Žena běžela po schodech do prvního patra a cítila, jak jí selhává síla v nohou i plicích. Chtělo se jí kašlat, ale nechtěla na sebe upozorňovat. Vpadla do ložnice, otevřela dveře od prostorné skříně a schovala se za nejdelší šaty, které se nacházely úplně vzadu. A pak ho uslyšela. Jeho těžké kroky. Schválně si dával záležet na tom, aby jeho chůze byla slyšet. Chtěl, aby věděla, že se blíží, aby se bála.

,,Kde je moje květinka?" zeptal se hlubokým hlasem a ona uslyšela, jak se jeho kroky zastavily přímo před skříní. ,,Vážně si to chceš dělat ještě horší?"

Ženě se roztřásla brada. Srdce jí tlouklo jak o závod, strach jí svíral hrudník a měla téměř neovladatelnou potřebu zakřičet.

Prosím, ne...

,,Inu, každý jsme svého štěstí strůjcem," řekl ledově klidným hlasem, prokřupl si klouby na prstech a otevřel dveře skříně.

,,NE, PROSÍM NE!!!!!"

Předem upozorňuji, že příběh je psán v ich formě, ale u prologu bylo důležité použít er formu, abych nic neprozradila.

Na první kapitolu se můžete těšit PŘÍŠTÍ PONDĚLÍ! Kapitoly budu vydávat PONDĚLÍ-STŘEDA-PÁTEK (po dobu zhruba dvou měsíců, co jsem tak počítala).😊 Pokud vám to 3x v týdnu nevyhovuje a chtěli byste třeba jen 2 kapitoly za týden, dejte mi vědět do komentářů a uvidíme...😊