Sylvain

,,Ahoj, nějaké nové zprávy?" zeptala se Wicky dychtivě a ustoupila ke straně, abych mohl vejít.

,,Ano," řekl jsem a usadil se v kuchyni k malému stolku.

,,Tak mě nenapínej! Chtěla jsem jí napsat, ale už nebyla online hodně dlouho. Ozvala se ti?"

,,Ne, neozvala. Ale ozval se mi někdo jiný," řekl jsem a odkašlal si, protože jsem měl v krku úplně vyprahlo. ,,Můžu tě poprosit o vodu?"

,,Jasně," řekla a natáhla se pro skleničku, kterou napustila po okraj a podala mi ji.

,,Díky."

,,Tak mluv."

,,Přišel mi vzkaz," řekl jsem a dlouze se napil, abych si dopřál trochu času. Věděl jsem, že začne hysterčit.

,,Jaký vzkaz?"

Pohlédl jsem směrem k oknu, kolem kterého zrovna proletělo hejno ptáků.

,,Myslím, že mě někdo vydírá."

,,Jak?"

Chytil jsem se za kořen nosu a celé to Wicky řekl. Řekl jsem jí o těch věcech, které jsem našel v krabici před domem, jak jsem to rozebíral s Beccou a zakončil jsem to tím, že jsem mlčky vytáhl z kapsy od kalhot vzkaz a položil ho na stůl. Sledoval jsem, jak ho Wicky váhavě bere do rukou a jak se jí při čtení mění barvy v obličeji.

,,Proboha!" vykřikla a stoupla si tak rychle, až židle spadla na zem. ,,Sylvaine! Co se to děje?!"

Nepřišlo mi pravděpodobné, že by na té teorii o ukrývání mé ženy v tomto bytě bylo něco pravdy, ale vyloučit jsem to nemohl.

,,Wicky, poslyš, je mi to trapné, ale jestli jen pomáháš Aně s nějakým jejím prapodivným plánem, jak se dostat z manželství, ve kterém evidentně už není nějakou dobu spokojená, tak mi to raději řekni a můžeme tuhle komedii ukončit."

Dobře, to bylo možná ostřejší, než jsem zamýšlel.

Wicky se na mě podívala, jako by mi narostla druhá hlava. ,,Prosím? Ty si vážně myslíš, že kdybych věděla, kde Ana je, tak bych s ní sehrála tohle divadýlko?"

,,Já nevím, co si myslím, ale-"

,,Evidentně si nemyslíš vůbec nic. Vůbec nepřemýšlíš!" zavrčela a sehnula se, aby sebrala židli, kterou vztekle zasunula pod stůl. ,,Jak se vůbec opovažuješ?!"

Zavrtěl jsem hlavou a sám nad sebou zvedl oči v sloup. ,,Omlouvám se, tohle jsem přepískl. Nemyslím si, že mi něco tajíš, ale někdo to určitě dělá. Někdo z našeho okolí."

Wicky hlasitě vydechla a pročísla si prsty vlasy. ,,Nechápu, že tu jen dřepíme! Měli bychom na policii!"

,,Nemůžu zkontaktovat policii!" řekl jsem, opět daleko ostřeji, než jsem zamýšlel.

,,Proč bys nemohl?"

,,Přeci ten vzkaz," napověděl jsem. ,,Nemůžu nic riskovat."

,,A on nás tu snad může někdo slyšet?"

,,Ne, ale co když má nějakého milence pracujícího u policie, který ji vězní proti její vůli a pokud se pokusím něco podniknout, tak... tak ji zabije?"

Při posledním slově se mi zlomil hlas, ale kupodivu jsem se dovedl ovládnout a slzy zaplašil. Navíc mi velmi rychle došlo, jak šíleně to zní, ale zároveň jsem nemohl vyloučit možnost, že jsem se trefil do černého. Možná prostě jen hledala partii, která by jí udělala dítě a naneštěstí se zapletla s někým nebezpečným. To přece nebylo tak nereálné.

Když jsem se znovu podíval na Aninu blízkou kamarádku, nešlo přehlédnout, že i ona nad tím přemýšlí.

,,Taky ti to nepřijde nemožné, že?"

,,No, čistě teoreticky to možné je, to uznávám. Čistě teoreticky."

Některé věci nemají od teorie k praxi zas tak daleko, pomyslel jsem si bezděky.

,,Myslíš, že je dobrý nápad řešit tyhle věci s Beccou?"

Svraštil jsem obočí. ,,Je to její sestra."

,,Pokud vím, tak si moc blízké nejsou. Řekla bych, že má blíž ke mně než k ní."

,,Nemůžu to před Beccou tajit. Pamatuj, že přišla o Adama. Kdyby se Aně nedejbože něco stalo, nemůžu jí to jen oznámit. Je nutná aspoň nějaká psychická příprava."

,,Buď tak hodný a přestaň Aně předčasně kopat hrob."

,,Ne, tak jsem to nemyslel, já jen... to s Adamem ji opravdu hodně zasáhlo."

,,Tohle ale není o Becce!"

,,Ale ovšem, že je, když je to sestra pohřešované," namítl jsem. ,,Jak už jsem řekl, nehodlám jí nic zatajovat. A tobě samozřejmě taky ne, neboj."

,,To bych ti radila! Potřebuju, aby byla v pořádku, o nic jiného mi nejde."

,,Já vím. Všichni chceme, aby byla v bezpečí."