Je den před Vánoci. A oni stále nemají sušenky pro Santu. 

Leo musel uznat, že poslední dny byly trochu hektické. Od začátku prosince bývali v nemocnici mírně více, aby si pak s klidnou hlavou mohli vzít volno na svátky, nějaké pečení vážně nebyli na jejich prioritním listu vysoko. 

Hazel k nim ale přišla ráno do ložnice, naštvaně si odfrkla a složila ruce na prsou a oznámila: "Jestli dneska neupečeme sušenky a Santa nás kvůli tomu vynechá, příští Vánoce budu u babičky."

Překvapeně se na sebe s Alessandrem podívali a lehce se uchechtli. A proto teď stáli v kuchyni s ingrediencemi před sebou, zatímco se Alessandro snažil přesvědčit malou Viv, aby se na vysoké dětské židli uklidnila, jinak spadne.

Byli to jejich první Vánoce jako čtyřčlenná rodina. Tedy, šestičlenná, jak by ho diplomaticky opravila Hazel, protože Pajda a Štěně se taky počítali. Pajdra zrovna ležel vyvalený v pelíšku, zatímco Štěně už se vydal slídit, co by snědl. 

"Máš ten recept?" zeptal se Alessandro, zatímco jednou rukou stále držel Viv, která radostně skákala, že jdou péct sušenky pro Santu.

"J-jo. Máma ho poslala už včera. A taky napsala,  že druhá možnost je, že nám přiveze hotový."

Alessandro si odfrkl. "Přijet klidně může, ale tak jednoduše se nevzdáme."

Byli... docela dobří doktoři, řekl by. Minimálně Alessandro ano. Než založili rodinu, trávili v práci opravdu hodně času, pak to museli ale trochu více balancovat s péčí nejprve o Hazel, teď o obě holky. Každopádně nic se neměnilo na tom, že ať už byli v práci nebo s holkami, neměli čas moc vyvařovat nebo péct. Nedělali žádná velkolepá jídla nebo dezerty, to vůbec. A tak jim bylo jasné, že je tyhle Santa sušenky možná pokoří, že je tady velká šance, že je podělají. 

"Nebude to nic strašnýho," dodal Alessandro. "Jsou to jen sušenky."

"A můžeme tam přidat špytky?" ozvala se Viv. "Santa má učitě taky rád špytky."

Leo se uchechtl. Alessandro se podíval na Viv. "Třpytky nejsou jedlý, zlato. Alespoň ne ty, co máme doma."

"Je-den hr-ní-ček mě-kké-ho másla," začala předčítat Hazel recept, který Leo nechal ležet na lince. "Je-den hr-ní-ček-"

"Počkej, Hazel, ještě musíme najít mísu. A nějakej plech," zastavil ji Leo, zatímco Viv stále argumentovala s Alessandrem, že chce zahrnout do sušenek její špytky.

Leo šel pro mísu, zatímco slyšel Alessandra. "Okay, můžeme do pár sušenek dát třpytky, ale ty nikdo jíst nebude, okay? Ani Santa. Budou jen dekorací."

"Pwoč ne Santa?"

"Protože ho nechceme otrávit," odpověděl Alessandro, jako by to nebylo očividné. Leo měl co dělat, aby se hlasitě nerozesmál. 

"Potřebujem ještě vajíčka!" vykřikla Hazel.

"Vajíčka jsou už nachystána vedle cukru, Hazel," odpověděl Leo, zatímco se s mísou vracel k ostatním. Krátce se na sebe s Alessandrem podívali, vyměnili si rychlou konverzaci o tom, že tohle bude těžší, než čekali.

Ale dali se do práce. Hodili do mísy cukr s máslem a citrónovou kůrou a zapli mixér na střední rychlost. Odměřili si mléko a mouku, aby byli připraveni to do mísy zamíchat. 

"A tati?" ozvala se Hazel po chvíli.

"Hm?" zaregovali Leo s Alessandrem společně.

"Myslíte, že Santu někdy unavuje jíst jen sušenky? Co když chce letos třeba pizzu?"

Leo se musel zasmát, protože jejich Santa by definitivně preferoval pizzu. Alessandro se viditelně kousl do rtu, aby alespoň on dal své dceři seriózní odpověď. "Tem italskej možná ano, ale neboj, americkej chce jenom sušenky. Za ty bude rád."

"V Itálii je taky Santa? Jinej jak tady? Jich je více? Jsou bráchové nebo..."

"Hodně štěstí s vysvětlováním," zamumlal pobaveně Leo, zatímco kolem Alessandra procházel ke koši, aby vyhodil obal od másla.

Alessandro si nepatrně povzdechl, což byla tak trochu známky toho, že byl v koncích. A pak najednou řekl: "Táta ti to vysvětlí, dobře? Já si mezitím odskočím na záchod."

Leo se prudce otočil, to už byl ale Alessandro na cestě k záchodu s úšklebkem na tváři. Oh, jak on ho nesnášel. A miloval. A všechno dohromady.

Podíval se zpátky na Hazel, která na něj koukala s očekáváním. Už otevřel pusu, že něco řekne, cokoliv, když v tu se ozvala Viv. "Hotovo!"

Leo se k ní rychle otočil. Stále u mísy, ve které se šlehalo, v ruce nádobka na... sůl. Leo nasucho polkl. Pomalu přešel k míse, jen aby se mu potvrdilo, co si myslel. Viv do mísy nasypalasnad tři sta gramů soli a ještě část vysypala mimo. 

Leovi na chvíli došla slova. Viv se na něj pyšně zubila, zatímco naměřená mouka, která měla do mísy přijít, stále vedle ní netknutá. Měli po sušenkách, doslova, protože další máslo už neměli. 

"Uhm, tohle tam nemělo přijít, lásko," řekl pomalu Leo. "To je sůl, ne mouka."

"Ale špytí se!" řekla pyšně.

"Co se třpytí?" ozval se Alessandro na cestě zpátky z koupelny, kde jak Leo pochopil, si odskočit vůbec nešel, jen se vyhnul odpovědi Hazel.

"Máme... solený sušenky," konstatoval Leo. "Myslíš, že americkej Santa má rád solený sušenky?"

Alessandro zhodnotil situaci, aby pochopil, co se stalo. A pak se uchechtl. "Jakože, vy Američani konzumujete nadměrný množství, ale myslím, že tohle je i na vás dost. Včetně Santy."

"Takže nebudou sušenky?" zeptala se Hazel prázdně, zatímco těkala pohledem mezi oběma. 

Leo zareagoval jako první. "Stavíme se za babičkou, jo? Ona nám nějaké sušenky pro Santu dá."

"Já chci ale udělat vlastní," namítla. "Jinak nám nedá dárky."

"Dá vám dárky i tak. Minulý rok jsme taky měli od babičky," namítl.

"Ale letos jsem chtěla udělat vlastní a ozdobit je!" odvětila, slzy na kraji. 

Alessandro si k ní dřepl, otočil ji k sobě, chytil ji za ruce. Tluemeně k ní začal promlouvat, nejspíše jí racionálně vysvětlovat situaci, protože to on uměl. Měl kolem sebe určitou auru, která Hazel vždy uklidnila, i když ve finále jí vysvětloval něco proti jejímu postoji. A tak je Leo nechal. 

Rozhodl se mezitím teda trochu uklidit. Nejprve pustil Viv ze židličky, pak popadl mísu s naváženou moukou, aby ji přesypal zpátky do nádoby, kde mouku skladovali. Jenže když mísu bral, popadl ji tak ledabyle, vůbec ne pevně. 

A najednou mísa letěla přes linku, najednou mouka pokryla linku, zem, Hazel i Alessandra. 

Mála Viv byla první, co zareagovala, když se začala nekontrolovatelně smát a ukazovala na tátu, že vypadá jak sněhulák. Ten to totiž schytal nejvíce, doslova měl mouku i na těch jeho dlouhých italských řasách. 

Leo se kousl do rtu. "Uhm, pardon, blbě jsem to-"

Jenže v tu chvíli se i Hazelniny slzy změnily na smích. Ta měla jen trochu mouky ve vlasech a na triku, rozhodně nevypadala sněhulákově jako táta. Takže Alessandro si poraženecky sedl z dřepu do tureckého sedu, uchechtl se a nevěřicně zavrtěl hlavou, zatímco jeho dcery kolem něj z toho měly snad největší radost posledních týdnů.

Pak se Alessandro narovnal, přitáhl si Hazel k sobě a prohrábl jí vlasy od mouky. "A ty jsi ale můj malý sněhulák, hele," prohodil, což vyvolalo vlnu žárlivosti u Viv. Začala skákat u Alessandra, ruce na jeho paži, že ona je přece taky jeho sněhulák, a tak nakonec Alessandro nabral hromádku mouky na zemi a rozprášil jí ho na hlavu. "A už mám dva sněhuláky."

A Leo... Leo byl zkrátka cíťa, a tak mu jen tenhle pohled nahnal slzy do očí. Tohel bylo vše, co si kdy přál a ještě víc. Tihle tři lidi (a Pajda se Štěnětem, kteří se jen zvědavě koukali od pelíšku) byli jeho život. 

"Ještě táta není sněhulák!" vykřikla Hazel a ukázala na Lea. Alessandro na něj vyzívavě nakrčil obočí, a Leo se pobaveně uchechtl, vzal mísu s trochou mouky, která v ní zbyla, a nasypal si ji na hlavu taky. Holky se mohly zbláznit. 

Sedl si k nim na zem, Viv mu hned přelezla do klína. Chvíli tam jen tak seděli v mouce zasněžené kuchyni, a hráli si na rodinu sněhuláků, jako by to byla normální, každodenní činnost. A pak Alessandro prohlásil. "A teď, kdo první doběhne do koupelny a připraví se na pořádnou vanu, dostane malý bezvýznamný plus!"

Leo protočil očima a zasmál se, holky se ale obě rozběhly směrem do koupelny, která bude první, aby dostala... vlastně nic. Jen to Alessandro uměl předat s takovou energií, že měly opravdu vždy pocit, že o něco jde. 

Takže tam skončili sami, naproti sobě, v tu reckém sedu. "Tohle budeme uklízet věčnost," podotkl Leo.

"Ale stálo to za to," odpověděl Alessandro. "Je to krásný, když jsou takhle šťastný."

Leo přikývl a pousmál se. "Jste mi nahnali slzy do očí."

"Jsem si všiml. Jsi citlivka, prostě."

Protočil očima. "No promiň, že vás miluju tolik, že to ani popsat nedokážu."

Alessandro se zase lehce ušklíbl tím jeho klasickým stylem, pak se ale předklonil, vzal Lea za bradu a přitáhl si ho pro jeden dlouhý polibek. "Myslím, že můžu mluvit i za holky, když řeknu, že my tebe taky."

Leo ho nemotorně v sedu objal. Jak on miloval život. 

ǁ

bahaha já vám musela popřát šťastný a veselý s mými favs, to jinak nešlo. takže tak - šťastný a veselý vám všem, bobíšci moji 🫶