Luca práskl papírem před Kita.

"No to si děláš prdel," odvětil Kit okamžitě, sotva jeho oči text přelétli.

"Co se stalo?" ozval se Evan od sedačky.

"Má poznámku."

Luca se uchechtl. "Zníš, jako bych je měl každej den. V týhle jsem nevinně."

"Jak můžeš být v nastražil na učitelku prdící pytlík nevinně?" zeptal se Kit nechápavě.

"Protože jsem se smál nejvíc nahlas. A kluci to na mě hodili," odvětil. Posadil se na barovou stoličku naproti Kitovu. "Jen to podepiš. Není to dvojka z chování, jsme v pohodě, ne?"

"Já tě jednou uškrtím za živa," zamumlal Kit, ale bez dalšího slova popadl ze šuplíku propisku a podepsal mu to. Poslal mu papír po ostrůvku zpátky.

"Už šestnáct let máš tolik příležitostí a stále si to neudělal. Já vím, že mě miluješ," ušklíbl se.

"Jde vidět, že ti v životě chyběl rodič. Až příliš," zamumlal Kit naštvaně.

"Takže uznáváš, že jsi příšerný, co se výchovy týče?"

"U tebe se můžu vymluvit, že jsi jen můj bratr. Emma je proti tobě anděl, ona je má dcera. A jdi už, prosím tě, protože jestli ti ujede autobus, nikam tě nevezu."

Uchechtl se podruhý a podíval se na Evana. "Ty bys mě odvezl, že jo?"

"Neodvezl," odpověděl Kit za něj. "Nehraj si tu na oblíbence."

"Oh, z vás dvou mám definitivně oblíbence. A samozřejmě, že bratr to není."

"Víš, že si toho ale docela vážím?" ozval se Evan ze sedačky. Opět seděl s počítačem na klíně a nšco dodělával do práce.

"Fakt? Takže mě zavezeš?"

"Dobrý pokus. Ale ten bus ještě stíháš," odvětil.

Načež Kit dodal. "Neměl bys za tu poznámku chodit nikam."

A Luca vytáhl svou oblíbenou větu. "Nejsi můj rodič, abys mi dával zaracha."

Raději utekl z kuchyně. Protože Kit už oprvdu vypadal, že ho zabije.

Ještě se stavil k sobě do pokoje, aby se převlékl, popadl věci a skateboard, aby opravdu bus stihl, a vydal se na zastávku. Kit i Evan si mysleli, že jde ke kamarádovi přespat.

Nebylo to daleko od pravdy. Opravdu bude spát u kamaráda. Akorát, že tomu předcházela obří party o třiceti lidech u jejich společně kamarádky doma. To jim raději neříkal.

Protože... tento divoký život byl doma citlivé téma. Luca samozřejmě věděl, jací byli jeho rodiče, než zemřeli, věděl, jak na tom byl Kit, než potkal Evana a konečně tak našel alespoň trochu motivace se napravit. Na terapii docházel dodnes.

Takže Luca nikdy takové věci nevytahoval. Nechtěl, aby se o něj báli, že taky zvolí špatnou cestu, protože na druhou stranu si to hlídal. Třeba tím, že i dkyž lidi kolem něj na takových akcích už nelegálně pili, on se nikdy ničeho nedotkl. A drogy pro něj byly zakázany už úplně, to už věděl, že k nim se nepřiblíží nikdy.

Vystoupil na zastávce a hned uslyšel hudbu, i když dům byl až ve vedlejší ulici. Amber ale byla z bohaté rodiny, a tak měli velký pozemek, kde se hudba stejně ve finále ztratila. I na této zastávce nebyl kolem úplně nějaký dům, který by party rušila.

Hopl na skateboard a dojel doslova až ke dveřím. Tam si skateboardem trikem vyhodil pod paži a popadl kliku.

Hned ho praštil do obličeje ten vydýchaný vzduch a zamračil se, div se nerozkašlal. Hned ho začali zdravit lidi, hned mu jeden spolužák začal nabízet alkohol, ale odmítl. "Oh, sorry," dostalo se mu odpovědi. "Viděl jsem nějaký nealkho v lednici." Usmál se jako poděkování.

Takže tam se hned vydal, protože by se asi zbláznil, kdyby nedržel něco v ruce. Skateboard pro dobro všech nechal schovaný na chobě za obřím květináčem.

A sotva si začal nalívat, ucítil za sebou nečí přítomnost. Sotva si dolil, přistála vedle té jeho další sklenička a když natočil hlavu, Manny už seděl na lince vedle něj. "Naliješ mi taky?"

Našpulil pusu. "Hm... Děláš to jen kvůli mně nebo opravdu nechceš dneska pít?"

"A není to jedno?" odvětil Manny. A pak si vzal už Lucovu nalitou skleničku a začal pít z té. Luca se jen uchechtl, nevěřícně zavrtěl hlavou a nalil si tedy znovu do té skleničky, kterou Manny přinesl.

"Každopádně, chovám se nevychovaně. Ahoj."

"Ahoj," odpověděl Luca a zavřel tu obří pet lahev coly. "Vyplížení se z domu bylo úspěšný?"

Přikývl. "Nemaj tucha. Co ty?"

"Oficiální verze? Spím u tebe. Normální nevinná přátelská přespávačka, samozřejmě bez hlasitý hudby, alkoholu a upřímně? Troufám si říct i drog, když to tady tak vidím."

"Kompletní lež. Že se nestydíš."

"Když si to tak vezmeš, ta část s přátelskou přespávačkou není taková lež, akorát nebudeme u tebe," namítl Luca.

"Ještě s jednou věcí si dovolím nesouhlasit."

Luca se zamračil. "Hm?"

"Přátelská," ušklíbl se lehce, pak se více předklonil a spojil jejich rty v krátký polibek.

Lucou projely všechny emoce najednou. Bylo to teprve dva dny zpátky, kdy dostal svou první pusu a její druhý aktér se o to staral i teď. A upřímně, naprosto ho to překvapilo, protože se o tom vyloženě pak nebavili. I když Luca předpokládal, když jim ráno Amber odpověděla, že pro ně bude mít volný pokoj, kde můžou přespat, že se k tomu nějak dostanou.

Nečekal ale, že ho Manny políbí bez toho, aby nejprve adresoval tu první pusu. Ne, že by si stěžoval.

Luca se neškatulkoval. Nevěděl s jistotou, jak to má, co se sexuality týče, možná pro něj gender nebyl důležitý stejně jako pro jeho bratra. Nedivil by se tomu. A Manny ho přitahoval, tím si byl jistý.

Manny, se kterým se potkal v nemocnici. Luca tam byl na sundání sádry. Manny odcházel po operaci. Bylo mu sedmnáct a právě ho propustili po operaci změny pohlaví s čerstvými stehy na hrudi, do kterých přesně Luca omylem vrazil a opravdu se v tu chvíli bál, že mu nějaké rány otevřel, protože bolest to musela být šílená.

Naprosto chaotické setkání. Luca si myslel, že z toho nic víc nebude. A o čtyři měsíce zpátky do před včerejšího dne a Luca políbil ho. Protože to tak cítil.

"Myslel jsem, že si o tom budeš chtít promluvit," řekl Luca, když se Manny oddálil. "O tom před včerejšku, myslím."

Pousmál se. "Nedávám ti možnost mluvit, raději. Abys mi třeba neřekl, že toho lituješ."

"Lituju?!" vyhrkl. "Proč bych?"

Pokrčil rameny. "Nejsem... normální."

Oh, jak on ho zabije. Popadl ho za ruku a bez varování ho začal táhnout pryč, někam, kde budou sami, kde se lépe uslyší, protože byl čas na jeden z jeho agresivně milujících proslovů, jak je rád nazýval Evan, protože Kit je dělával také. Přece jen byli bratři.

Takže odtáhl Mannyho do patra a do koupelny, protože to byla ta první otevřená místnost. Vtáhl je dovnitř, posadil ho chudáka zmateného na vanu a zkřížil před ním ruce na prsou. "Co tím sakra myslíš, že nejsi normální?"

Dal ruce do obranný pozice. "Za mě? Normální jsem. Ale pro společnosti moje jizvy na hrudi mluví jinak."

"Oh, a já jsem snad debilní podprůměrná spolenočst?"

Manny se uchechtl. "Nevím, co jsi. Nikdy jsme se nebavili, kdo tě přitahuje."

"Odpověď na tu otázku právě sedí přede mnou a porovnává mě s podprůměrnou blbou společností, což upřímně? Mé ego to trochu bolí." Manny nad ním protočil očima, Luca ale pokračoval. "Jsi normální jako já, jako Amber a každý člověk v tomto podělaným, hlasitým domě. Vždyť to vím o tobě od začátku. Snad sis nemyslel, že jsem tě políbil, jen tak?"

"Doufal jsem, že ne," odvětil. "Ale tak co já vím, že jo."

"Tak takhle, abys nemusel tápat. Mám tě rád, Manny. A nikdy bych tě nepolíbil jen tak. Ještě, když sakra vím, že máš jistý nejistoty, co se v tomhle týče kvůli změně pohlaví. Vždyť jsme o tom mluvili."

"No, mluvil jsem o tom s tebou z toho důvodu, že jsem si nemyslel, že mluvím s někým, kdo by mohl mít vůbec zájem," přiznal a uchechtl se. "Myslel jsem, že si jen člověk, co mě vyslechne, co... chápe."

"Chápu," zopakoval zmateně. "Jak jako chápu?"

A pak to vysypal. "Myslel jsem, že jsi podporující ally a tam to končí."

A Luca vyprskl smíchy. "A moje slintání nad Alexem, když jsme se dívali na Red, White & Royal Blue, to ti nic neřeklo?"

"Sám jsem byl až moc zaměstnaný Alexem, abych stíhal sledovat ještě tebe," odvětil Manny. A oba se zkrátka rozesmáli. "Nevěděl jsem, jak to máš. Ale když už, tipoval jsem tě na heteráka."

"O můj bože," zamumlal Luca. "Ty už raději nemluv."

A aby se opravdu ujistil, že Manny nevypustí žádnou jinou kravinu z pusy, zaměstnal jeho rty jinak.

Ͽ Ͼ

LUCAAAAA

tohle mě bavilo víc, než jsem čekala hehe