Felixova máma se šokovaně zastavila, když přišla do bytu a uviděla Blueho. 

Bylo tady tolik lží a Felixovi bilo srdce jako o závod. Bydlel na druhé straně planety s klukem, o kterém si jeho mámo velice dlouho myslela, že je mrtvý. A teď stál před ní.

Byla to její první návštěva Felixe v Anglii. Žila v tom, že bydlí sám, že nemá přítele. Až když se začalo plánovat, že by mohla přijet, řekl jí Felix, že by ji rád s někým seznámil. A že možná nebydlí úplně sám. 

Už tehdy byla nemálo překvapená. Ptala se, proč jí to Felix zkrátka neřekl dřív, nechápala, proč jí nechtěl říct ani jeho jméno, dokud je neseznámí, až přijede. S Bluem si dopodrobna několikrát prošli, jak to všechno udělají, co jí řeknou.

"Vždyť to je Blue," vydechla, přičemž nespouštěla pohled z kluka, kterého jako malého hlídala a myslela si, že už je dávno mrtvý. 

Felix moc nevnímal, když za ní Blue pomalu přišel, ujistil ji, že je to opravdu on a že jí toho musí hodně vysvětlit. Kontroloval totiž jeho mámu, jestli to všechno ustojí a nezhroutí se. Držela se ale dobře.

Nevybafli to na ni hned. Felix se s ní posadil do obýváku a Blue všem uvařil čaj. Odpovídal jí na zmatené otázky, které měla, jakože už konečně chápe, proč chtěl Felix tolik do Anglie. Že už chápe, proč jí přišlo, že se z Blueho smrti vzpamatoval celkem rychle. Protože Blue nezemřel.

Blue nechával mluvení na Felixovi. Rozhodli se, že tak to bude lepší, než kdyby na ni mluvil papírově mrtvý člověk. Felix jí tedy krátce vysvětlil, že byznys Blueho rodiny nebyl zrovna poctivý, vysvětlil jí Blueh podíl a Samuelovu oběť, aby ochránil své sourozence. "Violet bydlí kousek od nás. Se Sakurou, její přítelkyní," objasnil. 

Pokračoval tím, co se přesně stalo, když byli na chatě. Jak sám si dlouho nebyl jistý, jestli Blue žije. Jeho máma byla zděšená, když slyšela, co se na chatě stalo, především kvůli strachu o Felixe. To mu akorát potvrdilo to, že byl opravdu dobrý nápad jí neříkat vše, co se stalo od začátku jeho únosu kvůli Andymu, do detailu. 

Pak jí vysvětlil i jejich současnou situaci. Samozřejmě věděla vše o Felixovi, přidal k tomu jen to, že Blue oficiálně vystupuje pod jiným jménem a pracuje v IT firmě. Že konečně mají normální životy a nikdo jim nejde po krku. 

Večer ji odvedl do hotelu. Nepřišel jim jako nejlepší nápad, aby s nimi minimálně první noc zůstávala, což sama přiznala, že by preferovala hotel. Aby si urovnala myšlenky. Aby zpracovala fakt, že Blue je živý a zdravý. Celou návštěvu se k němu chovala, jako by tam ani nebyl, což se ale nedivili a nedávali jí to za zlé. Bylo to velké sousto najednou. 

"Neříkej to ale Andymu," poprosil jí, když došli do hotelu. "Víš, že Blueho nikdy neměl rád. A... přemýšlím, jak mu o tom řeknu. Potřebuju ale ještě čas."

Jeho máma si povzdechla. "Nečekala jsem takovou bombu," přiznala, "ale pokusím se. Pokusím se to neříct Andymu a taky zpracovat tohle všechno. Omlouvám se, jestli jsem se dneska nechovala-"

"Neomlouvej se," přerušil ji Felix. "Vzala jsi to mnohem líp, než jsme vůbec doufali," přiznal, protože to byla pravda. Felix se už týden pořádně nevyspal, jak se bál její reakce. Věděl ale, že i přes pozitivní výsledek měli před sebou ještě dlouhou cestu, aby si na sebe opět zvykli.

Objal ji, dal ji pusu na tvář a nakázal jí, ať mu zavolá, kdyby se cokoliv dělo. Ještě několikrát se jí omluvil, že jí lhal, ale nevypadala naštvaně, jen naprosto šokovaně. Možná ta zlost měla teprve přijít. 

Pak se vrátil za Bluem na byt. Ten už ležel v posteli se zapnutou televizí, protože se Felix vrátil až po jedenácté večer, ale nevypadal, že obrazovku vnímá. "Je dost zmatená?" zeptal se jako první.

Felix přikývl. "Ale bere to dobře. Něco špatného možná teprve přijde. Třeba bude na mě naštvaná, až jí dojde, jak moc jsem jí lhal."

Sundal si mikinu a vyvalil se na postel vedle Blueho. Musel se jít ještě osprchovat, ale nejprve si potřeboval zhluboka oddechnout. Právě končil den, kterého se od odstěhování do Anglie vždycky tak bál. 

Zvedl pohled k Bluemu. Už vypadal jako dřív - vrátil se ke své přirozené blond barvě a strniště si pravidelně holil. Už se nesnažil skrývat. Felixe to jistým způsobem uklidňovalo, protože si tak mohl říkat, že se nic nezměnilo. Že je vše jako při starém, i když to byla lež. Jejich životy se sice uklidnily, ale ani zdaleka nebyly takové jako dřív. 

"Nebude naštvaná," odpověděl Blue. "Myslím si, že jen bude dlouho trvat, než si na nás zvykne."

"Myslíš?"

"Tvoje máma není ten typ, co by se na tebe jen tak naštval, vždyť to víš. Sám jsi mi říkal, jak dělala, jako by se nic nestalo, když ses objevil u ní doma po tom, co ses bez jediného slova odstěhoval."

Věděl, že má Blue pravdu. Jeho máma na něj nikdy pořádně naštvaná nebyla, i když byla v právu. "Myslím, že má neustále pocit, že mi něco dluží. Za to, že jsme byli chudí, že na nás neměla čas, když jsme byli malí, protože musela pracovat, aby nás uživila. A taky ten fakt, že se Andy zapletl s tvým bratrem jen aby nám získal peníze. A abych mohl studovat."

Doteď neměl zaplacenou školu. Od prvního ročníku měl studentskou půjčku, kterou nemusel ale využívat tolik, kolik si ze začátku myslel, že bude muset. Nejprve mu hodně přispíval Andy těmi špinavými penězi, pak Blue, který mu teoreticky zaplatil tři nebo čtyři semestry do poslední koruny. Když ale Blue zmizel, když byl prohlášený za mrtvého a Andy sám neměl moc peněz, svou studentskou půjčku musel vyždímat.

Byl ale blízko tomu, aby ji zaplatil. Neměl nejhorší plat a tak to šlo docela rychle. 

"Taky mi to tak připadá," přitakal Blue. "O to ale lepší, když naštvaná nebude a co nejdříve to přijme."

"Jo, to jo," zamumlal Felix. 

Blue se k němu na posteli přisunul a objal ho. Dal mu pusu do vlasů. Felix se neubránil úsměvu, protože při takových chvílích si vždy vzpomněl na jejich začátky. Jak Blue nevěděl jak iniciovat jediný dotek.

"Bude to v pohodě," ujistil ho. "Spíš by nám měl dělat starost Andrew, jestli mu to někdy řekneme."

"Nechci mu nic říct. Ale nevím, jestli můžu nutit mámu, aby mu už navždy lhala."

Felix s Andym přetrhal veškeré kontakty a jediné informace měl pouze přes mámu. On byl totiž důvod, proč se tohle všechno stalo. To on vše nahlásil na policii. Žil tedy v tom, že zavinil smrt přítele jeho bratra. A byl na to pyšný, protože ho nesnášel. Felix měl tak alespoň pádný důvod, proč s ním nekomunikovat, i když Blueho smrt byla lež. 

"Promluvíme si s ní o tom, až to sama zpracuje, hm?" navrhl Blue.

"Jo," vydechl vyčerpaně Felix.

Jeho máma mu zavolala na druhý den k večeru, jestli s ní nezajde na večeři. Bez Blueho, jen oni dva. Felix samozřejmě souhlasil a odešel dříve z práce. D poslední chvíle se o celé situaci nebavili, dokud se neloučili. To se tiše zeptala, jestli by je mohla na druhý den navštívit.

Snažila se a Felix ji za to miloval. Na návštěvě se ptala na Blueho práci, jeho sestru, život. Nezmiňovala nic z toho, co se stalo. 

Pak odešla zase na hotel. Naposledy, slíbila. Čekaly jí v Anglii ještě čtyři dny a ty už měla v plánu strávit u nich na bytě, kde jí Felix nocleh připravil už první den. 

Jakmile se za ní zavřely dveře, Felixovi jakoby spadl kámen ze srdce. Všechno se vyvíjelo lépe, než očekávali. 

Blue k němu přišel a zezadu ho pevně objal. Felix se v jeho objetí otočil a spojil jejich rty. Byl plný nejrůznějších emocí. A viděl, že Blue taky.

"Bude to dobré," řekl mu Blue s úsměvem, když se odtáhl.

"Ono už to dobré je," odpověděl Felix.

֎֎֎

slíbení felix a blue!! daší by snad měli být francis s jamiem, ale nic neslibuju pro případ, že dostanu chuť napsat bonusovku o někom jiném skjsk