jen malá poznámka na začátek, abyste se chytili, tohle je kapitola o kitovi před evanem, ten je jen na konci, kde si můžete přečíst, jak ho kit zachránil, tentokrát právě z kitova pohledu! (a taky se tu objevuje thomas. tak by bylo lepší, kdybyste měli za sebou i waves of life)

Ͽ K I T Ͼ

Když byl malý, chodil samozřejmě do školy. 

Nespočítal by ale ani všech svých prstech (i těch na nohách), kolikrát ho rodiče zapomněli vyzvednout. Kolikrát byli opilý natolik, že musel po škole k paní učitelce domů nebo ho musela sama zavést, jinak by skončil ve škole sám s uklízečem.

"Oni jen mají hodně práce," říkal vždy paní učitelce, i když se tak snažil uklidnit spíše sebe. Moc dobře věděl, že neměli. Jen si nechtěl připustit fakt, že ho nechce ani jeho vlastní rodina. 

Proto se alkoholu štítil. Když viděl, co to dělá s jeho rodiči, zavřel se v pokoji, uraženě si sedl na postel a řekl si, že on takový nebude. A hned jak bude moct, od rodiny odejde. Najde si práci, bude zodpovědný a ukáže jim, jak se měli chovat oni. 

No. Budoucnost přišla rychleji než by čekal a Kit selhal v obrovském měřítku. A spouštěčem byl Thomas. 

S Thomasem totiž poprvé alkohol vyzkoušel. Poznal ho, když mu bylo posledních pár dnů patnáct let a na šestnácté narozeniny mu Thomas koupil jeho první flašku alkoholu. Byla to vodka a namíchal mu ji s džusem. "Zkus to. Skoro ten alkohol neucítíš."

Než nadobro s Thomasem skončil, strávil s ním šest měsíců. Nebylo to dlouho, ale čas to byl dostatečný, aby Kit spadl do alkoholu, cigaret i drog. V šestnácti letech. A když už i Thomas odešel, Kitovi nezůstal nikdo, a tak zůstal tam, kde byl. Neměl nikoho, pro koho by se stal lepším člověkem. Neměl kamarády, milující rodinu nebo alespoň nějakého cizince, co by se na něj na ulici usmál. 

Opravdu se snažil, aby se z té díry dostal, ale naopak padal hlouběji a hlouběji. A když se o rok později, po dvanácti měsících snahy, vydal k jezeru, vstoupil do vody a plaval co nejhlouběji ke dnu, poprvé si přišel, že dělá něco správně. Padal dolů jak v životě, tak momentálně i ve vodě.

Když ho Rosie zachránila, nechápala to. Vždyť Kit neměl na sobě žádné závaží nebo něco, co by ho táhlo ke dnu. Kitovi trvalo několik týdnů než jí vysvětlil, že nic takového opravdu neměl. Že byl tak rozhodnutý zemřít, že doplaval co nejhlouběji a silou vůle tam zůstal, dokud neztratil vědomí.

Rosie naopak byla na břehu a všimla si, že se ten cizí kluk dlouho nevynořuje. A tak ho zachránila. Tak se poznali.

S Rosie byl pak svět o něco hezčí, ale alkoholu ani cigaret se nevzdal. Miloval je. A tak to nadále byla jeho každodenní praktika.

Momentálně se Kitovi také motala hlava.

Nebylo to nic nevšedního. Ať už to bylo způsobeno drogami nebo alkoholem, vždy si dal tak akorát, aby se dostal do této fáze. Zapomněl tak totiž na všechno, co chtěl, ale stále při tom vnímal.

Rosie vedle něj měla hlavu na jeho rameni a v ruce držela cigaretu, kterou jí Kit tu a tam ukradl. Bylo jim sotva devatenáct a jejich životy byly tak ztracené, že si připadal, jako by měl chvíli před smrtí.

Možná taky měl. Od jeho pokusu o sebevraždu uběhlo pár měsíců, ale nebyl den, kdy o ní znovu nepřemýšlel. Nikdo by nebyl překvapený, kdyby se na tomto místě, kde teď s partou kamarádů seděli a byli domluvení i na zítra, nedostavil.

Byl totiž ve fázi, kdy mu byl jeho život úplně šumák. Bylo mu jedno, kolik alkoholu vypije. Pumpování žaludku? Opilé zakopnutí a rozbití si hlavy? Cokoliv by uvítal. Chtěl zkusit nový druh drog? S těmi byl vždy opatrný, ale teď by se klidně i předávkoval.

Vicky mu podala lahev vodky. "Mně se ale líbil," zabručela.

Kit protočil očima a napil se. Vicky se právě rozešla s klukem, se kterým byla celé dva týdny (což byl obdivuhodný výkon, protože ona nikdy nerandila), a tak si stěžovala, jak ji týpek opustil. Kit si nepamatoval ani jeho jméno. "Vztahy jsou stejně fraška," zamumlal a znovu si loknul. "Vždyť je to na prd. Proč by se chtěl někdo upínat k jednomu člověku? Když máš tolik možností? Tolik lidí, se kterými si můžeš hrát?"

Rosie nahlas mlaskla. "To je láska, Kite. A neboj, všichni moc dobře víme, že ji naprosto nechápeš."

Nechápal. Kdokoliv, koho měl v životě rád, ho opustil. Neriskoval, aby se to stalo znovu.

Tu noc se vyspal s náhodným klukem, kterého potkal v klubu a pak ho dotáhl do motelu. Celou dobu při sexu myslel na to, proč by tohle někdo chtěl dělat neustále s tím samým člověkem. A proč by měl mít s někým nějaké silné pouto. Bohatě mu stačilo to, co dělal. Spal s různými lidmi a ráno je vyhazoval z motelových pokojů pryč.

Když tedy i tohoto kluka vykopnul, vrátil se do jejich bytu. Seděla tam jeho máma, kouřila cigaretu, a jeho otec byl v kuchyni, vařil něco spáleného a vedle sebe měl lahev alkoholu. Rodinná idylka.

"Nezapomeň převléct peřiny," připomněla mu nechutným chraplavým hlasem matka. "Ty pokoje jsou pro lidi. Ne pro tebe a tvá randíčka."

Kit se jen uchechtl a zavřel se v pokoji. Randíčka. To určitě.

A takhle žil. Spal s holkami, které zaujal, a tak jich trochu využil. Spal s kluky, kteří zaujali ho, že by s nimi mohl zkusit něco nového. Téměř každý den pil. Párkrát do měsíce si dal něco silnějšího. Seděl na recepci, díky čemuž dostával svůj minimální plat na alkohol a cigarety, a usínal. Pronajímal pokoje zbohatlíkům, co si chodili vrznout s o dvacet let mladšími dívkami, které stejně kolikrát více zajímal Kit. Jednou dokonce přebral takovému zbohatlíkovi holku dřív, než si s ní sám užil.

Někdy si říkal, jak takhle může žít. Na druhou stranu měl ale v krvi neustále určitou hladinku alkoholu a ta mu to dovolovala.

A pak přišla ta vysokoškolská party, která jeho vnímání lásky naprosto změnila. To si v tu dobu ale ještě neuvědomoval.

Kit stál v úzkém kroužku s Rosie, Vicky a Matthewem, v ruce zas a znovu skleničku alkoholu a cítil se nepatřičně. Nerad chodil na party vysokoškoláků. Bylo kolem něj hodně lidí z jeho střední. Také nerad chodil na party bohatých. A taky vlastně nerad chodil na jakékoliv party, které pořádal určitý člověk a ne náhodný klub ve městě.

Vypil na ex skleničku a práskl s ní na stolek vedle sebe. A v tu chvíli uslyšel šplouchání. Ne jen tak ledajaké, tohle neznělo jako to obyčejné šplouchání, jako když ve vodě někdo blbne. Taky uslyšel smích. Tušil, že je něco špatně.

Rosie se naklonila přes keře, za kterými stáli. A celá vystrašená se otočila zpátky. "To je ten kluk, co neumí plavat!" vykřikla. "Proč sakra někdo něco nedělá?!"

"Cože?" zeptal se zmateně Kit, ale jeho nohy se už rozběhly. Jakmile oběhl keře, uviděl Adamův bazén a v něm topícího se člověka. Lidé jen stáli kolem, smáli se a nic nedělali.

Skočil do vody perfektní šipku. Neměl tušení, co je to za kluka, ale Rosie ho očividně nějak znala, když věděla, že neumí plavat.

Nejprve netušil, jak se ke klukovi dostal, protože mlátil rukama všude kolem sebe. Ale pak najednou polevil. Kit zalarmoval. Jestli právě ztratil vědomí, nevěstilo to nic dobrého.

Chytil ho kolem pasu a vyplaval s ním na hladinu. Horko těžko s ním doplaval ke kraji, kde se už po něm natahovali Rosie a Matthew. Pomohli mu s bezvládným klukem z bazénu ven.

Sám z bazénu vyskočil. Pomalu se kolem nich vytvořil hlouček zvědavců, ignorantů, kteří vše jen od začátku pozorovali. Sotva si Kit vedle kluka dřepl, nabral vědomí a rozkašlal se.

"Jsi v pořádku?" zeptal se ho, když se otočil zpátky na záda a všiml si Kita. Koukal na něj naprosto vyjeveně. A jeho první myšlenka byla, že ten kluk měl opravdu pěkné oči.

"Asi j-o," zakoktal v odpověď. A pak se rozkašlal znovu. Kit mu pomohl převalit se na bok, ať se mu voda lépe vykašlavá. Vnitřně zuřil. A nebylo dobré, když on zuřil.

Někde v dáli uslyšel Adamův hlas, ale nejprve ho nevnímal. Právě totiž asi někomu zachránil život a zuřivost se střídala s překvapením. Stačilo pár sekund a ten kluk mohl být mrtvý. Byla by škoda těch očí.

Zavrtěl hlavou. Musel se vzpamatovat. Hodil tu myšlenku, že kdyby potkal tohoto kluka v baru, snažil by se ho nejspíše dostat do postele, za hlavu a stoupl si. A vlepil Adamovi facku. 

Nevěděl pořádně, proč ho celá tahle situace tak naštvala. Později si namluvil, dokonce tomu i plně uvěřil, že zkrátka jen zachránil topícího se kluka a o nic víc mu nešlo. V tu chvíli si ale uvědomoval, že měl ve prospěch toho cizince chuť Adama zkopat. Nejlépe zažalovat všechny, kteří přihlíželi tomu, jak se topí. 

Po tom, co se s Adamem pohádal, odešel. Naposledy se na kluka podíval, jestli je v pořádku, a vydal se od všech těch snobů pryč. 

Chvíli zalitoval, že ani nezjistil klukovo jméno. Že nezjistil jméno člověka, kterému nejspíše právě zachránil život. Měl nutkání se vrátit, ale byl si téměř jistý, že už by se neudržel a opravdu by Adamovi vážně ublížil. Vytáhl si z kapsy cigarety, ale byly úplně promočené. Naštvaně s nimi praštil o zem a vydal se k jezeru. 

Rosie ho nenásledovala. Ani se nedivil, nejspíš zůstala s tím klukem a neopustí ho, dokud se opravdu neujistí, že je všechno v pořádku jako tenkrát, když ona sama zachránila Kitovi život.

Vzal telefon do ruky. Málem už jí napsal, ať mu dá vědět, jak na tom ten kluk je, jestli je v pořádku, ale zastavil se. Tohle nebyl on. Ten kluk ho zajímal jen proto, že by ho dotáhl do postele a to by bylo nejspíše po této situaci nevhodné. 

A navíc, vypadal naprosto jako ten klasický synáček z bohaté rodiny, který studuje byznys, aby přebral firmu po svém bohatém tatínkovi a vzal si jednoho dne holku z další úspěšné rodiny. Kit si uvědomoval, že ne každému bylo jedno, s kým skončí v posteli (což nechápal), takže tenhle kluk byl definitivně jen na holky. Šlo to vidět. 

U jezera si sedl na zem a zaposlouchal se do zvuků přírody. Až v tu chvíli ho vztek opustil.

Ͽ Ͼ

já kita prostě miluju. tak tady je taky jeden z vašich nápadu, dá se říct. trochu kitovy minulosti před evanem. příště už bude určitě něco s oběma, hehe

další kapitolu nevím, kdo bude. ale víte co mě láká? jak se postavy z BS vypořádaly s koncem knihy z dlouhodobějšího hlediska :') (nechci tady nic vyspoilerovat, kdyby tu byl někdo, kdo to nečetl, tak až budete na mě v komentech křičet, ať se jen opovážím to napsat, nespoilujte taky prosím, jaký ten konec byl :'D)