D

Snažil jsem se obrnit. Dny bez ní jsem přestal počítat. Nezajímá mě to. Vlastně - nezajímá mě vůbec nic.

Lidem se nevyhýbám. Už ne. Školou procházím hrdě a se zvednutou hlavou. Už se mě zase bojí - čím dál tím víc. Crab s Goylem se mnou drží krok, i když ze začátku protestovali a snažili se mě udržet v podobě, co vytvořila ona. Pff. To oni potřebují mě, ne já je.

Na hodiny chodím podle nálady. Nevyhodí mě kvůli otčinu vlivu, ale přesto si neodpustí ty zbytečné kecy. Jsem tu jenom proto, abych měl pokoj od rodiny. A ten zbytek, co mi ještě zbývá, přežiju. Jsem nevděčným studentem a profesoři mi to dávají dost najevo. Jediným, kdo se za mě přimlouvá je ten naivní Snape. Co mi je do něj? A co se vůbec stará? 

Vrátil jsem se k šikaně mladších studentů, šprtů a především mudlů. Bože, jak mi to chybělo! Samozřejmě se nevyhnu střetu s Potterem a Weasleym, kteří se jich zastávají a brání, ale vždycky s nimi udělám krátký proces. Naše nenávist se ještě prohloubila, protože tu není nikdo, kdo by jí usměrňoval.

Včera jsme měli Famfrpálový zápas. S Nebelvírem. Co víc si přát? Zrovna jsem měl šťastný den. Dostal jsem hned dva hráče se zlámanými kostmi na ošetřovnu. Škoda, že mezi nimi nebyl Potter. Užíval bych si to mnohem víc. A navíc - jsme zvítězili.

Znovu jsem se dostal do starých kolejí a jsem neskutečně rád. Jediná věc, která je nová - je pití. Pomáhá mi to.

V mnoha ohledech.

...

S Hermionou jsme se nerozešli, což je asi dobře. Je to dobře? Ale ani si nepíšeme, jak by se mohlo očekávat. Rozhodně nemám v plánu jet za ní do mudlovského světa. Ona neměla zapotřebí se mi svěřit, proč bych já měl za potřebí jí navštěvovat? Kontakty ochably a my se odcizili. V tu nejnevhodnější dobu a zřejmě navždy.

Jak rychle to vzplanulo, tak i pohaslo. 

-

H

Tak jako všechno ostatní jsem přestala počítat i dny. Byla jsem přesvědčená jenom o jednom, že bych stejnak už dlouho nepočítala. Nevím přesně proč, ale tížilo mě svědomí. Připadalo mi, jako kdybych na sobě měla stokilové závaží.

Až nedravě moc jsem vědomím byla u Draca. Školy a přátel. Dopisovali jsme si, sdělovali mi zážitky a novinky. Tím malým gestem, tím, že na mě nezapomněli jako někdo, mi dodávali aspoň trošku síly. V dopisech jsem se samozřejmě ptala na Draca, ale odmítali mi odpovědět. Harry mlžil, Ron zarputile mlčel a Ginny? Ta prozradila jen malý úlomek pravdy.

Nedozvěděla jsem se toho moc, pouze to, že se změnil. Změnil se velice hodně, nepoznala bych ho. Nikdy takový nebyl, ani na začátku, kdy byl k nevydržení. Je z něho někdo jiný. Jiný a nový Draco Malfoy. Víc toho nebylo.

Usilovně a nepřetržitě jsem o něm přemýšlela. Nešlo mi to málo z hlavy. Kdo se z něj stal? A proč?

"Paní Grangerová, jako její ošetřující lékař, vám radím, aby tady zůstala. Je ve vážném zdravotním stavu, nemůže domů."

"Vždyť jste říkal, že jí moc času nezbývá! Já nechci, aby moje jediná dcera umřela v tomhle příšerném sterilním pokoji!"

"Právě. Moc času nemá a je na tom tak špatně, že by nemusela ani transport vydržet. Její srdce je příšerně slabé. Vždyť pracuje jen na čtyřicet pět procent! Nepokoušejte se jí vzít i to málo!"

"Drahá, doktor má pravdu." vložil se do toho můj otec. Snažili se být tišší, jenže rozrušení udělalo své a já mohla slyšet každé slovo.

"Já jen nechci, aby umřela tady. Doma by byla ve známém milovaném prostředí." namítla má matka. Neměla pravdu. Kdybych si měla vybrat, zda umřít tady nebo doma, bylo by to tady v nemocnici. Protože potom by moji rodiče žili v místě, kde jejich jediné dítě zemřelo, a to by pro ně nebylo dobré. A kdybych měla volit mezi domovem a jiným místem, kde naposledy vydechnout, vybrala bych si Bradavice. Strávila jsem tam téměř víc času než doma. Mám odtamtud úžasné vzpomínky a zážitky. Poznala jsem tam nejlepší přátelé a opravdovou lásku. Chodila jsem na nejlepší školu, která mě vysloveně bavila. Bylo by to nejlepší místo.

V tu chvíli jsem se rozhodla, že bych měla ještě před svým skonem, který se podle mě i slov lékaře nevyhnutelně blíží, napsat minimálně ještě jeden dopis. Pár slov, adresovaných jen jednomu člověku. Jemu.

Vzala jsem do rukou inkoustové pero a dopisní papíry. Už, když jsem měla napsat oslovení, jsem se musela zarazit. Odcizili jsme se. Jak bych ho měla oslovit? Láskyplně nebo spíše formálněji?

"Draco..." zkusila jsem zašeptat. Už jen to, že jsem to slůvko nechala vyplout přes rty, bylo utrpení. A to bylo jenom jméno. Jen začátek.

Ale bylo rozhodnuto. To bude nejlepší. Nejlepší začátek dopisu.