Jejich svatba byla hodně malá. 

Mateo by asi nesnesl, kdy by celý den byla největší pozornost na něm a a ještě bych na jejich svatbě bylo třeba sto lidí. Měl tam svou rodinu, Chris tu svou (bylo vtipné sledovat jeho rodiče, jak se snaží sobě navzájem vyhnout, protože se nemohli snést). Samozřejmě pozvali i Auru s rodinou. Prarodiče. Kamarády, že by je spočítali na jedné ruce. A to bylo všechno.

Obřad měli v menším, ale pěkném sále ve městě a přípravy začaly už od rána. Aura jejich svatbou žila snad více, než on sám, když se ráno objevila u nich doma s oblekem z čistírny v jedné ruce a s malou Caroline ve druhé. 

Mateo se i tak usmál a natáhl se po její dceři, která už na sobě měla roztomilé šatečky s čelenkou na hlavě. "Pro tebe je ten oblek, ne to dítě," utrousila Aura.

Nevěděl, jak to dělal, ale vždy Caroline rozesmál. Asi vypadal vtipně. Nebo si pamatovala, jak celý měsíc po jejím narození kolem ní jen nervózně kroužil. Jistým způsobem ho děsilo, jak malá byla. Teď sice byla stále malá, alespoň si na ni už zvykl. 

Otočil se i s ní a vydal se hlouběji do bytu. Aura ho následovala. 

"Kde je Chris?"

"Jel si vyzvednout svůj oblek. Máme se sejít na místě." Upřímně? Nemohl se dočkat, až ho zase uvidí. Byl z dnešního dne neuvěřitelně nervózní a Chris byl ten jediný, kdo ho zvládnul uklidnit. "Každopádně já se převleču asi taky až tam. Nemusela si to táhnout až sem."

Měl u sedačky nachystanou hromádku věcí, které musel vzít. "Já tě asi zabiju," zamumlala Aura. Bez toho, aby něco řekl, věci pobrala, a on si tak mohl nechat v náruči Caroline. Naposledy zkontroloval, jestli mají všechno, a vydali se k autu.

"Tak jak se cítíš, tvůj velký den?" zeptal se ho Simon hned, co se posadil na sedadlo spolujezdce. Aura jela vzadu s malou. 

"Že ti asi pozvracím palubovku," přiznal potupně. Všichni v tomhle autě ho ale moc dobře znali.

Simon se uchechtl. "To jsem si mohl myslet. V přihrádce jsou pytlíky na zvracení."

Překvapeně se na něj podíval. "Vážně?"

"Ne. Ale nějaký starý sáček od svačiny tam možná najdeš." A vyjel směr jejich svatební místo. 

Aura byla jeho svědkyně, samozřejmě. Simon, ten zase Chrisův. Všechny překvapilo, když ho o to Chris požádal, protože i když si všichni byli blízcí, stejně to tak trochu nečekané bylo. I sám Mateo tipoval spíše Chrisovu kolegyni Jennie, která nastoupila do jeho práce asi jen měsíc po něm, což vyústilo v silné přátelství. 

Ale byl rád, že svědkové tak nějak zůstávají v rodině. Aura byla rodinou stoprocentně. 

Když přijeli na místo, zrovna kousek od nich vystupovali z auta i jeho rodiče a bratr. Znervózněl ještě víc. Hned vedle ale stálo Chrisovo auto, což ho opět trochu klidnilo. Byl už tady. Za chvíli ho uvidí. 

Když ale šáhl na kliku šatny, jeho máma mu málem urazila ruku. "Ale! Musíme ctít tradice, přece se s ním neuvidíš před obřadem!"

Zakňučel. "Mami, doslova jsem se s ním ráno probudil. Už jsem ho viděl."

"To nevadí! Teď už ale- Ah, Caroline! Ty jsi mi ale sluníčko!" 

Mateo se otočil. Objevila se za ním Aura, která už stihla malou vyndat ze sedačky. A tak se na ni jen vděčně usmál, využil šance a vklouznul rychle do šatny, i když s sebou neměl ani oblek. Ten byl ještě v autě, protože ostatní věci mu přišly asi důležitější. Byl lehce zmatený. 

Chris už tam opravdu byl, stál před zrcadlem s oblekovými kalhoty na sobě a právě si zapínal bílou košili. Matea nejprve uviděl v odrazu, usmál se a otočil se k němu. Bylo až kouzelné, jak ho jen pohled na něj dokázal uklidnit. 

"Musíme ctít tradice," napodobil hlas jeho mámy. "Jak to, že mě vidíš před obřadem?"

Mateo se pousmál a protočil oči. Samozřejmě se jejich konverzace poslední dobou netočily téměř kolem ničeho jiného, a tak Chris věděl, jak stresující pro něj dnešní den bude. A tak nic nenamítal, když Mateo beze slova k němu došel a objal ho. 

"Vypadáš úžasně," zamumlal.

"Mám na sobě jen košili," uchechtl se.

"Já jen nevěděl, co jinýho říct. Každopádně to, že vypadáš úžasně, je pravda neustále, takže to není tak, že bych řekl kravinu."

Mluvil kraviny neustále, tak si alespoň ten den přišel. Jeho nervy pracovaly na plné obrátky. Až tedy na tu chvíli, co tam s ním stál v objetí. To se vše zdálo být o něco snesitelnější. 

Pak ale dovnitř vtrhla rodinka Rileyů, jak jim už Mateo hromadně říkal, a přípravy se daly do plného proudu. "Tátové jsou tady už taky," informovala je Aura. "Chrisi, tvá máma taky. Mateův táta se ujal přivítání, takže můžeme vás oba v klidu nachystat," oznámila jim spokojeně.

Chris kývnul na Simona, který se rozvalil do sedačky a už se cpal malými koláčky, které jim před chvílí donesla paní z cateringu. "Ten vypadá připraveně."

"Já jsem připravenej!" bránil se s plnou pusou. "A važ slova, jinak přijdeš o svědka."

"Kdyžtak bude můj svědek Caroline."

"Jo? A podepíše se ti jak?"

"Slina stačí," utrousil Chris. Mateo se jen uchechtl. 

Ale i tak přípravu zvládli. Simon se nakonec zvedl a šel zajistit vše kolem hudby. Aura jim pomohla se obléct a upravit, zatímco Caroline kupodivu usnula v kočárku vedle nich. Když Aura upravovala Chrisovi vlasy, Mateo ke kočárku přešel. Dneska si odškrtnou další políčko, teď už jim nebude bránit nic v založení rodiny. A tak sledoval Caroline a představoval si, že třeba taky s Chrisem budou mít tak malého prcka. Přišlo mu to naprosto nereálné, ale přitom to dávalo naprostý smysl.

"Pojď sem," ozvalo se za ním a Aura už k němu mířila s hřebenem. "Chris byl hračka, teď ale musíme zpacifikovat to tvé hnízdo."

Vždy obdivoval holky. Jak se některé opravdu vyznaly ve všem, od make-upu až po vlasy. Aura nebyla žádná profesionálka, oni nic profesionálního ale ani nepotřebovali a její schopnosti jim byly dostatečné. 

Takže jí stačilo pár minut a upravila ho v člověka. Trochou make-upu zakryla výraznější akné, které ho i v jeho věku stále neopouštělo, jako by mu bylo sedmnáct. A najednou... najednou zbývalo jen dvacet minut do obřadu. 

"Hudba na místě, hosté také," oznámil jim Simon, když se vrátil. Koukl na Auru. "Zanesu Caroline?"

Aura přikývla, a Simon se tak znovu vypařil i s Caroline, aby ji předal rodičům. Mateo se na sebe podíval do zrcadla a jako první ho napadlo, že tomu vlastně nemůže uvěřit. Že ho někdo miloval natolik, aby mu dal dnes slib, že s ním bude navždy. Koukl po Christianovi, který se tlumeně bavil s Aurou. Kluk jeho snů, vážně. 

Aura byla ta, která si jeho pohledu všimla, a tak k němu přešla. A vtáhla ho do objetí. "Ani nevíš, jak jsem na tebe pyšná," zašeptala potichu. "Můj nejlepší kamarád se žení. Wow." Odtáhla se a usmála se na něj. "Zasloužíš si to nejvíce na světě. Věř tomu."

Sice nevěřil, ale v tu chvíli nic nenamítal, pousmál se a přikývla. Aura je oba přelétla pohledem. "Nechám vás chvíli ještě o samotě a za deset minut před sálem?"

Tentokrát Chris přikývl za ně za oba a Aura se vypařila z místnosti. Chytil Matea za ruku. "Nervózní?"

Nepatrně přikývl. "Jo. Že utečeš."

Chris se zasmál. "To jsem mohl udělat už ráno, když jsem jel pro oblek. Šance byla veliká. Ale jsem tady."

"Jo..." vydechl Mateo. "Stále jsi tady. To je obdivuhodný."

Chris se zamračil. "Cítím snad ve vzduchu nějaké sama pochybování se v den naší svatby?"

"To se ti jen zdá," utrousil Mateo.

"No já si myslím," odpověděl Chris a pak už ho líbal, jako by chtěl z té poslední nemanželské pusy vytěžit co nejvíce. A Mateovi to tak nějak stačilo, aby pro ten den udupal všechny ty pochybnosti v sobě.

A pak přišel Chrisův slib. Chrisův slib, který měl jít raději na řadu až po tom jeho, kdyby věděl, jak ho rozhodí. V ten moment, kdy tam Chris stál se slzami v očích, jeho ruce se lehce třásly a říkal mu o všech těch okamžicích, co spolu zatím zažili, o všech těch emocích, které v něm Mateo vzbuzoval, jak mu říkal, jak moc ho miluje a navždy bude vděčný za to, že se poznali, Mateo to asi konečně pochopil. 

Pochopil, že opravdu může být milován. A že si to po tom všem sakra zaslouží. Poprvé si při těchto myšlenkách nepřišel jako imposter. 

Takže než Chris vůbec ještě domluvil, teklo mu po tváři tolik slz, že si musel vytáhnout z kapsy kapesníček. Nejraději by se schoval před lidmi, protože si přišel naprosto ošklivý, Chrisova slova mu ale každou další sekundou dodávala sebevědomí. A i když jeho slib byl naprostý zmatek, kdy se vůbec nedržel toho, co si připravil, zpětně na to vzpomínal opravdu rád. 

Protože Christian Nelson mu slíbil, že bude jeho navždy. Ten nejdokonalejší kluk, kterého si mohl k sobě přát. 

Když se pak poprvé políbili jako manželé, Chris se odtáhl nejprve jen na milimetry. "Děkuju," zašeptal.

"Za co?" zeptal se zmateně Mateo, když se Chris už odtahoval.

Ten ho ale chytil za ruku a usmál se. "Že mě děláš tak šťastným."

Mateo shlédl na jejich spojené ruce, na té Chrisově nový snubní prsten. Chvíli se ztratil v prostoru i v čase. Ještě chvíli tomu nedokázal uvěřit.

A pak mu to vše došlo jako vlna tsunami, když vzhlédl a uviděl své brečící rodiče. Když uviděl Raina a Judeho s malou Caroline, kteří mu jako malému zachránili život. Když uviděl Chrisovu mámu, jak celá dojatá tleská, Chrisova tátu, jak hledá kapesníčky.

Podíval se na Simona, pak i na Auru, které se pláčem i rozmazal trochu make-up. Všichni tihle lidé ho měli rádi, všichni mu to přáli. Jeho pohled pak skončil na Chrisovi. A poprvé ve svém životě pocítil, že se naprosto upřímně má rád i on sám.

⸙

tohle naprosto upřímně mohla být kniha bonusovek aura universe only :DD

protože plány jsou následující - jude a rain jako dědečci. mateo a chris aaaaa možná ještě někdo :D

i miss them dearly

(velice doporučuji písničku v médiích)