakroutila hlavou.

,, Teď si vezmi pouze čtvrtku prášku, ať nespíš celý den. Stavím se v poledne a donesu ti něco k obědu," řekla s úsměvem a než sem stačila nějak zareagovat, bouchly její dveře od bytu a já se pouze podívala na prášky. Z nějakého důvodu jsem jí věřila a tak jsem v kuchyni prášek rozdělila a čtvrtku si vzala. Když jsem zalehla do postele, dlouho jsem koukala do zdi a stále nemohla usnout. Nakonec jsem si došla pro zbytek prášku a zapila i ten zbytek. Za necelou půl hodinu jsem cítila únavu a tak jsem zavřela oči.

,, Samantho, prober se! Dělej!" zaslechla jsem nějaký hlas a lehký dotek na tváři, který trochu zabolel. Hlas, který jsem tolik znala. Nakonec jsem oči otevřela a spatřila Daisy.

,, Co tu...Sakra," řekla jsem a posadila se.,, Jak dlouho jsem spala?"

,, Co tě to napadlo? Řekla jsem čtvrtku! Nenapadlo tě, že vím, proč to říkám?" začala a já se snažila probrat. V ruce se mi objevila sklenice s vodou a já jí hned vypila.,, Jsou skoro čtyři hodiny a musela sem pro náhradní klíč, když jsi neotevírala."

,, Vzbudila bych se a jednou ti otevřela. Nemusíš plašit," řekla jsem a posadila se.

,, Vážně? Už dvě hodiny se ti pokouší dovolat Marksová. Telefon tu zvonil, ale ty jsi vůbec nereagovala. Takže se prober, zavolej jí a já ti jdu ohřát řízek s bramborami. Pak si promluvíme o užívání prášků na spaní," odpověděla a já si promnula oči. Když zmizela za dveřmi, musela jsem se nad tím usmát. Oblékla jsem si volnější tričko a modré upnuté rifle, které dokonale zvýrazňovaly mojí postavu. Vlasy jsem sepnula do culíku a odešla pro telefon. Bylo tam patnáct zmeškaných hovorů a tak jsem hned číslo vytočila.

,, No dobré odpoledne slečno, Carrey. Jste v pořádku?"

,, Dobré odpoledne i vám. Jsem v pořádku. Jen jsem spala poněkud tvrdě. Proto jsem neotevřela dveře Daisy a ani nezvedla telefon vám. Stalo se něco?"

,, Pouze jsem se chtěla zeptat, zda vám něco neschází a něco nepotřebujete? Byla bych ráda, aby jste se tu cítila jako doma a bylo vám tu příjemně."

,, Myslím si, že vše je v naprostém pořádku," odpověděla jsem a pohlédla do kuchyně, kde mi Daisy připravovala oběd.,, Daisy se tu o mě zřejmě hodlá postarat, dělá mi tu cosi k obědu."

,, To jsem velice ráda. Užijte si zbytek dne, já vás nebudu rušit. Kdyby jste, přeci jen, něco potřebovala, neváhejte se na mě obrátit. Uvidíme se zítra v šest ráno u mě v kanceláři, než vyjedete na svou první trasu."

,, A smím mít dotaz? Kdy poznám člověka, který bude sedět vedle mě?"

,, Myslím, že už dotyčného znáte. Ale to zjistíte až zítra. Krásný zbytek dne, slečno Carrey," odpověděla a telefon zavěsila. Nechápavě jsem se na něj podívala a pak odešla do kuchyně.

,, Umím si uvařit, nemusíš se o mě starat," podotkla jsem a sledovala jí.,, Ale voní to skvěle, to musím nechat."

,, Slíbila jsem ti to a já sliby plním. Co od tebe chtěla?"

,, Jen se zeptat, zda něco nepotřebuji," odpověděla jsem a opřela se o zeď.,, Ptala jsem se, kdy poznám svého spolucestujícího a víš, co mi řekla?"

,, Ne, nemám tušení."

,, Že si myslí, že už dotyčného znám. Ale víc se dozvím zítra."

,, Klasika. Pořád něco tají," povzdechla si a zakroutila nad tím hlavou.,, Dám ti jednu radu. Je jen na tobě, jak se k tomu postavíš. Být tebou tak si zas věci sbalím a odjedu. Odjela bych, dokud by byl čas."

,, Proč bych to dělala? Krásný byt, skvělé peníze a snad i skvělá šéfová. A po boku budu mít skvělou kamarádku. Tak mi dej důvod, abych odjela."

,, To nemohu, ale jednou to pochopíš. Ale ať se stane cokoliv, budu stát za tebou a chránit tě," odpověděla a prošla kolem mě. Talíř položila na stůl a pobídla mě, abych si sedla a najedla se.

,, Napadlo mě, co když jsi ten člověk ty? Nebylo by to super?"

,, Jo to by bylo skvělé. Celkem by se to už hodilo, ale moc tomu nevěřím. Z nějakého důvodu mi totiž nevěří. Jen nevím, co je ten důvod."

,, Jsi jí něco udělala? Nějaký důvod to přeci mít musí."

,, Neudělala jsem jí vůbec nic. Důvěřuje asi jen někomu. A já ten někdo nejsem," řekla klidně a já vložila do úst další sousto.,, Nebudeme to řešit, ok? Chutná ti to?"

,, Je to výborný, to jsi vařila ty?"

,, Vypadám snad, jako někdo, kdo si jídlo musí objednat?" zeptala se a já si ji pozorně prohlédla.,, Hm?"

,, Ne. Vypadáš jako dokonalá kuchařka a podle tohoto soudím, že jsi," vyslovila jsem pochvalu a během chvilky jsem měla jídlo dojedené.,, Mám na tebe menší dotaz, byť hloupý. Nikdy jsem nepoužívala myčku na nádobí, neměla jsem jí."

,, Chápu, nevíš jak se to používá, že?"

,, Jo, přesně tak," řekla jsem a společně s ní došla k onomu stroji. Začala mi chod vysvětlovat a já jí pozorovala.

,, Už to chápeš?" zeptala se po chvíli a já přikývla. Nebyla jsem si tím jistá, ale doufala jsem, že to nějak zvládnu.,, Potřebuješ vysvětlit ještě něco?"

,, Kde je tu nejbližší obchod? Potřebuji nějaké věci na úklid, jídlo a tak," zeptala jsem se a ona sklopila hlavu.

,, Paní Marks, se o nás stará dobře. Takže, když jsme dostaly info, že pro tebe poletíme, nakoupily jsme. Ale pokud ti tu bude něco chybět, ukážu ti, kde obchod je," začala a já na ni zůstala nevěřícně koukat.,, A, co se úklidu týče, postará se o to tenhle skvělý pomocník. Ten obstará podlahu," řekla a pustila cosi kulatého, co začalo jezdit. Hned jsem si stoupla na židli a sledovala to.

,, Co to je?" řekla jsem a nechápavě to sledovala. Daisy se začala hrozně smát a pobaveně mě sledovala.

,, To je robotický vysavač. Můžeš mi říct, odkud jsi? Měla jsem za to, že jsi z NY."

,, Z chudší části NY," podotkla jsem a slezla ze židle.,, Měly jsme jen obyčejnou starší televizi a jinak si vše dělaly samy."

,, Promiň, ale to jak jsi vyskočila na tu židli, to mě pobavilo," řekla a smála se.,, Chápu, že neumíš s myčkou, ne každý jí má. Ale, že tě vyděsil vysavač, to je šílený," pokračovala se smíchem a já se posadila. To kulaté cosi jezdilo po místnostech a ja z toho nemohla spustit oči.

,, Nic mi to neudělá?"

,, Ne, neboj se. Rozhodně nekouše. A až bude mít vše hotové, zajede do tamté nabíjecí stanice a ty to díky tomuto ovladači můžeš vypnout."

,, Díky, Daisy. Moc ti děkuji," řekla jsem a zhluboka se nadechla.,, Teď vypadám asi jako totální pitomec, že"

,, Ne, nevypadáš. Jen to prostě neznáš a lekla jsi se."

,, Tohle se nikdo nedozví, ano?"

,, Pokusím se o to, Samantho," odpověděla a dala se k odchodu.

,, Hej, kam jdeš?"

,, Jdu domů. Ty jsi v pořádku a vše už víš."

,, A nedáme si skleničku, něčeho dobrého? Ráda bych tě trochu víc poznala a popovídala si. Nechci tu být sama."

,, Tak já dojdu pro láhev vína a něco slaného a ty připrav skleničky, ok?"

,, Skvěle, připravím," odpověděla jsem souhlasně a hned se vydala do kuchyně. Chvíli mi trvalo než jsem skleničky našla a ani si nevšimla, že Daisy je už zpátky, ale nakonec se povedlo. Když jsem si jí všimla, skleničky jsem málem upustila.,, Vyděsila jsi mě."

,, Měla by jsi dodávat trochu pozor. Mohl by ti sem vlézt kdokoli cizí," podotkla a vše dala na stolek k televizi.

,,Tohle, už jsi udělala ty. Vlezla jsi mi do bytu, když jsem spala," odpověděla jsem a přinesla otvírák. Daisy víno během několika vteřin otevřela a oběma nalila. Když jsem donesla i misky, nasypala do nich chipsy s preclíky a do skleničky dala slané tyčinky.,, Sem kdyby někdo přišel, tak by tohle nazval romantikou."

,, Měly jsme strach, zda jsi v pořádku. Obzvlášť, když jsem ti dala ty prášky, mohlo se ti udělat špatně," odpověděla a podala mi skleničku.,, Takže na začátek skvělého přátelství? A na začátek příjemného večera?"

,, Na přátelství, krásný večer a plno skvělých společných zážitků," opravila jsem jí a přiťukla si s ní. Usmála se a na chvíli mě upřeně sledovala.,, Posaď se," řekla jsem a opatrně jí stáhla vedle sebe. Zapnula jsem televizi a dala tam nějaký film, který zrovna běžel. Povídaly jsme si dlouho do večera. Poslouchala jsem jí a vyprávěla o sobě, ale stále se vyhýbala jediné situaci.

,, Pořád mluvíš o sobě a té kamarádce, ale nemluvila jsi o žádné své lásce. Tys tam nikoho neměla?" zeptala se a já sklonila hlavu.,, Promiň, nemusíš o tom mluvit."

,, Je to v pořádku. Je to za mnou. Vlastně jí za to nenávidím," řekla jsem a dopila zbytek vína.,, Podvedla mě. Podvedla mě a já ji přitom přistihla. A jí to bylo úplně jedno. Podvedla mě s chlapem, kterého znala pár hodin a mě vyhodila ještě ten den na ulici. Upřednostnila ho předemnou," řekla jsem a snažila se pousmát.

,, To mě mrzí, Sam. Tohle se nedělá, Měla ti dát možnost si něco najít," řekla a lehce mě objala.,, Půjdeme spát. Ráno tě vzbudím, aby jsi nezaspala a pojedeme mým autem, ne?"

,, Mám vlastní."

,, Pokud tě v něm uvidí, budeš mít dvě. Ona těmto autům nevěří. Ve třičtvrtě na pět tě přijdu vzbudit. Dáš si kafe, něco ke snídani a v půl šesté vyrazíme."

,, Dobře. Ale jen mám taky otázku. Ty někoho máš?"

,, Ne. Přes rok jsem sama. Nemám na to čas a nikdo o mě nějak neprojevil zájem," odpověděla a usmála se.,, Dobrou noc, Sam."

,, Dobrou noc, Daisy. A děkuji za příjemný večer," odpověděla jsem a sledovala jak odchází. Když se zavřeli dveře, usmála jsem se. Šla jsem si dát rychlou sprchu a vzala si čtvrt prášku na spaní.

Děkuji za přečtení kapitoly. Věřím, že se aspoň trochu líbila. Pochvaly a kritiku do komentářů :-)