Nechal se vést. Věděl, jaké měl štěstí, že s ním měla Okoye naložit podle sebe. Uznával, že vězení, případně jeho propašování za hranice, jsou přijatelnější varianty, než smrt. Prvně musel přežít konfrontaci s novým vládcem. Už od pohledu na něj žádný valný dojem neudělal, přece jen zažil horší.

Z takového Schmidta by si kecnul na prdel a už nevstal. Tohle je mladý ucho, jen přítomnost Okoye mu bránila promluvit nahlas.

„Takže jste ho alespoň zajmula, generálko. Výborně. Nechte nás tu."

Ne, neudělal na mně žádný dojem. Je to jenom tyran, čekal, co bude, když Okoye odešla.

„Proč se mi stavíš do cesty? Jsi cizinec, nemáš tu, co dělat."

„To je jednoduchý. Splácím dluh."

„Likviduješ moje lidi. Stojíš za mrtvým králem a jsi hrozba."

„Tvoje lidi?" zasmál se. „Nejsou to tvoji lidi. Slouží ti z donucení, ne ze svobodné vůle. Jsi prachsprostý uzurpátor, nic víc."

„Tak dost!" Zvedl se z trůnu. „Stráže! Odveďte ho a zavřete! Někam, kde shnije do konce života!"

Nevzpíral se. S uspokojením mu plivl pod nohy.

*

„Nakia bude mít na starosti sociální služby a ty všechno, co se týká vědy a výměny informací."

„Jako vážně?" zaskočil ji. Znamenalo to, že bude mít větší volnost. Sama možnost práce v Kalifornii skýtala netušené možnosti. Chtěla si být akorát jistá, že to T'Challa myslí vážně.

„Jo," přikývl. „Každopádně se tu bude všechno zařizovat... a chci, abys měla k ruce Barnese."

„Kdy jsi na něj změnil názor?"

„Potom, co kvůli tobě seděl v našem vězení. Uznávám, že se snažil pomoct. Zaslouží si volnost, i mimo Wakandu. Doufám akorát, že se během těch vašich tréninků moc nepomlátíte."

„Pokusíme se," hlesla.

Překvapil ji na plné čáře.

***

Osvětlenou místností se nesly zvuky úderů. Oknem dopadaly dopolední sluneční paprsky.

Uhnul úderu, který Shuri vedla na jeho krk v poslední chvíli. Využil setrvačnost, přitiskl ji k sobě tak, aby se nemohla pohnout.

Věděla, co přijde. Chtěla vyklouznout, ale marně.

Hodil s ní na žíněnkami pokrytou zem. „Chceš odvetu?" Spíš skřehotal, v krku měl sucho. Potřeboval se napít.

„Odpočinek, pak odvetu," byla na tom stejně.

Z obou lil pot. Měli na trénink vyhrazené pokaždé dvě hodiny. Víc času k dispozici neměli.

Čekal od ní stížnosti, protesty, ale za celou dobu neslyšel ani slovo. Byla z tvrdého těsta, ale to už věděl.

„Zapomněla jsem ti poděkovat."

„Za co? Tyhle tréninky..."

„Ne. Myslím to tvoje riskování. Nemusel jsi to dělat."

„Taky jsi riskovala. Chtěl jsem pomoct," zvedl se. „Pokračujeme."

Zaujala postoj.

*

Byla ráda, že odjel na venkov Wakandy. Potřebovala si sama v sobě srovnat události posledních týdnů. Smiřovala se s tím, že časem začne pracovat v Kalifornii a nebude tak moc pod dozorem. Těšilo ji to.

Sedla si na schody. Byla ráda, že zrovna Bucky bude v Kalifornii s ní. Vycítila už z jeho pohybů, že ji vnímá jinak. Taky jí nebyl lhostejný. Bála se, že ono postupné sbližování a tajné vycházky pokazí. Měla ho opravdu ráda. Ne, slabé slovo. Zamilovala se.

Jeden monitor začal pípat.

Zvedla se, přešla k němu.

Ukazoval vetřelce na planetě.

Zaklela. Dala o tom vědět bratrovi skrz komunikační korále.

Blížil se další boj.

*

Snažil se nerozběhnout ve chvíli, kdy zaslechl zprávy o útocích. Od chvíle, kdy dostal ruku z Vibrania. Srdce se mu svíralo, když jen pomyslel na to, že Shuri zůstane ve Wakandě.

Zastavil se přede dveřmi laboratoře. Váhal, jestli vejít dovnitř a vyrušit ji.

Vyrušila ho. Otevřela dveře, aniž by o něm věděla. „Co tady...?"

Překvapil ji. „Chceš mluvit na chodbě?" kývl hlavou ke dvojici strážkyň.

„No... ne," vrátila se do laboratoře.

Následoval ji. Nečekal na svolení. „Vzali mně sem," zvedl ruku z Vibrania. Nemusel dodávat nic jiného.

Pochopila. Najednou netušila, jak reagovat. Dalo se to čekat, ale bylo to tak náhle. „Takže ses... přišel rozloučit?" proklínala vlastní hlas. Téměř to nedokázala říct. Uvědomila si, že se jí netřese jen hlas. Třásla se celá.

Stiskl jí chvějící se ruce. Pevně, jistě. Dokud šel chodbami, hnal ho jen strach. Zato teď...

„Odjeď odsud. Prosím," nedoufal v to, že by si dala říct. Znal její tvrdohlavost. „Nechci, abys tu zůstala." Věděl, že veškerý další útok bude směřovat na Wakandu. Na ni, největší vědecký mozek planety.

„Nemůžu. Víme to oba. Mám svůj úkol... a ty taky." Nechala ho, aby ji držel za ruce. Jeho dotek ji udržoval příčetnou.

Věděl, že ji nepřesvědčí.

Alespoň jsem se pokusil, přesunul ruce. Přivinul ji k sobě. Dovolil si jen objetí.

Opřela se o něj, vděčně. Čerpala sílu z jeho blízkosti.

„Nehnu se od tebe," zašeptal.

„Budeš muset," jen trošku se usmála. „Budou tě potřebovat."

„Zatím tu nic nelétá. Zůstanu s tebou, než mě zavolají," nechtěl ji pustit.

„Dobře, ale... slib mi něco." Viděla mu to na očích. Tu hloubku citu, který ji předtím děsil. Teď to milovala.

„Řekni," nezaváhal ani minutu.

„Vrať se mi," byla to prosba i rozkaz. Obojí.

„Slibuju, princezno," sklonil se. Políbil ji na čelo. Byl to tak nejistý slib, ale o jeho splnění se chtěl pokusit.

Nepustil ji, když uslyšel dveře. Nestyděl se za to, že ji má rád.

„Jsou ve vzdušném prostoru Wakandy. Chystají se přistát," neřekl na objetí, při kterém přistihl svou sestru, nic.

„Musím jít," pustil ji. Vyrazil za T'Challou.

Vrať se mi. Slíbil jsi to, upírala oči na jeho záda.

Neohlédl se.

***

„Kolik za ten kvér?"

„Není na prodej."

„A ta ruka?"

Usmál se, neodpověděl. Měl na starost důležitější věci než se vybavovat s mluvícím mývalem. Myslel by málem, že jde o další ze Shuriiných výtvorů. Občas se mýlil opravdu rád. Nikdo o tom nemluvil, ale věděl, kdo pro něj vytvořil ruku. Strávili spolu v laboratoři tolik času, že její práci dokázal poznat. Její ruce měly tvořit, ne zabíjet. To ty jeho byly skropené krví.

Shuri...

Zamířit. Vystřelit. Znovu.

*

Vyhlédla z toho, co bývalo oknem. Snažila se udělat maximum.

Mít tak víc času, dokázala bych kámen vyjmout. Odvrátila se zpátky do místnosti. Nemohla jen tak zůstat uvnitř. Ne, když všichni ostatní bojovali venku. Poskytla jim svoje technologie a znalosti, ale tím nehodlala skončit. Mohla bojovat.

Zaslechla Rogersův hlas ve sluchátku.

„Všichni sem. Přichází."

Zamrazilo ji. Nehleděla nalevo, napravo. Rozběhla se.

Thanos... Ne...

***

Všechno, co podnikli, aby zadrželi Thanose, bylo k ničemu. Neměli žádný prostor k dalšímu boji, vzdoru. Ne, když získal Visionův kámen. Veškerá jejich snaha byla marná.

Nevnímal, že jeho rty vyslovily jméno. Po téhle porážce chtěl udělat jediné. Ujistit se, že Shuri je v pořádku. Živá a v relativním bezpečí. Nechtěl o ni přijít. Nemohl. Dodávala mu energii žít. Její šarm, smysl pro humor... to všechno na ní miloval.

Udělal krok, chtěl zavolat... a rozpadl se v prach.

*