ø jude ø

První dopředu neohlášený případ dítěte, které potřebovalo jejich pomoc, se objevil přibližně dva roky od toho, co byli pěstouny.

Věděli, že to jednou přijde. Dobrovolně se upsali k tomu, že budou pomáhat i takovým dětem. Jediná jejich podmínka byla, aby takové případy nedostávali prvním rokem, co Skye byla konečně oficiálně jejich.

Té teď byly tři roky. Auře osm. A jejich první naléhavý případ byl na cestě jen s telefonátem deset minut dopředu, že za chvíli budou u nich.

Bylo devět hodin večer, Skye už naštěstí spala po dni stráveném na hřišti v parku, a Aura si s Judem čistila zuby, když za nimi přišel Rain, telefon v ruce a oznámil jim, co se děje.

Jude vyplivnul pastu a shlédl na Auru. "Půjdeš, prosím, nejprve do pokoje?" zeptal se. "Jen zjistíme, co se stalo."

Pěstounství bylo velkou částí jejich života, samozřejmě. Už se u nich vystřídaly čtyři děti, které u nich dohromady strávily skoro půl roku. Vždy to byly ale případy, kdy se vrátili nazpátek ke svým rodinám, ať už k rodičům nebo k těm vzdálenějším. Aura věděla, jak to všechno chodí, a jelikož to ovlivňovalo ji, vždy s ní mluvili upřímně. Většinou se s novými dětmi rychle skamarádila, teď jim ale museli vézt něco vážného.

"Jasně," přikývla Aura, vypláchla si ústa a v dalších třech minutách už byla zavřena v pokoji.

Jude se otočil na Raina s otázkou v očích, ten ale jen pokrčil rameny. "Řekli mi jen to, že se jmenuje Mateo a je mu čerstvých devět let. Více informací dostaneme prý až přijedou."

Znervózněl. Před každým dítětem, které jim přivezli, byl nervózní, to ale vždy věděl, koho jim vezou. Tentokrát věděli jen jméno a věk, což nebylo obvyklé.

"Postarám se o něj a ty zjistíš, co se stalo?" zeptal se. Rain přikývl a než stihl něco říct, rozezněl se zvonek.

Rain jim reproduktorem řekl patro a číslo bytu a prozvonil je dovnitř. Pak otevřel dveře od bytu a stoupl si ven. Jude šel samozřejmě za ním, nedokázal ale v klidu stát a čekat jako Rain, musel zkrátka chodit kolečka kolem. Rain ho v jednu chvíli zastavil a vtiskl mu polibek na čelo. "Zvládneme to."

"Já vím," špitl Jude a nelhal. Zatím s Rainem zvládli všechno.

A pak se ozvalo cinknutí výtahu.

Vyšli z něj tři lidé. Dvě sociální pracovnice, z nichž znali jen jednu, a viditelně vystrašený klučina Auřina věku. Na nose měl prasklé brýle a byl zabalen v dece. Jeho výraz byl naprosto nečitelný, Jude nedokázal odhadnout jedinou emoci.

Podíval se krátce na Raina. Až v tu chvíli jim nejspíše došlo, co naléhavé případy vlastně znamenaly.

"Carterovi?" zeptala se ta pracovnice, kterou viděli poprvé. Rain odpověděl, Jude hypnotizoval pohledem toho chlapce.

Pak navázal oční kontakt s tou paní, kterou už trochu znali. Naznačil jí, ať jde s chlapcem za ním. Rain si už odstoupil dál od dveří s druhou ženou, aby mu řekla, co se stalo.

Nechal je projít dovnitř. Když za sebou přivřel dveře, zohnul se k Mateovi. "Ahoj, Mateo," pozdravil ho tiše. Přišlo mu, že jakýkoliv hlasitý zvuk by ho mohl vyděsit. "Já jsem Jude, moc rád tě poznávám."

Zkusil natáhnout ruku, zkusil tak, jestli bude Mateo ochotný osobního kontaktu, ten se ale ani nehnul. Jude si to mentálně poznamenal. Dřepl si.

"Minimálně dnešní noc strávíš tady u nás, co ty na to? Máš hlad?" Mateo zavrtěl hlavou. Jude se podíval na sociální pracovnici. "Jedl?"

"V naší péči je už dvě hodiny a za tu dobu nejedl. Možná by to nebylo od věci," odpověděla.

Jude přikývl a svou pozornost přesměroval zpátky na chlapce. "A co lívance? Těm taky řekneš ne?" zkusil to.

Šlo vidět, že Mateo váhá. Jude se pousmál a postavil se. "Tak jo, uděláme lívance, hm?"

Nebylo na jeho místě, aby se vyptával, co se stalo. Jeho momentálním úkolem bylo zařídit, aby se u nich Mateo cítil příjemně, zatímco Rain zjišťoval tyto informace. Dovedl tedy Matea na sedačku v obýváku, zeptal se, jestli chce pustit televizi. Když zamumlal, že ne, vydal se do kuchyně, aby začal dělat lívance.

Rain se k němu připojil asi o pět minut později. Nejprve se na Matea jen podíval, ale jako první přešel k Judemu. Otočil se k obýváku zády a opřel se o linku. Jude hned na jeho výrazu viděl, že je rozhozený, že nejspíše se stalo opravdu něco vážného.

Vydechl. "Mateo... Byl to jeho otec," zašeptal. "Ten se ho pár hodin zpátky pokusil zabít."

Jude si přál, aby v tu chvíli nevytahoval skleněnou odměrku, která mu nad Rai
novými slovy vypadla z ruky a roztříštila se na zemi. Mateo se na sedačce totiž prudce otočil a ten strach v jeho očích se Judemu vryl do paměti.

Proběhla mezi ním a Rainem bezeslovná konverzace, jestli má vše pod kontrolou a když Jude přikývl, Rain se vydal k Mateovi.

Byla to právě vůně lívanců, která neudržela Auru v pokoji. To jim mohlo snadno dojít. Takže když Jude, stále ztracen ve svých myšlenkách a v tom, co mu Rain řekl, obracel první várku, dveře Auřina pokoje se pomalu otevřely a ona vykoukla ven.

Rain si jí všiml okamžitě. "Auro-"

Ta si to už ale štrádovala do kuchyně za Judem. "Já chci jen pomoct," řekla Rainovi.

Jako vždy ji Jude nechal nalévat novou várku na pánev. Když nalévala svou druhou a naběračku vrátila do mísy, podívala se na Matea a Raina a jejich záda na sedačce. "Tati? Co se tomu klukovi stalo?"

Byly to skoro už dva roky, co i on byl Auřiným oficiálním otcem, ještě dlouhou dobu po tom ho ale oslovovala jménem. Teprve pár měsíců dozadu začala jeho jméno postupně nahrazovat oslovením tati a stále ho to pokaždé píchlo u srdce.

"Já pořádně ještě nevím," přiznal. Byla to tak trochu pravda. Kdyby Auře řekl jen to, co mu řekl Rain, akorát by to vyvolalo několik dalších otázek. Navíc, nebylo to něco, co by chtěl osmiletému dítěti říct takhle napřímo.

Nevěděl, co s ním Rain řeší, ale muselo to fungovat, protože za chvíli si zapnuli i televizi, kterou nejprve odmítal, a nechal Raina, aby mu sundal deku, se kterou přišel.

Byl tak ztracený v pohledu na ně, že si ani nevšimnul, jak Aura popadla první várku lívanců, marmeládu, čokoládu a šlehačku a s plnýma rukama došla k Mateovi a Rainovi. Položila dinosauří lívance před chlapce a pyšně se narovnala. "Lepší lívance jsi nikdy nejedl, fakt! Já a tátové jsme za ty roky vylepšili recept na ten nejlepší!"

Vzala jeden lívanec do ruky. "Chceš marmeládu nebo čokoládu?" zeptala se. Jude viděl, jak se Rain už natahuje, aby ji zastavil, když Mateo tiše odpověděl. "Čokoládu, prosím."

Tak dlouho tam vyjeveně stál, až se mu lívance začaly skoro pálit. Rain se na něj otočil a jen se pousmál, Jude moc dobře ale věděl, jaký to byl úsměv. Byl to ten pyšný otcovský úsměv, který vždy věnoval jen svým dcerám.

Jude dodělal poslední lívance a přidal se k ostatním. Díky Auře se Mateo do dvaceti minut relativně rozmluvil. Neptali se ho na to, co se stalo předtím, než k nim přišel. Naopak se snažili, aby na to nemusel myslet. Což se Auře dařilo nejlépe, když mu popisovala jednotlivé dinosaury, které lívance představovaly.

Když byl čas na spánek, Rain se naklonil k Judemu a začal šeptat. "Zůstanu přes noc s ním. Sice nevíme, co přesne se stalo, ale dokážu si představit, že z toho má trauma a možná se mu o tom bude zdát. Tak jen pro jistotu."

Odebral se tedy i s Mateem do pokoje pro hosty, který byl už spíše přizpůsobený více dětem. Jude se naopak postaral o to, aby si i Aura šla lehnout a hlavně aby byla potichu a neprobudila Skye v jejich pokoji. Pak se vrátil do prázdné ložnice.

Nemohl ale usnout. Přemýšlel nad tím, co se asi muselo Mateovi stát, jak to asi mohlo proběhnout. Kdo byl jeho otcem, kdo mohl vůbec stáhnout ruku na vlastní dítě. Jeho hlava to zkrátka nepobírala a proto spánek zkrátka nepřicházel.

Mateo se ke svému otci samozřejmě nevrátil, jeho vzdálenější rodina také neprojevila zájem, a tak Jude s Rainem souhlasili, aby zůstal u nich, dokud se to nevyřeší. Nebyli dlouhodobí pěstouni. Ale také vidina toho, že Mateo bude cestovat od jedněch pěstounů k druhým, se jim ani trochu nelíbila.

A tak se Jude rozhodl, že mu zkrátka najde novou, trvalou rodinu, u které si bude jistý, že už navždy bude v bezpečí.

ø

heheheee, a teď čas na nový příběh