Když jsem se vzbudila, měla jsem ruku Dee kolem svého těla a její tělo přitisknuté k sobě. Opatrně jsem se otočila, abych ji viděla do tváře. Spala klidně a vypadalo to, že ani nezaregistrovala můj pohyb. Mrzelo mě, že se tak trápí. Že ji tím tak ubližuji.

,, Už jsi vzhůru?" ozvalo se a já si lehla na záda.,, Promiň, nechtěla jsem," řekla, když si uvědomila, že mě objímá. Ruku stáhla a posadila se.,, Chceš čaj?"

,, To je v pohodě. Nezlobím se," odpověděla jsem a opřela se o ruku.,, Nemusíš se o mě starat. Dokážu si to udělat sama."

,, To ti nesmím udělat ani snídani?" zeptala se a nalila do konvice vodu z lahve.

,, Jen říkám, že to dělat nemusíš. Že to zvládnu sama," odpověděla jsem a posadila se.,, Nejsem neschopná."

,, A já snad něco takového řekla? Řekla jsem snad, že jsi neschopná?" zeptala se a já raději mlčela.,, Jen chci své holce udělat snídani. Udělat snídani svému pokladu."

,, Ddělej si, co chceš," odpověděla jsem a rychle se oblékla.,, Dojdu se opláchnout a tak," pokračovala jsem a ve chvíli, kdy jsem kolem ní procházela, mě přitiskla ke zdi a svou tvář měla kousek od mé.,, Co to doprdele děláš?! Můžeš mě pustit?."

,, Co se to s tebou děje? Chápu, že se ti něco stalo, ale podívej se, jak se chováš! Vzpamatuj se Samantho!" začala a v jejích opět zaleskly slzy.,, Miluješ mě vůbec ještě? Chci to slyšet."

,, Promiň, ale teď ti to říct nedokážu. A pokud na mě budeš tlačit, nepomůžeš tím ani sobě a ani mě."

,, Je vážně těžký říct, miluju tě? Pokud to cítíš, těžký to není. Jsou to jen dvě slova a já chci vědět, co cítíš."

,, Dee, já si teď nejsem jistá. Nejsem si jistá, co přesně cítím. Mohu už jít?" odpověděla jsem a snažila se dívat jinam. Odstoupila a já vyšla ven. Když jsem ucítila studený vzduch, musela jsem se zhluboka nadechnout A víc si zapnout bundu. Zašla jsem do umýváren a ledovou vodou omyla obličej. Zničilo mě to, co jsem měla uvnitř sebe. Ale mnohem více mě ničil pohled na Dee, kterou tohle potápělo ke dnu. Ničil mě pohled na to, jak se kvůli mě trápí a už si neví rady. Ubližovala jsem jí. Ale potřebovala jsem pochopení a klid. A to mi nedokázala dát. Tlačila na mě a já se nedokázala postavit znovu na nohy.

,,Doprdele!" křikla jsem sama na sebe a klesla téměř na kolena. Ano, byla jsem na dně. Topila jsem se ve vlastních pocitech. Topila jsem se vlastních slzách. V kapse mi zavibroval telefon a tak jsem se na něj podívala. Číslo jsem neznala a tak jsem zprávu otevřela:

Ahoj Samantho. Jsem Sharlotte, číslo mi na tebe dala Daisy. Mohu ti prosím zavolat?"

Zůstala jsem na zprávu koukat, ale chápala jsem to. Chápala jsem, že se někomu musela svěřit. Že to musela někomu říct. Telefonní číslo jsem vytočila a s klepající rukou jej přiložila k uchu.

,, Ahoj, Sharlotte," řekla jsem a byla z tohoto hovoru trochu nervózní. Otřela jsem si oči a čekala, co po mě chce.

,, Ahoj, jsi sama? Ráda bych s tebou o něčem mluvila."

,, Ano, jsem sama. Před chvílí jsem vstávala," odpověděla jsem a posadila se na blízkou lavičku.

,, Můžeš mi nějak rozumně vysvětlit, jak se to chováš? Máš pocit, že si tohle Daisy zaslouží?" zeptala se a já nad tím zakroutila hlavou.

,, Takže si stěžovala?  To je skvělé, že si stěžuje cizím lidem," řekla jsem znovu otřela slzy.

,, Ne, Sam. Ona si nestěžovala. Jen si o tom potřebovala s někým popovídat. Mluvila semnou uz včera. Vlastně si nejsem jistá, jestli vůbec spala."

,, O čem s tebou musela mluvit? O mých problémech? O tom, že jsem na dně? P tom jak na mě se vším tlačí a nedá mi prostor?"

,, Sam, ona se ti snaží pomoct. Je tu pro tebe a chce, aby jsi zas byla jako dřív. Ji tohle ničí. Vyhýbáš se jejím dotekům. Vyhýbáš se tomu, aby ti pomohla na to zapomenout. Moc nad tím přemýšlíš. Nech jí, aby ti mohla pomoct."

,, Co ona o tom ví? Ona neví, jaké to je, když se tě někdo dotkne a ty si vybavíš to, jak se tě někdo pokusil znásilnit!" zvýšila jsem hlas a ohlédla se. Byla jsem tam sama a za to jsem teď byla ráda.,, Vůbec nemá ponětí, jak se cítím! Že nemohu v noci spát, protože se mi o tom zdá."

,, Ona to ví moc dobře. Ví jak se cítíš. Ví, že nemůžeš spát, protože je vzhůru také. Ví, že po nocích pláčeš, ale když tě obejme, odstrkuješ jí. Sam, nevyhýbej se jí. Může to zničit vás obě."

,, Jak může vědět, jak se cítím? Nemůže to vědět! Neprošla si tím, čím jsem si prošla já," odpověděla jsem a rukou si zajela do vlasů.

,, Tak to se pleteš. Ví o tom víc, než si dokážeš představit. Ale ty jsi hrozně zahleděná do sebe. Zajímá tě jen, co se děje tobě, ale na ní ti nezáleží. Nevidíš nic víc, než jen sebe."

,, To nemůžeš myslet vážně, Sharlotte. Nic o mě nevíš! Samozřejmě, že mi na ní záleží, ale já..."

,, Zase začneš mluvit o sobě? Sam, prober se! Copak ti je úplně jedno, že celou noc nespala? Že mi brečí do telefonu? Ona tě miluje, dýchala by pro tebe! Kdybych jí ten večer nezdržela, zabila by jí. Tak moc tě miluje!"

,, Já to vím! Vím, že mě miluje! Ale tím, že na mě bude tlačit, abych jí něco řekla, nebo abych něco udělala, tím mi nepomáhá. Já potřebuju čas."

,, Zase jen ty," řekla a povzdechla si.,, Ona už ten čas, ale nemá. A nemá na to sílu. Zkus to doprdele pochopit! Ona ti koupila k narozeninám náramek. Nechala tam cosi laserem napsat. Znamená to pro tebe něco?" zeptala se a já se znovu rozplakala.,, Takže znamená."

,, Samozřejmě, že to pro mě něco znamená. Znamená to pro mě hodně. Ale já si nejsem jistá, že tenhle vztah má ještě nějakou cenu. Nechci, aby se potopila ke dnu, jako já."

,, Tak se k němu potopí bez tebe. A zase to budu já, kdo jí bude stavět na nohy? To bys měla dělat ty! Přátelé to mohou udělat, ale pokud někoho miluješ, postaví tě na nohy jen jeho láska. Takže se koukej vzchopit, přestaň myslet jen na sebe a koukejte si normálně promluvit!"

,, Já nevím, zda o nějakou konverzaci stojím. Stejně mě neposlouchá. Myslí si své a moje pocity jsou jí stejně ukradené."

,, Samantho, společně to zvládnete. Jen spolu musíte normálně mluvit a ne se sobě vyhýbat. Tim nic nevyřešíš," odpověděla a na chvíli se odmlčela.,, Vlastně vyřešíš. Ztratíš nejen jí, její lásku, ale i její důvěru."

,, Jenže já nevěřím ani sobě. Takže tohle mě vážně nějak netrápí," odpověděla jsem a trochu víc se zachumlala do bundy.,, Nikdy nemůže pochopit jak mi je."

,, Fajn, teď ti něco řeknu. Sice jsem slíbila, že o tom budu mlčet, ale s tebou to asi jinak nepůjd," začala a já zpozorněla.

,, O čem to zas mluvíš?"

,, Řeknu ti dvě věci," začala a já poslouchala. Poslouchala jsem jen proto, že jsem musela. Věděla jsem, že by to jen tak nenechala.,, Když jsem, řekla, že ti rozumí víc, než si dokážeš představit, řekla jsem to proto, že si prošla tím samým. Byla jsem to já, kdo jí stavěl na nohy. A neměla daleko k tomu, aby si nějak ublížila," řekla a já na chvíli zatajila dech.,, Chodila tenkrát semnou a stalo se tohle. Ale mezi námi nikdy nebyla žádná láska. Jen přátelství."

,, To jsem neměla vůbec tušení. Tohle mi nikdy neřekla," řekla jsem a znovu se ohlédla.

,, Neřekla ti to proto, že je to minulost. Hodila to za hlavu a žije teď současností. Žije tebou a to, co k tobě cítí, to jí dokonale změnilo. Ale jen k tomu lepšímu. A ničí mě, když vidím, jak klesá ke dnu jen proto, že jí od sebe odháníš."

,, Jenže já tohle nedokážu. Je silná, já ne. Cítím se jako nula. Vždyť mi o tobě i lhala. Takže já nevěřím sobě a mám věřit jí? Mě tvrdila, že jste jen kamarádky."

,, Sam, ty omíláš to samé dokola. My nikdy o sobě nemluvili v tom smyslu, že jsme byli přítelkyně. Protože jsme se považovaly jen za kamarádky," snažila se mi to objasnit, ale v hlase byla slyšet zoufalost.,, Tu důvěru v sama sebe můžeš získat zpět. Ale musíš si nechat pomoct. Sice bereš léky, ale léky nejsou všechno. Potřebuješ někoho, kdo tě na to dno nenechá spadnout. Kdo tě zachytí a bude tu pro tebe. Máš Daisy a toho by jsi si měla vážit. Miluje tě a nevzdává to s tebou. Mnoho lidí je na to samo a nemá se o koho opřít.,"

,, Já to vím, Sharlotte. Já už jenom nemohu. Nemohu takhle dál. Já mám pocit, že na to dno, jsem už spadla. Kvůli mě brečí. Kvůli mě se trápí a to mě potápí ještě víc," začala jsem a sklonila hlavu.,, Ale kdykoliv se mě dotkne, vidím Christinu. Kdykoliv se mě pokusí políbit, mám strach, že když řeknu, ne, nepřestane."

,, Proč si to tak pouštíš k tělu? Proč na tohle tak moc myslíš? Když tě políbí, víš ,  že je to ona. Když se tě dotýká, musíš to vědět taky. A víš proč? Nikdy by nedovolila, aby to udělal někdo cizí. Přestaň se bát takovýchto věcí. Je to zbytečné, Sam. Nikdy by ti neublížila. To se radši postaví před tebe a  nechá ublížit sobě."

,, Já si to k tělu nepouštím. Snažím se jít dál, ale nejde to. A nedovolila? V tom klubu to dovolila."

,, Řekni mi, že se ti tohle zdálo a neřekla jsi to," zaznělo a já na chvíli zavřela oči.,, Jak mohla vědět, že tohle udělá? Byla to tvoje kamarádka. To měla jít s ní a hlídat vás?"

,, Třeba. Já nevím, ale kdybych nebyla sama, nestalo by se to."

,, Jasně. Tak tohle řekni Daisy a uvidíme jak bude reagovat, co ty na to? Řekni tohle člověku, který se za to obviňuje. Pokud jí chceš potopit úplně, prosím. Ale podle mě bys měla udělat něco jiného. Vrátit se do auta, obejmout jí a omluvit se za své chování. Říct jí, že jí miluješ a nechceš o ní přijít," odpověděla a já se zvedla.,, Protože by jsi si konečně měla uvědomit, co máš vedle sebe za poklad. Mnoho lidí, by tě poslalo do hajzlu a rozešlo by se s tebou. Ona tu trpělivost stále má."

,, Možná máš pravdu. Asi se chovám jak idiot a to si rozhodně nezaslouží. Zaslouží si něco lepšího."

,, Takže jí dáš kopačky?"

,, Ne, to neudělám. Teď jsi mi dokonale otevřela oči. Asi se na mě musí takhle. Vrátím se za ní a zkusím to ještě spravit. Omluvit se a snad mi to odpustí."

,, Zkusit to můžeš a můžeš doufat, že ano. Už jen z důvodu, jak moc tě miluje."

,, Děkuju, měj se, ahoj."

,, Ahoj," odpověděla a položila telefon. Seděla jsem na lavičce, držela jej v ruce a přemýšlela nad tím, co se událo v minulých minutách. Přemýšlela jsem nad tím, co se stalo a co mi bylo řečeno. Musela jsem ji dát za pravdu. Chovala jsem se jako naprostý idiot a neviděla, co mám vedle sebe. Bezdůvodně jsem jí od sebe odháněla a nedovolila ji, aby tu pro mě byla. Když se mě dotkla, vždy jsem si vybavila ten večer a se znechucením jí od sebe odstrkávala. To, že si šatně prošla tím samým, jsem vůbec nevěděla. Byla to pro mě novinka, která zcela změnila mé uvažování.

,, Chápu, že se mnou nechceš být, ale sedět v téhle zimě venku, není úplně ideální," ozvalo se za mnou a já leknutím odhodila i telefon.,, Promiň, to jsem nechtěla," řekla náhle a došla pro telefon. Už když mi ho podala bylo jasné, že fungovat nebude.,, Omlouvám se."

,, To je v pořádku. Teď si mohu nový dovolit. Je to jen věc, nic víc," řekla jsem lhostejně a ukázala na místo vedle sebe.,, Posadíš se ke mě?"

,, Pokud chceš," odpověděla váhavě a posadila se. Pozorovala mě a neměla vůbec tušení, co se děje. Prsty jsem přejela po náramku na ruce a pousmála se.

,, Volala mi Sharlotte," začala jsem a zahlédla jak si rukama vjíždí do vlasů.,, Nezlobím se, že jsi s ní o tom mluvila. Jsem ráda, že mi zavolala a mluvila se mnou."

,, Co ti říkala?"

,, Pravdu. Rozhodně jen a pouze pravdu, kterou jsem asi potřebovala slyšet. Mluvily jsme o m, o tobě a celkově o nás."

,, Aha," odpověděla krátce a nervózně si pohrávala s prstama na ruce. Chytla jsem jí za jednu ruku a pevně jí stiskla. V jejím pohledu bylo překvapení, ale nic neříkala.

,, Dee, já se strašně moc omlouvám. Chovám se jako pitomec. Miluju tě a nechci o tebe přijít. Ale pokud o mě už nestojíš ty, pochopím to," dívala jsem se na ní a snažila se číst v jejích očích.,, Odpustíš mi to prosím? Udělám cokoliv, abych to odčinila," řekla jsem a snažila se držet slzy tam, kde měly být. Neusmívala se. Snad přemýšlela.

,, Nebudeme to řešit tady. Je tu zima a v teple se vše řeší lépe. Navíc, za dvě hodiny musíme vyrazit," řekla a zvedla se. Pouze jsem pokývala hlavou a vydala se s ní k autu. V autě bylo skutečně teplo a mé tělo jakoby roztálo. Když jsem sundala bundu a ohlédla se na Dee, stála těsně za mnou. Lehce mě opřela o stěnu a dívala se mi z příma do očí.

,, Miluju tě a budu tě milovat vždycky," řekla jsem, když jsem měla její obličej kousek od sebe.,, Tak moc si přeji, abys mi odpustila," říkala jsem a rukou jí pohladila po tváři. Naklonila se ke mě a dlouze mě políbila.

,, Já tě taky miluju. Víc než si dokážeš představit. A vím, že tohle všechno to nedokáže dokázat, ale doufám, že mi věříš," začala a já cítila její teplý dech na své tváři.,, Odpuštěno ti bylo už dávno. Jen už tohle nikdy nedělej. Už jsem nevěděla, co s tebou a byla jsme téměř na dně."

,, Tohle už nikdy nedovolím," odpověděla jsem a pevně jej objala.

Děkuji za přečtení této kapitoly, hlasy a komentáře. Moc děkuji za vaši skvělou podporu.