Byl den odjezdu. Balila jsem si poslední věci a skládala je do svého auta. Čekala mě dlouhá cesta a tak jsem chtěla být na cestě, co nejdříve. Pomáhala mi s tím Christina. Mladá holka, která mi pronajímala pokoj.

,, Víš, že tu můžeš zůstat? Nájem zvládnu v pohodě. Znáš to tady, tam budeš v cizím."

,, Jsi hodná Christino, ale nejde to. Tohle je šance se znovu postavit na nohy a začít normálně fungovat. Čeká mě něco nového a třeba se časem vrátím," řekla jsem a usmála se.

,, Zvyklá jsem si na tebe."

,, Já vím, ale je to tak lepší, věř mi."

,, Jak pro koho. Slib mi, že mi napíšeš, nebo zavoláš až budeš na místě," řekla trochu nešťastně a já si povzdechla. Ne jen, že nešťastné zněla, ale ona nešťastná byla.,, Vůbec se mi to totiž nezdá. Pokud se cokoliv stane, dej vědět a pokusím se ti pomoct," dořekla a já jí objala.

,, Ozvu se a neměj strach. Nic se mi nestane," odpověděla jsem a odnesla zbytek věcí do auta. Naposled jsem jí objala a obdržela polibek na tvář. Když jsem odjížděla, zahlédla jsem snad i slzy. Zakroutila jsem nad tím hlavou a vydala se na nedaleké letiště. Po prokázání letenkou mě pustili na na parkoviště k ostatním vozům, čekající na nákladní letadlo. Na okénko vozu mi po několika minutách zaklepal mladý muž. Překvapilo mě to.

,, Dobrý den, slečna Carrey?" zeptal se a já souhlasně přikývla.,, Jeďte prosím za kolegou v modrém voze. Vaše letadlo už tu čeká."

,, Moje? Nemám žádné letadlo," řekla jsem překvapeně a nevěřícně se podívala na vůz s majákem.

,, Slečno, dostal jsem příkaz, abych vás instruoval a vy se máte vydat za vozem. Tak to prosím udělejte, ano?"

,, Dobrá," řekla jsem a muž mávl na řidiče ve předu. Vydala jsem se za vozem a držela se jen kousek za ním. Rozhlížela jsem se kolem a užívala si to, že se mohu pohybovat po runwayi. U jednoho z letadel na nás mával nějaký muž a auto předemnou se za ním vydalo. Dle pokynů jsem měla zajet dovnitř a tak jsem to udělala.,, Dobrý den," oslovila jsem jej, když jsem vystoupila a vzala si své věci.

,, Zdravím vás, slečno Carrey. Jmenuji se Christopher Burns a budu vás doprovázet při cestě do Ženevy," představil se a já absolutně nechápala, co se tady děje.

,, Od kdy chlap dělá letušku?" zeptala jsem se a muž se začal smát.

,, Nejsem letuška, ta je na palubě letadla. Jsem pouze vás doprovod," odpověděl a ukázal na schody.,, Vy jste zřejmě nečetla email?"

,, Email? Ne, nic jsem nečetla. Měla jsem?"

,, Psala vám paní Marksová, že pro vás pošle letadlo. A měla jste tam další instrukce a tak."

,, Aha, zřejmě se někde stala chyba. Nejsem si vědoma toho, že bych měla nový email."

,, Můžete si to zkontrolovat v letadle. Je tam volně přístupné internetové připojení. Ale teď vás musím požádat, aby jste vešla do letadla, za chvíli budeme muset letět."

,, Jistě," odpověděla jsem a vyšla schody díky, kterým jsem se do letadla dostala. Když jsem vešla, hned jsem si rozepnula kabát a pověsil ho na věšák, který stál kousek od místa kudy jsem vešla.

,, Posaďte se, výběr místa je jen na vás," ukázal a já musela nad tím zakroutit hlavou. Přišlo mi to celé jako sen. Sen, který se stal realitou. Letadlo mělo sedadla převážně z kůže. Jen dvě byla semišová. Sedla jsem si na to semišové a musela uznat, že je neuvěřitelně pohodlné.,, Pohodlné?"

,, Jo, takhle dobře jsem se dlouho necítila," řekla jsem a vyndala z tašky menší notebook.,, Zkontroluji ten email."

,, Jistě, jen se prosím připoutejte, budeme vzlétat," řekl a já to ihned udělala.,, Tady jsou pak nějaké papíry, které máte podepsat, ale hlavně si to přečíst."

,, Jistě. Chtěla jsem si i o firmě něco najít, ale nikdo mi neřekl název."

,, Jsme spediční firma, která rozvádí to, co si určí klient. Máme své klienty a těm se věnujeme. Název je Marks a.s."

,, Aha, rozumím. A co všechno rozvážíte?"

,, To, co je potřeba. Ale já se o to nestarám, takže nevím všechno. Dáte si něco k pití?" zeptal se a rozepl si pás. Poté vstal a pohledem zůstal na mě.

,, Minerálku, nebo pomerančový džus.Nevím, co je k dispozici."

,, Dobrá, něco donesu," odpověděl a já se přihlásila do emailu. Celkem mě překvapilo, že email tam skutečně byl. Byla tam informace o letadle a o tom, že Chrisovi mohu opravdu věřit. Stálo tam, že si mám pozorně pročíst všechny papíry, najíst se a dát si něco dobrého k pití. Že na letišti na nás bude čekat auto a Christopher se postará o to moje.

,, Proč nesmím jet na místo schůzky vlastním autem?"

,, Protože neznáte cestu a nikdo nechce, aby jste zabloudila."

,, Jo, to je fakt. Ale mohla bych jet za vámi."

,, A on vás zabrzdí semafor, nebo něco a jste v háji. Protože věřte mi, že by bylo těžké hledat někoho, kdo to město nezná."

,, Já neřekla, že to město neznám."

,, Znáte ho možná podle názvu, ale nikdy jste tu nebyla, že?"

,, Vidíte mi do hlavy. Je to tak, nikdy jsem v Ženevě nebyla. Znám to jen podle jména a několik fotek z internetu."

,, Tak vidíte. Co smlouvy?"

,, Čtu to tady na notebooku. Proč se nesmím zmiňovat o tom, co se v práci říká a podobně?"

,, Jde o firemní tajemství. Pokud se někdo dozví, že jste řekla něco, co mělo zůstat ve firmě, budete mít velký problém. Radímvám, aby jste podepsala vše."

,, Jo, máte pravdu. Podepíšu to a nebudu dál vyzvídat. Zřejmě mě čeká jen to dobré a špatně se mít nebudu."

,, To určitě ne. Pokud se budete věnovat své práci a nebudete strkat ten svůj krásný nosánek kam nemáte, bude vše v pořádku," odpověděl a já se napila.

,, Jedu sem za prací, kterou opravdu potřebuji. Nechci se dostat do problémů," řekla jsem a bez mrknutí oka podepsala všechny papíry.,, Jak velké to auto je?"

,, Taková větší dodávka. Vejde se tam asi 8 palet. Takže nic velkého."

,, Super, čekala jsem něco většího."

,, Máme tam kamion, ale to záleží, co povezete. Samozřejmě vás slečna Marksová může posadit do kamionu."

,, Rozumím. Na chvilku se prospím. Moc jsem toho nenaspala. Vzbudíte mě až budeme přistávat?"

,, Samozřejmě. Půjdu za piloty a letuškou," odpověděl a já přikývla. Sledovala jsem jak odchází a přemýšlela nad tím, co mě čeká. Vlastně jsem se ani nezeptala, kde budu bydlet. Mělo to být to první, co mě mělo zajímat. Vzala jsem telefon a podívala se na displej. Měla jsem tam nepřečtené zprávy. Všechny byli od Chris, která o mě měla zjevně strach.

,, Až budeš ve Švýcarsku, ozvi se. Dost mi tu scházíš."

S úsměvem jsem nad tím zakroutila hlavou a pohlédla z okénka. Viděla jsem temnou oblohu a usmála se. Bylo mi jasné, že máme přistát něco kolem třetí ráno. Byla to jediná věc, která mě celkem děsila. To, že si nezvyknu na časový posun. Že si nezvyknu na čas, kdy budu vstávat a na něčí společnost.

,, Nedáte si třeba kafe? Všimla jsem si, že nespíte."

,, Nějak to nejde. Nejsem zvyklá jít spát tak brzy a hlavně jsem dneska vstávala mnohem déle."

,, Nebojte, na časový posun si za chvíli zvyknete. První dny budete potřebovat kafe, ale pak to bude v pohodě. Takže?"

,, Kafe ne, čaj," odmítla jsem a požádala jen o teplý čaj. Nechtěla jsem si dávat kafe. Věděla jsem, že bych už po něm neusnula.,, Jak se jmenujete?" zeptala jsem se, když se vrátila a podala mi hrníček.

,, Daisy. Dělám pro paní Marksovou už několik měsíců. A vy jste Samantha, že?"

,, Ale ne, to tz zná mé jméno zcela každý? Nejsem nijak výjimečná. Jen budoucí, obyčejná řidička kamionu."

,, Jste výjimečná žena. Neznám moc ženských, co by šly dobrovolně řídit kamion. Vlastně neznám žádnou, co by měla řidičák na takový kolos," odpověděla a já se musela zasmát. Poprvé jsem musela říci, že se cítím v pohodě a někdo semnou konečně komunikuje.,, Kolik vám vůbec je? Třicet?"

,, No, nejste daleko, ale třicet mi ještě nebylo. Je mi dvacet osm a vám?" zeptala jsem se a pozorovala její dokonalou postavu a krásně modré oči.,, Děláte jen letušku? Nebo i něco víc?"

,, Občas dělám spolujezdce řidiči. Respektive, dělám vše, co je potřeba. Mě teď bylo přesně třicet."

,, Takže se možná potkáme znovu?"

,, Možné to rozhodně je. Ale ta šance je tu minimální. Zaskakuji jen ve výjimečných případech."

,, Kolik vám platí?"

,, Samantho, nebuďte tolik zvědavá. Není dobré se tolik vyptávat. Na tohle si tady musíte dávat pozor. Ale na tohle ještě odpovím. Platí mi jedenáct set euro týdně."

,, Dám si pozor. Jen jsem trochu zvědavá. Jedu někam, kde to neznám a neznám tam vlastně vůbec nikoho. Ani nevím, kde budu bydlet."

,, Budete mít být vedle mě. Paní Marks vlastní několik bytů v jednom domě a bydlíme tam já i Chris," odpověděla a já se pouze usmála. Upila jsem z hrnku a užívala si to.,, Nechcete si tykat? Budeme spolu pracovat a nerada někomu vykám."

,, Jo, s tím souhlasím. Nebudeme přeci jak dvě báby, které se ani neznají. Samantha Carry," natáhla jsem k ní ruku a ona udělala to samé.

,, Daisy Jones, ráda tě poznávám Samantho," řekla s úsměvem a mojí ruku lehce stiskla. Měla jí jemnou a krásně teplou.

,, Já tebe též," odpověděla jsem s úsměvem a dopila čaj, který již trochu vychladl.,, Jaká je?"

,, Kdo?"

,, Šéfová. Jaká je?"

,, To poznáš sama. Jen se příliš nevyptávej. Mohlo by to být na škodu a mohlo by za to nést zodpovědnost víc lidí."

,, I ty?"

,, Ano, třeba i já. Řiď se jen tím, co ti řekne. Ptej se jen na svojí práci a o nic jiného se nezajímej."

,, A na tebe se ptát taky nesmím?"

,, Nemáš důvod se na mě ptát, Samantho. Jsem jen zaměstnanec, stejně jako ty," odpověděla a zvedla se. Pochopila jsem proč. Vracel se Chris a ona z něj měla zřejmě respekt.

,, Připoutejte se, budeme přistávat," řekl a posadil se vedle mě. Když jsem tak udělala, pohlédl na mě.,, O čem jste se bavily?"

,, O ničem zvláštním. Prostě takový přátelský pokec, nic víc. Proč?"

,, Jen tak," odpověděl a já pocítila jak klesáme. Ano, byli jsme ve Švýcarsku.

Děkuji za přečtení další kapitoly. Snad se vám kapitola líbila a dáte jí, stejně jako té předešlé, hvězdičku a nějaký pěkný koment :-) Ale kritiku beru také