Do Vídně jsme dorazily včas a vyčkaly na to až nás naloží. Daisy semnou od přestávky opět moc nemluvila a to nás čekala noc v kamionu. Postel tam byla akorát pro dva. Pro dva, kteří se nebudou roztahovat a vyjdou si vstříc s místem. Celkově bylo v zadu dost místa, což jsem zažila poprvé. Bylo tam vše, co jsme mohly potřebovat. Malá lednička, mikrovlnka, rychlovarná konvice a pár skříněk. Na menším stolku byl odložený tablet, kde jsem předpokládal, chce pustit Daisy film. Jedním slovem, měly jsme luxus.

,, Nechceš taky? Třeba jen ochutnat?" zeptala jsem se, když jsem si namazala rohlík paštikou a upíjela k tomu čaj. Daisy měla sýr s rohlíkem a na to si dávala šunku.

,, Ne. Mám svoje. Ale pokud chceš, můžeš si vzít odemne."

,, Pardon, že jsem se zeptala. Nemyslela jsem to špatně," odpověděla jsem a dívala se na ní. Seděla na posteli a v klidu večeřela. Sprchu jsme měli domluvenou v místním autokempu, kde nám k tomu dali svolení.

,, Jdeš do sprchy první, nebo mám jít já?"

,, Můžeme jít spolu, ne? Nebo se předemnou stydíš?"

,, Chci ti dát soukromý. Máš na něj právo," odpověděla a já měla, co dělat, abych nevyprskla čaj, který jsem měla v ústech.

,, Soukromý? Vážně?" zeptala jsem se překvapeně a zakroutila nad tím hlavou.,, Ty sprchy jsou veřejné. Tam toho soukromý moc mít nebudu," pokračovala jsem a po chvíli si začala hrát věci do sprchy.,, Pokud tam budeš semnou, budu radši. Budu mít jistotu, že se mi nemůže nic stát."

,, Fajn. Půjdu taky," řekla, odložila termohrnek s kávou a též si vyndala věci. Doufala jsem, že tam budeme samy a nikdo nás tam nevyruší. Nebylo to o nějaké stydlivosti, ale o špatné zkušenosti, kterou jsem měla. Sprchy byli díky bohu prázdné a tak jsem se začala svlékat. Když na mě začaly dopadat horké kapky vody, teprve poté jsem se trochu uvolnila. Každá kapka vody ze mě smývala stres a uklidňovala mě. Každá kapka vody po mě stékala tak jemně, jakoby se mě snažila pohladit.

,, Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu!" křikla jsem, avšak to nebylo skoro slyšet.,, Proč kurva?! Za co mě doprdele trestáš? Co jsem ti udělala?!" ptala jsem se a pohlédla ke stropu. Nakonec jsem se rychle umyla a vylezla ze sprchy. Daisy tam nebyla a nebyly tam ani její věci.,, Jasně, nechala mě tu. Co jsem mohla čekat?" řekla jsem pro sebe a zklamaně nad tím zakroutila hlavou. Nechápala jsem, jak to mohla udělat. Věděla, jak na tom jsem a nechala mě tam samotnou, aniž by řekla, že odchází. Nechápala jsem to. Slíbila, že na mě dá pozor. Slíbila to Christině a teď to nedokáže splnit. Rychle jsem se osušila a oblékla. Všimla jsem si, že si vzala i klíče a tak jsem se rovnou vydala k autu. Už první otevření dveří značilo, že už tu chvilku je. Bylo tam teplo a kabinou se linula vůně čaje s kávou.

,, Omlouvám se, že jsem tě tam nechala, ale chtěla jsem to tu připravit na spaní."

,, Jak milé. Kdyby se mi tam něco stalo, vůbec se to nedozvíš. Hlavně, že jsi slíbila, jak na mě dáš pozor," řekla jsem a přes sedačku dala ručník. Do ruky jsem vzala čaj a pomalu z něj upila.,, Nevadí, když už si lehnu? Chci si srovnat záda."

,, Ne, nevadí," řekla a snažila se mi uhnout z cesty. Když se mi podařilo i s čajem projít, uvelebila jsem se u zdi a čaj odložila na poličku nad hlavou. Jediná jistota byla, že kdyby spadl, nevyleje se a zůstane v malé termosce.

,, Takhle to přeci nejde, Daisy. Musíme spolu mluvit. A myslím tím, normálně mluvit. Od rána se jen hádáme a skoro vůbec spolu nemluvíme," řekla jsem a vzala si od ní prášek, který mi podala. Byla jsem ráda, že mi ho dala, bývala bych na něj zapomněla.

,, Tak mi nevyčítej to, co dělám. Řekla jsem jí to, protože to musí vědět. Bereš léky a ona tě zaměstnává."

,, Já vím. Řekla bych jí to. Jen jsem potřebovala čas, než za ní půjdu. Tohle je moje jediná práce a nemohu si dovolit o ní přijít. Nemůžeš tohle řešit za mě," řekla jsem a dívala se do stropu.,, Druhá věc je důvěra. Ty mi vůbec nevěříš a to není to, co teď potřebuji. Potřebuji vědět, že mi věříš. Že věříš tomu, že nás neohrozím na životě. Jsem po těch lécích v pohodě. Nic se nám nemůže stát."

,, Omlouvám se. Mrzí mě, že jsem jednala za tvými zády. Příště se s tebou poradím, než něco udělám a nebudu mít tvé svolení. Omlouvám se i za to, že jsem to řekla Chris."

,, Za to jsem ti vlastně vděčná. Nevím, zda bych sebrala odvahu jí to říci. Nejspíše ne, stydím se za to."

,, Nemusíš se za to stydět. Nemůžeš za to, že se to stalo. A taky už se to nikdy nestane," řekla a usmála se. Byla jsem ráda, že semnou zase komunikuje a snad je vše v pořádku.

, Ale přesto se něco děje. Stále jsi si to nerozmyslela? Nechceš mi něco říci?"

,, Až ti to budu chtít říci, dozvíš se to. Neměj strach, že by jsi se to nedozvěděla."

,, Dobrá. Nebudu na tebe nijak tlačit. Až mi to budeš chtít říci, stačí mě na to upozornit," odpověděla jsem a usmála se.,, Nebude vadit, když si zavolám?"

,, Jdeš volat Chris?" zeptala se a já se zvedla.

,, Ano, jdu volat Chris. Chci se s ní domluvit na tom, kdy dorazí. Nechci to nijak oddalovat."

,, A nechceš jí zavolat tady? Mohla bych jí třeba pozdravit a vymyslet kam zajdeme."

,, Promiň, chci s ní teď mluvit sama. Chci se jí hlavně omluvit a něco s ní probrat. Aspoň zkontroluji, zda je v pořádku plomba a auto celkově."

,, Auto je v pořádku, kontrolovala jsem ho."

,, Prostě s ní chci mluvit sama, je to tak těžké pochopit? Je těžké pochopit, že chci mít trochu soukromý?"

,, Já si dám klidně sluchátka, abys nemusela stát venku a to soukromý měla. Další výmluva?"

,, A já mám jako věřit tomu, že mě neposloucháš? Tomu nelze věřit, jsi až moc zvědavá."

,, Vážně, nebudu tě poslouchat. Jde mi o to, abys nenastydla. Zůstaň v teple a vyřiď to tady," řekla prosebně a sledovala mě. Pouze jsem nad tím zakroutila hlavou, vzala přes sebe bundu a vystoupila. Slyšela jsem pouze jak si povzdechla, ale ani to mě nezastavilo a auto jsem zavřela. Hned na to jsem vytočila číslo Chris a netrpělivě vyčkávalaaž telefon zvedne.

,, Ahoj Sam, jsem ráda, že voláš. Jak se máš? Jak ti je?" zeptala se a donutila mě se usmát.

,, Ahoj, mám se celkem dobře. Nějak to zvládám. Snažím se. Dneska budeme spát v kamionu a zítra budeme pokračovat zpátky," řekla jsem a poodešla k zadní části kamionu.,, Už víš, kdy bys mohla dorazit?"

,, Jsem ráda, že jsi v pořádku. Mohla jsi mi to klidně říci a ne mi praštit s  telefonem," řekla a já se na chvíli cítila snad i provinile.,, Říkáš, že vás čeká společná noc? Že by nějaká romantika?"

,, Teď jsi mě asi chtěla pobavit, že? Pochybuji o tom, že by o mě měla zájem."

,, Ty si vážně myslíš, že ne? Podle čeho soudíš? Jsi pěkná a mladá holka."

,, Děkuji za lichotku, ale přijdu si jako kus použitého hadru. Jako nula. Což také jsem," řekla jsem a zhluboka se nadechla.,, Ale o tomhle jsem mluvit nechtěla."

,, Rozhodně nejsi nula, Sam. Ta holka tě má ráda, jinak by se o tebe tak nestarala. A kdyby jsi byla nula, nedělala by jsi pro tak skvělou firmu," snažila se mi pozvednout sebevědomí a uklidnit mě. Dařilo se jí to. Dařilo se jí to tak, jako vždy. Dařilo se jí to stejně jako po rozchodu, který jsem zažila a postavila mě zpět na nohy.,, O čem jsi to chtěla mluvit?"

,, To myslíš vážně? Ty víš, kdy mě povzbudit, že?" řekla jsem a zasmála se. Ano, povedlo se jí na mé tváři vykouzlit úsměv.,, Chtěla jsem se domluvit, kdy bys mohla dorazit. Ráda bych tě viděla."

,, Už si připouštíš, že tě má nejspíše ráda? Už s tím začínáš souhlasit, že?"

,, Christino, dost! Nevnucuj mi něco, co nemusí být pravda, ano?"

,, Ale tobě se líbí, to přiznej."

,, Musím přiznat, že to je pěkná holka. Má nádherný oči, tělo a celkově je dokonalá. Ale já ti volala kvůli jiným věcem. Nechci řešit vztahy, ano?"

,, Být tebou, promluvím s ní o tom. Ona ti za to hlavu neutrhne a budeš vědět, jak na tom jsi. Rozhodně bych se téhle debatě nevyhýbala," začala a já si povzdechla.

,, Vlastně, máš pravdu. Poslední týden se chová zvláštně. Ráno mi chtěla něco říci, ale následně to odvolala a nehodlá o tom mluvit."

,, Vidíš? Třeba, ti chce vyznat lásku. A jen má strach, protože jsi něco prožila a nechce na tebe nijak spěchat."

,, Nebo něco horšího. A úplně si neumím představit oč by mělo jít. Nic špatného jsem jí neudělala," řekla jsem a opřela se o zadní část vozu.,, Tak kdy můžeš dorazit? Nechci se bavit jen o sobě."

,, A mě právě zajímáš ty. Chci vědět, co děláš, kde teď jsi a tak," začala a já netrpělivě vyčkávala až mi odpoví.,, Co se týče mého příjezdu, teď to nevyjde. Mám moc práce a nedají mi volno. Ale snad příští měsíc. Spíše koncem měsíce by to mohlo jít."

,, Dobře, budu ráda, když dorazíš. Ale nenutím tě. Je to jen na tobě," řekla jsem s úsměvem a nohou rozhrnovala kamínky.

,, Hned jak to půjde, dorazím. Je to také otázka financí a víš jak to teď je," řekla a já se usmála. Nemohla to vidět, ale dokázala mi zlepšit náladu.

,, Chris, kdyby jsi potřebovala, mohu ti něco poslat. Peněz tu dostávám dost. Není problém."

,, To v žádném případě. Nebudeš mi posílat peníze. Já se z toho dostanu sama a pak dorazím, ano? Ty si užívej té tvojí tajné lásky a hlavně to proberte. Mám z toho pocit, že se trápíte obě dvě."

,, Ale já si úplně nejsem jistá, zda už o vztah stojím. Nechci jí nijak zklamat a hlavně nechci zklamat sebe," odpověděla jsem a sedla si do dřepu.

,, Rozumím tomu, ale dej jí šanci. Z mého pohledu, má strach se přiznat k tomu, co cítí. Myslím si, že tě má ráda a jen to nedokáže přiznat."

,, Zkusím to s ní probrat a nějak z ní vytáhnout, co má na srdci."

,, Sam, neznám jí osobně. Ale po telefonu nezní jako někdo, kdo by ti chtěl ublížit. Zní celkem rozumně a klidně. Dala bych tomu aspoň malou šanci. Vždyť se o tebe stará, dává na tebe pozor, pomohla ti."

,, Já vím. Zkusím s ní promluvit. Děkuji za tvůj čas."

,, Nemáš za co, kočko. Měj se, ahoj," odpověděla a než jsem stačila cokoliv říci, telefon položila. Chvíli jsem tam ještě postávala a snad i sbírala odvahu k tomu se vrátit. Po zhruba čtvrt hodině, kdy už mi byla trochu zima, jsem se vrátila.

,, Jsem tady, omlouvám se, že to tak trvalo," řekla jsem a vešla do zadní části. Když jsem se posadila, donutila mě se položit a pozorovala mě. Dívala se mi do očí a prsty projížděla po mé tváři. Nic neříkala. Já také mlčela a jen jsem čekala, zda něco řekne. Zda něco udělá nebo se zase vzdálí. Nerozuměla jsem jí, ale chtěla jsem to nechat na ní. Prsty něžně přejela po tváři a následně přes rty, které jsem pouze pootevřela. Na chvíli se zarazila pohledem na mých rtech. Dech měla rychlejší, ale přesto mlčela. Začala s prsty sjíždět na můj krk, kterého se dotýkala se stejnou něžností a láskou, jako mých tváří a rtů. Když se ke mě nahnula a já ucítila její dech, naběhla mi po těle husí kůže. Na chvíli se vzdálila a zadívala se mi do očí. Jestli věděla, jak se v těch jejích utápím, to jsem nemohla posoudit. Neviděla jsem jí do hlavy a netušila, nad čím přemýšlí.

,, Co to semnou sakra děláš?" šeptla najednou a má kůže se při doteku jejího dechu na mé tváři napnula. Nedokázala jsem na to nijak reagovat. Pouze jsem sebrala svou odvahu a přitáhla si jí k sobě a spojila naše rty v jedny. Začala jsem jí  něžně líbat a své ruce zapletla do jejich vlasů. Z něžných polibků se stávaly polibky vášnivější a ruce začaly bloudit po těle druhého. Netrvalo to příliš dlouho a své triko jsem přetáhla přes hlavu. Chvíli jsem sledovala jak mě pozoruje. Snad mě na chvíli napadlo, že se jí mé tělo nelíbí a přestane. Spletla jsem se. Začala mě líbat na krku a však ne tak něžně, jako na začátku. Užívala jsem si každý její dotek rtů a nechávala vše pod jejím vedením. Tušila jsem, že bude zřejmě trochu zkušenější a ví, co dělá. Nebránila jsem jí v žádném doteku a jen cítila jak z krku sjíždí níže a lehce se rty dotýká mé hrudi. Stačil jeden dotek jejích  rtů a já se musela zhluboka nadechnout. Byl to jako dotek okvětních lístků, které dopadají na mé nahé tělo. Chvíli jsem snad i přemýšlela, že je to sen, který brzy skončí a nic z toho se neděje.

,, Jestli to nezastavíš teď, potom už bude pozdě," šeptla u mého ucha a lehce vzala můj ušní lalůček mezi rty.

,, Nechci to zastavit. Chci, abys pokračovala," odpověděla jsem a vytušila, že se usmívá. Pokračovala tam kde přestala, jen s rozdílem, že ruce mi do poslední chvíle držela nad hlavou.

,, Tam zůstanou," řekla a já se zavřenými očními víčky vnímala její doteky a rty, které si tvořili vlhkou cestičku přes hrudník až na bříško. Na chvíli jsem zaváhala a prsty zapletla do jejich vlasů.,, Řekla jsem snad, že je můžeš dát jinam? Za hlavu," řekla a zkousla si spodní ret. Pozorovala mě a čekala, co udělám. Nakonec jsem jí poslechla a ona pokračovala. Přivádělo mě to k šílenství a v břiše jsem měla snad milióny motýlků, kteří značili přicházející rozkoš, která mě v následujících minutách měla potkat.

,, Máš stále tričko, není to fér," řekla jsem ve chvíli, kdy mi zuby začala stahovat kalhoty od pyžama.

,, Takhle je to lepší?" zeptala se a hbytě si triko přetáhla přes hlavu. Pohled na její dokonalé nahé tělo ve mě vyvolávalo různé pocity. Pocity, které jsem už dlouho nepoznala a snad jsem ani nevěřila, že je ještě někdy poznám.

,, Mnohem lepší."

,, Tak se dívej dokud můžeš, protože o ten pohled příjdeš," řekla a natáhla se za sebe. V ruce držela dva šátky. Tušila jsem, co přijde. První mi začala uvazovat na ruce a druhý konec dala k háčku, který se nacházel kousek za mou hlavou.,, Věříš mi?"

,,Ano," odpověděla jsem a ucítila jemnou látku na očích. Pocit, který to ve mě vyvolalo se dalo popsat výbuchu sopky v mém těle. Nic jsem neviděla a mohla pouze vnímat její doteky a polibky. Bylo to více intenzivní. Už jen z důvodu, že jsem nevěděla, co mám čekat a co se bude odehrávat v dalších minutách. Dotýkala se mě jemně a opatrně stáhla kalhoty z mých nohou. Když se její tělo dotklo mého, poznala jsem, že i ona na sobě nemá jediný kousek oblečení. To, že jsem jí nemohla vidět mě štvalo, ale mé představy mě donutili se opět soustředit na její horké tělo, které se mě dotýkalo. Kdybych měla někomu popsat, co se dělo v dalších minutách, strávila bych u toho půl dne. Nikdy jsem si nedokázala představit, že to může být tak skvělé a intenzivní. Že to může být tak dokonalé když se mě někdo dotýká.

,, Dee! Bože!" křikla jsem ve chvíli, kdy se mé tělo napjalo a já na chvíli zůstala v křeči, která trvala snad věčně. Snažila jsem se popadnout dech, ale vůbec se mi to nedařilo. Bylo to pro mě tolik intenzivní, že jsem na chvíli snad přestala dýchat. Když jsem se chystala, že si olíznu své rty, ucítila jsem její rty na svých. Byl to něžný polibek, který byl plný lásky. Polibek, který byl tak jemný, jakoby se mě dotýkalo pouze peříčko.

,, Jsi dokonalá," šeptla a políbila mě na krk.

,, Uvolníš mi ruce?" zeptala jsem a a snažila se přes šátek aspoň něco zahlédnout.

,, Nechce se mi," odpověděla a pokračovala v polibcích.,, Ale nebudu tě trápit a ruce ti uvolním. Dokonce ti sundám šátek z očí," řekla a já ucítila uvolnění rukou. Dokonce podle zvuku zmizel i onen háček. Po chvíli mi sundala i šátek a já spatřila její nahé tělo. Ale nedala mi moc času na to, si ho prohlédnout a znovu spojila naše rty. Tentokrát jsem jí opatrně přetočila pod sebe a sbírala odvahu pokročit dál. Ten kousek odvahy mi chyběl a já potřebovala jen jednu věc, její povzbuzení. Její pomoc, která by nás zvládla posunout dál. Nevěděla jsem proč, ale věděla jsem, že když mi nepomůže, nedokážu pokročit.,, Nemusíš, pokud nechceš," řekla a já se rty začala věnovat jejímu krku. Zřejmě to trvalo a tak mi začala pomáhat tím, že naváděla mé doteky a pohyby jak chtěla. Když mi začala několikrát vzdychat do ucha, probudilo to ve mě další bouři emocí a já pokračovala sama. Po několika minutách se pode mnou začala svíjet a slastně vzdychala. Naše spocená těla se o sebe třela a u mě to působilo další výbuch sopky, který přišel zároveň s tím jejím. Její nehty se zaryly do mých. Sjížděli mi po zádech. Bolelo to, ale zároveň mi to působilo i slast. Když povolila, záda jsem měla v jednom ohni, ale to, co jsem cítila, bylo nepopsatelné. Cítila jsem bezpečí, lásku a porozumění. Doufala jsem, že to pro ni nebyla jen jedna obyčejná noc a až obě nabereme síly, budeme o tom mluvit. Pro mě to znamenalo mnoho. U ní jsem neměla sebemenší náznak.

Díky za přečtení této trochu delší kapitoly. Snad se kapitola líbila. Pokud ano, prosím o hlas a případně komentář. Moc díky za vaši skvělou podporu