Když Alex koupil zásnubní prsten pro Yohana, schoval ho doma do jednoho ze svých starých kabátů, u kterých měl jistotu, že by si ho Yohan nikdy ani nepůjčil, protože tvrdil, jak příšerný je, a přes půl roku na něj nešáhl.

Koupil ho totiž, když spolu nebyli ani dva roky. Jenže mu bylo jedno, jak dlouho spolu byli nebo ne, klidně by ho požádal o ruku už po pár měsících jejich vztahu. Bál se ale, že by Yohana vyděsil. Pamatoval si tu jejich velkou hádku, jak chtěl Alex zveřejnit jejich vztah a Yohan prohlásil, že jsou spolu krátce. Třeba vnímal čas jinak, než Yohan.

A tak se k němu vrátil, až když to bylo skoro dva a půl roku, co byli spolu, začali mluvit o jejich budoucích plánech - budou dále hrát? Splní Alexův sen s charitou? A Alex chtěl zkrátka Yohanovi ukázat, že jeho budoucí plány zahrnují i jeho.

Poprvé Alex Yohana vzal na rande do restaurace. Prsten ho tlačil v kapse, ale za celou dobu ho nevytáhl. Zkrátka šílel. Byl nervózní, vyšiloval. Druhý pokus se uskutečnil na oslavě Alexovy mámy, ale i tam prsten zůstal v kapse.

Třetí pokus byl ten finální, ale vlastně to pokus nebyl. Později mu Yohan říkal, že tohle byl celý on, protože když se vrátili z oslavy jeho mámy, Alex prostě odhodil své oblečení na postel a když ho Yohan později bral, aby ho dal prát, krabičku našel v kapse.

Alex byl v tu chvíli u sebe v pracovně. Yohan se tam objevil tiše jako duch, opřel se o futra a začal si s krabičkou házet. "Něco jsi nechal v kapsi," řekl pobaveně. Když Alex vzhlédl od počítače, Yohan si prstenem ještě dvakrát hodil do vzduchu, než ho hodil s úšklebkem na tváři Alexovi.

Chytil ho a naprázdno otevřel pusu. Ne, ne, ne, pomyslel si. To nemůže být pravda. A začal zmatkovat. Začal koktat, vymlouvat se, že to je jen obyčejný prsten, který měl pro mámu k narozeninám a zapomněl jí ho dát (což byla pěkně pitomá výmluva, protože Yohan moc dobře věděl, co jí Alex dával), že to nevypadá tak, jak se mu zdá a tak dále.

Yohan měl na tváři celou dobu ten triumfální úšklebek a očividně si užíval, jak Alex zmatkoval. Přešel k Alexovi a opřel se o stůl vedle něj. "Víš, mohl sis vymyslet třeba to, že máš novou spolupráci. To bych ti možná uvěřil, ale tohle ti nežeru."

Alex ještě chvíli hrál nevinného. Pak se ale jeho výraz změnil, ztvrdl a pěstmi začal Yohana být (ne doslova, Alex by ho nikdy nepřepral). "Já tě nesnáším, nesnáším! Vždyť jsi to teď úplně pokazil! Proč mi pereš oblečení?"

Yohan se ale jen smál a snažil se Alexovy ruce chytit a zastavit. "Vždycky ti peru oblečení, jinak bys neměl už dávno v čem chodit."

Konečně Alexovy ruce chytil za zápěstí a zastavil ho. "To nic nemění na tom, že jsi teď všechno pokazil." Chtělo se mu brečet.

Yohan si ho přitáhl k sobě a donutil ho tak si stoupnout. Jednu ruku mu obmotal kolem pasu. "Takže jsi mě chtěl požádat o ruku?"

Alex neodpovídal. Uraženě složil paže na prsou.

"Proč jsi to neudělal?" položil další otázku Yohan.

Alex se na něj letmo podíval. "Protože vyšiluju. Protože se bojím, že bys řekl ne a netuším proč."

Yohan znovu vzal krabičku s prstenem, kterou Alex stihl odložit na stůl dřív, než ho začal být, a podal mu ji. "Tak to zkus. Být tebou, odpovědi bych se nebál, jen taková malá nápověda."

Alex si nejistě krabičku vzal. Otevřel ji a podíval se na ten jednoduchý, ale krásný prsten. Věděl, že na Yohanově prsteníčku bude vypadat skvěle.

Pak krabičku zase zavřel. Strčil si ji do kapsy. "Tak to teda ne," promluvil. "Přece tě nepožádám o ruku v mý pracovně po tom, co jsi ten prsten našel v mém smradlavém oblečení."

Yohan se uchechtl. "Ještě nesmrdělo."

"To je mi jedno. Zkrátka si počkej. Chci, aby tě to aspoň trochu překvapilo. Aby sis to pamatoval."

"Tohle si rozhodně pamatovat budu."

"Hej," našpulil pusu Alex. "Ne, že si mě za tohle budeš dobírat dalších několik let."

"Do konce života, si piš, že budu. Protože ho strávíme spolu," řekl a pro něco se natáhl do vlastní kapsy. "Ale tak, zaváhal jsi. Tak tě předběhnu."

Alex naprázdno otevřel pusu, ale to už Yohanova ruka z jeho pasu zmizela a klekl si před něj na jedno koleno. Šílel. Měl chuť Yohana skoro profackovat, postavit ho na nohy, zastavit ho. Vždyť on chtěl být ten první!

Yohan vytasil prsten. Alexovy dřívější myšlenky ho opustily, když takhle před sebou Yohana uviděl i s prstenem. "Tak já už se tvé odpovědi asi nemusím bát, co? Dovolíš mi teda si tě dobírat za tohle do konce života? Vezmeš si mě?"

Samozřejmě, Yohan se už Alexovy odpovědi bát nemusel, když měl sám prsten připravený, ale jeho výraz nejspíš vypadal tak, že by se bát měl.

Pak se musel uchechtnout. Prostě musel. "Můžu říct ne jen proto, abych dostal svou šanci zpátky?"

"Ne neberu jako odpověď," odpověděl Yohan v klidu. Vypadal naprosto uvolněně, zatímco Alex se musel třepat přímo viditelně. Jak to dělal?

Shlédl na prsten. Sakra, byl hezčí než ten, co on měl pro Yohana. A chtěl ho mít co nejdříve na ruce.

"Okay, jako bych snad dokázal ti říct ne," protočil očima a zasmál se. Yohan se tedy s tím nejhezčím úsměvem na tváři postavil a objal ho.

"Jako taky jsem to neměl takhle v plánu," zamumlal mu do ramene. "Teď budu muset zrušit ten symfonický orchestr?"

Alex ho od sebe odtáhl. "Orchestr?!"

"Dělám si srandu."

Oba se zasmáli. Yohan pak navlékl Alexovi na ruku prsten, který mu perfektně padl, a znovu ho objal.

"Tohle ani trochu nebylo hodno titulků v médiích. Budeme si muset vymyslet nějakou jinou story, kterou jim nakukáme," uchechtl se Alex. "Protože všichni ten orchestr určitě očekávali."

"Alex mě požádal o ruku u zpívajících fontán, zatímco nám za zády hrál živý orchestr a na nebi byli ohňostroje a bylo to prostě strašně romentické," řekl Yohan přehnaně pisklavým hlasem a Alex se nemohl přestat smát jeho výrazu.

"Nebo víš co?" zeptal se. "Já bych klidně řekl, že jsi našel můj prsten v mých špinavých spoďárech, protože si sám ani vyprat neumím, a pak si to stejně musel vzít do vlastních rukou. To lidi aspoň šokuje."

"Hele, já nevím, jestli ti chci takhle zkazit reputaci," uchechtl se Yohan.

Pak ho Alex konečně políbil. Když se to stalo takhle, ani si neuvědomil, že se právě zasnoubili. Že Yohan to celou dobu plánoval taky. Alex neměl ani nejmenší podezření.

Když se Yohan pak odtáhl, Alex viděl že znejistěl. "Co-"

"Vím, že je na tohle asi brzo," přerušil ho Yohan. "Jen bych... Chtěl bych zkrátka to tvé příjmení. Chci se zbavit svého, toho, co mě spojuje s otcem."

Alexe tímto docela překvapil. Odjakživa si zkoušel své jméno s oběma příjmeními nebo třeba jenom tím Yohanovým, protože ho miloval. Christensen. Znělo to tak vznešeně, tak krásně. A to taky Yohanovi řekl.

"No, tak to pardon, ale já se ho s radostí vzdám a vezmu si to tvoje," odpověděl. A Alex už dál noc nenamítal. Vždyť to byla čest. Byli slavní, Yohan byl slavný pod svým jménem a příjmením, klidně si ho mohl zkrátka nechat a nic neměnit. A Alex taky. Ale Yohan chtěl jeho jméno.

"Máš pravdu, je na to ještě čas," odpověděl Alex. "Ale tvé přání je mi rozkazem."

Yohan se zasmál a naposledy ho objal. Alex měl stále v ruce krabičku s jeho prstenem pro Yohana, a tak ji otevřel. "Chceš ho?" zeptal se škádlivě.

"Co, jinak ho dáš mámě?"

Alex se ušklíbl. Vytáhl prsten z krabičky a chytil Yohanovu ruku. "Čistě proto, aby všichni věděli, že už něčí jsi."

"Já myslím, že už to ví celý svět. Že jsem tvůj. Aspoň nějakou výhodu má to být slavný."

"A taky to, že jsem ti mohl koupit prsten dražší než ten obraz v naší ložnici."

"Ten byl ale sakra drahej."

"Já vím."

Yohan protočil očima. "Bože, Alexi."

Alex se spokojeně usmál. Pak spráskl ruce a podíval se na svůj telefon. "No, tak asi to napíšu Oscarovi a Belle. Ať se připravují na svatbu. Ale až zítra, musím se psychicky připravit na to, až mi Oscar začne vyjmenovávat, v kolika fanfikcích, které četl, jsme dopadli přesně takhle, a jak bude vypadat naše svatba."

"Tak je pozvi k nám," navrhl Yohan. "Řekneme jim to spolu. Rád bych si o těch fanfikcích taky poslechl."

"Vsadím se, že jedna z nich bude jeho vlastní," zamumlal Alex a tím Yohana opět rozesmál. Vzal mobil a když procházel kolem Yohana, ještě jednou mu dal pusu, tentokrát na líčko. "Připrav Netflix, já jdu pro víno. Ať ty zásnuby nejsou tak suchý."

Yohan ho zastavil. "Nevím, jestli tě chci dneska opilého."

Alex mávnul rukou. "Si piš, že chceš. Tohle zapiju a to pořádně."

O dvě hodiny později Alex tančil na Rasputina podle televize a Yohan tak nejspíš musel litovat, s kým se to právě zasnoubil. To si alespoň myslel. Ldyž pak vyčerpaně padl do Yohanovy náruče, byl ale vyveden z omylu. Yohan toho nelitoval ani trochu.

Ɣ

well, dle prosby měla být i svatba, mně se ale je. tohle povedlo natáhnout na 1500 slov 😂 tak uvidíme, jestli ji napíšu i někdy později, každopádně s těmato dvěma mě více láká teď jeden h vašich nápadů - Alex z Yohanova pohledu, protože kniha přece jen byla celá z Alexova pohledu 🥰

každopádně příště asi bude waves of tomorrow, protože ti mi chybí nejvíce. ale uvidíme.