D

Díval jsem se na to písmo, které vyšlo z jejího pera, které vedla její ruka. Jen před několika dny.

Nepostřehl jsem, kdy mi začaly téct slzy, ale zaznamenal jsem je, až když mě lechtaly po tvářích a pokapaly spodní část toho psaní. Sledoval jsem, jak se pomalu rozpíjí inkoust v jedné jediné kapce, která obsahovala neuvěřitelné množství pekelné bolesti.

Zmačkal jsem papír v pěsti a poslal jsem ho do krbu. Upustil jsem ho tak rychle, jako by mě pálil.

Čekal jsem snad úlevu? Ach, ta naivita.

...

Možná bych to neměla vytahovat, ale neodpustím si to. Chci, aby jsi to věděl. Hrozně mě mrzelo, jak jsi reagoval. Neměla jsem představu - nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale překonal jsi všechno. Možná křik, obviňování. Jenomže, ty jsi k tomuhle ještě přidal mnohem víc. Odmítl jsi se mnou mluvit. Odmítl jsi mě mít jenom na očích. Zraňovalo mě to. Jako bych byla prašivá, nenáviděná mudla. Myslela jsem si, že jsi mě měl rád, tak proč ses otočil zády?

Ne. Nevyčítám ti to - nechci. Byl jsi v šoku a něco podobného se dalo čekat. Odpouštím ti i to, že jsi mě odmítl, když jsem tě potřebovala, a že jsem tě potřebovala! Podrazili jsme si nohy navzájem. Jen je otázka, kdo komu víc?

Neřekli jsme si toho moc, ale i to málo stačilo a dostatečně ublížilo.

Byla jsem ráda, když jsi to ráno před mým odjezdem svolil k rozhovoru. Byla jsem ráda, že tě vidím, že s tebou mluvím a přetékala jsem blahem, když jsem tě později mohla políbit. Sice narychlo, ale plně jsem si to užila. Byla jsem ráda i kvůli sobě, že jsem sebrala všechnu zbývající odvahu, která byla při pomyšlení na tebe, tak vratká!

O tři hodiny později a pár minut, kdy jsem nastupovala do Expresu, rozhlížela se a ty nikde, jsem pochopila, že se mi právě v ten okamžik zhroutil svět. Rozpadlo se - vlastně všechno.

Požádala jsem tě, ať přijdeš. Jen se rozloučit.

Neobjevil ses.

Nebyla noc, kdy jsem si na to nevzpomněl. Vzpomínal jsem, jak jsem stál za tím oknem a sledoval dění. Jak si podávala ruce s profesory a pak mi mizela z očí úplně. Požádala mě a já jí zradil. Neuposlechl. Nesplnil její prosbu - poslední.

Ten list, končící výtkou jsem roztrhal a vhodil ho za jeho předchůdcem.

Celou cestu do Londýna jsem nemyslela na nic jiného. Jen na tebe a důvod, proč jsi tak učinil. Když jsi mě při našem posledním setkání pohladil - po takové době, doufala jsem, že opravdu dorazíš. Aspoň říct to ubohé sbohem.

Hrozně jsi mě tím zranil. I kdyby mě mučila kletba Crucio, rozhodně by to bylo milejší než ten podraz. Ano, Draco, byl to sprostý podraz. Ať už jsem ti ublížila, měla jsem za to, že jsi mě miloval, tak jako já tebe. A nestála jsem ti ani za rozloučení?

Teď ležím v nemocnici, upoutaná na lůžko. Kolem mě několik přístrojů. Ruce mám rozpíchané, každý kousek těla monitorovaný, a i tak mě nejvíce tíží to, že nebylo žádné rozloučení. Co když tady umřu? Jak se budeš cítit?

Nechtěla jsem to psát v duchu výčitek, přesto jsem do toho spadla. Měla bych se omluvit, ale neudělám to. Naštval jsi mě. Neustále na to myslím.

Myslím na tebe. Při každé vizitě, kontrole, požití léku, měření hodnot, odběru krve. Při všem. Ve dne v noci. Vzpomínám. Už jen vzpomínám.

Chtěla bych tě mít u sebe. Přála bych si, abys mě držel za ruku a šeptal do ucha, že to společně zvládneme. Vážně toho chci moc?

Vzdala bych se naděje na nové srdce, transplantaci, na všechno. Jenom, kdybys teď byl tady.

Opravdu.

Líbilo se mi, jak se moji rodiče mají nesmírně rádi, ale nevěřila jsem, že by mě to potkalo. Že bych našla muže, se kterým bych se cítila tak dobře, tak šťastně a dokonce zauvažovala do budoucna. Dovolím si tvrdit, že ses jím stal ty.

Ty jsi byl ten pravý a tebe já nesmírně miluju. Škoda, že mi tě život vzal. Chybíš mi, Draco.

Zasáhl mě dojem, že bych se měl okamžitě nenávidět. Choval jsem se jako sobecký parchant. Ubožák. Dostal jsem chuť jít za ní. Hned. Ukončit to tu. Potkalo mě takové štěstí a já si ho ani nevážil!

Přemáhala mě stovka pocitů.

Zmačkal jsem ten papír s takovou zlostí a nechal ho shořet. I kdybych do konce života ten dopis všelijak ničil. Jeho obsah se mi vyryl do kůry mozkové - už navždy.

Skončí to někdy?