Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Utrpení

UT DUM SPIRO, TE AMO

Kdosi s ním hrubě třásl a nepřestal, dokud unavený Harry pomalu neotevřel oči. ,,Vypij to," přikázal mu panovačně pisklavý hlas, což by mu v tu chvíli přišlo komické, kdyby jím necloumala zimnice a kdyby byl alespoň trochu vyspalý, jelikož po většinu noci jej pronásledovaly noční můry.

Podle hlasu poznal, že se jedná o Červíčka, o tu malou zbabělou krysu, která zradila jeho otce i matku. Chtěl mu odseknout, že si od něj rozkazovat nenechá, ale v tom okamžiku mu hrubě přiložil pohár ke rtům, až skoro polovina jeho obsahu vychrstla na Harryho obličej. Jakmile svůj opuchlý jazyk smočil v chladivé vodě, začal hltavě pít, jelikož měl úplně suché hrdlo a nepil od té doby, co je zajali, takže to bylo už nejmíň přes patnáct hodin.

Vody bylo na jeho vkus příliš málo, trvalo jen pár sekund, než všechnu vypil. Jakmile mu Červíček odtrhl prázdný pohár od úst a vzdálil se, Harry se znovu schoulil do klubíčka, doufaje, že si ještě udrží trochu toho tělesného tepla, které pomalu mizelo. „Kryso," zasyčel směrem k Pettigrewovi, přestože v ten okamžik, kdy se krčil u kamenné zdi, vypadal jako spráskaný pes. Červíček nedal najevo, že by jej slyšel, jen důstojně odkráčel z cely ven a pečlivě za sebou zamkl. Parchant.

S hlubokým povzdechem si otřel mokrou tvář a protože na jeho dlani ulpěly malé kapičky vody smíchané se slaným potem, začal ji olizovat ve snaze získat ještě trochu tekutin, jež stále postrádal.

Celou tu scénu sledoval muž, jenž tu seděl zavřený už několik dní a od té doby se skoro ani nepohnul. Již od včerejšího pozdního odpoledne, kdy sem zlomeného naříkajícího chlapce dovlekli samotného bez jeho nejlepších přátel, jej prakticky nespustil z očí. Pochopil, co se s nimi stalo. A za ty nekonečné dny, kdy jen pozoroval, jak se Slunce rodí a zase umírá, aby jej mohl vystřídat Měsíc; kdy sledoval dvě krysy, jež se plížily ve stínech podél zdí a hledaly něco k snědku; a kdy jen přemýšlel, kde udělal tu zatracenou chybu, že se vše sesypalo jako domeček z karet; byl chlapec jeho jediné pořádné rozptýlení. A když na něj včera promluvil... proklínal se, že nedržel jazyk za zuby, ale jak se zdálo, Harry jej nepoznal. A to bylo jedině dobře.

V noci oka nezamhouřil, jen ho stále sledoval, jak schoulený v klubíčku neklidně spí, spodní ret se mu chvěje, delší vlasy mu spadají do čela, na němž se mu díky nočním můrám objevuje pot a třpytí se jako kapky rosy lesknoucí se v trávě za svitu Měsíce. Dokonce si dovolil přisunout se k mřížím, jež je od sebe oddělovaly, blíž, jen proto, aby na něj lépe viděl, aby si mohl pečlivě prohlédnout rysy jeho tváře, jež za tu dobu, co se viděli naposledy, zmužněla. Nevěděl, proč jej nespustil z očí. Koneckonců, nemohl mu nijak pomoci, sám tu byl vězněm, ale cítil, že by... že by jej měl nějak ochránit. Ale jak, u Salazara?

„Jsi tu ještě?" ozval se potichu chlapec, jenž byl v poslední době snad v každé jeho myšlence. Hořce se pousmál a kousl se do jazyka, aby mu něco jízlivého neodseknul. Samozřejmě, že tu jsem, lvíče. „Prosím, mluv se mnou. Potřebuju vědět, že tu nejsem sám, jinak... já nevím, mám pocit, že se zblázním." Zblázníš se? A co teprve v Azkabanu, kdy tě tvůj stříbrný ochránce nemůže ochránit před tou stovkou mozkomorů, již si užívají každého závanu strachu, každé nejistoty a neutuchající beznaději, již ucítí... „Nepochopený?"

Na krátký okamžik zavřel oči a zatnul nehty do stehen. Nejraději by tomu chlapci neodpověděl. Nejraději by tu dál nehybně seděl, neviditelný pro všechny, kteří nevědí, v jakém stinném koutě sedí, a jen by Harryho sledoval, přestože mu už jen to pouhé pozorování mladého muže způsobovalo neuvěřitelná muka. Nemoci se ho dotknout, nemoci jej uklidnit... nemoci mu říci pravdu, již v sobě dusil už takovou dobu, jej ničilo.

„Jsem tady," odpověděl nakonec tiše a v duchu si nadával za to, že se mu tak třese hlas. Viděl, jak se Harry přisunul blíž, a tak se instinktivně stáhl co nejvíc ke stěně, jako by byl bezmocné zvíře zahnané šelmou do kouta, odkud není úniku.

„Kdo jsi, Nepochopený? Mám pocit, že tě znám, ale nejspíš je to hloupost... Znáš mě, víš, kdo jsem?" Neodpověděl mu. Pouze naslouchal jeho mírnému hlasu, v němž přes všechnu bolest, již zatím okusil, zazníval opravdový zájem. Nezajímal by ses, kdybys věděl, kdo doopravdy jsem. Bál by ses mne. „Kdo jsi... proč se schováváš? Přál bych si tě vidět." Přál bych si se tě dotknout. Já bych si přál, abych ti mohl říct pravdu a ty mi uvěřil.

Díval se, jak Harry natahuje ruku k mřížím. Sledoval ji, jeho štíhlé třesoucí se prsty, jež nahmataly jen vzduch před sebou, dokud se pevně neobemkly kolem jedné z kovových tyčí. A pak udělal tu největší chybu; zahleděl se mu do očí, do těch jiskřivých smaragdů, a v hrudi mu vybuchl gejzír pocitů. Ty oči, ve jménu Merlinově. Tak smutné, jako oči malého štěněte, hluboké a tak chápavé, a tak zářivé, zářivější než všechny hvězdy na obloze. Možná i ty by v nich spatřil, kdyby se jen naklonil blíže; viděl by, jak tančí svůj odvěký tanec, jak skotačí jako plameny ohně a jsou divoké, hravé a rozverné. Ne, ne, to nesmí. Ten pohled by jej udělal slabším, zranitelnějším ještě více, než doposud byl.

„Bojíš se mě? Já ti přece neublížím..." zašeptal Harry, v hlase něžnost, v očích upřímnost. Samozřejmě, že bys mi neublížil, to já bych ublížil tobě, zničil bych tě ještě víc... „Chci se tě dotknout. Chci tě cítit, potřebuju vědět, že jsi skutečný, že se mi jen nezdáš."

V tu chvíli by se nejraději rozplakal. Harry, Harry, co mi to jen děláš? naříkal v duchu. To nesmím, ne. Nemohu mu vyhovět, to přeci nejde. Už takhle to zašlo dál, než mělo. Neměl o mně vůbec vědět.

„Prosím."

Možná způsob, jakým bylo to slovo řečeno, jej donutil o tom uvažovat, zrealizovat to, o čem už dávno snil... ale to přeci nešlo... nebo ano? Kousl se do rtu tak tvrdě, až mu vytryskla krev, jejíž kovovou chuť okamžitě rozeznal na špičce jazyka. Harry stále seděl u mříží, ve tváři dychtivost a naději, cožpak mu ji měl sebrat? Očima těkal ve stínech sem a tam ve snaze Nepochopeného najít a konečně jej tak spatřit.

„Zavři oči," zašeptal nakonec muž, přestože rozum mu stále dokola opakoval, že to vůbec není dobrý nápad, že toho bude litovat a udělá to ještě horší, než jaké to je. Ale jeho srdce plakalo bolestí a touhou, tou nejčistější a nejprostší touhou, prahlo po troše té sobecké lásky, prosilo o ukradený polibek, jenž by jej alespoň na chvíli zahojil...

Kdo ví, kolik času mi zbývá. Stejně zemřu, já to vím. Ale chci umírat s myšlenkou, která bude patřit jen jemu, jen chuti jeho polibku, hebkosti jeho tváře. Udělám to, než budeme oba dva mrtví. O pár hodin později už tu jeden z nás nemusí být.

„Zavři oči a za žádnou cenu je neotvírej, ať se stane cokoliv."

Poslechl jej okamžitě. Merline. Merline! S bušícím srdcem se odlepil od stěny, nedůvěřivě si mladíka před sebou prohlížel, ale on měl oči stále pevně zavřené a rty mírně pootevřené. V rukách drtil kovové tyče a trpělivě vyčkával, až Nepochopený sebere odvahu a dotkne se ho, jak mu slíbil.

Po kolenou se doplazil až k němu, potrhaná látka kalhot tiše šustila, až se nakonec dostal k mřížím, v dlaních sevřel stejné tyče jako on a ucítil jeho osobitou vůni smíchanou s potem a krví. Přivřel oči, zhluboka ji vdechl a cítil, jak se mu motá hlava. U Salazara, byla to chyba, ta největší a nejlepší chyba!

Byl mu tak blízko, mnohem blíže než za poslední dlouhé měsíce. Kolikrát už o tomto okamžiku snil, ale nebyl tak naivní, aby si myslel, že se jednou stane. Ale, Merline, on se stal.

Neodolal; zvedl ruku a bříškem ukazováčku přejel přes jeho lícní kost a tvář až ke rtům, jež jemně obkroužil a donutil tak Harryho je pootevřít o trochu více. Mladík se k němu zbožně naklonil, zlehka nadzvedl bradu a beze slov jej prosil, aby mu splnil přání jako padající hvězda.

A on to udělal, doopravdy to udělal.

Sklonil se a jemně své suché rty přiložil na ty Harryho, které byly ještě trochu vlhké a měkké a, u Salazara, tak sladké. Jen jeden lehoučký polibek, nic víc, jen si dovolí ochutnat sladkost jeho rtů, jen se o ně mazlivě otře těmi svými a dost, říkal si nejprve. Ale jakmile se jich dotknul, uvědomil si, že chce, že potřebuje víc. Ještě víc mu je tedy jazykem pootevřel a poté vklouzl dovnitř, aby se s druhým svalem mohl setkat ve vášnivém tanci.

Harry ho líbal, divoce a naléhavě, a on nedokázal nic jiného, než mu to horlivě oplácet, zatímco se něžně probíral jeho zpocenými jemnými vlasy, jež mu mezi prsty protékaly jako hebký satén.

A pak zaslechl kroky. Nechtěl, ale musel, dřív, než je někdo uvidí, nebo nedej Merline, Harry otevře oči a spatří ho, se rychle odtáhl, skrývaje se tak znovu ve stínu. Mladík zmateně otevřel oči, nechápal, co se děje, proč to tak rychle skončilo? Muž si sáhl na rty, pohladil je, a snažil se upamatovat si chuť Harryho úst. Vyčerpaně zaklonil hlavu, nedokázal se dívat na to, jak toho chlapce táhnou pryč. To už je tedy konec?

„Ach, Harry..." uniklo mu ze rtů zbožně.

Mezitím mladého nebelvírského hocha Červíček dovlekl až nahoru. Držel ho za límec, ještě před tím mu ale svázal ruce neviditelnými pouty, která se mu i přesto bolestivě zarývala do zápěstí, a tak Harry na schodech několikrát klopýtl a přestože se díky Červíčkovi nebouchl do hlavy, měl pocit, že bude snad brzy uškrcen.

Nakonec se ale objevili v noblesním Malfoyovic salonku, kde jej Červíček hrubě hodil na zem a Harry se ani nenamáhal se zvedat. Před očima se mu chvíli dělaly mžitky, jak se opět udeřil do hlavy, a pak si všiml, že se k němu kdosi přibližuje, ale v tu chvíli byl schopen dívat se jen na jeho boty.

„Vstaň, Pottere!" přikázala mu panovačným hlasem žena. Zaznívaly v něm stopy nefalšované radosti a šílenosti, takže to nepochybně byla Bellatrix. Ta mrcha.

Ten někdo mu pomohl na nohy, ačkoliv to mohl udělat trochu citlivěji. „Svlékni ho, Draco! Tričko i kalhoty, šup!" To Harryho zasáhlo jako proud ledové vody a otřásl se odporem a strachem, když ucítil, jak mu zřejmě Draco rozepíná knoflík i zip u kalhot. Věci kolem už zase začaly nabírat ostré obrysy.

„Ne..."

Bellatrix se hlasitě rozesmála a na hůlku si pořád dokola motala pramínky svých divokých černých vlasů. Harry cítil, jak mu Draco stáhl kalhoty až k zemi a stehna mu ovanul nepříjemný chlad, přestože v krbu plápolal přívětivý oheň. Mladý Malfoy mu poručil, aby vystoupil z bot i kalhot, a tak ho roztřesený Harry bez protestů poslechl.

Co s ním chtějí dělat?

„A ještě to triko, Draco!" zašveholila Bellatrix a zvedla se z křesla, přejíždějíc Harryho zkoumavým pohledem.

„Draco," zašeptal naléhavě Harry a na okamžik se jeho oči střetly s jeho bouřkově šedýma, které byly prázdné, bezduché a bez špetky citu. „Proč tohle děláš? Takový přece nejsi... Já vím, že –"

Náhle ucítil palčivou bolest na tváři, když jej Draco uhodil.

„Ticho, Pottere!" vykřikla Bella.

Ozvalo se trhání látky a zbytky Harryho trička se snesly k zemi. Stál tu jen v boxerkách, skoro nahý a vystavený na obdiv. „Neříkej mi, jaký jsem, Pottere," zavrčel Draco jen pár milimetrů od jeho rtů, takže Harry cítil jeho teplý dech na těch svých. „Nevíš o mně nic."

„Tak takhle dopadl náš slavný Harry Potter," pronesla Bellatrix posměšně, když se Draco vzdálil, a začala si skoro nahého mladíka prohlížet ze všech stran. „Prakticky nahý, bezmocný, bez přátel, a již brzy zlomený..." postavila se za něj a on začal zrychleně dýchat, když jeho ucho ovanul její teplý dech. „Pán Zla bude mít radost..."

Přejela mu dlouhým ostrým nehtem po boku, až mu naskočila husí kůže. Špičku hůlky mu zapíchla mezi prsa a jakmile jí sjela až k pupíku, Harry ucítil, jak ho to začíná pálit a štípat. Pohlédl na svou hruď a zorničky se mu rozšířily, když viděl, že začíná krvácet. Bella mu zaryla nehty do boku a on zasyčel bolestí. Hůlkou mu způsobovala další řezné rány, tentokrát na břiše. Moc dobře věděl, že tohle ještě není a nebude to nejhorší, co jej čeká.

„Jak se ti líbí tohle, Harry Pottere? A to je teprve začátek..."

UT DUM SPIRO, TE AMO

•••

Věnováno jirkalen 💜
Tohle je asi nejdelší kapitola z celého příběhu, ostatní se budou pohybovat kolem 1000 a více slov:)
Jak se vám dnešní kapitola líbila? Budu ráda za vaše komentáře:)
A děkuji moc za krásnou odezvu u první kapitoly!💜
Na další se můžete těšit v úterý:)
-Mil🍍

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro