Malé Caroline byl rok a tři měsíce, když ji Alessandro a Leo poprvé hlídali na celou noc.

"Co máte v plánu?" zeptal se Alessandro Aury a Simona, když k nim přišli. Pajda a štěně po nich začali hned skákat, a tak na ně musel Leo syknout. Byla to stále štěňata, stále neposlušná, ale ale pár povelů už se chytala. 

Simon položil na zem k sedačce velkou tašku kdo ví čeho všeho. "Odpočinek. Wellness. Spánek. A párovou terapii."

Aura ho kopla a protočila očima. "Blbečku."

"Právě proto," odvětil Simon. 

Leo se uchechtl a dřepl si. Caroline stála u Aury a objímala jí nohu, natáhl k ní tedy ruce a usmál se. "Půjdeš ke strejdovi?" zeptal se. 

"Ne-e," odpověděla mu a schovala se za Auru. Leo se uchechtl. Caroline ovládala zatím jen pár slov, mama, tata, její oblíbené ne a vždy, když viděla Pajdu se Štěnětem, opakovala haf haf. Jak ale Simon říkal, skoro každý den je překvapila nějakým novým jednoduchým slovíčkem.

Aura začala svůj výklad o tom, co Caroline přinesli, na co si dávat pozor, kdy má jít spát, a tak dále a Leo pečlivě poslouchal. Simon za ní si na zemi v sedě mazlil se psy a nechal se jimi po sobě skákat a Alessandro, jak to tak vypadalo, skoro vůbec neposlouchal, protože pavouk v rohu místnosti se najednou zdál zajímavější. Ti dva by si mohli plácnout, opravdu. 

"Nebudu lhát, trochu mě uklidňuje, že ji hlídáte přímo vy," řekla pak Aura a konečně si tak získala Alessandrovu pozornost, protože se na něj podívala. "Nic se jí nestane, s jedním z nejlepší pediatrů v oboru, že?"

Alessandro lehce našpulil pusu. "Napadá mě jen černý humor, takže raději mlčím-"

Leo protočil očima. "Bude v pořádku," přerušil ho a jak to rád dělal, dupl mu na nohu. Na tu s protézou. Byl to takový způsob, jak ho na něco upozornit a přitom mu neublížit, ideálka.

"Špatná noha, brácha," podotkl Simon. Samozřejmě viděl, na jakou mu Leo dupl, protože Alessandro měl na sobě kraťasy. A Leo nemohl být pyšnější."

"Oh, právě, že dobrá."

Aura se uchechtla a pak vydechla. "Ještě jednou děkujeme. Cítím se jako strašná máma, ale potřebujeme si odpočinout."

Leo se jí vůbec nedivil. Když oba se Simonem studovali, opravdu toho času na odpočinek moc neměli, protože aby se Caroline mohli co nejvíce věnovat, učení doháněli po nocích. A teď, když všichni úspěšně absolvovali, se sice všechno měnilo, protože Simon a Leo nastupovali do práce, Aura se ale konečně rozhodla zůstat s Caroline plně doma. A odstartovali to tím, že jim ji dali na hlídání na jednu noc, aby oslavili konec školy i sami ve dvou.

"Za nic, prosím tě," uklidnil ji Leo a znovu si dřepnul. Kývnul na Caroline. "Už za mnou půjdeš? Maminka s tatínkem jdou papá."

Caroline si ho přeměnila pohledem. Nejspíše už Lea od Simona trochu rozpoznávala, možná proto, že se Simon nedávno ostříhal, a tak Leovy kudrlinky byly delší, výraznější. Všimla si toho. 

Ucítil vedle sebe pohyb. Alessandro si dřepnul vedle něj a natáhl ruku. V dlani měl dva pamlsky pro psy. "Dáš Pajdovi a Štěněti papu?" zeptal se.

"Uplácení," zamumlal Leo. "To není fér."

Caroline je milovala. Vždy kolem nich byla veselá kopa, tentokrát ale cítila, že rodiče jdou pryč, a tak byla nesvá. Měla s Aurou a Simonem naprosto krásný vztah, samozřejmě, protože byli skvělí rodiče. Leovi by se od nich taky nechtělo.

Ale na pamlsky, to už slyšela. Pomalu přešla k Alessandrovi a pamlsky si vzala. Pajda ani Štěně je ještě nezaznamenali, protože stále byli zaneprázdněni skákáním po Simonovi, jinak by už Caroline byla na zemi nejspíše taky. 

"Prosím, ať má obě ruce, až se vrátíme," zamumlala Aura a pak se vystrašeně podívala na Alessandra. "Samozřejmě nic není špatně na tom nějakou končetinu nemít."

Simon za ní vyprskl smíchy. "Panebože, raději jdeme."

"Promiň, Alessandro," špitla. 

Ten se jen uchechtl a mávnul rukou. "Všechno v pohodě. Přísahám, že Caroline vrátíme se všemi končetinami."

"Díky," poděkovala Aura ještě jednou, rozloučila se a vyběhla z bytu, jako by se stále styděla. Simon jí byl v patách i se psy stále za ním. 

"Pajdo! Štěně!" zavolal na ně Leo, aby za ním nevyběhli na chodbu. A když Simon zavřel za sebou dveře bytu, rozkázal jim, aby šli za ním a sedli si. 

Alessandro dovedl Caroline za nimi. Jeden pamlskem jí ještě vzal a navedl ji, ať jen natáhne ruku s pamlskem k Pajdovi, že si ho sám už vezme, a ať se nelekne, protože ji nejspíše olízne ruku. Šlo vidět, že se trochu bála, ale když Pajda pamlsek schlamstl, rozesmála se, začala skákat a vyžádala si od Alessandra i ten druhý pro Štěně. 

Leo si ani neuvědomil, jak celou dobu zatajoval dech, jako by jejich psi nebyli ti nejhodnější pod sluncem, kteří by ani mouše neublížili. Doslova. Pár dnů zpátky se jim pod oknem objevila mrtvá moucha a ti dva kolem ní skákali a štěkali jak o život, jako by se jí báli. 

"Haf! Haf haf!" Smála se. A smutek z toho, že jsou rodiče ta tam, byl najednou pryč. 

Byl emotivní člověk. Vážil si neuvěřitelně toho, co s Alessandrem měli. A tak jak ho celý den viděl se svou neteří, která přece jen trochu vypadala jako on sám, protože měla doslova Simonovy oči, dojímalo ho to, což se snažil skrýt. kdy se to ale zkrátka nedařilo. 

Třeba večer, když se šel osprchovat chvíli po Caroline, protože to Alessandro se nabídl, že jí přečte pohádku na dobrou noc. Měli opravdu velkou postel, vlastně si i pořizovali novou asi měsíc po tom, co se nastěhovali, protože i když byl ten byt z většiny zařízený, dvoumetrová postel Alessandrovi nestačila. Rád se roztahoval. 

Bylo tak nějak jasné, že Caroline bude spát s nimi. Naprosto ale nebyl připravený na ten pohled, když vešel a v přítmí lampičky uviděl Alessandra s dětskou knížkou v ruce a Caroline, jak mu spí v klíně. Vytáhl telefon. Vyfotil je. Alessandro ho vůbec nevnímal, protože si mlčky dál četl v dětské knížce, i když Caroline spala. 

Leo vlezl do postele vedle nich. "To je to tak zajímavý?" zašeptal pobaveně.

"Ty dětský knížky jsou krutý," usoudil. "Tady je to o ztraceném králíčkovi, který přišel o maminku. Bych se nedivil, kdyby měla Caroline v noci noční můru. Jak máš tohle číst jednoletýmu dítěti?"

Uchechtl se. "Mohls jí něco povyprávět z patra, z vlastní hlavy," navrhl Leo. 

"Oh, to by nedopadlo dobře," uchechtl se tiše, knížku zavřel a potichu ji odložil na noční stolek. Shlédl na Caroline s hlavou v jeho klíně a pohladil ji po vláskách. Leovo srdce poskočilo.

"Hele, co kdybych příště místo štěňat dotáhl domů dítě? Necháme si ho taky?" 

Alessandro se uchechtl. "Jsem si docela jistý, že je to nezákonný. I tady v Americe, kde je možný skoro všechno."

Leo protočil očima. "Ta tvoje praktičnost. Ptám se čistě teoreticky, jestli bys chtěl někdy dítě. Informativně. Vím, že spolu nejsme ani rok, jen mě ale zajímá tvůj názor," zeptal se nevinně a věnoval mu jeden z těch jeho štěněcích pohledů. Upřímně? Nechápal, kde se v něm brala ta odvaha. Ale Alessandro byl zpátky ze Španělska už pět měsíců, pět měsíců spolu bydleli a veškeré jeho poslední zábrany byly ta tam. Byli sobě navzájem plně otevření. 

Alessandro se díval na Caroline, když odpovídal. "Jsem pediatr."

"Sherlocku."

Vrhl po ním krátkých pohledem. Ignoroval jeho poznámku. "Což znamená, že mám děti rád, samozřejmě. Takže ano, Leo, bylo by fajn mít třeba někdy vlastní."

Kousl se do rtu, aby se tak výrazně neusmíval. Tohle nebyla vážná konverzace, čistě jen pro informaci, nechtěl tedy z toho ani vážnou dělat. "No, nechci nic říkat, ale s tvým věkem bychom neměli moc váhat."

Jako by zapomněl, že má v klíně Caroline, se po Leovi ze srandy ohnal a tím ji probudil. Začala mlaskat a pomalu rozlepovat oči. 

"Ale ne," zamumlal Leo. Naklonil se k ní, opatrně ji vzal a přemístil doprostřed postele mezi ně, protože stejně by to musel dřív nebo později udělat, nemohla spát celou noc na Alessandrovi. Ten si minimálně potřeboval sundat protézu, než usne. "Shhh," zašeptal. "Jen spinkej. Teď se ti bude spát lépe, věř mi."

Zamžourala na něj, natáhla se po jeho ruce, ale kupodivu? Kupodivu oči zase zavřela a pokračovala ve spánku, zatímco svírala Leův palec. Uchechtl se a sám opatrně vklouzl pod peřinu. Lepší, aby mu jen držela palec, než aby mu spala vyloženě v klíně. 

Alessandro se tiše zvedl se slovy, že také půjde do sprchy. První ale obešel postel k Leovi, sklonil se a zašeptal: "Víš, nejprve bychom se museli vzít."

"Já vím," přitakal.

"Tak s tím něco udělej," zašeptal, rty milimetry od těch Leových. Cítil jeho dech na tváři.

Ale nepolíbil ho. Místo toho se jen ušklíbl a odtáhl se přímo ve chvíli, kdy se Leo pro polibek natáhl. Začal si to kráčet do koupelny a Leo měl takovou chuť na něj něco zakřičet, ale nemohl Caroline znovu probudit. A tak jen naštvaně našpulil pusu, když se Alessandro naposledy ohlédl. 

Přesto ho nepopsatelně miloval. A věděl, že jednou s tím něco udělá.

ǁ

dopsat příběh den před dnem volna?? crazy. jasně, že se nebudu učit celý den. tak tady je bonusovka. číslo jedna. mám pocit, že jich s nimi bude hodně 😃