"Hraješ to špatně. Zase."

"To proto, že ty zrychluješ, tak jsem ti to chtěl naznačit."

Noah si ho přeměřil pohledem, housle stále pod bradou. Rune se na něj usmíval, aby ho naštval. Trénovali už hodinu a půl a vážně se jim hodila pauza, jinak se za chvíli zase chytnout. 

Noah si to v tu chvíli nejspíše uvědomil taky, povzdechl si a svěsil ruce i s houslemi. Odložil je sedačku a posadil se ke klavíru vedle něj. Automaticky mu položil hlavu na rameno. "Třicetiminutová pauza. Pak pokračujeme."

"Samozřejmě," přitakal Rune, i když věděl, že minimálně hodinu na to ještě nešáhnou. Vždy měli pauzy delší. 

"Zahraj mi něco," řekl Noah.

"Jsem na pauze. Nepracuju," odvětil Rune, aby ho poškádlil.

Noah se uchechtl. "Nesnáším tě," řekl, zvedl hlavu a krátce ho políbil, než se zvedl. "Udělám si čaj, chceš taky?"

Rune přikývl. A když Noah začal odcházet, začal pro něj hrát. Uslyšel jeho smích. Byl jako píseň na duši.

Upřímně? Nemohl se dočkat, až tu soutěž budou mít za sebou. Až půlka jejich společných dnů nebude jen o tom, kdy by měli cvičit, jak, co ještě vylepšit, trilion konverzací, až se v tom někdy ztráceli, až se v tom Noah ztrácel, a tak ho Rune čas od času musel uzemnit nějaký objetím, polibkem, cokoliv, co by mu připomnělo, ať se uklidní a bude žít v přítomnosti. 

Ale věděl, jak moc Noahovi na tom záleželo. O to víc, když teď plánoval z jejich výhry zaplatit Runemu léčbu v lázních. Proto se tyhle jeho fanatické stavy stávaly téměř denně. 

Noah se vrátil s čaji a Rune přestal hrát. Seděli tam vedle sebe, tiše si povídali, dokud neměli oba čaj v sobě a pak pokračovali.

Protože byl to jejich poslední den zkoušení. Soutěž byla pozítří. A den předtím... chtěli si zkrátka odpočinout. Nešáhnout na to den před finálem. Žít zase na chvíli v přítomnosti a uvědomit si, že ta soutěž není všechno.

I když, jistým způsobem byla. Zaplatila by mu léčbu.

Takže na druhý den se váleli v posteli do desíti, protože mohli. Šli společně na brunch, protože mohli. Poté se vydali na neplánovanou procházku půlkou města, protože mohli. Noahovi občas tikaly prsty z potřeby držet housle, hrát, a Rune si ho za to dobíral. Navštívili Auroru, hodinku u ní poseděli, Rune si Noaha dobíral ještě o něco víc. 

A když se vrátili domů, Noah se najednou zdál být... nesvůj. "Děje se něco?" zeptal se Rune.

Noah nejprve zavrtěl hlavou. Rune se na něj podíval pohledem, ať mu nelže. Noah si odfrkl a prohlásil. "Potřebuju víno."

Takže za chvíli donesl Runemu sedícímu na posteli skleničku vína a sám se s jednou posadil naproti němu. A bez toho, aby ho Rune musel znovu vyzývat, začal mluvit sám. "Já jen mám pocit, že když to zítra nevyhrajeme, zklamu tě. Protože potřebujeme zaplatit tu léčbu a já vím, že i poslední místo nám pokryje slušnou část, ale-" Odmlčel se. Loknul si vína takovým způsobem, že půlka skleničky byla pryč, a vydechl. Podíval se na něj. "Já... Nevím, co bych dělal, kdybych tě ztratil. Zítra prostě musíme vyhrát, abychom ti co nejlépe pomohli."

Rune nasucho polkl. "Všímám si toho," řekl nakonec. "Že jsi poslední dny více nervózní a to ne jen kvůli tomu, že se ta soutěž blíží. Ale je zbytečný nad tím přemýšlet, věř mi. Tu léčbu začnu, ať už skončíme na jakémkoliv místě. Budu v pořádku, ať už skončíme na jakémkoliv místě," zdůraznil.

"Já vím," špitl Noah. "Já to právě že vím. A i tak mi to nedá spát, protože ti chci pomoct co nejvíce můžu. A nejlépe ti pomůžu, když to zítra nepodělám a vyhrajeme to."

"Já to taky můžu podělat," odvětil Rune nevinně.

Noah protočil očima a lehce se usmál. "Ty jsi lepší jak já. Nikdy se tou hudbou nenecháš unést."

Rune se uchechtl. Odložil víno, kterého se ani nedotknul, na noční stolek a přisunul se blíže k Noahovi. Chytil ho za ruku. "Ty mi pomáháš, jak jen můžeš. Víš, že jsem ti o té nemocni první neřekl. Ano, část mě nechtěla, aby ses strachoval, vyšiloval a odpískal mě z té soutěže. Druhá část, mnohem menší, se ale bála, že bys i třeba mohl odejít. Takže. to, že jsi tady, že mě necháš s tebou hrát, protože si to vážně přeju... to mi od tebe naprosto stačí."

"Nejsme v pohádce, Rune. Láska ti to srdce nevyléčí," vydechl.

"Možná ne," přitakal. "Ale psychika je v nemoci stejně tak důležitá, ne? A ty tu mou udržuješ v normálu," zašeptal těsně předtím, než spojil jejich rty. Chytil Noahovu tvář do dlaní a usmál se do polibku, když začal spolupracovat. 

Nechtěl myslet na to špatné. Nechtěl myslet na to kdyby, na to, co všechno se zítra může stát. Právě teď se cítil dobře a i když se jeho stav celkově zhoršil, v tu chvíli mu to tak nepřišlo. Byl to dobrý den, dneska. A samozřejmě si takových přál více, ale co v tu chvíli zmohli? Nemohli poroučet osudu. A tak nemělo cenu nad tím vůbec přemýšlet. 

Noah se odtáhl a položil skleničku vína na zem. "Ty víš, jak mě umlčet, hm?" zeptal se při tom.

"Očividně potřebuješ začít myslet na něco jiného," pokrčil rameny Rune nevinně a pak si ho přitáhl zpátky k sobě.

"Očividně bereš mé starosti na lehkou váhu," namítl Noah.

"Jo. A proto si právě odložil tu skleničku. Ne, aby nám nezavazela, ale abys mi své starosti zopakoval ještě jednou a rázněji, co?"

Noah se uchechtl. "Samozřejmě."

Zatlačil Runemu do hrudi, aby si lehl na záda a v další sekundě už byl nad ním a znovu ho líbal. Ucítil jeho ruku pod trikem na pase. "Hele, už ti prsty netikají," zamumlal mezi polibky.

"Konečně jsou taky zaměstnány," odpověděl Noah a Rune se zasmál. Tak moc tohoto člověka miloval. Přišlo mu, že to snad není ani možné, že tolik lásky snad jeho porouchané srdce ani unést nemohlo.

A taky že nejspíše neuneslo. Když už se ráno probudil, tušil, že to nebude tak dobrý den jako ten předtím. Svedl to na nervozitu ze soutěže.

Sváděl to na nervozitu celý den, ať už se dělo cokoliv. A když pak stál na vyhlášení výsledků, tři kroky za Noahem, tak tak uslyšel, že vlastně ani první nebyli, měl pocit, že si vyloženě uvědomil, kdy jeho srdce odbilo ten poslední úder. 

Vnímal ještě, když padal k zemi. 

Než zavřel oči, uviděl letmo Noaha a jeho zděšený výraz.

A než úplně ztratil vědomí, pomyslel si, že ho měl sakra poslechnout a do soutěže se nepouštět. Pak by Noahovi nezpůsobil takovou bolest, která ho od toho momentu následovala tiše jako jeho druhý stín až do konce jeho života.

Protože i když jeho srdce začalo znovu bít na těch dalších pár dnů a za pomoci přístrojů, on sám už nebyl dostatečně silný na to, aby si svůj život vybojoval zpátky. Neměl žádný přístroj, který by mu pomohl jako jeho srdci. Zkrátka to... nešlo. 

Jedna nula pro jeho srdce. Jen kdyby tento zápas nebyl ten konečný.

✧✧✧

...já zas dostala chuť napsat něco smutného. pardon.

I missed those two 😩