Jeho první Vánoce s Rainem a Aurou se mu vryly do paměti. 

Když byl začátek listopadu a Rain poprvé nadhodil téma Vánoc, nejprve se zarazil. Přece jen je každý rok trávil se svými rodiči a bratrem, ani ho nenapadlo, že by to mohlo být letos jinak. Přitom to bylo jasné, že to bude jinak. Vždyť už s Rainem bydlel. Proč by na Vánoce odcházel domů?

Takže dělal, jakoby nic. A večer dvacátého čtvrtého prosince na poslední chvíli dobaloval poslední dárky pro Auru a pro Raina, zatímco ji uspával, protože dříve se tomu zkrátka vyhýbal. 

Rain nebyl moc na dekorace, přece jen ale nechal Judeho a Auru se vyřádit. Přeměnil jejich byt tak moc, že i Rain k němu jednou přišel a přiznal, že po dlouhé době opravdu cítí tu vánoční náladu. Teď mu jeden set světýlek v ložnici svítil i na balení dárků. 

O půl desáté se dveře otevřely a Jude rychle schoval deskovou hru pro Auru za záda pro případ, že by to byla ona. Jak by vysvětloval to množství balícího papíru a hromádku dárků vedle něj, to už nevěděl.

Byl to ale samozřejmě Rain. Ani by nenechal Auru jít do ložnice, kfyž věděl, že Jude balí dárky. 

"Usnula docela rychle," zašeptal, jako by snad mohl svou dceru probudit i přes ty zdi a zavřené dveře. "Ne, že by nespala nedočkavostí. Sama mi oznámila, že čím dřív usne, tím dřív se probudí k dárkům od Santy. Je chytrá," uchechtl se lehce.

Jude položil hru zpátky na balící papír. "Tohle je poslední, pak to můžeme nachystat," upozornil jako první a pak ještě jednou vzhlédl. "Ale samozřejmě, že je chytrá. Tohle uvažování jsi celý ty."

Rain pobaveně protočil očima. "To není pravda. Já byl vždy ten typ, co ani za milion nechtěl jít spát, aby Santu viděl."

"A viděl jsi ho někdy?" zeptal se Jude, zatímco se už zpátky soustředil na balení posledního dárku. Oh, jak mu tohle nešlo. 

Nevšiml si tak, že Rain mezitím přešel ke komodě po jeho levici a popadl z ní jednu z vánočních čepiček, které tam měli pro... vlastně pro všechno. Pro vánoční pohodu. Aura milovala, když si je nasadili. Rain se ale přiblížil zezadu k Judemu, narazil mu ji na hlavu a se smíchem mu dal rychlou pusu na tvář. "Teď jednoho vidím."

Lehce se lekl a tak pustil to, jak si držel papír na dárku, aby ho zalepil izolepu. "Já tě zabiju, konečně jsem to měl alespoň trochu úhledný!" vykřikl, popadl čepici a hodil ji po Rainovi zpátky. Ten ji se smíchem chytil a popadl ho i za ruce, aby mu zabránil v dalším balení. "Stejně je to pro Auru. Ta ten papír roztrhá dřív, než se na to podívá," řekl tiše a tentokrát pomalu mu čepici nasadil zpátky. Pak ho chytil za tváře a přitáhl si ho do pomalejšího polibku. 

Ach, jak ho Jude miloval.

"Já jsem tak rád, že jsi na Vánoce s námi," zašeptal Rain mezi lehkými polibky. Musel být opravdu oblbnutý vánoční náladou, protože jeho náklonost se jen a jen stupňovala. 

"Byli byste jinak sami?" zeptal se Jude. Bylo to poprvé, co se k tomu odvážil, protože se bál, že to bylo pro Raina citlivé téma. Tušil totiž odpověď.

Rain podle jeho očekávání přikývl. "Už minulý rok s mámou byl docela katastrofa, jak zapomíná Auru. Nedokážu si představit, že bychom letos celé Vánoce strávili s ní. Vím, že to zní hnusně, ale bojím se, jak by Auru zasáhlo, že si ji nepamatuje vlastní babička."

Rainova máma byla přemístěna už do speciálního zařízení, jelikož se jí nemoc rozjela až moc na to, aby nebyla neustále pod dohledem. Finální verdikt padl tehdy, když vyšla před vlastní dům a v další sekundě si nepamatovala, kde bydlí. 

"Já to chápu," šeptl Jude zpátky. Vždy přemýšlel s Aurou na prvním místě. "Však ji pojedeme navštívit." To byl už známý plán. 

Rain se pousmál. Pohladil ho po tváři. Jude si nechtěl nijak fandit, ale zkrátka viděl to štěstí v jeho očích a zahřálo ho to u srdce. "Musím to dobalit," špitl.

Rain zavrtěl hlavou. "To počká," zamumlal a skolil ho na zem, že se vyvalili do balícího papíru. Začal Judeho přímo bombardovat polibky, až se se smíchem bránil. "Co to do tebe vjelo?"

"Vánoční nálada," odpověděl Rain a pak ho smáčknul v objetí. Jude jen spokojeně zavřel oči a objal ho zpátky.

"Já tě tak moc miluju," zamumlal mu do toho škaredého vánočního svetru, který ho donutila Aura si obléct.

"Ještě aby ne," odfrkl si Rain. Pohladil ho po zádech. "Já tebe taky, Jude."

Až o dvacet minut později Jude konečně dobalil ten poslední dárek, pak začala tajná akce přemísťování dárečků do obýváku. Rain mu podal jedno sluchátko a pro správné nastavení atmosféry si pustili vánoční písničky tak, aby neriskovali probuzení Aury. Kdyby je někdo sledoval, muselo být vtipné, jak se snažili o tanec, zatímco nosili dárky pod stromeček, a rozesmávali se navzájem. Smát se samozřejmě nahlas nemohli, o to to byla větší výzva. 

Rád na to vzpomínal. Rád vzpomínal i na to, jak si zatančili ploužák uprostřed místnosti vedle stromečku, hudba jen v jejich uších. Vzpomínal i na to, jak si kousl do sušenky, kterou Aura připravila Santovi a poprvé mu tak pořádně došlo, jak moc tyto Vánoce budou jiné. Poslední Vánoce, kdy věřil v Santu, mu bylo deset let. Teď byl dospělý a měl možnost udělat ty krásné Vánoce, které on prožíval deset let svého života, někomu jinému a ještě s člověkem, kterého miloval tak moc, že to ani popsat nešlo. 

Když Aura ráno vyběhla z pokoje a on ji sledoval, jak se pouští do všech dárků, na chvíli zkrátka zamrzl v pohybu a jen sledoval tu radost v jejich očích. A dal si chvíli na to, aby ji procítil i on sám.

Aura nebyla jeho dcera, přesto na to v tu chvíli naprosto zapomněl, když se k němu rozběhla, aby mu s radostí ukázala novou panenku, kterou si zrovna vybavila. "Santa přesně věděl jakou!" skákala před ním nadšeně.

Poprvé v plné síle pochopil, proč jsou Vánoce svátky především o rodině a o lásce. V tu chvíli by ji mohl rozdávat. 

Když Aura odběhla k dalšímu rozbalování, Rain se posadil vedle něj na opěradlo křesla a podal mu malý hranatý dárek. "Šťastný a veselý, Jude," řekl a vtiskl mu pusu na spánek. 

Jude si tak rozbalil prstýnek na řetízku, na kterém zevnitř byla vygravírována tři písmena: A + J + R.

Hned ucítil ty slzy. Přál si nějaký řetízek, to ano, věděl i, že Rain pro něj jeden má, tohle ho ale dojalo. Sakra. Jak on byl za svůj život vděčný. 

"Chceš mě rozbrečet?" zeptal se.

"Ne, chci ti dát něco, co ti bude připomínat, že jsme rodina," odpověděl Rain.

Judemu ukápla slza. "No a máš to tady." Oba se rozesmáli. A Aura se rozpištěla, když si rozbalila ten kočárek, co taky tak moc chtěla. 

ø

idk, měla jsem chuť napsat nějakou mega cute kapitolku a vánoce se nabízely. a tihle byli na vánoce nejlepší kandidáti, co si budem

snad se máte krásně <3