Eliasovi se Oliver měnil před očima, jak si zvykal na luxusní život.

Povahově zůstal furt stejný, ne že ne. Stále okřikoval Eliase, když si chtěl koupit zbytečně drahý kus oblečení nebo udělal něco, co bylo podle něj příliš "snobské". Na druhou stranu se ale už dokázal přizpůsobit tomu, že jsou neustále sledováni. Že jsou už oba slavní. Částí jeho příjmů už byly sociální sítě a proto začal o sebe i více pečovat. Elias si už ani nemyslel, že by Oliver mohl být krásnější.

Stále ale 'agresivně panikařil', jak to rád Elias nazýval, když mu oznámil něco neplánovaného toho rázu jako teď, že domluvil s Yohanem a Alexem dvojité rande. Byli to jeho oblíbení herci ještě před dobou, než se s Eliasem vůbec poznali, a stále si nezvykl na to, že se znají. Že spolu spolupracují. Že jsou kamarádi.

A agresivním panikařením myslel Elias to, že když to Oliverovi oznámil, ten ho plácl po paži a křikl: "Si děláš srandu? Nemůžeme jít na rande s nimi. Co kdyby ses taky zkusil někdy domluvit první se mnou, než nám něco naplánuješ?"

"A co kdybys zkusil zvážit to, že to nebyl můj nápad?" odfrkl si Elias. "Potkal jsem Alexe. To on to navrhl."

Oliver zakňučel. "Promiň, no. Ale musíš uznat, že tohle by napadlo jen tebe nebo Alexe. Mě ani Yohana ne."

"To ti neberu. Proto jsem souhlasil," ušklíbl se, čímž se mu dopřálo dalšího plácnutí. Hned na to ale Oliver spojil krátce jejich rty, čímž nechal Eliase naprosto překvapeného.

"Promiň. Dělám to zase, že? Agresivně panikaříš, jak tomu sám říkáš."

"Bude to v pohodě," ujistil ho Elias. "Už se všichni známe, jen poprvé nebudeme řešit práci, no. Mají tě rádi. Taky se vyhneme veřejnosti jak jen to bude možné. A aby ses cítil maximálně sebevědomě, klidně ti necháme ušít outfit, ve kterém budeš vypadat nejlépe ze všech."

Oliver se zamračil. "Mám chuť tě zase praštit, protože ti musí být jasný, že bych nikdy neutratil tolik peněz za outfit na jednu noc."

"A já praštím tebe za to, že jsi ani nezvážil, že bych to mohl myslet ze srandy, protože to samozřejmě vím," oplatil mu to Elias. "Jen tě škádlím."

Oliver našpulil uraženě pusu. Pak se ale přece jen zeptal, na kdy jsou s Alexem domluveni. Elias se nervózně podrbal na zátylku. "Uhm, zítra."

Oliver myslel, že ho zabije.

-

Když vcházeli do restaurace, Oliver byl nervózní. Elias to poznal jednoduše - Oliverova ruka totiž téměř nevědomky vyhledala tu Eliasovu a stiskla ho takovým způsobem, že si skoro myslel, že se mu přestanou prokrvovat prsty.

Alex a Yohan už tam byli. Jednalo se o luxusní restauraci, a tak musel Elias u pultu sdělit obsluze Alexovo jméno, aby je ke stolu dovedla, i když je už dávno viděli.

Bylo to poprvé, co se záměrně setkali, ale nešlo o byznys. Vlastně si úplně zakázali mluvit o jejich nadaci a Eliasově hudbě, což byl základní kámen jejich spolupráce.

Poprvé se tak nepřivítali potřesením ruky, poprvé je hned nikdo nefotil. Alex se široce usmál, když se ke stolu blížili, a hned na Olivera promluvil: "Nevěřím, že tě Elias konečně donutil si obléct něco designerského."

Nemuseli se bát. Alex byl jistotou, že se nebudou nudit.

Oliver měl na sobě designerskou košili, to ano, ale nebyla jeho. "Ta je Eliase," odpověděl pobaveně. "Já bych nikdy tolik nedal za kus hadru."

A tak se rozjela fajnová atmosféra, kterou Elias taky očekával, jen si myslel, že to možná bude ze začátku trochu trapné. Bál se, že se nedokážou hned tak přirozeně bavit, když se setkávali doteď jen pracovně, ale mýlil se.

Ještě když měli podporu alkoholu, šlo to samo. I Oliver se kupodivu rychle uvolnil a za chvíli se choval naprosto přirozeně.

Eliasův pohled často padal na snubní prsteny Yohana a Alexe. Nešlo tomu odolat, když sám zvažoval, jestli je to něco, co oba chtějí, jestli je na to správný čas. V jednu chvíli ho proto Alex i nachytal. Elias trhl pohledem. Alex se naopak postavil a shlédl na Olivera s Yohanem. "Omluvíte nás na chvíli?"

Yohan nijak nereagoval, jen přikývl. Stejně byli s Oliverem uprostřed nějaké konverzace, kterou tolik Elias nevnímal. Oliver se zatvářil trochu zmateně, ale než stihl Elias něco říct, popadl ho Alex za paži a odtáhl pryč.

Došli k oknům. Celá jedna stěna restaurace byla prosklená a jelikož se nacházeli v tak třicátém patře, měli výhled na celé město. Alex se otočil k Eliasovi. Pak si sundal snubní prsten, pak i nějaký druhý, a oba podal Eliasovi. "No jen si na ně šáhni, třeba tě to dokope konečně taky s tím něco udělat," rýpl si.

Elias shlédl na prsteny v jeho dlani. "Ten druhý-"

"Je zásnubní. Oba ho s Yohanem máme, protože naše zásnuby byly katastrofální. Až moc jsem váhal, což pokazilo jakékoliv překvapení nebo romantiku. Zasnoubili jsme se u mě v kanceláři po tom, co prsten omylem našel v mém špinavém oblečení."

Elias se zasmál. Prsteny Alexovi vrátil. "Nemám pro něj ještě ani prsten," přiznal se. "Na jednu stranu vím, že on by to asi jako první neudělal."

"Proč myslíš?"

"Sám mi to řekl. Narazili jsme na to jen tak mezi řečí s jeho kamarádkou, kdy prohlásil ze srandy, že on by se mě nikdy neodvážil požádat o ruku, protože pak by se musel vypořádávat s milionem naštvaných fanynek. Nemyslím si ale, že úplně vtipkoval. Netroufne si na to, protože má v hlavě, že na to nemá právo, když jsem slavný."

Alex chápavě přikývl. "A ty váháš proč?"

Pokrčil rameny. "Přemýšlím, jestli to vůbec potřebujeme, víš? Bydlíme spolu, žijeme spolu... nikdy jsme o tom nějak nemluvili, protože ani jeden to nepovažujeme jako něco, co prostě musí být. Na druhou stranu si ale říkám... bylo by to fakt krásný."

Alex se opřel o okno. Výhledu nevěnoval nejmenší pozornost. "Já si taky nebyl jistý. A jednoho dne jsem mu prostě šel koupit prsten. Řekl jsem si, že jakmile ho budu kupovat, to, jak se přitom budu cítit, mi napoví, jestli je to správný krok nebo ne. A řeknu ti, že v tu chvíli jsem cítil jen nedočkavost z toho, až ho uvidím na jeho ruce."

Elias se neubránil úsměvu. Yohan s Alexem byli na jednu stranu jeho spolupracovníci, na druhou to ale byli také lidé, které bral jako inspiraci, třeba i co se jejich vztahu týkalo. A byl vděčný za tu možnost si s Alexem o tomto popovídat.

"Je mu teprve dvacet dva," zamumlal Elias. "Co když si řekne, že se ještě nechce vázat na jednoho?"

Alex protočil očima a hravě ho plácnul po paži. Pak se oba rozesmáli. "Zkus to s tím prstenem, co jsem udělal já. Tělo ti už pak upřímně řekne, co si myslí, fakt."

Elias přikývl. Podíval se k jejich stolu a setkal se s Oliverovým pohledem. Ten na něj kývnul hlavou s otázkou, jestli je vše v pohodě, a Elias přikývl zpátky. Tohle měli naučené už dávno, uměli se domlouvat bezeslovně, což se naučili díky tomu, jak byl Oliver na akcích jeho fotografem.

Vrátili se tedy ke stolu. Elias už tolik nesledoval prstýnky páru před sebou a raději si dal další drink, aby přešel na úplně jiné myšlenky.

Když z restaurace odešli, jejich plány nabraly úplně jiný směr. Měli v plánu jít do nějakého luxusního baru, kde chtěli pokračovat s pitím, ale nakonec je Eliasův řidič odvezl k němu domů. Tam samozřejmě také pití bylo, stejně jako jejich dokonalý nápad udělat si karaoke večer.

Nebylo žádným překvapením, že Elias s Alexem toho vypili vždy více jak Oliver s Yohanem. Nebo, přesněji řečeno, více je to položilo. Ten večer se ale rozjel docela i Oliver, když si dal s Alexem duet Eliasovy písničky, a pak po něm oba chtěli, ať vyhodnotí, kdo to zvládnul lépe. Nejúrve odmítal, ale když už otevřel pusu, ozval se Yohan: "Alexi, myslím, že nepotřebuješ vyslovně slyšet, že ty to nejsi."

V tu chvíli nastala málem třetí světová, když se Alex urazil a nechal to Yohanovi pěkně sežrat. Nakonec odešel se slovy, že jde vysedět důlek do kouta a ať na něj nikdo nemluví. Když se Yohan zvedl, že půjde za ním, Oliver ho k překvapení všech zastavil. "Já se o něj postarám, na tebe by se asi zase jen rozkřičel."

Yohan chvíli zaváhal, ale věděl, že měl Oliver pravdu, a tak se posadil zpátky. Oliver také odešel z místnosti.

"Dnešek byl fakt fajn," prohlásil Yohan po chvíli. "Mohli bychom se setkávat i častěji mimo práci."

Elias, rozvalený přes půlku sedačky, se na něj podíval. "Nemůžu nic než souhlasit."

"Doufám, že Alex do tebe nehustil zase něco o práci, když tě odtáhl. To by s k němu tak hodilo," uchechtl se Yohan.

Elias si sedl o něco více kultivovaně. "To vůbec. Alex je sakra všímavej. Tak mi dal pár rad do života."

Yohan nakrčil obočí. "Alex? Rady do života?"

"Dá se to tak říct," uchechtl se. Pak ztišil hlas, aby ho Oliver neslyšel, protože mohli být hned vedle. Naštěstí ale začala hrát další písnička. "Přemýšlím, že bych požádal Olivera o ruku."

S Yohanem to vůbec nehnulo. "Víš, jak proběhly naše zásnuby?" zeptal se.

"Zmínil se."

"A od něj si bereš rady?!" zděsil se, ale samozřejmě to myslel jako vtip, takže se oba zase rozesmáli. Eliasovi se lehce točila hlava.

"Kupodivu věděl, co říct," řekl nakonec Elias.

"Alex vždycky ví, co říct. Ale ne vždy je to na místě," uchechtl se Yohan. To už Elias posoudit nemohl.

Chtěl pokračovat, ale v tu chvíli se v místnosti opět objevil Alex. Rychlým (a křivým) krokem došel k sedačce a vyvalil se mezi něj a Yohana.

"Kde je Oli?" zeptal se Elias zmateně.

"Zaneprázdnil jsem ho," zašeptal Alex, "abych ti mohl říct - jdi do toho. Oliver to chce." Pak se otočil na Yohana. "Jsem agent a jsem vázán mlčenlivostí, takže se omlouvám, ale neobjasním ti, o čem mluvím."

Elias nakrčil obočí a ještě do Alexe šťouchl. "Ty ses s ním o tom bavil?"

Alex pokrčil rameny. "Když za mnou přišel, hrál jsem si sa zásnubním prstenem. A sám se mě zeptal, jak proběhly naše zásnuby. Tak jsem se jen krátce zeptal, jestli by to taky chtěl. Řekl, že by to bylo dokonalý, ale sám se bojí. Jsem prostě génius. Všechno bylo součástí mého plánu!"

Yohan si opilého Alexe přitáhl blíž k sobě a sebral mu z ruky skleničku alkoholu. "Myslím, že pití stačí, ty můj malý génie."

"Jsem starší jak ty," zamračil se Alex.

"Ale menší."

"Nejsem menší, jsme stejně vysocí! Kolikrát-"

"Bla bla bla. To určutě..."

Elias je tam nechal se handrkovat a vydal se hledat Olivera. Našel ho v kuchyni, jak připravuje další drinky. "Alex chce?"

Oliver přikývl. "Umí být přesvědčivý."

"Myslím, že už to nebude potřeba. Teď se s Yohanem handrkují, protože mu už zakázal pít." Došel k Oliverovi a zezadu ho objal. Hlavu mu položil na rameno.

"Tak tohle budeme muset vypít my," pokrčil rameny Oliver, zatímco dále krájel pomeranč. Elias sledoval jeho ruce, jeho holé prsty bez jediného šperku.

A v tu chvíli věděl, že až vyzkouší Alexovu techniku, až se vydá koupit Oliverovi zásnubní prsten, jeho tělo mu řekne akorát tak to, co už dávno věděl - že chce být s Oliverem do konce svých dnů.

ɛ ɜ

...myslím, že jsem si tady akorát tak nahrála hezky na další bonusovku sjksjsk

i love them tho, oliver s eliasem jsou doslova snad mí nejoblíbenější hned po kitovi s evanem??