Malé městečko v údolí Křičících hor které nikdo nezná, však zažívá poslední dobou muka. Minulý rok na Halloween se teenagerka rozhodla všechny pozabíjet. Vykřikovala větu, "Satan vás dostane" když ji odváželi do ústavu kde následně záhadně umírala. Dokonce předloni tu měli ženu co se považovala za upírku a snažila se skoro všem vysát krev. Občané, tak jako starosta to brali za psychický kolabs, když ženě před dvěma dny umřel dvou roční dcerka a manžel spáchal sebevraždu. Jenže podivné bylo, že všechny hrůzostrašné věci se po čtyřiceti letech zas opakovali. Městečko nikdy nebylo dotknuté jakoukoliv válkou. A i když se momentálně nacházíme v roce 1940, tento příběh, co vám chci vyprávět není zdaleka tak šílený, jako předchozí? Možná je víc, nebo zmatený, ale v tomhle městečku je Halloween svátek zmatku, podivuhodných věcí, šílenosti a strachu. Ale pokud si myslíte, že začnu o někomu namátkou, či že za vše stojí jedna postava nebo starosta, jste na omylu. Ale tak pojďme na tento příběh odzačátku.

Pojďme se podívat na kluka jménem Brian Tooskday. Jeho otec byl vědec, co skončil tady v tomhle zapadákově. Na svého syna neměl čas lásky, vše bral vědecky a práce pro něj znamenala první místo v srdci. Chlapec se proto naučil svému otci porozumět. Jeho práci časem obdivoval a učil se. Ale když přišli první vraždy, jednou z obětí byl i Brianův otec. Slavný vědec co zešílel. Musel se naučit žít bez otce, v domě zbyl nepořádek z pokusů, ale taky knihy jeho zesnulé matky. Brian se domníval, že ho otec neměl rád tak moc, jak by měl, jen z důvodu, že kvůli němu matka zemřela. Bohužel pravdu se nikdy nemohl dozvědět, blázen v blázinci nikdy nemusí říkat pravdu. Brian tak vyrůstal od svých deseti sám. Lidi mu občas dali jídlo zadarmo nebo oblečení, ale taky někdy musel pracovat jako brigádník.

Brian si na svůj život nestěžoval, byl i spokojen se svou prací. Každý den se těšil, až se nadechne vůně starých knih v knihovně. Až budou sluneční paprsky v odpoledních hodinách svítit přes velké kulaté prosklené okno na podlahu a knihy. Těšil se na to, až prsty přejede po starých vazbách a ucítí prach, co přisedl na nečtené knihy. Ale také mu svědomí nedalo, aby si v době své pauzy, pročítal svazky zakázaných knih. Byly převážně o době Halloweenských oslav, satanu a nebo pekelného vládce Lucifera. Našli by jste mezi nimi taky svazek knihy čarodějnictví. Mladá, teprv vdaná dívka v roce 1890 tuto knihu sepsala, nikdo, jako vždy neví jak a jak ji tyto věci napadaly. Občané ji měli za milou a usměvavou dívku, co se stala ve svých dvaceti letech ženou o deset let staršího pána. Tato dívka chodívala o úplňkových nocích na Mlžný kopec, kde dělala kouzla. Svého manžela proklela, stejně jako své rodiče.

Brian miloval tuto knihu, né kvůli kouzlům, ale kvůli tomu jak jde z ní vyjádřit dívčino utrpení, ale když začala psát kouzla a rituály, tak se její písmo viditelně změnilo na šťastné. Také ze zadu knihy, byl její citový dopis pro kluka, kterého milovala, vypsala svou úlevu, když proklela ty co nesnášela a dokonce je v knize zachovaná její krev. Mlžný kopec byl její svoboda a následně i její smrt. Na tento kopec nikdo nevstoupil, ze strachu běsnící duše mladé dívky, co zakryla kopec věčnou mlhou.

Jeho náznak šílenství začal, když se jeho zájem o bláznivé dny Halloweenu roznesly dál. Bylo to pro něj jako vědomosti do mozku. V otcově laboratoři, začal zkoumat, co se vlastně děje. Začal si psát deník, kam si zapisuje psychologii, podivnosti lidí a vlastně je jediný kdo na to přišel. Bohužel ho s tímto faktem vyhodil starosta, podal to jako bláznovství, bohužel nevěděl co tím spříčinil.

Brian od toho dne, začal prozkoumávat lidské chování, chodil mezi lidi v černém, černou kapuci na hlavě až na oči, zjistil, že slova mají velkou moc. A proč to vyprávím? No to si vemte, maloměstečko, podivná minulost, podivné chování lidí v době Halloweenu a kluk, kterému v očích žhne zelený plamen jedu. Stále vám to nepřipadá děsivé? Tak sledujte!

Stačí pohled do jeho ledových očí, ve kterých vidíte zelený plamen, dostává se vám do žil, zabíjí pomalu jak jed, mrazivý pocit v srdci a úsměv jak dýka, co vám vrazí do srdce. A tento člověk se prochází ulicema města. Šeptá lidem slova lži, bolesti, zamyšlení. Volný čas tráví procházkami v mlze, co pohlcuje kopec. Čte zakázané a psycholofické knihy, zjišťuje co a jak. On nezabíjí, jen slova, ty lidi uhání k šílenství nebo ke smrti, vraždě jiného, co vám tak moc ublížil. A Brian vychází čistý, v ulicích nazýván přízrak, ale kdo by tušil, že to bude ten ubohý kluk, co od dětství maká jak šroub?

Sám si zažil slova utrpení. A teď k našemu knihaři. Roky se procházel s názvem přízrak, bohužel svůj čas trávený slovy ke změně obyvatel, ho samotného doháněla k šílenství. Tak úvod mame za sebou a teď dnešní datum... 1940 31/10 den Halloweenu, v městečku u Křičících hor, kdy je to den plný krve, strachu.

Opět nahodil na svou hlavu černou kapuci, jako kdyby ji šila samotná noc. Je brzo ráno, spousta lidí si nakupuje zásoby, doufají, že když jich je chumel, tak si vrah na ně nepřijde. Dokonce začali věřit, že je to kletba mladé dívky z Mlžného kopce. Brian překročil práh strašidelné zahrady co je u jejich domu, postupoval přes rozbitou kamennou cestičku z kopce do města. Náměstí bylo prázdné, ale obchody narvané. Vyhlídl si jednu dívku, byla tak bezstarostná, odkryl ji vlasy u ucha a začal říkat ty slova. "Schovávat se za zlato, upřené od slunce, takový hřích, upletl tě měsíc, aby jsi viděla jasně a ne, že budeš chtít žít lží. Jsi dítě tmy a mlhy, za tohle se trestá krví v údolí hříchů!" Pak zmizel od dívky jak přízrak, ale v rukou ji nechal tu knihu. Dívka, se vystrašeně otáčela a nakonec usedla na kašnu a začla číst knihu.

Přišel k pánu a beze slov mu dal do rukou knihu, otevřenou na stránce, kde bylo tučně vyznačeno "Vrahu! Svými slovy jsi zabil syna, nikdy jsi v něm neviděl anděla ani ďábla, jen majetek.... Ale dnešek je tvoje štěstí rudé! V mlze zahalené!" Jeho dva lidi, co přiměl k hříchu, bylo snažší je nakřápnout předem než učiní toto, kniha v rukou, a večer přesně na Halloween se zabijou, nebo někoho jiného. Stanou se z nich vrazi, sebevrazi a blázni. Ale taky křičící duše utrpení. Brian se celé dny zavíral v knihovně, pročítal nové a nové spisy. Vybíral slova, pro své nové oběti.

Ale nepatřila chvíle kdy by si nevzal staré svazky knih, které prohlížel, dokonce zašíval vazbu, aby se staré knihy nerozpadly. Důkladně kontroloval, zda se do nich nedali moly. Na knihy byl velmi důkladný, nedal ani jednu chybu, na jakékoliv práci s knihou, i když to bylo třeba jen čtení, kontrolování, zašívání a oprašování od prachu. Na svou práci byl hrdý, na tu druhou z otcova pohledu ještě víc, ze svého to bral jako mírně zanedbanou práci. Brian nebyl člověk, který by svou jakoukoliv práci zanedbával, proto pokud prohlásil, že svou práci zanedbává, vždy přišel s lepší metodou a novým systémem.

Kdysi se po městečku proháněl v černém plášti s kapucí, šeptal úryvky slov z knížek a pak rychle mizíval pryč od lidí. Proto se mu dala přezdívka Přízrak. Jenže on jen použil moudrá slova z knih. Proto se tedy rozhodl svou práci zlepšovat. Nejdříve šel zahalený kolem člověka a čítával mu z knížky. Jeho přezdívka zůstávala. Pak začal si své oběti připravovat několik měsíců před Halloweenem kdy na tento svátek se teprv zabili. Ale nakonec zvolil taktiku aby se zabili s tou knížkou v ruce, proto svým obětem dává v tento svátek monster a strachu knihy do rukou. Z Přízraka se stával pomalu Knihomol.

Stmívalo se k večeru, slunce se ukládalo za kopec, světlou oblohu vyměnila červená zář oblohy, která za rudými závěsy byla plná hvězd. Když mraky odkryly měsíc, smetanově bílý jako smetana. Na Brianovu tvář dopadla kapka krve z oběti nad ním, potutleně se usmíval, po jeho tváři stékaly kapky potu, jak mu bylo horko, konečně ze sebe sundal kápi. Nechal ji u mrtvého těla oběti. Roztáhl ruce a jen tak vnímal vítr foukající na kopci. Mlha se rozprostřela a na vrcholku nebyla. "Dnes je ta správná noc" ušklíbl se. Krvavý měsíc začal, obyvatelé se doma choulili do klubka a přes drkotající zuby, doufali, že bude ráno. Jeho posledný pohled padl na krvavý měsíc na nebi. Sebral těžší tažku s knihama a po kopci odcházel dolů, na cestu odkud se chtěl vydat na nový začátek.

Události roku 1940 31. listopadu, byli zapsány, i Brianovo náhlé zmizení, pověra o Knihomolovi, co zabíjel oběti psychologii strachu, čtením pasáží z knih. Brian už žil dávno v novém městě. Dal si vysokou laťku, město nemělo pověry, byli o Halloweenu v pohodě a více vzdělanější než v jeho městečku. Ale roky praxemi, a novými objevy knih, v městské knihovně, daly Brianovu možnosti, o kterých se mu jen mohlo zdát.  Jeho nejlepším kouskem byl rok 1947. Byl zrovinka leden, Brian často potkával dívku, chodívala neustále do knihovny a její zájem o knihy nepadal ani v nejtěžších dnech. Zalíbila se mu, její povaha byla kamenná, symbolicky odolná a znala spoustu pasáží. Jeho pokusy ji přimět o to, co ostatní, se mu nevedlo, pokaždé znala další větu, název knihy i samotného autora. Brian se tedy pokusil si ji dostat na svou stranu, ale po odhalení jeho vlastnosti s manipulací lidské psychice, se Elizabeth rozhodla ho konečně udat. To přeci jen nemohl nechat. Vzal tedy jednu knihu ze zakázaných, kterou si vypůjčil. Moc dobře věděl, že ji Elizabeth nezná, ze zadu se u ní vyplížil, šeptal slova hříchu.

Když se 15. ledna ohlásila vraždy, jejíž obětí byla mladá dívka Elizabeth Short, Brian se usmíval z pohodlí domova. Četl zrovna noviny a sledoval několik ran co ji sám udělal, aby doopravdy zemřela. Elizabeth, totiž z něj zešílela, později nevěděla zda podlehla jeho kouzlu krásy nebo té části, co vraždí. Její touha, aby přestalo toto utrpení ji doháněla k závěru. Jenže když udělala to, co ji Brian našeptával, furt kousek žila. Tehdy u ní v pokoji seděl Brian, pozoroval jak pomalinku umírá a stále žije, četl ji její oblíbenou pasáž z oblíbené knihy. Chtěl se ji v ten okamžik zbavit, nepřemýšlel, ale možná to bylo dobře. Zabil ji, dvěma ránama. Po její smrti, zas odešel, nikdo o něm už nic nevěděl, zda si změnil jméno nebo umřel, či stále někde žije nikdo neví. A ani lidi nevědí kdo zabil Elizabeth. V knize zůstal dopis, její dopis, co psala, chtěla tam napsat kdo za to může, ale u jeho jména se zasekla a nikdy nenapsala, místo toho políčko začmárala jako šifru, možná ji někdo rozluští a nebo její vražda zůstane navždy záhadou a Brianovou nejlepší vraždou.....

Přezdívka Knihomol, nebyla jen v jeho maloměstečku, kdekoliv se obejvily záhadné vraždy, se povídalo o klukovi co četl pasáže z knih, chodíval do knihoven a knihy kradl. Pak je dával obětem do rukou, jako připomínku co je zabilo, ne on, ale ty slova. Bohužel nikoho nenapadlo, že by vrah mohl pracovat vždy v knihovnách, knihy v práci označit pro sebe, označit pasáže, vzít ji, a když sledoval svou obět mrtvou, jim dal knihu, označenou stranu i citát z ní, tak aby bylo jasné, proč se zabil. Pokdu by se Brian sám zabil, udělal by to formou jako, by byl on sám svou obětí.....

Tato kniha je do soutěže na Halloween. Ale i mne bavilo ji psát. Měla sjem ji v plánu napsat, ale vždy jsem se k tomu neměla až teprv teď, k té soutěži. (Dopaterka)

Taky chci poděkovat kamarádce co mi pomihla do tohoto příběhu zakomponovat skutečnou záhadnou vraždu Elizabet Short z roku 1947 15. ledna.

Snad se vám tento horror líbil 🎃😇