Jayson 

◼▪◼ 

Všichni čtyři stáli nad malou postýlkou - on, Cody, Jade i Lucas.

"Nebudu lhát, i v té porodnici jsem si říkala, jestli se mi to jen nezdá. Ale když už je tady, to fakt sen není," zamumlala Jade. "Vy dva jste fakt rodiče. Wow."

Koukaly na ně zpátky Charlieho velké vykulené oči. Jayovy oči, měly úplně stejnou barvu. Samotnému mu ještě pořádně nedocházelo, že byl táta. Že oba s Codym byli.

Cody se nad Jadinou poznámkou pousmál. "Docela neuvěřitelný, že?"

Do konverzace se zapojil i Lucas. "Jo, docela jo. Vzhledem k mentálnímu věku Jaye."

Jayson se ušklíbl. Neuběhl den, kdy by se s Lucasem navzájem neškádlili a upřímně, zbožňoval to. Od začátku měl s Lucasem zajímavý vztah - nejprve ho samozřejmě nesnášel, protože když se vrátil z Toronta, byl to Codyho přítel. Jenže pak to byl právě on, díky komu se dali zpátky dohromady, protože znal Codyho moc dobře na to, aby věděl, že on by Lucase neopustil, dokud by mu opravdu nějak neublížil. Nastala chvíle, kdy se po Lucasovi slehla zem, dokud se nezačal zajímat o Jade, čímž se do jejich životů vrátil. A teď byl jejich nedílnou součástí jako Jadin snoubenec, Codyho dobrý kamarád a Jayův terč na výlev jeho poznámek.

Nikdy se nebál, že i po rozchodu si jsou s Codym tak blízko. Věřil totiž Codymu a věřil, že Lucas věděl, že policista nebo ne, stejně by to od Jaye pěkně schytal, kdyby se o něco pokusil.

Otevřel pusu, že pošle nějakou poznámku Lucasovi zpátky, ale Cody ho předběhl. "No dovol, sice je to teprve pár dní, ale Jay je boží táta."

Oh. Tak jo. To se mu líbilo, když o něm Cody mluvil takhle.

V tu chvíli začal Charlie kňourat a za chvíli se rozbrečel. Jayson se na něj zamračil. "Prcek asi nesouhlasí."

Cody se krátce zasmál, ale nic nedělal. Jade s Lucasem těkali pohledem mezi oběma, jestli někdo s brečícím Charliem něco udělá, a tak Cody jen pokrčil rameny. "Jedinkrát se mi nepovedlo ho uklidnit. U Jaye je mnohem klidnější."

Proto ho taky už Jayson bral. Přitiskl si ho na hruď a začal se i s ním pohupovat. "Já jsem hlavní uklidňovač a Cody hlavní měnitel plenek," vysvětlil.

Jade nakrčila obočí. "Pořád jsi nevyměnil jedinou plenku? Bože, Jayi-"

"Jednu už jo," přerušil ji Cody. "A mým cílem je tohle číslo dostat na alespoň dvě za týden."

"Nemožný," zamumlal Jay a opatrně si i s Charliem lehl na sedačku. Byl v jeho náruči tak maličký.

Jade k nim ještě přešla. Naposledy si Charlieho pohladila a udělala na něj pár vtipných obličejů, čímž způsobila, že Charlieho opět začal kňourat, než se postavila se slovy, že už s Lucasem tedy odcházejí. Bylo páteční ráno a měli na víkend rezervaci v lázních, což už Jade málem zrušila. Charlie se totiž narodil o dva týdny dříve než měl, a tak chtěla s nimi sdílet tu radost z miminka.

Když se za nimi zaklaply dveře, Cody si povzdechl a shlédl na tašku z porodnice u jeho nohou. "Pomůžeš mi s vybalováním?" zeptal se Jaye.

Jay stále ležel s Charliem na hrudi a pro efekt ještě zavřel oči. "My spíme."

Uslyšel Codyho smích, pak kroky. A nakonec zvuk Jayova fotoaparátu, který kdysi od Codyho dostal. Když otevřel oči, Cody dřepěl kousek od něj a oba si je fotil. Pak shlédl na fotku, kterou vyfotil. "Bože, já jsem tak šťastný."

Jay se pousmál. Taky byl. Předtím se totiž tohoto celého bál. Co když nemá na to být rodičem? Není na to moc nezodpovědný? Cody mu ale tyto myšlenky vždy vyvracel. A teď, když takhle držel malého Charlieho v náruči, jeho syna, věděl, že byl připravený. Že udělá všechno proto, aby měl Charlie ten nejhezčí život.

Opatrně se zvedl do sedu, aby Charlieho neprobudil. Cody se na něj zmateně podíval. "Už nespíte?"

Jay si stoupl a Cody automaticky taky. Došel až úplně k němu a Charlieho mu opatrně předal do náruče. Pak ho pohladil po tvářičce a Codymu dal pusu do vlasů. "Buď s ním teď ty. Vybalím ty věci a začnu nám vařit něco na oběd."

Cody konečně chápavě přikývl. "Oh, okay. Můžu ti pomoct. Stejně spí, dám ho zpátky do postýlky."

Jay ho ale zastavil. "Pravděpodobně se zase v postýlce probudí a bude brečet. Já nevím, přijde mi v něčí náruči klidnější."

Byl to sice jen necelý týden o toho, co se Charlie narodil, přesto si už v porodnici všimli, že Charlie bude problémový spáč. Často se s brekem probouzel a nechtěl se jen tak uklidnit, že se i sestřičky divily. Jay se s ním tedy procházel po chodbách a uklidňoval ho, jenže někdy, když ho položil zpátky do postýlky s vědomím, že už spí, začal brečet na novo. Když s ním ale usnul jednou na hrudi, Charlie se probudil významně méněkrát.

"Myslíš jako to, jak se furt probouzí?" zeptal se Cody, který se zastavil a sedl si zpátky na sedačku.

"Jo," přikývl Jay.

A tak to více prozkoušeli. Jay si tu a tam vzal Charlieho ho postele a usínal s ním na hrudi. Cody se o to taky párkrát pokoušel, ale jeho hruď byla menší a navíc nedokázal jen tak usnout v pozici, kterou spaní s Charliem vyžadovalo, což naopak Jay problém neměl. Tyto noci pak opravdu byly klidnější a Cody tak v ranních zprávách nevypadal jak týden bez spánku.

Nikdo z nich rodičovskou neměl. Jejich práce šly krásně skloubit, protože Cody si šel brzy ráno odvysílat počasí do ranních zpráv a pak se vrátil, aby pracoval z domu. V tu chvíli Jay odcházel do práce. Byl psychologem na volné noze, a tak zkrátka jen nepřibíral nové pacienty a snažil se, aby v práci nebyl více jak šest hodin denně. Večer měli pak všichni pro sebe.

A bylo to kouzelné období. I přes Charlieho problémy se spánkem vše zvládali lépe, než nejspíše oba očekávali, ještě když se během prvního roku s Charliem také stěhovali z bytu do domu.

Dokonce se i tak trochu přestal vyhýbat výměně plín. Stále, když měl tu šanci, to na Codyho házel, pak si řekl, že je to od něj opravdu dětinské, a tak se postavil k přebalovacímu pultu, kde se na něj Charlie smál, když ohrnoval nos nad tím smradem, a vzmužil se. Tohle byla jedna z historek, kterou pak Cody rád všem vyprávěl, aby ho poškádlil.

Někdy si Jayson jen tak sedl, Charlie v náruči, a myslela na to, jak by ho jeho máma milovala. Stekla mu slza po tváři a dopadla na líčko Charliemu, kterého to akorát tak rozesmálo, a Jay se vrátil hlavou na zem. 

"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se ho Cody. Najednou seděl na konferenčním stolku před ním a prstem uhýbal Charliemu, který mu ho chtěl chytit, aby ho zabavil. 

Jay si druhou rukou otřel oči. "Máma," řekl jednoduše. 

Cody chápavě přikývl. Přesunul se vedle něj, hlavu mu položil na rameno a propletl si s ním prsty. "Však i ona ho vidí," řekl. "A vsadím se, že tě napomíná kvůli tomu, jak se vyhýbáš vyměňování plen."

Jayson se musel zasmát. Cody věděl, co říct. 

Codyho rodina je za ty dva měsíce, co byl Charlie už na světě, navštívila třikrát a oni u nich byli taky už dvakrát. Cody byl stále z těchto návštěv nervózní, protože stále si moc dobře pamatoval to, jaký názor jeho máma s babičkou na Jaysona měli. Ty časy byly už ale dávno pryč a sám Jay si tyto návštěvy užíval. Codyho máma si vždy přivlastnila Charlieho (a to měl Cody strach, že bude odsuzovat i jeho, protože přece jen měl jen Jayovy geny) a Jayson rozvedl nějakou zajímavou konverzaci s jeho tátou, protože s ním se opravdu dobře mluvilo o různých věcech.

"Když jsi byl v Torontu," řekl mu kdysi dávno Codyho táta, když myšlenky na dítě byly ještě hodně vzdálené a oni teprve chystali svatbu, "Lucas sem jednou přijel s Codym. Bylo to poprvé a naposledy, co jsme ho viděli. A vím, že je to teď váš kamarád, ale musím ti říct, že jsme si oba, i Codyho máma, přáli, abys byl zpátky. Ne, že by byl Lucas špatný, jen se nám zkrátka zdálo, že kolem tebe byl Cody šťastnější."

To Jaye nemálo překvapilo. Seděli v obýváku s vínem v ruce, zatímco Cody pomáhal (a normálně docela úspěšně) jeho mámě s večeří. Nevěděl ani, co říct, a to byl člověk, který vždy věděl, jak odpovědět. "Uhm, to jste mě překvapil," zasmál se nervózně.

"Jen jsem chtěl, abys to věděl. Začátky byly možná krušné, ale tady jsi vždy vítaný. Budeš dobrý zeťák. Ještě, že jsi to ty," spíše zamumlal a zvedl skleničku, aby si s Jayem přiťukl.

"Ježiš, tati, už nepij," ozval se Cody, který mezitím přišel, se smíchem. 

"Náhodou, já tohle slyším opravdu rád," bránil ho Jayson. "Tady s tchánem jsem už nejlepší kamarádi."

Cody se na něj podíval a nakrčil obočí. "Ty už taky nepij. Máma po nás chce ještě přestěhovat tu skříň v ložnici." 

Jayson si odfrkl. Jako by ho pár skleniček alkoholu mohlo vykolejit.

Téměř vykolejilo. Skříň sice přežila, ale položil si ji na nohu. To nebyla jeho nejsvětlejší chvíle, ale aspoň měl Cody čemu se smát. 

◼▪◼ 

čtverečkyyyyy 

první bonusovka na světě aaaaa! vzala jsem jeden nápad od vás z instagramu, codyho a jayovy začátky s charliem! ale obecně vím, že jste vždy chtěli více charlieho mimina (vlastně ten byl jen v bonusovce v tištěné verzi, ne? wow)

a nezaručuju, že to tak bude, ale další bonusovka by měla být o yohanovi s alexem, protože mi jedna holčina napsala tady na wattpadu do zpráv a já se toho nápadu chytla. nápověda - víte, že je to pro mě strašný cringe tohle psát, ale jako bonusovku to pro vás klidně udělám :'D