Mateo si schválně naplánoval žádost o ruku na dobu Auřina odjezdu do Paříže.

Nechtěl to přiznávat, ale bylo to pro případ, že by Chris řekl ne. Na tento scénář měl už plán, kdy by se potupně schoval ve svém dětském pokoji a nevylézal alespoň týden. Což by ho Aura samozřejmě nenechala, kdyby tady byla. 

Její odjezd ale také znamenal to, že to fakt musí udělat. Takže když se s ní a se Simonem na letišti rozloučil, jeho nervozita zesílila. A věděl, že jestli to neudělá co nejdříve, asi se zblázní. A nebo to neudělá už nikdy. 

Hned na druhý den, když Chris odešel do práce, Mateo měl volno. Jeho dny teď naplňovaly pohovory a hledání práce, když skončil školu, tohle dopoledne měl ale volné. A Chris měl naštěstí den, kdy nepracoval z domu, a tak si nemusel ani vymýšlet výmluvy. 

Šel mu koupit prsten. Aby ho odpoledne požádal o ruku.

Uvědomoval si, že většinou lidé mívají prsten koupený dny, týdny, možná i měsíce dopředu, to by ale Mateo nezvládl. Jejich byt byl malý, Chris měl rád svůj pořádek a často uklízel. Žádná schovka mu nepřišla dostatečně dobrá, ani kdyby krabičku obalil v plastem a izolepou a nahoru napsal bomba uvnitř. Chris by to ze zajímavosti otevřel.

Vyhledal si pár prstýnků online, nabral inspiraci. A pak se šel podívat do prodejny. 

Nikdy nebyl nervóznější. Ukradl Chrisovi starý prsten, který věděl, že mu stále je a určitě ho hledat nebude, přesto jeho úzkost vymýšlela scénáře, jak se zrovna dneska v práci rozhodne, že mu ten prsten chybí a pojede si domů pro něj. Jakoby to snad dávalo smysl.

Před obchodem stepoval snad deset minut, než se odvážil jít dovnitř. Naštěstí byla ale za pultem tak milá paní, že jeho nervozita na chvíli polevila. Ještě když měl Auru (a Simona) na drátě a pohotově odpovídali na jakékoliv jeho zprávy. 

Strávil tam snad hodinu. Dohromady viděl snad tak třicet prstýnků. Od začátku k němu ale jeden promlouval o něco víc a když mu ho schválila i Aura se Simonem, bylo rozhodnuto. 

Stálo ho to sice celý jeho brigádnický měsíční plat, ale stálo to za to. Chris si zasloužil tohle a ještě víc. 

Když se blížila chvíle, kdy se Chris vracel domů, nervozita stoupala. Začal tak přemýšlet, proč si to vůbec dělal. Rok a půl zpátky by ho nenapadlo, že on bude ten, kdo se do toho pustí a Chris s tím stoprocentně nepočítal taky. Nebyl to Mateův styl. Nebyl to někdo, kdo by se tohle odvážil udělat, ještě když věděl, že Chris ho miluje a dřív nebo později by to sám udělal.

Tedy v to alespoň doufal. Aura ho o tom neustále ujišťovala. 

Byl v ložnici, když uslyšel dveře od bytu. Najednou nevěděl, co by měl dělat, aby vypadal alespoň trochu přirozeně, a tak skočil ke knihovně a vytáhl z ní několik knížek, aby to vypadalo, že opět přeskládává knihovnu. 

Chris dovnitř nakoukl během minuty. A zasmál se, když uviděl, co dělá. "Zase?" zeptal se.

Mateo na chvíli ztratil slova, když ho uviděl. Stále mu plně nedocházelo, že se dneska tohoto kluka zeptá, jestli bude jeho navždy. Tohoto dokonalého kluka s těma nejhezčíma očima na světě, který mohl mít doslova koho chtěl a přesto si z nějakého důvodu vybral ho.

Třeba tomu dneškem Mateo stoprocentně uvěří. Konečně. Jestli Chris řekne ano.

"Zase," potvrdil a konečně tak odpověděl. "Co v práci?"

"Nuda. Co jsi ty dělal? Kromě přeskládávání knihovny," zeptal se a vešel dovnitř. Došel k němu a prohlédl si knížky na zemi. Pak dal Mateovi pusu na tvář a vyvalil se na postel.

"Nic. Byl jsem naprosto zhnilej. Tak jsem si říkal, že bych se šel projít, půjdeš se mnou?"

Bál se odpovědi více než by měl. Na tom ale závisel jeho plán. Chtěl Chrise vzít na jeho nejoblíbenější místo. Jestli byl ale unavený, je jeho plán v koncích. 

"Zajdeme cestou na kafe?"

"Můžeme."

"Tak to potom jo."

Kdyby jen slyšel, jaký kámen mu spadl ze srdce. Nahradil ho ale hned nový. Ono se to opravdu dělo.

Takže o hodinu později vyšli na procházku. Mateo krabičku od prstenu nechal doma, protože byl zkrátka až moc nervózní a bál se, že by si jí Chris nějak všiml. Přece jen bylo léto, nemohl ji schovat do kapsy od bundy. 

Chrisovo oblíbené místo, vyhlídka, kam ho vzal na jejich první rande, neměli zas tak daleko. Bylo to asi tak daleko jako tenkrát od kavárny, kde Chris pracoval, akorát z druhé strany, protože bydleli blíže centru. Mateo se hodně ptal na otázky, aby donutil Chrise mluvit, nevnímal pak tolik kam jdou a jen kývnul na každý jeho návrh, kdy zahnout. 

Když šli do kopce směrem k vyhlídce, s nadmořskou výškou stoupala i jeho nervozita. Myslel si, že se snad pozvrací. Vyvrátí. Najednou mu bylo horko i zima zároveň, najednou mu přišlo, že se mu točí hlava. Byl naprosté klubíčko nervů.

A když kopec vyšli, rozhodl se, že to neudělá. Že na to zkrátka nemá a byl naivní, když si myslel, že ano.

"Co se s tebou děje?"

Vzpamatoval se. Chris se na něj ustaraně díval a Mateo si ani nevšiml, kdy přestal mluvit. Chytil ho za tvář. "Mluvíš málo i na tebe. Jen se mě ptáš. A při tom... nevnímáš."

Povzdechl si. Jak by si Chris mohl chtít vzít někoho, kdo ho ani neposlouchal? Kazil to už od úplného začátku. 

Musel se ale nějak vymluvit. "Jen jsem přemýšlel," vyhrkl. "Asi si nepamatuju, kudy se přesně jde na tvou oblíbenou vyhlídku."

Chris se pousmál, jeho ruka vklouzla do té Mateovy. "Jsme jen kousek."

Mateo si to samozřejmě pamatoval, ale potřeboval říct něco. A třeba když přijdou na to místo, donutí ho to to udělat. 

Protáhli se dírou mezi keři a byli tam. Úplně sami. S výhledem na město, kde se poznali, kde žili, kde se milovali. A přesto Mateo necítil nic než strach z odmítnutí. 

Nemohl to udělat. Dneska zkrátka ne. 

"Víš," začal Chris, jeho ruka stále v Mateově, "když jsem se sem přestěhoval kvůli univerzitě, hned po týdnu jsem si řekl, že tohle město rozhodně nebude nikdy mým domovem."

"Proč?" zeptal se Mateo. On ho miloval. I přes to, co jako malý tady zažil, většina jeho života tady byla úžasná. Našel tady novou rodinu. Nejlepší kamarádku. Toho nejlepšího přítele. 

Chris pokrčil rameny. "Nevím, přišlo mi takové... nehostinné, jestli to dává smysl? Máma daleko, táta ještě dál, spoléhal jsem jen na lidi, co jsem tady poznal. A dokud jsem nepoznal tebe, pak i Auru, tvou rodinu... byl jsem přesvědčený, že až vystuduju, odstěhuju se zase pryč."

Mateo se k němu otočil. Podíval se na Christiana Nelsona, jak s lehkým úsměvem sleduje město, ve kterém si našel domov údajně kvůli němu, a ucítil slzy. Bylo to dojetí, byla to nakumulovaná nervozita i jeho úzkost, byla to ta neuvěřitelně velká láska, co k tomuto človíčku cítil. 

A v tu chvíli se lakomě rozhodl, že zkrátka nemůže dovolit, aby mu Chrise kdokoliv kdy sebral.

Jak to bylo u něj zvykem, během sekundy změnil názor. Během sekundy se rozhodl to udělat. 

Pustil Chrise a jednu ruku strčil do kapsy. Než ale prsten vytáhl, sklopil pohled a zamumlal: "Víš, nechtěl jsem jít na procházku s tebou jen tak. A tvá oblíbená vyhlídka taky není náhodná."

Chris se na něj zmateně podíval. Mateo se přerývaně nadechl, vytáhl prsten z kapsy, schoval si ho do dlaně a pak... pak si pomalu kleknul na jedno koleno. Tak jak se to mělo.

Cítil, jak se celý třese a bylo mu jasné, že jestli zvedne ruce s prstenem, Chris to moc dobře uvidí taky. Nasucho polkl a odvážil se mu podívat do očí. Přece jen to byl jen Chris - člověk, před kterým nic neskrýval, se kterým se cítil úplně nejlépe. 

Chris na něj civěl s lehce otevřenou pusou. Nečekal to. Nečekal to ani trochu. 

"Já ani nevím, jestli má cenu něco říkat. Víš, jak to mám. Ty... ty jsi prostě moje všechno. Naprostý všechno. A i když naprosto nechápu, proč sis vybral zrovna mě, ze všech lidí... Teď máš šanci mě v tom jednou pro vždy utvrdit a slibuju, že už nikdy ode mě neuslyšíš nic podobného. Přísahám." Odmlčel se. "Možná. Každopádně. Říkal jsem si, že bych pro jednou moh překvapit já tebe, protože všichni víme, že já a nějaký gesta... eh. No, uhm. Já... Jsi ten jediný člověk, se kterým si dokážu představit být bez přestání do konce života. Jakože myslím bez mých introvertních pauz, protože je s tebou zkrátka nepotřebuju. Takže vážně, vážně budu rád, když-"

"Mateo," přerušil ho Chris.

"Hm?" Znovu na něj koukl. Ani si neuvědomil, kdy uhnul pohledem.

Chris se na něj usmíval se slzami v očích. A on byl tak vystrašený, že ani v tu chvíli si nebyl jistý, jestli to byla dobrá reakce. "Přemýšlíš nahlas. Jdi k věci. A napovím ti, že odpovědi se bát nemusíš, takže přestaň nad tím tolik přemýšlet."

Kousnul se do rtu. Jak on ho miloval. Jak on ho zatraceně miloval.

A tak šel k věci. Řekl ta pitomá tři slova, co mu nedávala spát. "Vezmeš si mě? Prosím?"

Chris samozřejmě věděl, že Matea nemohl nechat ani chcíli čekat pro dramatičnost, a tak ihned přikývl a vypadlo z něj tiché 'ano', které Mateo tak tak slyšel, protože mu přeskočil hlas. 

Byla to ta největší úleva v životě. Navlékl tedy Chrisovi prsten a oddechl si, když padl perfektně. Pak jen vyskočil a padl Chrisovi kolem krku.

Byli zasnoubení. On byl zasnoubený. Ten kluk, který dvacet dva let svho života se nedokázal klukovi ani podívat do očí, ten kluk, co měl sebevědomí na bodu mrazu a byl přesvědčený, že nikdo ho nemůže mít upřímně rád. Byl zasnoubený s tím nejlepším člověkem na světě, který ho mačkal ve svém objetí ještě pevněji jak normálně a... brečel?

Mateo se odtáhl. Když uviděl Chrisovy slzy, jeho už neváhaly taky. "Já..." začal Chris a zavrtěl hlavou. "Já jsem v šoku. Naprostým. Já to fakt vůbec nečekal."

Zasmál se. Na Chrisovi viděl čirou radost a jeho sebevědomí bylo tak v tu chvíli ve výšinách. On byl zdrojem té radosti. On a pouhá tři slova.

"Pět sekund před tím, než jsem si klekl, jsem byl ještě rozhodnutý, že to neudělám," prozradil mu.

"Mně je to úplně jasný," odpověděl Chris. 

Mateo mu z tváře setřel pár slz a pak si ho přitáhl k sobě, aby spojil jejich rty. Tak, jak si pamatoval jeho první polibek s ním, když leželi u něj na sedačce, tak si zapamatoval i tenhle - jejich první polibek jako zasnoubení. S dalším příslibem jejich lásky. 

Stáli tam v objetí tak pět minut. A Chris... Chris zkrátka brečel dál a dál. Mateo ho šokoval více, než by sám očekával. Posadili se tedy na zem, aby se Chris mohl více uklidnit, i když už začalo zapadat slunce a bylo jasné, že domů nedojdou za světla. 

Chris se podíval na prsten, jako by mu sám nevěřil. "Je dokonalý," vydechl.

"Jsem rád, že se ti líbí. Na výběru se podíleli i Aura se Simonem."

Překvapeně se na něj podíval. "Jak dlouho to všichni ví? Že jsi to měl v plánu?"

"Uhm, rok. Tak nějak. Prsten jsem ale koupil až dneska, protože mi bylo jasný, že bys ho nějak našel."

"Počkej, rok?"

Přikývl. "Před rokem jsem Auře přiznal, že bych tě chtěl požádat o roku. Protože... protože bys to nečekal a mohlo to být krásný." Rozhlédl se kolem sebe. "Vím, že tohle je docela obyčejný, ale úzkost by mě asi zabila, kdybych plánoval něco víc a musel se strachovat ještě nad tím, že se to pokazí."

Čekal, že se Chris zasměje. Ten ale na něj nevěřícně hleděl. "Takže ses před rokem rozhodl? A doteď sbíral kuráž?"

"Tak nějak."

A v tu chvíli přišel nový nával slz. To už se Mateo musel zasmát. "Já jen... Žes ses na to prostě nevykašlal. Že si přebojoval svou úzkost. Ani nevíš, co to pro mě znamená," vydechl.

Vážně to byl z Mateovy strany naprosto nečekaný tah. O to víc to v tu chvíli miloval. O to víc miloval brečícího Chrise, který se ne a ne z toho šoku vzpamatovat. 

Dal mu ruku kolem ramen a přitáhl si jeho hlavu blíž. "Ty zas nevíš, kolik pro mě znamenáš ty. Jasně, že jsem to musel překonat."

Zněl najednou sebevědomě. Jakoby v něm neprobíhal ten příšerný boj, jakoby to málem dneska nevzdal. 

"Je to dokonalý," zamumlal Chris pak. "Víš, že já více nepotřebuju."

"Popravdě? Jistý jsem si nebyl. Ale kdy si já jsem nečím jistý, že jo," uchechtl se lehce.

Povyprávěl ještě Chrisovi, jak dnešní den vlastně probíhal, jak mu Aura pomáhala s výběrem prstenu přes půlku planety. A tak se jí rozhodl zavolat. 

"Bude si mě dobírat, dělej, že tady nejsem."

Mateo se pousmál. A samozřejmě jí to prozradil. I když to zese nedokázal hned dostat. Bylo divné najednou říct, že jsou zasnoubení. Chris řekl ano. To znělo mnohem krásněji. 

Chris řekl ano. Ještě si to bude muset chvíli opakovat, aby tomu plně uvěřil.

⸙

já: nebudu psát bonusovku o tomhle

taky já: 2000 slov jak nic

ale takhle. zásnuby ok. svatbu si ještě hodně rozmyslím :D

každopádně tuhle knihu můžu přejmenovat snad už z bonusovek na svatby a zásnuby :DDDD