Na cestu jsme vyrazily hned po jídle a chvílemi se po sobě dívaly.

,, Mohu na tebe mít dotaz?"

,, Pokud budu schopná to zodpovědět, ptej se," reagovala jsem a zkoušela, zda nerozchodím telefon. Pokusy byli neúspěšné a tak jsem ho dala do přihrádky.

,, Co ti Sharlotte řekla? O čem jste mluvily?"

,, O všem možném," odpověděla jsem a zaregistrovala její naštvaný pohled.

,, To není správná odpověď. Moc dobře víš, nač se ptám."

,, Nevím, budeš mi to muset upřesnit," odpověděla jsem a pousmála se. Věděla jsem o čem mluví, ale chtěla jsem, aby mi o tom řekla sama.

,, Moc dobře víš, co chci slyšet. A já se ptám, řekla ti to?"

,, Co mi měla říct? Dee, nevím o čem tu mluvíš."

,, Štveš mě. Hrozně mě s tímhle štveš."

,, Čím tě štvu?" ptala jsem se dal a u toho mi na tváři hrál úsměv.

,, Tím jak předstíráš, že o ničem nevíš."

,, A co když opravdu o ničem nevím? Nedovolím si ti už lhát."

,, A přesto mi teď lžeš. Protože o tom určitě víš a chceš, abych ti to řekla sama."

,, Možná? To si můžeme potvrdit až mi řekneš o čem konkrétně mluvíš."

,, Sama mi to asi neřekneš, že?"

,, Kdybych věděla, co chceš slyšet, tak ano. Ale já to prostě nevím. Nebo možná to vím, ale chci to slyšet od tebe."

,, I když to pro mě může být těžké o tom mluvit? I tak ti to mám říct sama?"

,, To záleží na tobě, Dee. Nemusíš mluvit o ničem a můžeme na celou tuto debatu zapomenout."

,, Ale viselo by to mezi námi. A pokud má být vše v pořádku, musíme být upřímný," odpověděla a já přikývla. S jejími slovy jsem souhlasila a nijak na ní netlačila. Musela se především soustředit na řízení, aby neohrozila naše životy.,, začnu tím, nad čím jsem přemýšlela."

,, Dobře."

,, Už jsem nevěděla kudy kam a přemýšlela jsem nad tím, že bude lepší se rozejít. Ale pořád jsem nějak doufala, že se dáš dohromady a bude vše v pořádku."

,, Skvělý. Ale teď sice není všechno v pohodě, ale už jsme spolu schopný mluvit."

,, Druhá věc," začala bez ohledu na mou odpověď. Bylo vidět, že váha a hledá ty správný slova. Slova, kterých nebude moc a řeknou to, co chce.,, Prošla jsem si tím samým. Mě akorát nikdo nepomohl," dořekla a na chvíli se na mě podívala. Byla jsem klidná. Byla jsem klidná, protože jsem o to již věděla. I ona byla v klidu a mluvit o tom, jí nedělalo žádný sebemenší problém.

,, Já už to vím. Dokonce vím, že jsi chodila se Sharlotte. Řekla mi vše, protože byla naštvaná a nevěděla jak mě donutit normálně přemýšlet," odpověděla jsem a chytila jí za ruku.,, Prosím, nezlob se na ní. Rozhodně to neudělala, aby ti nějak ublížila."

,, To je v pořádku. Nezlobím se na ní. Je to něco, co jsi měla vědět od začátku. Ale nemluvím o tom a ani nechci. Je to uzavřená minulost a tak to zůstane. Teď mám tebe a to je současnost," odpověděla a chytila mě za ruku. Ruku jsem jí stiskla a usmála se. Mohla jsem děkovat Sharlotte, protože jen díky ní jsme stále spolu. Uvnitř mě stále trápila ona událost, ale věděla jsem, že s Dee to zvládnu lépe, než když budu sama.

,, Děkuju, Daisy," řekla jsem a nespouštěla z ní oči.,, Děkuji za tu trpělivost, kterou jsi měla. Nikdo jiný, by jí neměl," odpověděla jsem a napila se čaje. Od doby, co jsme vyrazily, uběhly už téměř tři hodiny a cesta díky konverzaci, byla zase o něco lepší.

,, Já nejsem někdo," řekla a usmála se.,, Víš, musím se ti k něčemu přiznat."

,, Poslouchám."

,, Jsi první. První holka, které jsem řekla, co k ní cítím," odpověděla a já na ní koukala se zatajeným dechem.,, Nikdy jsem nikomu neřekla, že ho miluji. Nikdy jsem to totiž tak necítila a skončilo to vždy první schůzkou," říkala a já mlčela. Ráda jsem jí poslouchala. Její hlas byl jako ptačí píseň. Tak krásný a tak líbezný.,, Se Sharlotte to zašlo dál. Chtěla jsem tomu dát šanci. Trvalo to mezi námi necelých šest měsíců. Ale nikdy jsem jí nedovolila, aby se mě víc dotkla. Nikdy jsem jí nedovolila, aby mě pořádně líbala a slyšela jen, že jí mám ráda."

,, Věděla, že necítíš víc?"

,, Byla to ona, kdo o tom se mnou začal mluvit. A zůstaly jsme kamarádky. O tom, co se mi stalo, mluvit nechci. Protože ji vděčím, za život."

,, Dee, asi víš, nač se chci zeptat, že? Jsi přeci jen o dva roky mladší a tahle otázka mě nějak zajímá."

,, Nemusíš jí pokládat. Protože tvoje myšlenka je správná. Proto mě to tak moc položilo. Proto jsem si chtěla sáhnout na život. Je to věc, kterou jsem chtěla prožít jinak. Třeba tak krásným způsobem, jako když jsem se milovala s tebou."

,, To mě mrzí, Daisy. Takhle by si to nepřál nikdo," odpověděla jsem a lehce jí políbila na ruku.,, Miluju tě," řekla jsem a palcem přejížděla po hřbetu její ruky.

,, Já tebe, Samantho," odpověděla a začala odbočovat do pruhu, který nás vedl k benzínce na parkoviště.,, Není mi nějak dobře, potřebuju zastavit."

,, Mám zavolat šéfové, ať je informuje o zdržení? Pokud ti není dobré, neměla bys řídit," navrhla jsem a pohladila jej po tváři.,, Nebo to převezmu a budu řídit já," dokončila jsem myšlenku a vyčkala až zastaví na benzínce.

,, Tady jsou peníze, natankuješ?"

,, Jistě, zůstaň uvnitř," řekla jsem s úsměvem a dala se do práce. Rychle jsem natankovala, zaplatila a vrátila se do auta. Dee si mezitím přesedla na moje místo a tak jsem se ujala řízení. Hned jsme se daly na cestu a já neustále sledovala Daisy.,, Co ti vlastně je?"

,, Pálí mé oči a cítím se hrozně unavená. Nejradši bych spala."

,, Spala jsi vůbec?"

,, Jen chvilku. Takže skoro vůbec, ale to neřeš. Jsem na to zvyklá."

,, Jak dlouho jsi pořádně nespala?"

,, Dva, možná tři dny."

,, Tak si vezmi mojí mikinu nebo polštář v zadu, opři se o sklo a spi. Nevadí mi, že budeš spát, musíš se prospat."

,, Nebude ti to vadit? Nebude se ti taky chtít spát?"

,, Ne, nebude. Klidně spi. Máme před sebou ještě takových šest hodiny cesty," odpověděla jsem a upravila si rukou vlasy.,, Dee, strašně moc se omlouvám. Tohle mě neskutečně mrzí. Nespala jsi, plakala jsi a trápila se. A tohle vše jen kvůli mě. Kvůli člověku, který tě málem vzal sebou ke dnu."

,, Už o tom nebudeme mluvit, ano? Už je vše, tak jak má být, tak to nemusíme řešit. Já se teď vyspím a budu v pohodě."

,, Dobře, ale kdyby ti bylo nějak nevolno, nebo se něco dělo, řekni mi to. Někde zastavím a kdyžtak zavolám sanitku. Nemůžeme si se zdravím moc zahrávat."

,, Bude to dobré, jen se trochu prospím," odpověděla a zavřela oči. Musela jsem se usmál a chvílemi jí pozorovala. Skutečně vypadala jako spící anděl. Jedno jsem musela uznat. Ona anděl byla. Byla jsem si jistá, že jiný člověk by to se mnou vzdal. Byla jsem na sebe naštvaná. Mohla jsem přijít o toho nejúžasnějšího člověka. O poklad, který mám po své ruce. Měla jsem tendenci ji chvílemi pohladit po ruce nebo tváři, ale neudělala jsem to. Nechtěla jsem jí vzbudit. Spánek byl důležitý a díky mne ho moc neměla. Nebyla jsem ani naštvaná na to, že jsem bez telefonu, protože to nebyla její vina. Důležité bylo, že jsem nepřišla o ní. O spící princeznu vedle sebe. Podle toho, jak oddychovala jsem usoudila, že spí celkem tvrdě. Nedivila jsem se. Po dvou nocích, kdy nespala, bych usnula taky hned. Další dvě hodiny probíhaly klidně. Do konce cesty nám zbývala asi hodina, protože jsme nezastavovaly a nahnaly tak nějaký čas.

,, Díky Sharlotte," šeptla jsem pro sebe a všimla si policejního vozu, který nás předjížděl a rozsvítil pokyn k zastavení. Jely jsme za vozem a na nejbližší čerpací stanici odbočily a zastavily.,, Dee, vzbuď se, policajti."

,, Hm? Co? Tys něco provedla?"

,, Nevím, ale pojď ven," řekla jsem, vzala si bundu a vylezla z vozu. Už při prvním slově mi bylo jasné, že domluva bude těžká. Mluvil plynule španělsky a já policistovi nerozuměla ani slovo. Žádost o konverzaci v angličtině mi neprošla a tak jsme zamířila pro Dee.,, Umíš španělsky?"

,, Umím," ulevilo se mi. Nevěděla jsem, jak jinak bych se s nimi domlouvala. Uměla jsem akorát rodnou řeč, trochu německy a francouzsky. Další jazyky mi byli cizí. Dee vylezla a začala s policisty komunikovat. Občas problém měla, ale zřejmě si vše vyjasnily.,, Musíme je pustit do kabiny, aby zkontrolovaly, zda jsme dodržely přestávku, druhému otevřeš auto v zadu a on tam jen nahlédne. A musíme uhradit čtyřicet euro, protože jsme neměly pásy."

,, To vědí jak?"

,, Kamera na dálnici a byli poblíž tak nás měly zastavit. Kdyby nás prý neviděla kamera, samy na to nekoukají."

,, Dee, já tam s ním sama nejdu," řekla jsem nesouhlasně a sledovala jí.

,, Sam, zlato, nic se ti nestane. Jsou to policisté a neublíží ti. Jen si to zkontroluje a pojedeme dál. Nemohu ho tu nechat samotného."

,, Tak počkáme. Ale tohle po mě chtít nemůžeš, ne teď."

,, Dobrá," odpověděla a povzdechla si. Došla k policistům a cosi jim říkala. Nakonec jsme šly do zadu všichni a nechaly zkontrolovat zadní prostory přívěsu. Poté zkontrolovali pauzy a vystavili doklad o zaplacení pokuty. Za půl hodiny jsme opět vyrazily na dálnici a já se plně soustředila na řízení.

,, Omlouvám se. Dělám jenom problémy," řekla jsem a povzdechla si.

,, To je v pořádku. Je to o důvěře. Nevěříš jim, rozumím tomu. Vše se vyřešilo a je to v pohodě," odpověděla a chytila mne za ruku. Ruku jsem stiskla a políbila jí na její hřbet.

,, Budeš ještě spát?" zeptala jsem se a sledovala jak kouká na navigaci.

,, Ne, za chvíli jsme na místě," řekla a já to pohledem zkontrolovala. Měla pravdu. Začala připravovat papíry, aby je odevzdala na vrátnici a řekli nám čas, kdy nás vyloží.,, Doufám, že nás vyloží ráno a budeme se moct projít někde po městě."

,, Nejlépe třeba ještě teď viď?"

,, Tak to asi ne. Teď už tam není nikdo, kdo by nás vyložil," odpověděla a já si povzdechla.,, Ale bylo by to lepší."

,, To rozhodně."

,, Tobě venku nebylo vedro v té bundě?"

,, Trochu, kolik je stupňů?"

,, Dvacet čtyři. Ale to nevadí. Mohly bychom kdyžtak večer k vodě, budeme tam samy."

,, Uvidíme. Taky musíme jít brzo spát," řekla jsem a odbočila z dálnice. Dee mě chvíli sledovala, ale pak začala pozorovat silnici. I vrátnice ve skladu jsme zastavily a odešly s papíry. Dee mluvila jako kdyby se tu narodila. Předpokládala jsem, že anglicky umí, ale nechtěla jsem do toho zasahovat. Když začala zvyšovat hlas a být naštvaná, nechápavě jsem na ní pohlédla.,, Co se děje?"

,, Nevyloží nás ani dnes a ani zítra. Protože mají všichni volno kvůli technickým potížím."

,,To snad ne. Musí nás vyložit. Nemůžeme tu zůstat přeci měsíc."

,, Další věc je, že na vykládku tu je před námi spousta aut. Takže to, jestli nás vyloží pozítří je ve hvězdách."

,, Výborný, takže jdeš volat Marks?"

,, Přesně tak," odpověděla a s klíčky v ruce se vydala k autu. Zajely jsme na parkoviště, kde bylo skutečně větší množství nevyložených vozů a zaparkovaly do zadní části parkoviště. Dee hned vytočila telefonní číslo a začala vše vyřizovat. Mluvila rozčileně a šéfová zřejmě podle hlasu nebyla také nadšená. Hovor trval necelých dvacet minut, než telefon položila.

,, Tak, jak?"

,, Dobrá zpráva je, že se s nákladem nebudeme vracet zpět. Horší zpráva je, že tu musíme zůstat. A teď přijde ta nejlepší, že nebudeme spát v autě. Naproti je hotel, kam během hovoru volala a mají volný jeden pokoj."

,, To je skvělý! Aspoň se pořádně vyspíme. A až nás vyloží a pak můžeme jet domů."

,, Chyba. Oni nám zase naopak něco naloží a my to povezeme k nám na firmu a pak odvezeme podle plánu tak, kam to patří."

,, Na tom nesejde. Hlavně, že se odtud někdy dostaneme. Takže bereme věci a jdeme. Čekají nás," řekla jsem a společně jsme začaly sbírat věci. Na ho tělu nám daly hned klíč k pokoji a my se během pár minut ocitly za dveřmi našeho dočasného bydlení. Sotva jsem na zem odložila tašku, byla jsem přitisknuta ke zdi a její rty se s vášní dotýkaly mých. Nijak jsem neprotestovala a ruce obmotala kolem jejího krku. Stačilo pár vteřin na to, aby má košile ležela v koutě a její tam skončila o chvilku později. Musela jsem v tuhle chvíli uznat, že její doteky a polibky mi opravdu scházely. Stačil jeden polibek a byla jsem jako v sedmém nebi. Její rty byli jemné a o to byli polibky sladší. Pomalu mě zvedla do náruče a odnesla ke dveřím, kde jsem předpokládala koupelnu.

,, Půjdeš se mnou?" zeptala se zadýchaně a já bez váhání přikývla. Oblečení šlo ke dveřím a naše těla za chvíli začala obklopovat pára z horké vody. Její rty se vrátily k mým a své nohy jsem obmotala kolem jejího pasu. Ruce neposedně bloudily po mém těle a zády mě opírala o koupelnové dlaždičky. Když jsem se jí chtěla dotýkat, ruce vrátila za svůj krk a lehce mě kousla do krku.,, Nech je tam," šeptla a já se musela zasmát.

,, Krucinál Dee," šeptla jsem, když jsem opět prožívala ty krásné chvíle v jejím sevření. Ale v tu chvíli přestala a místo toho mé tělo začala mýt.,, Co to?"

,, Tohle je přednější, zlato," šeptla a krátce mě políbila na krk. Štvalo mě to, ale musela jsem se s tím smířit. Nic jiného mi nezbývalo. Zabalenou v ručníku mě vynesla z koupelny a hned položila na postel. Až tam jsem se dočkala nějakého pokračování. Šílela jsem z ní. Vlastně ani nevím jak bylo tohle možné. Ale její doteky byli jak zásahy elektřinou, které by snad donutily vstát i mrtvého. Když se vzdálila a během pár vteřin se vrátila, v rukou držela skutečná pouta. Nestačila jsem reagovat a měla je na zapestich, za hlavou a byla jsem připoutaná k posteli. Oči mi tentokrát nezavázala. Ale to, co se dělo v následujících chvílích by nepředčila ani samotná erupce sopky. Možná bych to musela být já sama, kdo by tu erupci způsobil.

,, Jsi v pohodě?" zeptala se mě Dee, když mi pouta sundala a já nehybně ležela vedle ní a dívala se do stropu.

,, Myslím, že ano," souhlasila jsem a jedním pohybem se ocitla na jejím horkém, zpoceném těle. Už teď jsem věděla, že tahle noc nekončí.

Děkuji za přečtení kapitoly, která byla psána několik dní. Díky za komentáře a hlasy. A těšte se na pokračování.