Uběhlo již čtrnáct dní od incidentu s Thomasem. Daisy se po delší době podařilo najít anglicky mluvícího psychologa a já k němu začala docházet. Sezení jsem měla třikrát týdně a po každém z nich jsem začínala cítit lépe.

,, Tak jak se dnes cítíš?" zeptala se Daisy, když jsem vyšla na ulici a ona tam netrpělivě přecházela,, Už zvládneš tu výpověď na polici?" zeptala se a já se posadila na lavičku vedle ní.

,, Já tam nechci. Nechci o tom znovu mluvit. Nechci to znovu prožívat, vidět ho. Teď se dávám dohromady a mám se dostat tam, kde jsem byla?" řekla jsem a cítila se opět beznadějně. Cítila jsem se opět tak, jak jsem rozhodně nechtěla.

,, Sam, musíme tam dojít. Budu tam s tebou, sedět vedle tebe. Jeho rozhodně neuvidíš. Jde pouze o výpověď k tomu, co se ti stalo. Neodejdu, pokud si to nebudeš přát, ano?" zeptala se a objala mě. Byla jsem za to moc ráda a dokázalo mě to celkem uklidnit.,, A máš se ozvat Chris. Volala, když jsi byla u psychologa."

,, Řekla jsi jí něco?"

,, Ne, řekla jsem jen, že si něco vyřizuješ a ozveš se jí. Prý by za tebou ráda přijela," odpověděla a já si oddechla. Nechtěla jsem, aby se to dozvěděla a poté mě k něčemu přemlouvala. Chyběla mi, ale nejdříve jsem se potřebovala dát dohromady.

,, Děkuji. Nechci, aby se to dozvěděla," odpověděla jsem a zhluboka se nadechla.,, Dobrá. Můžeme na tu policii zajít hned? Ať to mám za sebou a mohu snad už poté v klidu zapomenout," dokončila jsem a poté se zvedla. Daisy se dala do kroku vedle mě a snažila se mě chytit za ruku. Ucukla jsem ovšem a ruce dala do kapes. Nestála jsem o to. Obzvlášť ne v tuto chvíli. Snažila se o to už skoro týden. Ať už v práci nebo v soukromý, ale neměla jsem chuť cítit její dotek. Bylo vidět, že jí to vždy zklame, ale doufala jsem, že to chápe a bude to respektovat.

,, Myslela jsem, že by tě to trochu uklidnilo," řekla náhle a já sklonila hlavu. Přemýšlela jsem nad správnou odpovědí a také nad odpovědí, která by jí, co nejméně ublížila.

,, Potřebuji jen čas. V tuto chvíli je pro mě čas ten nejdůležitější. To by jsi měla sama pochopit. Jsem ráda, že tu jsi, ale nesahej na mě, ano?"

,, Dobře, omlouvám se. Nechtěla jsem," řekla a já cítila v hlase zklamání. Zklamání, které jsem opravdu nechtěla. Získala jsem si k Daisy nějaký vztah a byla v tuto chvíli jedinou osobou, které jsem dokázala věřit.

,, Daisy, omlouvám se. Nechci, aby jsi byla zklamaná, ale prostě potřebuji trochu víc času."

,, Nejsem zklamaná. Jsem naprosto v pohodě," odpověděla a podívala se jiným směrem. Měla jsem v plánu nějak odpovědět, ale došly jsme ke služebně policie. Pouze jsem se nadechla a vešla do budovy. Na polici jsme strávili zhruba dvě hodiny, než jsem vše podepsala a mohla vyjít ven. Když jsem se nadechla čerstvého vzduchu.,, Jsi v pořádku?"

,, Naprosto. Jen bych šla ráda domů. Chci být teď chvíli sama."

,, Rozumím, půjdeme domů a až budeš chtít, můžeš přijít zamnou," odpověděla a snažila se pousmát. Poznala jsem, že úsměv není upřímný, ale hraný. Něco jí trápilo. Nechtěla jsem jí k ničemu nutit. Nechtěla jsem vyzvídat, co se děje. Když jsme došly domů, bez jakéhokoliv rozloučení se odebrala k sobě do bytu a dle zvuku jsem pochopila, že se i zamkla. Udělala jsem to samé, krom zamčení, a odešla do kuchyně. Měla jsem tam lahev vína a něco slaného. Vše jsem si vzala k televizi, natáhla se na gauč a zapnula jej. Postupně jsem upíjela víno. Pomáhalo mi to zapomenout, byť jen na chvíli. Když jsem měla v sobě téměř třičtvrtě lahve, začal mi zvonit telefon. hned jsem po něm sáhla a zahlédla na displeji jméno Christiny. Otřela jsem si slzy a s klepající se rukou telefon zvedla.

,, Ahoj, Chris. Děje se něco?" zeptala jsem se a snažila se klidně dýchat.

,, Nic se neděje. Jen ta holka mi řekla, že se ozveš a nic se nedělo, tak ti raději volám, zda jsi nezapomněla. Ráda bych za tebou přiletěla."

,, Promiň, zapomněla jsem. Úplně dočista mi to vypadlo z hlavy. Něco řeším a měla jsem toho moc," řekla jsem a snažila se pořádně vyslovovat. Ale s každým lokem a skleničkou to bylo mnohem těžší. 

,, Sam, něco mi tajíš? Stalo se něco? Přijde mi, že mluvíš nějak divně."

,, Ne, jááá jseeeem úúúplně v pohodě, zlato. Víc už to ani nejde," řekla jsem a sama se nad tímto pousmála.

,, Jsi opilá? Vážně?" 

,, Trooošičkuuu."

,, Samantho! Nevím, co se ti do prdele stalo, ale přestaň chlastat! Vše má své řešení a chlast to rozhodně není!" ozvalo se v telefonu a já skoro nadskočila, jak na mě zvýšila hlas. Moc se to nestávalo. Když už na mě zvýšila hlas, stalo se skutečně něco vážného.,, Můžeš mi kurva říct, co se děje?! Nebo mám zavolat té tvojí kamarádce, která mi na sebe dala číslo a tahat to z ní?!"

,, Ona ti na sebe dala číslo?"

,, Ano, dala mi na sebe číslo. Nevím proč, ale zřejmě ho budu muset využít. Podle hlasu jsi dost opilá a pláčeš. A já nevím proč. Ublížila ti nějak, nebo co se děje? Víš, že mi můžeš vše říct."

,, Promiň, ale teď o tom nechci mluvit. Nechci nic vysvětlovat. Jen chci být sama. Já ti zavolám až se budu cítit na to, abys přijela. Promiň," řekla jsem a telefon raději ihned položila. Znovu jsem se napila, tentokrát přímo z lahve a ucítila slané slzy na tvářích. Jedna střídala druhou a tu zase další. Ano, cítila jsem se lépe, ale štvalo mě, že jsem tak slabá a nedokážu se s tím takto rychle srovnat. Nevím kolik bylo hodin, ale když jsem se probrala, zjistila jsem, že ležím ve své posteli. Na sobě jsem měla pyžamo o, kterém jsem věděla, že jsem si ho neoblékala. Z vedlejší místnosti se ozýval hlas a nějaký šramot a tak jsem opatrně a však přes bolest hlavy a silnému pocitu na zvracení, vstala a vydala se ke dveřím. Stačilo ovšem pár kroků na to, abych se rozeběhla do koupelny. Během toho jsem zahlédla Daisy, která zrovna odkládala telefon. Když jsem ucítila jak mi bere vlasy do ruky, byla jsem jí vděčná a zároveň se cítila trapně. Když bylo po všem a já si řádně vypláchla ústa a vyčistila zuby, provinile jsem se ohlédla na Daisy.

,, Už je ti lépe, ty opilče?" řekla a trochu se zasmála. Mě do smíchu nebylo. Měla jsem pocit, že žaludek zahájí další akci, ale naštěstí šlo jen o pocit.

,, Možná malinko. Můžeš mi říci, co tu děláš?"

,, Jsem tu od chvíle, co mi volala Christina. Takže zhruba od sedmi od večera a teď je půl jedenácté. Volala, že jsi opilá a má o tebe strach. Dokonce se sem chtěla vydat prvním možným letadle a to třeba ještě dnes."

,, Neřekla jsi jí nic, že ne? Nedovolila jsi jí, aby sem jela viď?"

,, Samozřejmě, že jsem jí to rozmluvila. Slíbila jsem, že na tebe dám pozor a ohlídám tě," řekla a já zpozorněla. Nevěděla jsem, proč by jí to měla slibovat. Měla jsem špatný pocit, že jí řekla něco, k čemu neměla vůbec mé svolení. Než jsem se ovšem stačila zeptat, můj žaludek opět zareagoval a já skončila tam jako předtím. Poté už jsem se cítila skutečně dobře a žaludek už neprojevoval známky nevolnosti. Když jsem si znovu vyčistila zuby a opláchla obličej, podívala jsem se podezřívavě na Daisy.

,, Ty jsi jí to řekla. Ty jsi jí řekla, co se mi stalo, proto jsi jí ujišťovala o tom, že na mě dáš pozor. Je to tak? Ona už to ví a já ti k tomu to svolení nedala. Řekni mi, že se pletu," řekla jsem a sledovala jí. Sklopila hlavu a odešla z koupelny. Následovala jsem jí a sledovala jak točí vodu do skleničky. Tu mí následně podala a já si jí vzala. Hned jsem z ní trochu upila, ale stále jsem čekala na onu odpověď.

,, Posaď se, prosím," řekla a já tak udělala. Pravda byla, že se mi trochu motala hlava, ale měla jsem pocit, že to pouze oddaluje. Že má obavy z toho jak na ní budu křičet a budu jí za to nenávidět. Ano, nechtěla jsem, aby to Chris věděla od někoho cizího, ale já k tomu tu odvahu neměla.,, Vím, budeš naštvaná, ale musela jsem jí to říct. Musela jsem jí to říct, protože, mi brečela do telefonu, že jsi opilá a něco jí tajíš a ona neví, co má dělat. Chtěla teď sednout na první letadlo a letět sem. Musela jsem jí uklidnit a slíbit jí, že se o tebe postarám, ano?"

,, Děkuji. Děkuji ti, že jsi jí to řekla. Sama bych k tomu zřejmě neměla odvahu."

,, Co? Ty mi děkuješ?" zeptala se v šoku a nechápavě mě sledovala. Nahnula jsem se k ní a pevně jej objala. Objetí mi opětovala a rukama přejela po mých zádech.,, Spíše jsem čekala, že mi budeš nadávat."

,, Nemám k tomu vlastně důvod. Udělala jsi pro mě už tolik, že bych to ani na rukou spočítat nedokázala. Vytrpěla jsi semnou i tohle a nebyla naštvaná ani, když jsem tě poslala do háje. Když jsem se vyhýbala každému tvému doteku a držela se od tebe dál. Protože vím, že jsi tohle celé dokázala pochopit."

,, Byla to i moje vina. Neměla jsem tě v tom autě nechat. Dala jsem mu k tomu vlastně i možnost. Ale kdo mohl vědět, že udělá takovou prasárnu. Kdykoliv ti pomohu a udělám, co bude v mých silách, abych tě ochránila," řekla a pousmála se.,, Ale mrzelo mě, že mi nedovolíš se tě nijak dotknout. Nevěděla jsem, co mám udělat proto, aby jsi se cítila lépe a už jsem z toho byla trochu zoufalá."

,, Já to viděla, ale nedokázala jsem s tím nic dělat. Teď už mi je lépe a to jen díky tobě," řekla jsem a přitom se jí dívala do očí. Viděla jsem, že střídavě sleduje mé oči a mé rty. Trochu mě to pobavilo a tak jsem se pousmála.

,, Co tě teď pobavilo?" zeptala se náhle a já se zvedla, abych odnesla skleničku do kuchyně.

,, Co mě pobavilo? Neměla by jsi se ptát spíše, kdo mě pobavil? Protože jsi to ty," odpověděla jsem a odešla do kuchyně.

,, Já jsem ti k smíchu? To by mě zajímalo proč."

,, To by jsi měla vědět snad sama, ne? Myslíš snad, že jsem úplně pitomá a nevím, nad čím jsi v předešlé minutě přemýšlela? Vidím ti až do hlavy."

,, Aha, já zapomněla, že jsi doktor. Tak v tom případě už mě tu nepotřebuješ a já mohu jít k sobě a jít si lehnout, že?" zeptala se a já se pousmála. Sledovala jsem jak odchází a nadále stála v kuchyni.

,, Dobrou noc!" zavolala jsem na ní a když jsem zaslechla zavření dveří, zakroutila jsem nad tím hlavou.,, Proč jen nedokážeš říct, nač jsi myslela," řekla jsem si pro sebe a odebrala se do svého pokoje. Celkem mě znepokojovalo, že má stále náhradní klíče a chodí si ke mě jako domů. Bez jakéhokoli varování, nebo zeptání, vleze do bytu a chová se tu jako doma. Věřila jsem jí, ale po zkušenosti, kterou jsem měla, by se mohla chovat jinak.,, Kdyby jsi jen řekla, co ti běží hlavou. Tuším to, ale nevím jistě," říkala jsem si pro sebe a ulehla do postele. Ještě nějakou dobu jsem se dívala do stropu a snažila se přesvědčit mozek, aby přestal zpracovávat informace a nechal mě v klidu usnout. Když se mi to nedařilo ani po dvou hodinách, vzala jsem ze stolku léky na spaní a jeden prášek si zapila. Ráno jsem chtěla být fit a bez jakékoliv známky únavy. Když jsem začínala usínat a zhasla vedle sebe i lampičku, rozezněl se mi telefon. Nejdříve jsem myslela, že mi někdo volá, ale vzápětí jsem pochopila, že jde o zprávu. Otevřela jsem jí a musela se nad tím pousmát.

,, Dobrou noc, krásko. Ať se ti zdá něco krásného a už žádný alkohol. D."

Chvíli jsem na zprávu nevěřícně koukala, ale po chvíli se rozhodla, že jí také odepíšu a poté se odeberu do říše snů.

,, I tobě krásnou dobrou noc. I tobě ať se zdají krásné sny. A neboj, ponaučená jsem dost. S."

Odepsala jsem téměř hned a poté telefon připojila k nabíječce a odložila na noční stolek. Konečně jsem mohla v klidu usnout a doufat, že ráno nezaspím.

Děkuji za přečtení kapitoly. Snad se kapitola líbila a těšíte se na pokračování. Moc díky za hlasy a komentáře :-)