Z firmy jsme vyrazily zhruba kolem půl osmé ráno. Musely jsme vyřídit a podepsat většinu papírů, srovnat si věcí ve voze a hlavně si na cestu udělat první kávu. Za volant jsem první usedla já. Čekalo nás skoro dvacet hodin cesty a nikdo nevěděl, co se může po cestě stát. Při řízení jsem chvílemi sledovala náramek, který jsem od ní měla, ale přesto nenavázala žádnou konverzaci. Nedokázala jsem to. Než jsme vyjížděly,  snažila se mě obejmout, chytit za ruku, dát mi pusu, ale pokaždé jsem se tomu vyhnula a držela si odstup.

,, Jak se cítíš?" zeptala se a podala mi hrnek s čajem. Odmítla jsem a dál se dívala před sebe.,,Hm?"

,, Jde to," řekla jsem a zakroutila hlavou.,, Vlastně to je špatná odpověď. Cítím se hrozně. Cítím se jako kus hadru."

,, Prášky sis brala?"

,, Teď večer ještě ne. A všechno nezávisí na nějakých malých tabletkách. Ty tohle nikdy nespraví," řekla jsem a ucítila slzy. Otřela jsem si oči a odbočila do levého pruhu, kde jsem zpomalila.

,, Ale pomohou to zvládnout. Nemůžeš se mi přeci vyhýbat pořád jen proto, že se ti něco takového stalo."

,, Já jen potřebuji čas! Čas je to, co je teď potřeba. Je to pro tebe tak těžké pochopit? Je to vážně tak složité?"

,, Ale mě štve, že nevěříš mě. Že nevěříš člověku, který tě miluje a dýchal by za tebe! Který to s tebou zvládl už jednou a hodlá to zvládnout po druhé," řekla a já musela odbočit na benzínku. Zastavila jsem na parkovišti a hlavu opřela o volant. Nechala jsem po tváři stékat slzy aa zcela vnímat své okolí.,, Tady máš prášek," podala mi ho a já si ho zapila.

,, Proč to poprvé bylo tak jednoduché a teď se přes to nedokážu přenést? Proč?"

,, Protože tohle byla tvoje kamarádka. Proto je to pro tebe tak těžké," řekla a objala mě.,, Nemám to řízení vzít?"

,, Kamarádka by tohle nikdy neudělala! Proč to vůbec udělala? Věděla čím jsem si prošla!"

,, Já vím, Sam. Taky tohle nikdy nepochopím. Neměla jsem tě nechat samotnou. Kdybych byla s tebou, nikdy by se to nestalo."

,, Tak ještě se tu zacni obviňovat za něco, co není tvoje vina a bude to vážně dokonalý," řekla jsem a vylezla z auta.

,, Kam jdeš?" ozvalo se za mnou, když jsem si oblékla bundu.

,, Pro něco k pití a něco sladkého. Potřebuji se uklidnit."

,, Mám jít s tebou?"

,, Jak chceš. Je mi to vážně úplně jedno, ale zamkni auto," odpověděla jsem a vydala se ke vchodu. Než jsem se dala do nákupu, vlezla jsem na toalety a zamířila k umyvadlu. Potřebovala jsem si opláchnout obličej a trochu se vzpamatovat. Slzy opět nešlo zastavit. Stékaly volně, jako by nezáleželo na tom, že já to nechci. Že už nechci plakat.

,, Zlato," ozvalo se vedle mě a ucítila jsem pevné objetí.,y Všechno bude dobrý. Jsem a vždy budu s tebou," říkala a já se jí snažila odstrčit. Bylo to marné. Držela mě pevně.

,, Pusť mě! Nech mě být!" říkala jsem a tlačila na její hruď. Po chvíli jsem to vzdala a opřela se o ní.

,, Nepustím tě, protože tě miluju a potřebuješ mě. Protože miluješ i ty mě, ale procházíme teď složitým obdobím."

,, Já ti nechci takhle ubližovat."

,, Neubližuješ mi. Chápu, že je potřeba čas. Jen mi musíš důvěřovat, ano? Nikdy bych neudělala nic, co bys sama nechtěla."

,, Omlouvám se," šeptla jsem a vzdálila se. Chovám se hrozně."

,, To je v pořádku. Jdeme si něco koupit a já to řízení vezmu. V tomhle stavu řídit nemůžeš," na tohle jsem neměla odpověď. Měla pravdu a byla to jistota. Nedokázala jsem se na cestu soustředit. Vzala jsem si věcí a vyšla ven. Za mnou hned vyšla Daisy a vysloužilyjsme si zvídavé pohledy od prodavačů. Rychlé jsme koupily vše, co jsme chtěly, zaplatily a vrátily se do auta. místo řidiče a já vedle ní.

,, Daisy?" zeptala jsem se, když jsme se rozjely."

,, Copak se děje?"

,, Mrzí mě, že semnou nemáš normální vztah. Máš to semnou těžké a myslím si, že si zasloužíš víc. Nezasloužíš si tohle."

,, Zase s tím začínáš? Je něco, co tě přesvědčí, že ty jsi to nejlepší? Že jsem si nemohla přát lepší ženu do života?"

,, Říkám to proto, že je to pravda. Jsi mladá a krásná. Můžeš si najít člověka, který ti nebude přidělávat starosti."

,, Nebudu se o tomto dohadovat. Už totiž nevím, co ti k tomu říct. To ti vážně nestačí, že tě miluju, že pro mě jsi ta jediná?" začala a já v hlase zaslechla zoufalost.,, Kdyby mi to vadilo, řeknu to. Kdybych tě nemilovala, nejsem s tebou. Kdyby mi na tobě nezáleželo, nebráním tě a neuhodím jí. A víš proč? Protože by mi to bylo ukradené."

,, Teď mi asi nestačí nic. Já nevím, čemu mohu věřit a čemu ne."

,, Nemusíš věřit něčemu! Stačí, když budeš věřit mě!" zvýšila hlas a já na ní v šoku pohlédla.,, Máš pocit, že kdybych tě nemilovala, tak ti koupím zlatý náramek a nechám tam napsat slova, která jsou výjimečná?" zeptala se a já začala zkoumat onen náramek. Měla pravdu. Na jediné části náramku bylo místo, kam se dalo laserem cokoliv napsat.,, Přečti, co je tam napsáno."

,, Je tam..." začala jsem, ale musela se zhluboka nadechnout. Opět se mi do očí  tlačily slzy.,, Budu tě milovat v dobrém i zlém. Miluju tě," přečetla jsem a opřela hlavu o sklo.,, Vůbec jsem si toho nevšimla."

,, To nevadí. Ale když jsem to vymýšlela, šlo to ze srdce."

,, Kolika holkám jsi to koupila a říkala jim to samé?"

,, Prosím? Sam, to myslíš vážně? Budeme se bavit o minulosti?"

,, Jen se ptám."

,, Fajn, před tebou byla jen jedna. Jedná jediná holka. Té jsem ani nedovolila, aby se mě nějak dotýkala. A netrvalo to ani dlouho. Nikdy odemne nic nedostala a slyšela pouze to, že jí mám ráda," odpověděla a já se pohledem vrátila k ní. Přemýšlela jsem. Věděla jsem, že si důvěru zaslouží.,, Do tebe jsem se zamilovala už na první pohled. Viděla jsem tě a věděla, že jsi ta pravá. Nemohla jsem odtrhnout oči od těch tvých. Pořád jsem sledovala tvé rty a měla tendenci se tě nějak dotknout."

,, Ale nebyla jsi si jistá, zda to mám stejně."

,, Věděla jsem, že jsi na ženský. To poznám. Ale znala jsem tě chvíli. Jenže moje city byli čím dál tím větší. A když jsem ti chtěla něco říct, vzít tě někam, podělal to Thomas," odpověděla a věnovala se řízení.,, Když jsi spala, stála  jsem kousek od tebe a pozorovala tě. V ten den jsem se zapřísáhla, že tohle už nedovolím," pokračovala a bylo vidět jak se s tím sama pere. Poslouchalo se mi to těžce. Ty vzpomínky jsem se snažila vytěsnit a teď se mi vše vracelo.,, Těch čtrnáct dní, kdy jsem tě měla u sebe a snažila se tě vrátit do normálního života, bylo nejtěžších. Vyhýbala jsi se mým dotekům a vůbec všemu."

,, Proč jsi nic neřekla?"

,, Chtěla jsem ti dát čas. A musela jsem sebrat odvahu. Vlastně jsem ti dávala pusu na tvář, ale brala jsi to jako přátelské gesto."

,, Neviděla jsem to, co jsem měla před sebou a vedle sebe."

,, A pak jsme měly spát v tom kamionu. A tam jsem se rozhodla udělat ten první krok."

,, Krok, který mi ukázal, že u já cítím to samé.  A spojil mě s tím nejkrásnějším a nejlepším člověkem. To byl den, kdy jsme spolu začaly chodit," dokončila jsem a sklopila hlavu.,, A místo toho, abych si tě vážila, tak ti jen ubližuji," dodala jsem a ucítila dotek její ruky.

,, Ne, neubližuješ mi. Dá se pochopit to, jak se chováš. Choval by se tak každý, kdo by si tím prošel. Jen je důležité tohle zvládnout."

,, Na mě už je to, ale moc. Nevím, zda tohle zvládnu."

,, Zvládneš, protože máš mě. Protože jsme na to dvě a to se vše zvládá lépe. Protože s láskou se dá zvládnout cokoliv."

,, Mám pocit, že ne. Pořád se mi o tom zdá a Christina to celé jen zhoršila. Myslela jsem, že už je to zamnou."

,, Možná jsem měla zavolat policajty, aby jí odvezli."

,, Nechci o tom už mluvit. Nechci na to vzpomínat. Chci na to zapomenout a být taková jako dříve. Nebát se," řekla jsem a opírala se o okno. Dee se věnovala řízení a přitom mě občas chytila za ruku. Stisk jsem nijak neopětovala, ale ani jsem ruku nestáhla z jejího dosahu. Bylo to příjemné a uklidňující. Začala jsem si uvědomovat, jak moc důležitá je. Jak moc pro mě je důležitá Dee a její pomoc. Začala jsem si uvědomovat, že bez ní bych to rozhodně nezvládla a svůj život ukončila. Ale, co bylo důležitější, bylo uvědomění, jak moc mi na ní záleží a jak moc jí miluju. Ano znala jsem jí něco přes měsíc. Skoro celé dva měsíce a chodily jsme spolu sotva čtrnáct dní.

,, Nad čím přemýšlíš?" ozvalo se a já se po ji nechápavě podívala.,, Nad něčím přemýšlíš, poznám to. Hraješ si s prsty a občas zakroutíš hlavou."

,, Tak nějak všeobecně. Přemýšlím nad tím, co se stalo. Zda jsem neudělala něco špatně. Nad námi."

,, Já jsem si jistá, že ty jsi neudělala špatně vůbec nic. To, co se stalo, není tvoje chyba," začala a já si povzdechla. Tušila jsem, jak to bude pokračovat a tohle mě už trochu nebavilo.,, Nad námi?" zeptala se najednou a já přikývla.,, Stalo se snad něco? Udělala jsem něco špatně?"

,, Proč bys měla dělat něco špatně? Může snad dokonalý člověk udělat něco špatně?"

,, Jistě, že ano."

,, Tak v tom případě jsi výjimka. Ty jsi totiž, zatím, žádnou chybu neudělala. Ty tu totiž dělám jen já," odpověděla jsem a podívala se na hodiny. Byla skoro tři hodiny ráno.,, Kdy budeš parkovat na noc?"

,, Za chvíli to někde zaparkuji. Deset hodin jízdy je akorát," řekla a já přikývla. S tímhle jsem souhlasila. Únava byla znát na nás obliba obě jsme potřebovaly spát.,, A já si ani u tebe nevšimla žádných chyb."

,, Na tom nesejde. Tohle mi nikdy nevymluvíš," nesouhlasně jsem zakroutila hlavou a sledovala jak Dee sjíždí na parkoviště, kde jsme mohly přespat. Bylo to speciálně pro kamiony, kde byla možnost využít sprchy. Sprcha byla první věc, kam jsme zamířily, když jsme zastavily a vzaly si věci. Když jsem na sebe začala pouštět teplou vodu, měla jsem pocit, že jsem uvolněná. Jakoby z mého těla mizely starosti  a veškeré trápení. Cítila jsem se v pohodě a nemyslela na nic špatného. Když jsem ze sebe smyla mýdlo, zaslechla jsem kroky.

,, Mohu k tobě?" ozval se zamnou hlas Dee.,, Zlobí vedle sprcha."

,, Pustím tě sem, už jsem hotová," odpověděla jsem a vydala se ze  sprchy. Zadržela mě a dívala se mi do očí.

,, Můžeš tu zůstat semnou."

,, Já, ale nechci," odpověděla jsem a prošla kolem ní. Cítila jsem zklamaný pohled, ale vzala jsem si ručník a začala se otírat. Slyšela jsem, jak se myje, ale ani to mě nepřesvědčilo se vrátit. Jakmile jsem si oblékla pyžamo, vylezla a začala se starat o své tělo. Měla ho dokonalé a svůj pohled jsem jsem od ní nedokázala odtrhnout.,, Jdeme?"

,, Můžeme," odpověděla, posbírala věci a vydaly se k autu. Zalezly jsme dovnitř a já připravila postel.,, Zlato?"

,, Hm?'

,, Bojíš se mě?" zeptala se a já se posadila na postel.

,, Proč?" sledovala jsem jak nám dělá  večeři a podává mi talíř s rohlíky, šunkou a máslem.

,, To v té sprše," řekla a já sklonila hlavu. Věděla jsem, že to přijde. Že se zeptá.,, Utekla jsi. Utekla jsi jak malé dítě."

,, Ne, neutekla jsem. Jen to teď nedokážu. Nedokážu tam s někým být."

,, S někým? Vážně jsi řekla s někým?" odpověděla a nevěřícně mě pozorovala.,, Nechci, aby jsi tam byla s někým. Měla jsi tam být semnou."

,, Daisy, já tam prostě nedokážu být ani s tebou! Promiň, ale mám problém i s tím, že se mě dotýkáš!" zvýšila jsem hlas a odložila talíř. Rukama jsem si zajela do vlasů a znovu se rozplakala.

,, A to máme vedle sebe spát. To je opravdu skvělý," řekla a posadila se na přední sedačku.,, Tobě vadí, že se tě dotýká tvoje holka. To je čím dál tím lepší," říkala a já slyšela znovu to, co jsem slyšet nechtěla. Zklamání.

,, Neměla jsem vůbec jezdit. Možná bych se měla vrátit k sobě až se vrátíme. Jen ti ubližuju," odpověděla jsem a jídlo dala stranou.,, Možná bych měla odjet. Tu trasu zvládneš sama," pokračovala jsem a začala si stírat slzy. Než jsem stačila zvednout hlavu sama, držela jí ve svých dlaních Dee. Plakala. Možná víc, než já. Přitáhla si mě a spojila naše rty.

,, Tohle přece nejde. Nemůže nás to rozdělit. Nemůže to zničit to, co mezi námi je," říkala a hlavu složila do mého klína.

,, Jenže ničí. A ničí to především tebe. Na mě nezáleží, ale nedokážu se dívat, jak tě tyhle moje stavy potápí ke dnu."

,, Víc mě potopí, když to vzdáš. Potopí mě to, že budu bez tebe," říkala a zvedla se. Sedla si vedle mě a nepouštěla mojí ruku.

,, Lehnu si na sedačky. Musíš se vyspat," řekla jsem a chystala se vzít polštář. Zabránila mi v tom a vrátila ho na místo.,, Prosím."

,, Lehni si dozadu a já si lehnu dopředu. Tak se tě nebudu dotýkat a vyspíme se obě," navrhla a já nad tím začala přemýšlet.,, Zkus to. Já tě nemohu ztratit. Nemohu to dovolit."

,, Dobře. Zkusíme to."

,, Sam, miluju tě a budu o tebe bojovat. Nedovolím, abychom to vzdaly. Já vím, že to má smysl."

,, Mohu tě milovat sebevíc, ale tvoje štěstí je důležitější."

,, Sam, copak to doprdele nechápeš? Já jsem šťastná s tebou! S nikým už bych nemohla být šťastnější."

,, Jdeme spát," řekla jsem a zalezla si do zadní části.,, Dobrou noc."

,, Jo, dobrou noc," řekla a já ucítila jak si lehla. Během chvíle mi začaly zavírat oči a já se odebrala do říše snů.

Moc vám všem děkuji za podporu, komentáře a hlasy. Jen díky vám, tento příběh pokračuje. Jak myslíte, že tohle bude dál? Rozejdou se, nebo spolu zůstanou. A.je nějaká šance, že se z toho Samantha dostane? Je vám líto Dee?