Ležely jsme vedle sebe a jen tiše oddechovaly. Hodiny ukazovaly půl třetí ráno a já ležela u Dee v objetí a vnímala jen její dotek na mých zádech, která tuto noc dostala opět zabrat. Ruce mě sice trochu bolely, ale nebylo to tak hrozné. Horší byl ten nával štěstí, který jsem cítila. Byla jsem nadmíru šťastná a Dee na tom podle všeho byla podobně. Ani jedna z nás nemluvila. Mlčely jsme a dívaly si jedná na druhou. Snad jsme se snažily vyčíst, co nám běží hlavou. Nad čím obě přemýšlíme.

,, Nad čím přemýšlíš, Sam?" zeptala se najednou a tak přerušila ticho mezi námi.Jeji hlas zněl jako tón nějakého saxofonu. Přesně tak krásný.

,, Nad vším. Nad námi a budoucností. Nad plány, které můžeme spolu dělat. Nad tím, co se mezi námi každý den odehrává. Nad neuvěřitelným štěstím a láskou mezi námi. Nad tím, jak moc tě miluju," odpověděla jsem a krátce jej políbila. Rty měla stále mírně nateklé od předešlých polibků a naše těla byla stále vlhká od potu. Polibek mi opětovala a rukou mi přitom zajela do vlasů. Usmívala se a já měla radost, že jsem tím důvodem k jejímu úsměvu. Už jsem neměla strach, že předemnou tají něco, co by nás mohlo rozdělit. Co by mohlo zničit naší neskutečně velkou lásku a důvěru. Alespoň jsem v to již doufala.

,, A chceš dělat nějaké plány? Budeme spolu něco plánovat do budoucna?" zeptala se a hlavu si opřela o ruku.

,, Třeba rodinu? Bydlení někde jinde. Nebo vlastní dům s velkou zahradou," řekla jsem a trochu se zasnila.

,, To máš ovšem velké plány na to, že jsme spolu měsíc a dva dny," odpověděla a zasmála se. Musela jsem se též zasmát. Měla pravdu. Ale byla jsem taková vždycky. Plánovala jsem hodně dopředu bez ohledu na následky.,, A ty bys chtěla rodinu?"

,, Samozřejmě, že časem ano. Ale nejdříve bychom se vzaly, abych měla jistotu, že už odemne neodejdeš."

,, Proč bych odcházela od někoho, koho miluju? Nebyla bych hloupá, kdybych ublížila tak skvělému člověku?"

,, To bys byla. Protože určitě neexistuje nikdo lepší, než sem já," řekla jsem a pokoušela se tvářit vážně. Dlouho mi to nevydrželo.

,, Tak o tom se nebudu nijak dohadovat. V tomhle máš totiž úplnou pravdu. Na světě neexistuje nikdo, kdo by mi tolik sedl a kdo by mi tak slušel."

,, Já ti sluším?"

,, Slušíš mi víc, než jakékoliv oblečení," přitáhla jsem si jí a opět jí políbila.,, Kdybych mohla, nosím tě stále na sobě a nejlépe nahou. Ale to neudělám. Viděly by tě ostatní a to nikdo nesmí."

,, Já bych ani nechtěla, aby mě viděl nahou někdo cizí. Moje tělo je tvoje a tvoje je zase mé," upřesnila jsem a pak si zkousla spodní ret.,, To, co jsi mi ukázala během této noci, bylo tvé druhé já?"

,, Částečně. Ale pořád mírné. Jen tu mít pár věcí, asi by jsi to těžce rozdýchávala. Protože za tu restauraci by jsi si zasloužila něco víc," řekla téměř šeptem a já se musela zhluboka nadechnout. Jen představa toho, co by se mohlo dít mě dostávala opět mimo realitu.,, Copak?" zeptala se a já cítila jak její ruka opět bloudí po mém těle.

,, Myslím, že bychom si měli jít dát sprchu a jít spát," rychle jsem se posadila a natáhla se pro tašky s oblečením. Vytáhla jsem pyžamo a navlékla ho na sebe. Poté jsem ho podala Dee a to i s ručníkem.

,, Ale já měla naprosto jiné plány," sedla si a rty začala opět opečovávat můj krk. Včas jsem se stáhla a navlékla si kalhoty a tričko.,, Tak příště."

,, Ano, příště. Musíme aspoň chvíli spát, Dee. Čeká nás zase dlouhá cesta a nemůžeme řídit unavené."

,, Výjimečně máš pravdu," pokrčila rameny a vzala si vše, co bylo potřeba. Já si vzala menší tašku s těmito věcmi, vzala si na sebe bundu a vylezla z auta. Když jsme auto zkontrolovaly a pořádně uzamkly, odešly jsme do sprch. Ta proběhla ve vsi počestnosti a především v rychlosti. V autě jsme se tak objevily za několik minut a znovu jsme zalezly do postele. Přitulila jsem se k Dee a zavřela oči.

,, Dobrou noc, zlato," řekla jsem a pevně si jí přitiskla k sobě.

,, I tobě," odpověděla a políbila mě do vlasů. Usnula jsme během několika minut a nechala se unášet na vlnách snů. Vzbudil mě až chladný vzduch, který se dotkl mé tváře, vůně čaje a prázdné místo vedle mě.

,, Dee? Kde jsi?" zeptala jsem se a otočila se. Ozvalo se zavření dveří a až poté jsem zahlédla její tvář.

,, Jsem tady, byla jsem nám pro snídani. Děje se něco?" zeptala se a nahla se ke mě, aby mě políbila.

,, Ne, nic se neděje. Jen jsem se lekla, že jsi odešla. Že jsi odešla a mě tu nechala."

,, To jsem taky udělala, ale auto jsem zamkla, aby se sem nikdo nedostal," odpověděla a v ruce držela čerstvé rohlíky a sýr.,, Nikdy bych bez tebe nikam neodešla. Neopustila bych tě, ano?"

,, Dobře," usmála jsem se a pomalu se posadila. Sledovala jsem jak rozřezává rohlíky a maže sýr. Obě jsme měli čtyři rohlíky a k tomu čaj s kávou.,, Jak se cítíš? Vyspala jsi se trochu?"

,, Jsem zvyklá, že spím minimálně, takže se cítím skvěle. Jak se cítíš ty?" zeptala se a přišla ke mě s mastičkou na ruce. Rozvázala mi mokré obvazy s lehce otřela rány pod nimi. Trochu to zabolelo, ale dalo se to vydržet.,, Pořád nedokážu pochopit, jak můžeš mít tak hluboké rány  od pouť. Jak můžeš mít ty ruce takhle odřené? To jsi za to tolik tahala?"

,, Taky to nechápu, ale stalo se. Hold se to chvíli bude hojit. Ale je to v pohodě."

,, Není to v pohodě. Podívej se na ty ruce. Tady máš zřejmě zánět," ukázala na pravou ruku.,, A tady ho máš v začátcích. A ta tvoje koupel v oceánu tomu asi moc nepomohla," odpověděla sáhla pro lékárničku, kterou jsme měli v autě. Vytáhla dezinfekci a já zakroutila hlavou.

,, To neuděláš."

,, Musíme to udělat. Ještě ti ty rány praskají a teče ti z toho krev, musíme to vyčistit."

,, Dee, naposled jsem myslela, že se počůrám. Pálí to jako něco."

,, Musíš to vydržet," řekla a vzala jednu mou ruku na, kterou to nastříkala. V mžiku to nastříkala i na druhou a já myslela, že snad omdlím. Když to pominulo a začala mi stírat dezinfekci, ztěžka jsem dýchala.,, Nebylo to tak hrozné, ne?"

,, Tak se řízni a já ti to do té rány nastříkán, co ty na to? A uvidíme, jak se na to budeš tvářit."

,, Já mám své ruce ráda a nemám zapotřebí se řezat. Stačí mi ty tvoje rány na rukou. Bolí mě to i za tebe," odpověděla, osušila má zápěstí a nanesla na to mastičku.,, Stejně si myslím, že budeme muset k lékaři. Ale pokusíme se to nechat až do Ženevy."

,, Myslíš, že to neustoupí?"

,, Uvidíme, ale moc tomu nevěřím. Většinou se to musí léčit antibiotiky," odpověděla a jemně mastičku vetřela do kůže. Poté čistými obvazy opět ruce zavázala a zalepila taky aby se obvazy nerozvázaly.

,, Nechci antibiotika."

,, Tak jsi se neměla pokoušet o vytažení rukou ze zavřených pout. Ty jsi za ně totiž netahala, ale zkoušela jsi se z nich dostat."

,, Protože, jsem se tě nemohla dotýkat. A já se tě dotýkat chtěla."

,, Aspoň jsi se ponaučila a doufám, že tuhle pitomost příště neuděláš. Teď si můžeš nadávat, protože budeš trpět jak pes. A pokud se ti ty rány zanítí, nebo ten zánět bude větší, můžeš nadávat sama sobě."

,, Každý udělá nějakou pitomost."

,, Proto už je nebudeme používat a místo toho použijeme třeba pásek, šátek nebo něco jiného. Protože ty jsi schopná si vážně ublížit o cokoliv," odpověděla a podala mi čaj a snídani. Rychle se najez, musíme stihnout trajekt a nemáme moc času."

,, Dee, tebe nikdy nezajímalo, co převážíme?"

,, To víš, že zajímalo, ale nikdy to nezjistíme. Vše je v bednách nebo krabicích. Proč se ptáš?"

,, Co když převážíme něco, co je proti zákonu? Přece se nechceme dostat do vězení kvůli práci."

,, Máš snad podezření, že něco takového převážíme?" zeptala se a já přikývla. Když jsem naposled procházela zadní prostory kamionu, cosi mě tam zarazilo.

,, Mám. Když jsme naposled vyložili auto, našla jsem na zemi nějaký bílý prášek. A cukr to nebyl. A teď při nakládání, řval tam na někoho, že musí dávat pozor, nebo budou mít problémy. Že je v tom spousta peněz. Bohužel pro ně, mluvily anglicky."

,, Proč jsi mi to neřekla hned? Dalo se to nějak řešit," řekla a já pokrčila rameny.,, Měla jsi z nich strach?"

,, Jo, šel z nich respekt a nechtěla jsem mít nějaké problémy. Třeba to nebylo nic důležitého, ale mělo by se to prověřit."

,, Buď v klidu. Kdoví, co to bylo. Nevěřím, že by jsme převážely drogy," odpověděla a zakroutila nad tím hlavou. Ale viděla jsem, že tahle informace jí nutí nad tím přemýšlet.

,, Máš pravdu, asi plaším zbytečně. Kdoví, co to bylo zač," odpověděla jsem a dojídala druhý rohlík.

,, Ale kdyby jsi si něčeho takového všimla. I kdyby to měla být sebemenší blbost, řekni mi to hned, ano?"

,, Myslíš, že by mohly být ti chlapy ozbrojení?"

,, Pokud mají zbrojní průkazy tak ano. Pokud mají zbraň bez tohoto, mají to nelegálně," řekla a sáhla do tašky.,, Já třeba zbraň vozím neustále. Je to pro osobní sebeobranu, kdyby bylo potřeba a vlastním i onen zbrojní průkaz," řekla a ukázala mi onu zbraň.

,, Dee, nikdy jsi neříkala, že máš zbraň. A ještě jí máš sebou."

,, Nevíš toho ještě spoustu. Ale pomalu vše zjistíš. Tohle je ten první krok, kdy ti začnu vše odkrývat."

,, Jak dlouho jí máš?"

,, Každé dva roky jí měním. Takže mám momentálně třetí."

,, Aspoň, že je na ní spolehnutí. Ale ulož jí, nemusí nás s ní nikdo vidět," odpověděla jsem a sledovala jak jí ukládá .

,, Neboj je to pouze pro obranu. Na tebe jí nikdy nepoužiji. Naopak, když to bude třeba ochráním tě s ní. A běda ten, co se tě nedovoleně dotkne, nebo něco takového."

,, Miluju tě," řekla jsem a políbila jí.,, Jsi prostě skvělá, nejlepší," pokračovala jsem a cítila se v tuto chvíli v ještě větším bezpečí.,, Nesouvisí tohle nějak s tím Danielem?"

,, Možná ano, možná ne. Ale slíbily jsme si, že teď o tom nebudeme mluvit, ne?"

,, Já vím, že ne. Ale myslím, že vzhledem k té zbrani, je na to ta pravá chvíle," řekla jsem a odložila hrnek a prázdný talíř.,, Dee, ať se děje cokoliv, nic mě nedonutí k tomu tě opustit."

,, Toho se právě bojím. Že mě kvůli tomu opustíš. A dneska ráno jsem o tobě řekla Danovi. Takže o tobě ví," řekla a já jí objala.,, Proto ti to ještě neřeknu. Máme si to tady užít a ne se něčím trápit. Takže prosím, řeknu ti to sama až se na to budu cítit."

,, Jsi nemocná? Jsi nemocná a bojíš se mi to říct?"

,, Ne, nejsem nemocná, Sam. Jsem naprosto zdravá. A požádala jsem Chrise, aby ti přenesl věci. Prý si ten byt vezme on. Je totiž větší.""

,, Dee, to...On se mi bude hrabat v oblečení?"

,, Spodní prádlo máš už dávno u mě. Takže jen ten zbytek. A také vše, co ti patří. Jsou to jen za dveře."

,, To se mi ulevilo. Bylo by to divné."

,, To rozhodně. Ale můžeš mu věřit. Samozřejmě mu nevěř vše. Neznáš ho tak moc dlouho."

,, Nevěřím mu už od začátku. Něco se mi na něm nelíbí. Nemám z něj dobrý pocit."

,, Proč? Je to celkem sympaťák. Takový kliďas."

,, Možná pro tebe, ale mě se prostě nelíbí. Něco se mi na něm nezdá. Přijde mi, že se kolem nás až moc motá. Že nás hrozně hlídá," řekla jsem a zaregistrovala její zvědavý pohled.,, A nevím proč. Jestli je to tím, že jsem tu nová, nebo jestli jsi tím důvodem ty. Nahání mi strach."

,, Zlato, neublíží ti. Nikdo to nedovolím. Radši ho zastřelím, než aby ti nějak ublížil," odpověděla a odešla ven. Tam jsem podle zvuků odhadla, že z lahve s vodou myje talíř s hrnky. Když se vrátila, otřela je a dala do tašky.,, Vyrazíme, ať nám to neujede," řekla a obě jsme se přesunuly dopředu. Já si sedla jako spolujezdec a hned se připoutala. Obě jsme si připravily doklady a Dee si k sobě vzala nákladové listy, kdyby nás kontrolovaly celníci. Nalodění proběhlo nakonec v pořádku a obě jsme se octly na palubě trajektu. Byla jsem z toho nesvá, ale Dee mě chytila za ruku. S váháním jsem vylezla z auta a v těsné blízkosti Dee se vydala na palubu.

,, Ne, já to nedám, už teď je mi špatně."

,, Jsem u tebe. Nic se nestane, ano? Neměj strach, drž se mě a vnímej tu atmosféru, ano?" řekla a já přikývla. Během toho jí dorazila sms, kterou si přečetla a usmála se.,, Chris psal, že svoje věci máš už u mě a máme si tohle cestování užít naplno."

,, To je hodný, ale stejně ho nemám ráda. A začínám pochybovat o tom, kdo vlastně jsi. Máš zbraň, něco předemnou skrýváš a máš strach, že tě kvůli tomu opustím."

,, Fajn, až budeme na další zastávce, což je Bristolu, vše ti řeknu. Teď ještě ne."

,, Doufám, že to dodržíš. Chci si tyhle cesty užít, ale díky tomuhle, to nedokážu," odpověděla jsem a ocitla se na palubě. Došly jsme s Dee k zábradlí a já se rozhlížela. Bylo to skutečně skvělé. Bylo to nádherné. Svěží vítr, vlny a další ostrov na dohled. Podívala jsem se na vodu a můj žaludek při zhoupnutí lodi okamžitě zareagoval.

,, Dobrý?" zeptala se, když jsem skončila a já si sedla na zem.

,, Teď už ano. Omlouvám se."

.. To je v pořádku. Dojdu do auta pro kartáček a pastu a dojdeš si vyčistit zuby. Zůstaň kde jsi," na to jsem pouze přikývla a sedla si na lehátko. Nehodlala jsem se bez ní pohnout ani o kousek dál.

Děkuji vám za přečtení této kapitoly. Co před Sam asi Dee skrývá?