Elias byl nesnesitelný, když pracoval na novém albu. Sám to o sobě věděl.

Hlavně, když měl přítele, když měl Olivera. Věděl, že ho zanedbává, věděl, že tráví ve studiu až moc času. Tohle album bylo pro něj ale to nejdůležitější ze všech. Nebylo to jen tak ledajaké album, bylo to album, v rámci kterého chtěl požádat Olivera o ruku.

Samozřejmě ho znal dostatečně na to, aby věděl, že by ho Oliver zabil, kdyby ho požádal o ruku nějakým velkým gestem. Elias měl tolik možností, ale zasnoubení v rámci koncertu nebo něco podobného nepřicházelo v úvahu, to věděl. Stačilo to jedno gesto u minulého alba, kdy pro něj složil první písničku a zahrál mu ji v talk show přede všemi.

A popravdě? On by to taky nechtěl. Tohle měl být jejich moment. Elias ale i tak odmítal v sobě udupat jeho zpěváckou kariéru, musel jí využít.

Proto se rozhodl Olivera požádat o ruku s pomocí jeho nového alba. A nemohl se dočkat.

Dal na Alexovu radu. I když si nejprve opravdu nebyl jistý, jestli právě tohle je ten správný krok, šel se podívat do několika zlatnictví na zásnubní prsteny. A pak uviděl jeden, který přímo křičel Oliverovo jméno, jeho osobnost, nutnost ho vidět na jeho ruce. Ten den ho taky koupil.

Prsten měl. Teď zbývalo jen to pitomé album. 

Samozřejmě tu a tam zazpíval Oliverovi něco, co ho napadlo, tu a tam mu pustil něco, co složil, co už i nahrál, chtěl znát jeho názor. 

Pak přišla noc, kdy album konečně dodělal. rozloučil se s lidmi ve studiu, chvíli tam ještě zůstal sedět. Přemýšlel nad tím, jak to teď udělá.

Když se vrátil domů, bylo půl druhé ráno. Celý dům byl ve tmě až na lampičku v ložnici. Když tam Elias došel, uviděl Olivera schouleného v peřinách s knížkou v ruce, do které byl tak zakoukaný, že si ho málem ani nevšiml. 

"Napínavý?" uchechtl se Elias.

Oliver nespustil z řádků oči. "Tohle si musíš přečíst, je to dokonalý. Budeš to milovat."

Elias se pousmál. Plácl sebou na postel a zavřel oči. Jeho úsměv se ještě rozšířil. "Album je oficiálně hotový."

Málem se lekl, jak rychle Oliver knížku zaklapl. "Vážně?" zeptal se překvapeně. "To mi chceš říct, že konečně budeme normálně fungovat zase?"

"Promiň," zamumlal Elias a převalil se na bok. "Ale jo, už se nebudu vracet v tyhle hodiny a mizet zase brzy ráno."

Oliver odložil knížku na noční stolek a s tím nejširším úsměvem si lehl vedle něj a spojil krátce jejich rty. "Konečně, proboha. Už bylo na čase. Chybíš mi."

"Máš něco zítra večer?" zeptal se Elias.

"Zapomněl jsi? Fotíme tvé album."

"Oh. A pozítří?"

Zavrtěl hlavou. "Myslím ne, proč?"

Elias už i v tu chvíli znervózněl, ale skryl to za úsměv. "Tak teď už máš. Uděláme si poslechovou party mého nového alba. Ve dvou."

Dostalo se mu úsměvu zpátky. "Tak jo. Už se těším. Chci konečně vidět, co tě mi kradlo poslední měsíce."

Samozřejmě s jejich programem nelhal, jen nezmínil to nejdůležitější. Měl ho totiž v plánu konečně požádat o ruku. 

Takže když ten den Oliver odpoledne odešel na oběd s Taziou, zavřel se v jeho skromném studiu v domě a pořádně ho připravil. Vystěhoval veškeré židle, na zem pak naházel polštáře. Nainstaloval světýlka, připravil skleničky na víno. 

Nebylo to nic neobvyklého. Často si pro sebe chystali taková malá překvapení, především po nějakém hektickém období. Většinou pak nechali telefony v druhé místnosti, aby je nerušila práce ani nikdo jiný, a celou noc tak strávili s plnou pozorností toho druhého, kdy doháněli, co jim uniklo.

Nakonec vzal to nejdůležitější. Vzal krabičku s prstýnkem a schoval ji pod jeden z polštářů. Naposledy se na něj podíval a pomodlil se ke všem možným Bohům, že až ho večer znovu uvidí, bude to na Oliverově ruce. 

Oliver se vrátil kolem čtvrté hodiny a jelikož muselo být na Eliasovi zřetelné, jak nervózní je, rozhodl se to celé trochu uspíšit. "Co kdybychom začali už v pět?" zeptal se, sotva si Oliver odložil věci.

"Uhm, jasně? Proč jsi ale nervózní?" zeptal se pobaveně. 

"Budeš první, kdo to album uslyší přesně tak, jak vyjde. Samozřejmě, že jsem nervózní," zalhal. Kdyby jen Oliver věděl. 

Takže v pět hodin ho dovedl do studia. Oliver pobaveně protočil očima, když uviděl, co Elias nachystal. "No co je?" namítl Elias a položil vedle skleniček na vína vychlazené bílé víno a taky nějaké dobrůtky. "Tohle je rande se vším všudy. A taky nás čeká hodina poslechu mého kdákání, musíme si to udělat pěkný."

Oliver se krátce zasmál a vzal lahev vína do ruky. "Já si nestěžuju, samozřejmě," okomentoval a lahev otevřel. Elias si mezitím zabral místo na té straně, kde schval prsten. I přes ten polštář tu krabičku ucítil, což mu na nervozitě ještě přidalo.

Sledoval Olivera, jak jim nalévá víno. Všiml si jeho lehkého úsměvu, jeho soustředěného výrazu, jeho nedávno zkrácených vlasů na střih, kterého trochu litoval, ale Elias ho ujišťoval každým dnem, že vypadá perfektně, protože to byla pravda. Sledoval ho, jako to mělo být naposled, jako by mu měl říct ne. 

"Zíráš," řekl najednou Oliver bez toho, aby zvedl pohled. "Něco s tebou dneska je."

Elias nebyl zrovna nejlepší ve skrývání emocí, to byla pravda, takže samozřejmě, že Oliver viděl každé jeho zaváhání. 

Oliver odložil lahev stranou a než si sedl vedle něj, ještě se na něj tázavě podíval. "Nepustíš mi tady album, které se se mnou za tebe rozejde, že ne? Protože mám z tebe takový pocit, že takový je plán, a věř mi, že bych to nevzal dobře."

Elias na něj chvíli překvapeně zíral, než vydechl a rozesmál se. "Ne, panebože. Jen jsem nervozní, toť vše. Nová hudba mě vždy znervozňuje."

"Tak jo," uchechtl se lehce Oliver. "Jen mě znepokojilo, jak jsi na mě zíral."

Konečně se uvelebil vedle něj, Elias dal jednu ruku Oliverovi kolem ramen. Druou vzal do ruky tablet připojený ke všemu v místnosti. "Tak jo. Pustím ti to v pořadí, které bude i na albu. A vážně doufám, že se ti to bude líbit, protože na tvém názoru mi záleží ze všech nejvíc."

"Když vidím tebe a jak si z toho nervózní, nechám si veškerou kritiku pro sebe, přísahám," odpověděl Oliver škádlivě.

Elias se uchechtl. A pak zapnul první písničku. Následně na to si ťukli skleničkami.

Všech deset písní pořádně nevnímal, i když mu Oliver mezi jednotlivými písničkami říkal své poznámky. Vyjadřoval se k melodii i k textu, ptal se na různé otázky ohledně vzniku. Obecně se ale zdálo, že se mu písně opravdu líbily a Eliasovi spadl menší kámen ze srdce. Ten větší ještě přetrvával. 

Když dohrála poslední píseň, Oliver se narovnal a sedl si do tureckého sedu před něj. "Takže," začal, "chceš můj pohled na celé-"

"Počkej," přerušil ho Elias. "Je tady ještě jedna, kterou nevím, jestli do alba přidat. A myslím to naprosto vážně, když chci, abys to rozhodnul ty."

Vzal tablet znovu do ruky, zatímco ho Oliver zmateně sledoval. Divil se, že si Oliver nevšiml, jak se mu ruka s tabletem třásla. Byl tak nervózní. Miloval Olivera nade vše a ti strašáci v hlavě, co mu říkali, že ho odmítne, byli zkrátka až moc hlasití. 

Tohle nebyla píseň do alba. Tohle byla čistě píseň pro Olivera. Sice už druhá, ale o to více speciální. 

Byla pomalá. Jen piano, které sám nahrál, a jeho hlas. 

"Jak se jmenuje?" zeptal se Oliver, když stále hrála jen klavírní předehra."

Elias zvedl jeden koutek úst. "Ty a já," odpověděl. A než stihl Oliver zareagovat, byl umlčen Eliasovým hlasem z nahrávky a tím, jak ho oslovil jménem, než začal zpívat.

Tenhle moment Elias vnímal každou buňkou v těle. To, jak sledoval Olivera, jak si uvědomuje, že zpívá k němu, jak se emoce v jeho obličeji střídaly, když mu Elias v písničce zpíval, jakou budoucnost si s ním představuje. Bylo to k nezaplacení a přísahal by, že se v ten moment do něj zamiloval ještě tak desetkrát více. 

Oliver s otevřenou pusou překvapením sledoval nepřítomně mixážní pult, zatímco mu Eliasova slova prostupovala celým tělem. Nenápadně se tedy natáhl pro schovaný prsty a krabičku otevřel. Počkal, až ten druhý Elias dozpívá vše, co měl na srdci, a s posledními tóny klavíru se dal do pohybu. A kleknul si na jedno koleno.

Natočil prsten k Oliverovi. Píseň ustala. A Elias do toho náhlého ticha promluvil tak roztřeseným hlasem, až ho to samotného překvapilo. "Doufám, že tomu všemu řekneš ano," řekl tiše.

Jeho hlas jakoby probudil Olivera z transu. Konečně se tak na Eliase podíval a on tak uviděl slzy v jeho očích, díky čemuž ho píchlo u srdce. Bylo těžké Olivera dojmout a mu se to přece jen opět povedlo. 

Oliver si skousnul ret a shlédl na prsten. "Složil jsi mi písničku, abys mě požádal o ruku," konstatoval.

Elias přikývl. "Je to až moc?"

Oliver se uchechtl a nevěřícne zavrtěl hlavou. Přemístil pohled zpátky na Eliase. "Tohle nepůjde na album v žádném případě," ujasnil jako první. "Tohle je jenom naše. A samozřejmě, že říkám ano."

V životě nepocítil větší úlevu, opravdu ne. Sklopil ruku, sklonil hlavu. Potřeboval chvíli na vydechnutí, než bude oslavovat.

Hned ale ucítil Oliverovu ruku a jak mu zvedl pohled. "Tak proto jsi byl tak nervózní. Já si říkal, že jedno album s tebou už mám za sebou. Vždyť ty se úplně třeseš."

"Víš, kvůli mé kariéře jsem si nikdy nemohl být jistý, že budeš prostě souhlasit," vydechl. Vytáhl prstýnek z krabičky a tu odhodil do polštářů. Pak vzal Olivera za ruku a navlékl mu ho na prsteníček. "Takže ani nevíš, jak si tohoto vážím. Protože si uvědomuju, jaká omezení nám moje kariéra přináší." Přitáhl si ho k sobě. Přitáhl si ho do objetí.

Oliver ho pevně stiskl zpátky. "Kdybych tě nebral i s tvou kariérou, byl bych už dávno pryč," zamumlal. "A ani nevíš, jak jsem na tohle čekal."

Elias se uchechtl. "Kdo říkal, že já jsem musel být ten, kdo to inicioval?"

"Tvá kariéra," rýpl si Oliver. "V jistým smyslu mě taky děsí. Ale tebe bych nikdy neodmítl."

Elias se lehce odtáhl. "Tak jak hodnotíš album?"

"Tvoje nejlepší," zašeptal Oliver a krátce ho políbil. "A to říkám naprosto nezaujatě. Protože ta poslední písnička na album nepůjde."

"Ani nikdy neměla. Ta je jen pro nás," odpověděl Elias. A pak ho začal bombardovat polibky. 

Ono zasnoubení oznámil na svých sociálních sítích o dva týdny později. Dali si čas, aby to nejrpve oznámili svým nejbližším, oslavili to v klidu s nimi. Pak zveřejnil fotku, kterou vyfotil Tazia u Oliverových rodičů, když jim to přijeli oznámit. Byla to momentka, kdy Elias Oliverovi vyskočil na záda, oba se smáli a měli hlavy natočené k sobě. Miloval tu fotku. Byla totiž tak upřímná. Ale jelikož na ni nešel Oliverův prsten vidět, hned za to přidal druhou, klasickou klišé fotku jejich rukou s prstenem. Popisek byl jednoduchý. Tak přece jen navždy ♥

Internet se mohl zbláznit. 

ɛɜ

tak tady slíbený zásnuby, taky se dočkali :D