Sylvain

,,Myslíš, že je vůbec možné, aby jedna žena dokázala zakopat druhou pod zem? Chci říct... pokud má podobnou váhu a výšku, dokázala by s ní vůbec manipulovat, když už byla..."

Becca zmáčkla v dlani slzami promočený kapesník. Už nebrečela, ale měla zčervenalé oči a opuchlá víčka. ,,Já nevím. Navíc nemusí mít podobnou váhu a výšku."

,,A ty vzkazy... Mně se to celé nějak nezdá. Nemyslím si, že by to všechno zvládla sama. Pokud chtěla Aně ublížit, musela mít přece jistotu, že se jí nepodaří v nestřeženém okamžiku utéct."

,,To ano," přitakala Becca. ,,Jenže teď se nabízí otázka, jestli cítila vůbec nutkání být ve střehu."

Zavrtěl jsem hlavou. Když Ana zmizela a my začali pátrat po tom, co se mohlo stát, přišlo mi, že už nemůžu být víc zmatený. Spletl jsem se.

,,Ten člověk ví, kde bydlíme. Buď nás už nějakou dobu sledoval, nebo se jedná o někoho, kdo je nám blízký. A byl to někdo, kdo znal Adama, protože mi psal o té štěnici," pokračovala Becca v úvahách.

,,Takže to opravdu vypadá na šílenou ex."

,,Jenže jedna věc mi nesedí. S Anou jsme si už nějakou dobu nebyly blízké, tak proč zrovna ona?" zeptala se a váhavě se mnou navázala oční kontakt.

,,Možná proto, že rodiče nejsou na dosah a přátelé se nezdají jako dostatečná pomsta," řekl jsem a pořádně se napil, protože se mi neustále sbíhaly žaludeční šťávy směrem vzhůru. Od té doby, co jsem spatřil svou ženu ležící ve sterilní místnosti bez známek života, se ve mně něco pohnulo. Nejraději bych se zhroutil, vzdal to, ale věděl jsem, že přesně to nesmím udělat. Potřeboval jsem se tomu dostat na kloub a s tím, co mi Becca řekla, jsme se konečně zase o kousek posunuli. Mohli jsme být už hodně blízko pravdě.

,,No, když to vezmeme kolem a kolem, co když to udělala Wicky?"

Věnoval jsem Becce skeptický výraz. ,,Já nevím, to se mi nějak nezdá. S Anou si vždycky rozuměla. Měly krásné přátelství."

,,Já jsem měla taky krásné manželství, ne?" nadzvedla na mě obočí.

Nemohl jsem popřít, že tím uhodila hřebíček na hlavičku, ale stejně mi to nepřišlo moc pravděpodobné.

,,I kdybych připustil tuhle možnost, stejně to nikam nepovede. Wicky má alibi."

,,Jaké alibi?"

,,Byla na obchodní cestě."

Becca se zamračila. ,,Jak víš, že si tu cestu nevymyslela?"

,,Vyzvedával jsem ji na letišti. Měli jsme ji vyzvednout společně s Anou, ale..." Nechal jsem zbytek věty vyznít do ztracena, jako bych mohl ještě něco zhoršit tím, kdybych to řekl nahlas.

,,Co když prostě jen přijela na letiště s kufrem a zahrála to? Já vím, že už je to dost přitažené za vlasy, ale když je někdo psychicky labilní, tak přece-"

,,Díval jsem se i na její Instagram, abych se ujistil, že tam opravdu byla a má tam fotku s kolegy," skočil jsem jí trochu netrpělivě do řeči a promnul si unavené oči.

,,Takže jí taky úplně nevěříš," poznamenala.

Hlasitě jsem vydechl ,,A co ta Amy?"

,,Třeba na tom pracovaly společně. To přece není tak nepravděpodobné."

,,Becco..."

,,Poslyš, já z ní nechci dělat vraha, ale je možné, že něco tají. Třeba má z něčeho nebo někoho strach, stejně jako jsem ho měla já."

Přikývl jsem. ,,A co chceš dělat?"

,,Mohl bys ji sem pozvat na večeři a pokusit se z ní něco dostat. Já bych zůstala v ložnici a ty by sis s ní v klidu promluvil. Je možnost, že by se jí přede mnou nechtělo nic říkat."

,,To je absurdní! Navíc je dost možné, že už nás někdo z vyšetřovacího týmu začal potají sledovat. Pokud pozvu Wicky na večeři, bude to vypadat, že jdeme společně oslavit úspěšně spáchanou vraždu."

Becce se na čele objevila žíla. ,,Takže nebudeme dělat nic? Zase? Budeme tu jen sedět a čekat, až nám pravda spadne do klína?"

Když jsem mlčel, s odfrknutím se zvedla a chopila se tašky.

,,Co to děláš?"

,,Jdu domů."

,,Není to tam bezpečné, Becco!"

,,Jako by to lady bezpečné bylo!" zavrčela a namířila si to ke dveřím. Pak se zarazila. ,,A-ahoj."

,,Ahoj, je tu Sylvain?"

,,Ano," odvětila Becca a já přešel blíž.

No vida...

,,Ahoj, Wicky, co se děje?" zeptal jsem se a pohlédl na malý kufr.

,,Je mi to trapné, ale necítím se doma bezpečně. Můžu jít dál?"

,,Jasně. Dej mi to," řekl jsem a se zavazadlem v ruce rychle přešel do kuchyně, abych schoval žlutý deník. Když jsem se vrátil, shledal jsem, že Wicky sedí na kraji gauče a s vděčným úsměvem si od Becci bere skleničku vína.

,,Takže zůstáváš?"

,,Ano," řekla Becca se sklopeným pohledem, zatímco Wicky ho ke mně zvedla. Až teď jsem si všiml, že má úplně rudé oči.

,,Pořád jen brečím," řekla a vypila zbytek skleničky na ex. ,,Chci vědět, kdo to udělal."

,,To je nás tu víc," řekla Becca a já jí věnoval varovný pohled.

,,Poslyš, Sylvain se mi kdysi zmínil, že často lítáš do zahraničí."

,,Ano, několikrát do roka," přitakala a trochu přimhouřila oči.

,,Chtěla bych co nejdřív navštívit rodiče, abych je s tím konfrontovala, jenže jsem teď na suchu a slyšela jsem, že když máš hodně nalítaných mil, tak jsou pak lety levnější. Samozřejmě bych ti to po čase zaplatila, je to teď urgentní situace."

Wicky přikývla. ,,To chápu a ráda bych ti pomohla, ale bohužel jsem nedávno ty míle využila."

,,Aha, nevadí. Aspoň jsem to zkusila," řekla Becca a přesládle se na Wicky usmála.

,,Ty bys Becce nemohl půjčit?" zeptala se Wicky, a aniž by čekala na mou odpověď, vrátila se pohledem k Becce. ,,Nemáš náhodou velké jmění po té autonehodě?"

Becca se znovu zářivě usmála a já začínal mít divný pocit.

,,Mám hlad. Nemáš nakládané okurky?"

,,Mám," přitakal jsem. ,,Skočím pro ně."

,,Ne, to zvládnu. Zůstaň tu s Wicky, je rozrušená."

,,Vlastně půjdu ráda s tebou, aspoň přijdu na jiné myšlenky," řekla Wicky a následovala Beccu do sklepa.

Žaludek se mi stáhl v neblahé předtuše.

,,Proč se, sakra, tváříš, jak by ses mě bála?" ozvalo se a já se rychle odebral jejich směrem.

,,Protože mám v tvé přítomnosti divný pocit!"

,,Poslyš, já vím, že jsi teď zlomená, ale ukazováním na nevinné lidi nic nevyřešíš."

,,Dámy, prosím vás, tohle opravdu nemá cenu!" zavolal jsem na ně a šel po schodech dolů.

,,Dejte mi ty okurky, abychom se mohli vrátit nahoru a v klidu to probrat."

,,Proč máte oba potřebu dělat ze mě vraha?" zeptala se Wicky s pohledem upřeným na mě a já jen mlčky zavrtěl hlavou.

,,Byla chyba, že jsem sem přišla. Když mě tu nechcete, vrátím se... Co ty bylo?"

,,Bouchly dveře od sklepa," zašeptala Becca a já se k nim rychle rozeběhl.

,,Sylvaine, ne!"

Zalomcoval jsem klikou, ale bylo to zbytečné.

,,Do prdele," řekl jsem si pro sebe a otočil se přes rameno. ,,Wicky, zamkla jsi za sebou, když jsem tě pozval dovnitř?"

Její vyděšený pohled mluvil za vše. Nezamkla. Někdo dostal opět příležitost vejít do cizího domu, aby pokračovat ve své hře. A Wicky to evidentně nebyla, protože se společně s námi chytila do sítě.