Nepomyslel by, že až se uvidí příště bude zamyšlená. Zvykl si, že ji pokaždé vidí s úsměvem. Vyvedlo ho to z míry.

„Nemusel jste sem už chodit. Ty testy jsme přeci ukončili," nechodila po svojí laboratoři jako obvykle. Seděla.

„Já vím, ale chtěl jsem poděkovat. Tváříte se zvláštně. Co se stalo?" Sedl si na schody, po kterých přišel.

„Všude dneska oslavují. Bratr zvítězil v rituálním souboji. Teď je oficiálně králem Wakandy."

„Jen kvůli tomu se tváříte tak zavile?"

„Chtěla jsem ho vyzvat. Ne, doopravdy. Myslela jsem, že to tak uspíším," věděla, že se jí nevysměje.

„Nejspíš začínám chápat. Udělala jste to, máte za něj radost, ale bojíte se, co by řekli, kdybyste šla slavit taky," zvedl se.

„Necháte mně tu?" Trochu doufala, že odejde.

„Ne," otevřel jednu ze skříněk. Bylo tam přenosné rádio, které začal ladit.

„Co to děláte?" Pozorovala to. Absolutně netušila, co má v úmyslu.

„Nenechám vás tu samotnou. Chcete slavit, ale bojíte se reakcí. Tak alespoň hudbu přinesu sem a..." přešel k ní s nataženou rukou, „... i tanec, jestli budete chtít." Viděl, jak moc ji zaskočil.

„Smím prosit, princezno?"

„Určitě..." stiskla mu ruku, „... a stačí Shuri." Nechala se vést. Překvapilo ji, s jakou jistotou ji vede.

„Nevěděla jsem, že umíte tancovat."

„Neměl jsem možnost o tom mluvit," usmál se. „Neptala jste... Neptala ses," trochu zaváhal. Věděl, jak tenkou hranici teď překročil, tykat jí.

Místo odpovědi se konečně usmála. Přestala se tvářit tak nejistě. Zlehka přikývla. „Že to trvalo," položila ruce kolem jeho krku, když začala hrát jiná skladba. Sama překračovala určitou hranici, ale v tu chvíli jí to bylo ukradené.

*

Trávili spolu víc času, když mohli. Kolikrát ji jen pozoroval při práci nebo se večer procházeli městem. Oba věděli, jak křehké je tohle navázané přátelství. Našlapovali kolem sebe opatrně, a to i v rozhovorech. Nevěřil by, jak je zvědavá ohledně minulého století.

Teď seděl na schodech. Chtěl jí dělat podporu, až bude na dálku pomáhat T'Challovi. „Bude to v pořádku. Zvládnou to, i když chápu, že jsi nervózní," přešel k ní.

„Nervózní?" Obrátila se k němu. „To ne, spíš nedočkavá. Takhle jim budu pomáhat prvně a těším se na to. Jo, trochu se i bojím. Jde o hodně a tolik věcí se může pokazit. Je to..."

„Těžký. Znám ten pocit. Neuškodilo by, kdybys to do budoucna odbourala."

„Jak? Co tím myslíš?" zmátl ji.

„Tréninkem. Nácvikem boje, třeba. Vyplavíš z těla adrenalin a taky úzkost."

„Hlásíš se jako cvičný terč?" zasmála se, ale viděla jeho přikývnutí. „Popřemýšlím o tom, Bucky. Vrátí se z Pusanu, uzavře se honba za Klauem a všechno se tu zklidní. Takže třeba pak bychom mohli..." přerušilo ji pípnutí a vytvořená digitální silueta auta.

„Zlom vaz," vrátil se na schody.

***

„Další běloch, kterýho tu budem dávat do kupy. Tohle si užiju." Nedošlo jí, jak hrubě to může vyznít.

„Dokážeš ho zachránit?"

„Pokusím se."

Spolkl odpověď ohledně dalšího bělocha, když sešli schody. Dělal Shuri společnost celý večer. Kývl hlavou na pozdrav, jen lehce. Vzápětí obrátil pozornost ke zraněnému.

„Co přesně mu je?" Viděl, jak nepravidelně muž dýchá.

„Poškozená páteř, přesněji... obratel," zvětšila počítačový model s místem poškození. „T'Challo, běž. My to tady zvládneme. Dám ti pak vědět."

„My?" Sklouzl očima k Buckymu.

„Jo, my," zněla rozhodně. „Bucky mi bude pomáhat."

Zaskočila je oba, ale nenamítali.

„Běž. Je tu W'Kabi."

Polkl odpověď, odešel.

„Opravdu tu mám zůstat? Nebude lepší, když odejdu?"

„Ne, nebude. Pomůžeš mi s ním," v očích měla ostrý pohled.

„Dobře," nic víc nedodal. Respektoval její rozhodnutí.

***

Sešli se v nepoužívaném skladišti. Proklouzl městem vcelku snadno, ale neuniklo mu víc lidí, kteří patřili k hraničářům, v ulicích. Pochopil, že někoho hledají. Radši si pospíšil a teď... stál tady.

„Co se stalo?" Viděl, jak Shuri vypadá. Rozcuchaná, shrbená a s opuchlýma očima.

„Můj bratr je mrtvý a na trůnu sedí jeho vyzyvatel." Pamatovala si, že po Rossově operaci raději odjel na venkov. Chápala to, nesměl k sobě přitahovat pozornost.

Obličejem mu probleskla škála emocí. Šok, zděšení, nevíra, ale ze všeho nejvíc lítost. „Co budeš dělat?" Nemohla tu zůstat.

Doufám, že ji to nenapadlo, byl odhodlaný jí to případně rozmluvit.

„Chceme se s matkou dostat do hor."

K Jabariům, došlo mu. Nebudou tam v bezpečí, ale mohli by je podnítit k odporu proti uzurpátorovi.

„Buď opatrná."

„Pojď s námi. Tady nemůžeš zůstat. Jestli tě najdou..."

„Tak si s nimi poradím. Jsem voják, zabíjel jsem dřív, než ses narodila, Shuri. Běž a dávej na sebe pozor." Objal by ji, aby jí vyjádřil podporu, ale nebyl čas. Musela se dostat do bezpečí.

„Ty taky. Doufala jsem, že..." zavrtěla hlavou.

Nenaléhal na ni. Nechal ji zmizet v hlubinách budovy. Přál si, aby se zvládla dostat pryč. On sám byl rozhodnutý zůstat a zatopit posluhovačům T'Challova vraha, co nejvíc.

**

Smála by se Barnesově vynalézavosti, kdyby mohla, ale jako velitelka královské stráže si to nemohla dovolit. Byl voják a jako takový dobře věděl, kde uškodit a jak velkou silou. Oceňovala i to, že si za cíl vybíral příslušníky kmene hraničářů. Vskrytu duše ji to těšilo. Otevřeně to nemohla dát najevo.

„Je to jen jeden muž. Najděte ho a zlikvidujte."

Stevensova slova ji vrátila do reality.

„Ten chlap je hrozba, kterou je nutné eliminovat, jakýmkoliv způsobem. Rozumíte všichni?" Obrátil k ní pohled.

Na krátkou chvilku snad viděla v jeho očích strach, ale jistá si nebyla. Ano, měl proč se bát.

„Generálko Okoye, najdete toho muže. Nechám na vás, jak s ním naložíte."

„Jistě, králi," očekávala to. Věděla, co udělá. Teď byla o krok napřed.

***