Vítám vás již u čtyřiadvacáté kapitoly tohoto příběhu. Pokud jste se dostaly až k této kapitole, moc děkuji. Přeji vám všem příjemné počtení.

Na cestu jsme skutečně vyrazily přesně v jedenáct. Nakládka probíhala rychle a já za to byla ráda. Chlapy, kteří nás nakládaly, nevypadaly zrovna příjemně a vyzařoval z nich respekt. Všichni byli poměrně namakaní borci a tak jsem se držela dál. Dee se odemne nehnula na krok. Strach v mých očích byl zřejmě čitelný a já byla ráda za její přítomnost.

,, Kam míříme teď?" zeptala jsem se a sledovala jak se Dee soustředí. Domluvily jsme se, že teď bude řídit a další cestu budu řídit já.

,, Jedeme do San Sebastianu, kde přespíme. A pokud bude nějaká energie, trochu si město projdeme."

,, Budu ráda, ale přijedeme tam večer, ne?"

,, Jo, přijedeme tam večer. Ale copak nevíš, že nejhezčí jsou města za tmy? Když je vše osvětlené?"

,, Nemám ráda tmu. A už vůbec, když se mám někde za tmy procházet."

,, Budeme tam spolu. A se mnou jsi v bezpečí. Uvidíš sama, jak krásné dokáže město být, když je osvětlené pouze pouličními světly."

,, Když si to myslíš, tak uvidíme. Ale radši bych tě měla pouze ve svém objetí a povídala si. Tak jako jsme si povídaly na náměstí."

,, To si můžeme povídat i teď. Máme na to několik hodin."

,, Nechci tě nějak rozptylovat. Musíš se soustředit na cestu."

,, Já se soustředit budu, lásko. Je normální si za jízdy povídat. Aspoň nám to rychle uteče."

,, To máš asi pravdu. Rovnou se tě na něco zeptám. Sharlotte, byla tvoje první holka?"

,, Jak se to vezme," bylo vidět, že přemýšlí. Že přemýšlí nad tím, jak odpovídat.,, Byl to můj první vážný vztah. Který nevyšel."

,, A jaký byl důvod, že to nevyšlo? Tvoje dominance? Nebo v tom bylo něco jiného?"

,, Brala jsem jí jako svou dobrou kamarádku. Nepřeskočila mezi námi ta jiskra. Ta, která přeskočila mezi mnou a tebou," odpověděla a já chápavě přikývla.,, A pokud tě zajímá, zda měla být první, s kterou jsem měla spát, ano měla."

,, Dee, nemusíš o tom mluvit. Chápu tedy správně, že jsi do té doby s nikým nic neměla?"

,, Ne, byli to jen hry a holky na jednu noc. Ale nikdy jsem ji nic nedovolila. Ani jedna z nich se mě nedotýkala jako ty," odpověděla a rukou si upravila vlasy.,, A nebýt té jedné nešťastné události, byla bys první, komu bych to dovolila."

,, Nevím, zda mám říct, že mě to mrzí, nebo jsem ráda. Mám teď trochu smíšené pocity."

,, Tím se netrap. Já to tak beru. Že jsi byla první. Už z toho důvodu ti patří moje srdce," odpověděla a chytila mě za ruku. Vůbec jsem neměla ponětí, co na tohle říci. Bylo mi líto, že to zažila takto, ale byla jsme zároveň šťastná, že bych byla já ta první.,, Kam by jsi se jednou chtěla podívat?"

,, Můj sen se v tomhle ohledu nesplní. Je to drahé a nemožné. Tam se dostanou jen ti nejbohatší."

,, Dubaj?"

,, Tak teď nevím, co si o tobě myslet. Čteš mi myšlenky? Trefit to hned na poprvé?"

,, Tohle byl kdysi také můj sen a splnil se. Poslali mě tam na dovolenou. Tady máš každý rok možnost přijmout nabídku dovolené tam, kde si to firma určí."

,, A když odmítnu?"

,, Vybereš si sama a firma ti půlku přidá. A věř mi, nedokážeš odmítnout."

,, To ti tak závidím," řekla jsem a nadále jí držela za ruku.,, Měla jsi neskutečné štěstí."

,, Jediné neskutečné štěstí jsem měla v tom, že jsi mě neodmítla."

,, Ty jsi se ani neptala."

,, To máš pravdu, ale dala jsem ti možnost říct ne. Nejsem totiž člověk, co vyznává lásku. Neumím to."

,, Umíš to lépe než já. To ty jsi mi k narozeninám dala náramek, který má vyznačovat lásku. Kterým jsi mi řekla víc, než se dá."

,, To byla pouze světlá chvilka. Jinak to běžně nedělám."

,, Třeba se mi tě podařilo změnit a začneš mi jí vyznávat."

,, Ty si teda hodně věříš. Chtěla bych mít tu stejnou sebedůvěru."

,, Měla bys jí mít," reagovala jsem a sledovala ubíhající krajinu.,, To, co mezi námi probíhá, jsi opravdu ty? Ukázala jsi mi ze sebe vše?"

,, Proč tě to zajímá?"

,, Chci tě poznat úplně. Do posledního kousku. Chci vědět, kdo opravdu jsi."

,, Jsem obětavý, hodný a milující člověk. Jsem osoba, která se do tebe zamilovala na první pohled a snesla by ti i modré z nebe."

,, To není to, co jsem chtěla slyšet. Tohle vím moc dobře."

,, Samantho, nikdy neukazuji celé své já. A myslím si, že ho ani poznat nechceš. Kdysi by jsi ho znala, ale teď ne."

,, Ale já ho chci poznat. Chci tě poznat úplně. Proč se bojíš mi to ukázat?"

,, Protože nechci, aby jsi se mě bála. Tohle já, jsem uzamkla do skříně a pokud nebudu chtít já, nepoznáš ho. Vím o čem mluvím," odpověděla a já chápavě přikývla.,, Pamatuješ, jak jsi se mě ptala na to zaměstnání?"

,, Ano, pamatuji. Ale nemusíš o tom mluvit. Tohle já respektuji..."

,, Zadrž," skočila mi do řeči a lehce stiskla mojí ruku.,, Myslím, že není důvod o tom nemluvit. Sice s tím souvisí ta moje špatná zkušenost, ale máš právo to vědět."

,, Dobrá, poslouchám."

,, Když mi bylo dvacet, vyšla jsem školu. Konkrétně policejní akademii," začala a já se usmála. Jako policistce jí to muselo opravdu slušet.,, Pět let jsem byla u policie v NY a pak se rozhodla změnit místo. Líbilo se mi Švýcarsko a tak jsem skončila tady v Ženevě. Vše bylo v pořádku. Poznávala jsem tu nové lidi, měla bydlení od policie, dobré peníze," vyprávěla a já jen mlčela.,, Když jsem tu byla třetím rokem, jeden z kolegů udělal to, co udělal a já se začala utápět v alkoholu. A to zrovna v baru u Sharlotte. U policie jsem skončila a jen pila. Tam jsem poznala i Marks, která mi na sebe dala.cislo, kdybych potřebovala práci. Sharlotte mě postavila na nohy a ukázala mi, že život může být i krásný. Donutila mě přestat pít. Začít žít znovu."

,, To mě mrzí. Musela jsi být šikovná jako policistka."

,, Nevím, asi ano. Nicméně pokračování znáš."

,, Takže jsi tu pět let?"

,, Pět let a skoro dva roky u paní Marks."

,, Nikdy tě nenapadlo se třeba k policii vrátit? Jsem si jistá, že by tě vzaly," odpověděla jsem a vzala láhev s vodou, abych svlažila rty. Dee nad tím zakroutila hlavou.

,, Ale já už se k tomu vracet nechci. Tohle mi vyhovuje a jsem tady spokojená," odpověděla a odbočila.,, Co vlastně vedlo tebe, jet sem? Jak jsi k Marks přišla?"

,, Jak? Přes její známou v kavárně v NY. Nemohla jsem najít práci a v té kavárně pro mě nebylo místo."

,, Jak se ta kavárna jmenuje?"

,, Golden Knight. Znáš jí?"

,, Chodila jsem tam. Dělají, nebo aspoň dělali, tam dobré kafe."

,, To nemohu posoudit. Já kafe nepiju a i kdyby, mají ho tam hrozně drahé," řekla jsem a zasmála se.

,, Teď už bys to myslím neřešila."

,, To máš pravdu. Teď už bych to rozhodně neřešila," odpověděla jsem a Dee si mě k sobě přitáhla, aby mě mohla obejmout.,, Dee, proč za mě utrácíš? Víš, že za mě nemusíš nic platit."

,, Protože chci. Protože mám našetřeno a jsem ráda, že to mohu utrácet za někoho, koho miluju. Sama bych to neutratila."

,, Taky mám našetřeno a mohu si dovolit něco utratit."

,, Schválně, kolik jsi ušetřila a kolik ti z toho zbývá?"

,, Sebou jsem měla tři tisíce euro, nevím kolik se z toho ztratilo. A asi dva a půl tisíce mám ještě doma."

,, Z těch třech tisíc se utratilo asi tisíc euro při nákupech. Z toho sedm set euro šlo z mých peněz."

,, Dee, já tedy zaplatila jen třista euro?"

,, Přibližně," odpověděla a já si povzdechla.,, Dělám to ráda, zlato. Hlavně se na mě prosím nezlob."

,, Zasloužila by jsi si pár facek, Dee. Doufám, že jsi si toho vědoma."

,, Ale nedostanu je, protože si to nedovolíš a miluješ mě."

,, Jo, přesně tak. Nikdy bych tě neuhodila. Musela bych pak nafackovat i sama sobě," odpověděla jsem a sáhla po telefonu.

,, Líbí?"

,, Strašně moc. Dřív bych si ho nemohla dovolit."

,, To je minulost. Teď si můžeš dělat, co chceš," usmívala se a já se divila, že jí nebolí ještě ústa od toho úsměvu.,, Kolik platíš za byt?"

,, Čtyřista euro na měsíc, proč?"

,, Přemýšlela jsi nad tou mojí nabídkou?" zeptala se a já telefon odložila. Sklonila jsem hlavu a zamyslela se. Mělo to svou výhodu. Ušetřila bych na nájmu a o jídlo, bychom se podělily. Pravda byla, že jsem u ní trávila veškerý čas a k sobě jsem téměř nechodila.,, Pokud ještě chceš čas, v pořádku. Jen jsem se zeptala."

,, Přemýšlím nad tím pořád. A myslím, že jsem se už rozhodla."

,, A jak jsi se rozhodla?" v jejích očích byli vidět obavy. Byli nemalé a já to chápala. Byli v nich nejen obavy, ale i láska, kterou ke mě chovala. V těch očích jsem viděla něco, co jsem nikdy předtím neviděla. Byla to snad láska, touha a prosba? Nevím, ale dokázala bych se v tu chvíli do těch oči dívat stále.

,, Rozhodla jsem se..." odmlčela jsem se a sledovala jak je nervózní.,, Nechceš radši zastavit?"

,, To není potřeba. Jen to nenatahuj a řekni mi to. Nebudu se zlobit, pokud řekneš ne."

,, Dobře. Já se totiž rozhodla, že s tím budu souhlasit a nastěhuji se k tobě."

,, Vážně? Sam, myslíš to vážně?! Skutečně tedy budeš u mě?"

,, Ano, myslím to vážně. Ale pokud se budeme hádat a nebude to fungovat, najdu si něco jiného."

,, To nebude potřeba," odpověděla a políbila mě.,, Miluju tě, strašně moc."

,, Taky tě miluju. Hlavně se soustřeď na jízdu, ať se nevybouráme. Líbat a objímat se, můžeme až zastavíme."

,, Neboj, vím co dělám. Takže až se vrátíme, tak tvoje věci můžeme přestěhovat ke mě?"

,, Nemusíme to dělat hned, ale ano, můžeme," souhlasně jsem přikývla a sledovala ten nejdokonalejší úsměv, který byl na její tváři.,, Lesknou se ti oči."

,, A právem. Protože jsem nejšťastnější člověk na planetě."

,, Snad toho jednou nebudeme litovat. Jsme spolu skoro měsíc a mám strach, že je to trochu rychlé."

,, Slibuji ti, že ti nebudu nikdy v ničem bránit. Budeš si moct jít kam chceš a dělat, co chceš. Nebudu tě nijak omezovat."

,, Moc dobře víš, že o tomhle to není. Třeba si polezeme na nervy."

,, Jedno pravidlo si dáme hned."

,, A je to tady" řekla jsem s povzdechem a pak se zasmála.,, Jaké pravidlo to bude?"

,, Nebudeš mi uklízet a nebudeš mi odmlouvat."

,, Proč? Máš snad strach, že bych našla něco, co nemám?"

,, Mohlo by se to stát a proto tě o tohle žádám. Můžeš tohle dodržet?" zeptala se a já předstírala, že nad tím přemýšlím. Bavil mě ten její pohled, kterým mě chvílemi obdarovávala.

,, Ty předemnou něco skrýváš?"

,, Ne. Teda nic důležitého. Prostě to jen udělej a bude vše v pohodě, ano?"

,, Samozřejmě. Nebudu přeci dělat něco, co nechceš, lásko."

,, Víš, že se tohle krásně poslouchá? Pořád mě oslovuješ jménem nebo mi říkáš zlato. A tohle je neskutečně příjemné."

,, Jsem na tyhle slova opatrná. Nechci se znovu zklamat."

,, Sam? Smím se tě na něco zeptat?"

,, Na co?"

,, Na Theresu. Když jsme měli to víno, mluvila jsi o ní. Ten první den."

,, Co tě zajímá?"

,, Jak to vlastně bylo? Byla jsi mírně přiopilá a úplně si to nevybavím. Co se mezi vámi stalo? Jak dlouho jste spolu byli?"

,, Byli jsme spolu skoro tři roky," začala jsem a dívala se kamsi před sebe.,, Vše bylo ideální. Aspoň se to tak zdálo. Ona tvrdila, že mě miluje, já to myslela vážně. Ona ne," říkala jsem a pousmála se.,, Byla jsem tenkrát v práci. Pustili mě dřív. Tak jsem koupila kytku. Kytku za dvěstě liber a víno za stopadesát liber. Vybírala jsem to nejlepší."

,, To by naštvalo i mě, kdyby to bylo zbytečné."

,, Mě štvaly ty peníze," podotkla jsem a zakroutila nad tím hlavou.,, Když jsem dorazila k baráku, stál tam naleštěný mercedes černé barvy a její obyčejná modrá Toyota," napila jsem se a podívala se na Dee. Poslouchala mě a povzbudivě se usmála.,, Měla jsem za to, že je to třeba někdo z přátel, tak jsem to nějak nevnímala. Ale stačilo otevřít dveře a bylo mi jasné, podle zvuků z ložnice, oč jde."

,, Kecáš."

,, Ne. Vešla jsem tam a ona si mě všimla až potom, co jsem si odkašlala. Odešla jsem do obýváku a plakala. Bolelo to. Víno s kytkou jsem hodila na stůl a čekala, zda přijde. Přišla sama. Polonahá. A jediné, co řekla. Víš, co řekla?"

,, Netuším. Nedokážu si tohle vůbec představit."

,, Samantho, byla jsi poslední měsíc jen moje hračka. Zamilovala jsem se a David se sem stěhuje. Máš tři hodiny na to se sbalit a vypadnout. Je mi to líto," citovala jsem svou bývalou přítelkyni a otřela si slzu. Ona si mé slzy již nezasloužila.,, Měla jsem posledních třista liber. Výplata měla dojít až za čtyři dny. Žádala jsem jí, ať mě tam nechá, že si něco najdu. Ale zbytečně."

,, Vyhodila tě na ulici? Bez peněz, jídla a bez možnosti si najít něco dočasného?"

,, Bylo jí jedno, že venku je mínus deset. Že benzínu už mi moc nezbývá," odpověděla jsem a pokrčila nad tím rameny.,, Po čtyřiadvaceti hodinách ve vymrzlém autě a před cizím domem, mě na okno zaklepala Christina. Chtěla ať odjedu. Hned jsem jí vysvětlila, co se stalo a zda mě tam pár dní nechá, než mi dojde výplata."

,, A ona tě místo toho vzala k sobě?"

,, Ano, vzala mě k sobě a starala se o mě doslova královsky. Týden jsem nevylezla z postele. Nastydla jsem a měla skoro čtyřicítky horečky. Za to jí budu vděčná dokonce života."

,, I když udělala to, co udělala?"

,, I přesto. Protože ona mi tím tenkrát nejspíše zachránila život. A to, co se stalo teď, to je jiná etapa života," dokončila jsem a držela osobu, kterou jsem milovala, za ruku.,, Tady máš důvod, proč se bojím s tebou bydlet."

,, Teď už tomu rozumím. Ale přísahám, že tohle nikdy neudělám. Radši si zlámu ruce, než ti ublížit. Nikdy jsem tolik nemilovala."

,, Lásko, věř mi, že já taky ne."

Děkuji za přečtení již čtyřiadvacáté kapitoly. Snad se kapitola líbila a netrpělivě čekáte na další. Co by zajímalo z minulosti postav vás? O čem by měla třeba Dee mluvit? Nebo Samantha? Pište dolů do komentářů.